Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 35 věřící list, ale že ke mně jíti nechceš..., ač nerci skutkem, ale ani myšlením tobě jsem k tomu [býti uražen] příčiny nedal« (AČ. I. 88). Není pochyby, že Jan lékař nebo mistr Jan, u něhož pan Vilém ležel v Prostějově, byl Jan Černý, jenž již od r. 1493 byl pernštejnským lékařem a jenž r. 1500, jak uslyšíme, svým věnováním »Výkladu utěšeného na Ekleziastes« paní Johance z Liblic dal najevo, že manželka pana Viléma je stále jeho pa- cientkou. Jak nám dále dosvědčí M. Jan z Chocně k r. 1530, byl a zůstal Černý lékařem také pana Viléma až do jeho smrti. Že lékařský dům,70) v němž pan Vilém ležel nemocen, byl před hradbami v předměstské bratrské kolonii, viděti z toho, že pan Proček, nemoha do města, mohl se odebrati do bratr- ského sanatoria a vzkázati tu panu Vilémovi po jeho lékaři Janu Černém, že, byv uražen, nebude jménem krále polského jednati s prostějovským pánem. V Prostějově u Jana Černého se 85letý pan Vilém své dny nezbavil a tak neuzdraven odjel odtud, aby se poradil s jiným bratrským lékařem, Janem Kasalem v Rychnově n. Kněžnou. Na cestě tam se 4. dubna krátce zastavil v Litomyšli a při této příležitosti napsal list, v němž k smrti pracujícímu panu Ladislavovi z Boskovic na Mor. Třebové, snad pro jeho útěchu, žaluje také na svou nemoc, která prý ho občas sužuje již třicet let: »Já také nikam nemohu a zle se mám na svém zdraví... A nic mi nemohl mistr Jan na ty nohy pomoci... A proto chvátám k Ka- salovi71), mohl-li by mi co na ty otoky na nohách pomoci; pakli 70) Bratrský léčebný ústav, zvaný líkařský dům, v Prostějově stával na rohu Vápenice a Rejskovy třídy v místech, kde je nyní budova státní odborné školy tkalcovské. Ještě r. 1618, kdy již ne- sloužil lékařským účelům, se jmenoval pořád dům »líkařovský« (F. Koželuha, 1. c. 93). V prostějovském lékařském domě byli v době po Janu Černém ošetřováni na př. B. Jan Kovář, správce sboru kojet- ského, B. Havel Dřevínek, jenž se roznemohl v Třebíči, B. Erastus, správce sboru fulneckého, B. Jan Nathan, správce sboru tovačov- ského atd., ale i pernštejnský úředník Šytenperger z Šyntalu, jenž r. 1561 psal regentu Pivcovi z Hradčan, že »je na ten čas zde na líkařství« (J. Mathon, Veř. nemocnice v Prostějově, 1933, 21/2). 71) O Kasalovi je zmínka v Blahoslavově Historii Bratří českých (P. J. Šafařík, ČČM. 1862, II. 111): »Bratří zváni 1503 do Prahy k postavení se [podle usnesení sněmu pražského z 30/9 3*