z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
  • I: Titel
  • 1: Jan Černý
  • 4: Život Jana Černého
  • 61: Lékařské spisy Jana Černého
  • 113: Přílohy
  • 175: Resumé
Strana 129
Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 129 Havel ze Strahova. M. Havel, jenž v svých spisech je uveden jako Gallus de Strahov,1) de Monte Syon, jednou i de Sumo (snad zkomoleno ze Syon), byl kanovníkem kostela pražského a boleslavského a arcibiskupským vikářem pro kraj královéhradecký. Jako hvězdářský rádce Karla IV. dal prý podnět k založení Praž- ského Nového města, prorokovav, že Staré město bude zničeno potopou a Menší město požárem; byl prý také příčinou, že Nové město nebylo založeno na pláni bubenečské za hradem Pražským, jak Karel IV. původně zamýšlel, nýbrž mezi Vít- kovem a Vyšehradem. Podle Lupáče byl M. Havel profesorem hvězdářství na vysokém učení pražském, ale Kniha děkanská, která ovšem počíná teprve r. 1367, to nepotvrzuje. Stejně jako astrolog proslul M. Havel i jako lékař. Zdá se, že byl, aspoň v svých pozdějších letech, osobním lékařem císaře Karla2) a, jako po letech Zikmund Albik, první instancí lékař- skou, když bylo třeba rozhodnouti, má-li kdo býti do smrti vy- loučen z lidské společnosti pro malomocenství. Jedno z Havlo- vých dobrozdání bylo pojato do Přimdova formuláře3) a zní: »Notum sit universis et singulis hanc literam inspecturis, quod ego Gallus, canonicus ecclesiarum Pragensis et Boleslavien- sis, ad petitionem F., civis civitatis Tustensis, ac amicorum suo- rum, ipsum cum omni diligentia et sollicitudine, qua decet, con- spexi, etiam in clara luce intuitus fui, suumque corpus per totum intuitus, sollicite palpando attractavi, et in eo nullam notam cu- juscunque infectionis leprae non inveni, nec polypi, neque cancri, neque mali mortui, nec sacri ignis [ergotismus], neque aliqua mala alia infectione morbi contagiosi nota respersum percepi. Quare suadeo universis fidelibus, ut ab ejus infamatione se omnino re- moveant et retrahant propter timorem vindictae summi et justis- simi judicis Domini semper benedicti.« 1) Měl na Strahově, na stráni pod klášterem, jemuž se říkalo Mons Syon, oplocenou vinici. (V. V. Tomek, Základy starého místo- pisu Pražského, v Praze 1866, 3. 84.) 2) Císařským lékařem nebyl asi ještě r. 1349, když pro Karla IV. napsal Regiment zdraví, poněvadž zde je uveden prostě jako »medicus«. V pozdějším spise se však objevuje s titulem »phisicus imperatorius«. 3) F. Palacký, Ueber Formelbücher, 2. Lieferung, Abh. Böhm. Ges. Wiss. V. 1848, p. 158, č. 196a.