z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
- I: Titel
- 1: Jan Černý
- 4: Život Jana Černého
- 61: Lékařské spisy Jana Černého
- 113: Přílohy
- 175: Resumé
Strana 5
Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské.
5
Joanes Niger de Praga, Victorinus de Chrudim [et septem alii] ..2)
Item anno eodem ... Joannes Niger de Praga [et quinque alii]...
feria secunda post conductum Paschae [26/4 1479] quaestionibus
determinatis juxta morem universitatis in baccalarios artium eva-
serunt.«
2) Z členů komise, jež zkoušela Jana Černého, byl M. Vá-
clav z Prahy od r. 1465 mistrem a od r. 1472 členem profesor-
ského sboru. 9.10 1493 je naposled uveden v Knize děkanské.
M. Václav z Pacova, od 1462 mistr, od 1467 profesor,
byl rektorem university r. 1499, 1505 a 1513. Zemřel 22/1 1513 za
svého třetího rektorátu.
M. Václav z Třebska, od r. 1467 mistr i profesor, jímž
pak zůstal do r. 1489, byl r. 1481 rektorem.
M. Šimon z Chrudimě, mistr od r. 1460, profesor od roku
1461, zastával dvakrát úřad děkanský, jednou rektorský a zemřel
po r. 1498.
O M. Vavřincovi z Rokycan viz Přílohy.
Z jedenácti studentů, kteří dohromady s Janem Černým byli
zkoušeni, stal se Vavřinec z Krasonic (na Moravě) jedním
z nejvýznačnějších členů Jednoty bratrské. O tom, kdy a z jakého
podnětu se přidal k Bratřím, vypravuje Krasonický sám v listě,
který psal r. 1519 třebíčskému faráři Janovi (Goll-Krofta, Chel-
čický a Jednota bratrská 160, pozn. 3; Müller-Bartoš, Dějiny Jed-
noty bratrské I. 154). Bylo to »brzy po r. 1482«, po návštěvě u jeho
bývalého spolužáka Viktorina Chrudimského v Loudově stu-
dentské koleji. Zde slyšel chvalně mluviti o Bratřích a vypůjčil
si spisy Petra Chelčického. Co slyšel a četl, dohromady působilo
naň tak mocným dojmem, že opustil kapli Betlémskou, kde byl
knězem, a že se vypravil do Litomyšle k Bratřím. Ti »v drahném
času« jej přijali v Jednotu a ke kněžství. — Vypravování Kraso-
nického si doplníme tím, co víme odjinud, že totiž ke konečnému
rozhodnutí jeho, přestoupiti k Jednotě, dal podnět bratr Jana Čer-
ného, Lukáš z Prahy, jenž se 11/8 1481 stal bakalářem a krátce po-
tom Českým bratrem. Z toho, že se Krasonický odebral k Bratřím
do Litomyšle, lze snad odvoditi, že odtud vyšla Lukášova výzva
k němu, aby následoval jeho příkladu. Po stupni akolyta, podjáhna
a jáhna byl Krasonický od synody odbývané v květnu 1494 v Rych-
nově n. Kněžnou ustanoven pomocníkem (místoknězem) v Lito-
myšli, zatím co Br. Lukáš postoupil již na kněze a odešel z Lito-
myšle do Mladé Boleslavě jako kazatel. Teprve po roce, po smrti
Br. Jana Táborského 29/4 1495, stal se také Krasonický knězem
s funkcí správce litomyšlského sboru, jímž pak zůstal po čas svého
života. Zemřel 2511 1532.
Z Viktorina Chrudimského se stal slavný právník
a humanista Viktorin Kornel ze Všehrd. V září 1481 složil zkoušky
mistrské a v říjnu nato dostal pak »licentiam docendi seu extra-