Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 135 ného akademického titulu). Pro své lékařské povolání se vy- učil tedy asi jen po řemeslnicku. Usadil se v Mladé Boleslavi a stal se tu Českým bratrem. Zde se jako lékař po prvé při- pomíná r. 1504. Ale záhy začal působiti také jako korektor bratrských knih, tištěných v Norimberce; z nich první s jeho jménem je česká Konfesí bratrská z r. 1507. S jedním vý- tiskem jejího latinského překladu byl Klaudyan spolu s B. Vavřincem Votickým, »oba dva učení a správní muži«, r. 1511 vyslán k největší vědecké autoritě té doby, k Erasmovi Rotrdamskému, do Antverp, aby ho vyzval, »tu knížku pře- čísti, bludy — jestli najde — oznámiti, pakli ne, aby svě- dectví písebné od sebe dal«. Značného svého jmění, které nabyl lékařskou praxí, použil k tomu, že r. 1517 vydal vlast- ním nákladem u Jeronyma Höltzla v Norimberce český herbář Jana Černého, vyzdobený několika sty iluminovanými dřevořezbami, mimo to první mapu Čech a B. Lukáše »Zprávu člověku věrnému pracujícímu k smrti«.2) Vyučiv se za této vydavatelské a korektorské činnosti v Norimberce knihtisku, zřídil si r. 1518 v Mladé Boleslavi na Karmelu, bratrském to sboru, vlastní pres; z něho jako první tisky vyšly »Řeči pro- rocké«, v červnu »Kniha, kteráž slove Pastýř nebo Ermáš«,3) v červenci »Lactancius Firmianus čili O pravé poctě boží« s připojeným českým překladem Senekova spisu »De ira«, v srpnu »Spis dostičinící z víry, kterýž latinskou !] řečí Apo- logia se zove« a v listopadu B. Lukáše »Nový zákon«. První tisk boleslavský z r. 1519 (z 1/1) byl překlad spisu Eucharia Roesslina »Der schwangern Frawen und Hebammen Rosegar- ten«, vydaného r. 1513 ve Štrasburce, kterému dal Klaudyan titul: »Zpráva a naučenie ženám těhotným a bábám pupkořez- 2) Z pozdějších přetisků má tisk z r. 1578 (v gymmasijní knih. ve Zhořelci) titul »Sepsání krátké, z písem mnohých vybrané ku po- těšení nemocných při smrti.« 3) Hermas byl učedníkem sv. Pavla. Zajímavý je doslov Klau- dyanův k Ermáši, poněvadž se z něho dovídáme, u koho, nehledě k lékařům, a v čem hledali tehdy pomoc nemocní: »Všickni ti, na něž když potřeba přichází nemoci neb jiné věci, i chodí k hadačóm, věštcóm a čarodějníkóm, kouzelníkóm a požívají rozličných čárův psaných, mluvených neb rozličně jiných [amuletů], k užitku neb ku škodě bližního, aneb požívají jakýchkoli kúzlův, uříkání, uže- hnání...«