48 G. Gellner: lítost«,88) podal důkaz své vděčnosti za prokázanou přízeň a podporu. Bylť Petr z Třebska, toho času doktor, lékař a lé- kárník89) v Praze ve Staré rychtě, po »nemalém čase«, který 88) Manželkou Zachařovou byla Anna, dcera Jana Wim- berka; s ní měl syna Jiříka a tři dcery: Mandalénu, Annu a Salo- ménu. Pan Zachař zemřel po r. 1536, kdy napsal svůj kšaft. Tehdy byla jeho nejmladší dcera ještě nedospělá (podle písemného sdě- lení pana městského archiváře J. Fialy v Kutné Hoře). 89) Lékárnictví doktorů bylo vynuceno poměry. Doktoři mu- sili tehdy zápasiti s ohromnou konkurencí fušerských židů, popů, apatékářů, bab atd., jak na to ještě žaluje doktor Jan Kopp v svém Regimentu zdraví z r. 1536. Z židovských lékařů doby jagellovské připomíná Tomek (Dějep. m. Prahy, 1893, IX. 236) dvorního lékaře Angelina Žida (zemř. 1497), jemuž Vladislav II. dovolil koupiti si dům v Menším městě Pražském, »aby on v potřebách lékařských dvoru našeho posluhoval, komuž by potřeba kázala«, pak Maye Žida (1499) a Judu Mojžíše lékaře (1522). K popským empirikům lékařským třeba připočísti nejen neučené mnichy zapadlých jmen. ale i bratrské služebníky Páně, kteří jsou uvedeni plným jménem v Orlíkově Knize úmrtí. Apatékáři pletli se všichni lékařům do řemesla, poněvadž služby, které tehdy byly požadovány od nich, sváděly k fušerství. Na ně vylil si silně astrologicky orientovaný lékař doktor Kopp, sám majitel lékárny, svou zlost slovy: »Kdoť má ty voly — abych selským příslovím pověděl — naučiti, aby ostré a subtilné řeči Ptolomea rozuměti mohli, kteříž jedva rozu- měti mohou, co jest v jejich Luminare maius nebo minus [pří- ručky lékárnické] napsáno ... a snad i tomu českému herbáři [Ja- na Černého] jedva čtvrtý z nich rozumí« (Regiment, f. 171a). Dě- tem a ženám ordinovaly ponejvíce báby (J. Jireček, Zprávy ně- které o mravech staročeských, ČČM. 1864, 30—31). Tato konkurence způsobila, že více méně všichni doktoři, zvláště ti, kteří nebyli za- městnáni u dvora nebo jinak pevně placeni, byli nuceni si přibrati nějakou vedlejší živnost, nejčastěji lékárnictví. Lékárníkem jako Petr z Třebska byl též doktor Jan Švank, již od r. 1494 majitel velkého domu v Kutné Hoře, jenž si tu r. 1500 přikoupil od Johan- ky, dcery zemřelého apatékáře Charváta, »půl apatéky i se vším, co k tomu přísluší«. V kutnohorském archivu je zachován list Vladislava II. z r. 1503 k šepmistrům, v němž se král zastává zá- jmů doktora Švanka (»který jest v umění lékařském urozený a mnohým Horníkům uměním svým pomohl«), doslechnuv se o tom, »že by šepmistři apatéky druhé městské nějakému Němci dopustiti chtěli«. Švank zemřel po r. 1520. Jeho kšaft z toho roku je v kutno- horském archivu uložen pod č. 187 (J. Šimek, Kutná Hora v 15. a 16. stol., Kutná Hora 1907, 59). — Jiný doktor lékárník byl Vít Salius (viz Přílohy).