Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 11 z Jindřichova Hradce,15) kněz Kerunk z Pirn- pauma,16) arcibiskupský vikář M. Havel,17) farář svato- michalský M. Křišťan z Prachatic18) a j. a j., ale předně stav lékařský v pozdějších dobách zesvětštěl a za druhé není nic známo o obou jmenovaných Václavech, co by oprav- ňovalo přičítati je ke kněžím lékařům. Spíše by se mohlo jako na lékaře mysliti na třetího Václava, M. Václava z Pacova, a to vzhledem k jeho úkolu, ve funkci universitního astronoma skládati kalendáře (L. D., II. 244), které z velké části byly ob- sahu lékařského.19) Lékaři byli v tom také předchůdci Václava Pacovského, totiž Křišťan z Prachatic, Jan Ondře- jův Šindel20) a Vavřinec z Rokycan.21) Ale proti lékařskému povolání Václava Pacovského svědčí, že Lupáč (Ephemeris, k 22. I.) ví o něm toliko, že byl »peritus inter omnia artium Mathematices«. Zato jiní dva Václavové z téhož století byli zcela jistě lékaři, Václav z Prachatic22) a Václav Fabri z Českých Budějovic,23) jenže jeden dlouho před rokem 1479, druhý po tomto termínu. Kdy a kde byly Janem Černým pořízeny výtahy ze spisů č. 2 a 3, není udáno. Přes to lze dáti přibližnou odpověď na tyto otázky, přihlédne-li se k obsahu všech úryvků, jednotlivě 15) Jan Vitlův, rodem z Jindřichova Hradce, byl osobním lékařem Karla IV. a profesorem na pražské fakultě artistů. Zemřel kolem r. 1376. Rok po jeho smrti »Carolus IV. statuit, ut in hospi- tale JS. Antonii et Elisabethae, u Bruské brány] pauperorum sacer- dotum et clericorum ac infirmorum studiosorum celebrantur Anniversaria bonae memoriae Mag. Joannis medici de Nova domo, canonici pragensis« (V. V. Tomek, Praha, V. 125; J. Špott, I. c., 335). Od něho se zachovaly vlastnoručně psané výklady na 9. traktát Razesovy Knihy lékařské k Almansorovi a příslušné dispu- tační kvestie o témž předmětu: »Lectura sive exposicio noni Rasis sive Almansoris, in studio Pragensi conscripta per manus Johannis Nouodom., in artibus et in medicina magistri« a »Questiones noni Rasis sive Almansoris circa eundem librum disputate« (v pražské univ. knih., sign. X. H. 73 (Truhlář 1981), f. 1—221). 16) Kerunk z Pirnpauma byl také osobním lékařem Karla IV. (V. V. Tomek, Praha V, 49). 17), 18), 20)—23) Viz Přílohy. 13) Kalendáře obsahovaly na př. dietetické předpisy, pro každý měsíc jiné, pojednání o komplexích, hlavně však určovaly dobré, zlé a střední časy pro minuce (minutio sanguinis, pouštění krve).