z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
  • I: Titel
  • 1: Jan Černý
  • 4: Život Jana Černého
  • 61: Lékařské spisy Jana Černého
  • 113: Přílohy
  • 175: Resumé
Strana 1
Zvláštní otisk z Věst. Král. Čes. Spol. Nauk. Tř. I. Roč. 1934. Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské. Napsal G. GELLNER. (Předloženo dne 9. května 1934.) Zatím co zchudlá a na jednu fakultu okleštěná latinská universita pražská skomírala na počátku novověku scholastic- kými úbytěmi, vzkvétaly mimo ni vědy v jazyku národním. Vedle děl z jiných oborů vznikly tehdy též veledůležité české spisy lékárnické1) a lékařské. Jeden z nich, Jana Černého 1) Nejstarší česká kniha lékárnická je z r. 1496 a pochází od Matěje z Mýta (Vysokého), lékaře to asi jen s nižším vzdělá- ním universitním (byl jedním z obou Matyášů de Alta Muta, o kterých je v Knize děkanské (II. 77, 121) poznamenáno, že se na pražské artistické fakultě stali bakaláři, jeden 16/6. 1461, druhý 13.3 1472). Kniha má titul »Světlo apatékářův« a je překladem spisu »Lumen apothecariorum«, který sepsal latinsky a vydal tis- kem Dr. Quiricus de Augustis, lékař v Tortoně (u Alessandrie v Piemontě), po prvé r. 1491. »Světlo apatékářův« se zachovalo v opise ze 16. stol. v mus. knih. v Praze, ve svazku o 302 dvanácter- kových listech (z těch je 41 stránek nepopsáno) se sign. III H 35. Několik ukázek odtud otiskl J. Jireček ve Zprávách o zasedání Král. č. spol. nauk (třída pro filos., děj. a filologii), 1883, 38—52, celý pak spis s latinským originálem a komentářem E. Šedivý v Knihovně Československé lékárnické společnosti, č. V. a VI., Praha 1926. — Překlad Matěje z Mýta začíná původní předmluvou: »Matěj z Majta urozenému pánu, panu Ladislavovi z Wattmberku [Vartenberka] službu a pokorné poddání za pozdravení. Uložil si mi, urozený pane, ať bych knížky mistra Quirika z Augusty, jenž slovou »Světlo apatékářův«, v náš jazyk český přeložil. Já ... tvé- mu uložení [vyhovuje], o to sem se pokusil, ... jazykem českým položiti, ... aby netoliko Němci a Latiníci apatéce rozuměli a pří- pravám lékařským, ale i Čechové, komuž by se toho chtělo. Neb také i [ty] chválu z toho míti budeš, kterýžto mne vospalého k té práci ubudil si, aby jazyk náš český i tudy se šířil, šlechtil a roz- máhal ...« Po předmluvě je podán rozvrh spisu takto: »Knížky,