z 11 stránek
Titel – Berlínský Rukopis
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
Název:
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy (Časopis archivní školy IX. a X.)
Autor:
Odložilík, Otakar
Rok vydání:
1933
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
x
Počet stran celkem:
11
Obsah:
- 98: Titel – Berlínský Rukopis
Strana 98
Otakar Odložilík:
Berlínský rukopis kroniky Pulkavovy.
V XVII. kapitole „Krátkého sebranie z kronik českých k vý-
straze věrných Čechóv“ mluví se o králi Janovi Lucemburském
a jeho činech. Vypravování je velmi stručné a končí radou: „Kdo
tomu nechce věřiti, kaž sobě čísti kroniku, ježto sě skutkové zlí
i dobří den ode dne králóv a kniežat vypisují, jenž latině takto
slove: Kronica ecclesie Pragensis secundum intentionem domini
imperatoris scripta per Otonem notarium, incepta ab Otocaro, rege
magno Bohemiae, česky Kronika kostela pražského podle úmysla
ciesařovy milosti psána skrzě Otu písaře, počata od Otokara,
velikého krále českého, etc.“1) Je viděti, že autor Krátkého se-
branie měl po ruce nějakou kroniku, psanou na podnět Karla IV.
písařem Otou, z níž citoval i na jiném místě svého dílka. Vypiso-
vala příběhy země české od doby Přemysla Otakara II. do konce
panování Jana Lucemburského.
Kroniku Otovu se dosud nepodařilo nalézti. Není ani jasné,
kdo byl Ota a v jakém poměru bylo jeho dílo k jiným historickým
pracem z doby Karlovy. Dobrovský mínil, že Otovou kronikou je
latinská verse Pulkavy a že Pulkava ji jenom přeložil do češtiny.
Už z listů Dobrovského Durichovi ze dne 3. února a 3. května 1789
je patrné, že byl přesvědčen, že Pulkava nesepsal latině díla, jež
mu bylo přičítáno, nýbrž že byl jenom tlumočníkem cizí práce.2)
V listě Pelclovi, kterýž dosud nebyl nalezen, dokazoval, že autorem
byl notář Ota. Také Palackému řekl své mínění a odůvodňoval je
poukazem na Cerronský rukopis Pulkavy. Dobrovskému byly ná-
padné i hojné listiny, které Pulkava pojal do svého díla, a soudil,
1) Ant. Polák, Krátké sebranie atd., Věstník Král. české společnosti
nauk, roč. 1904, str. 27.
2) Ad. Patera, Korespondence Jos. Dobrovského I. 96 a 107.