IV. Replíka Oldřicha ze Znojma Dru. Jindřichovi Kalteisenovi, pronesená v Basileji 28. a 30. března 1433 na obranu svobody slova božího. Úkol odpovědět sirotčímu kazateli na jeho obranu třetího artikulu pražského svěřil basilejský koncil dominikánovi Dru. Jindř. Kalteisenovi1). Byl k tomu vybrán již loni, a to nejen jako doktor university kolínské, ale i jako inkvisitor, dobře obeznámený s látkou a zběhlý v diskusi s „ka- cíři“; s nimi mohl arci doma nakládat mnohem jednodušeji než s husit- ským mluvčím, chráněným těžkými zárukami, které musil koncil pod- niknout, aby se husité odhodlali přijet do Basileje. Dr. Kalteisen vypra- coval také již tehdy jako jeho ostatní druhové vyvrácení artikulu o svo- bodě slova božího pro pia certamina, v nichž se měli řečníci koncilu vy- cvičit na duchovní turnaj s odpůrci, a užil také jistě této práce2), když stanul proti br. Oldřichovi obsáhlou obranou církevního stanoviska. Pro- nesl ji na třikrát 18., 20. a 21. února3). Proti pojetí husitskému postavil porýnský inkvisitor formou sice šetrnou, ale ve věci zcela rozhodně opačný názor církve. Proti thesi o svrchovanosti bible vyložil theorii, že neméně účinně než v bibli působí Duch sv. v církvi, takže není rozdílu mezi příkazy bible a příkazy kon- cilu, řízeného Duchem sv. Poslání, které zmocňuje ke kázání, není dáno vysvěcením na kněze nebo na jáhna, nýbrž teprve ustanovením za faráře nebo dovolením církevního představeného. Vrchnosti církevní je každý povinen poslušnosti, i když ji představuje prelát špatný. Kdo se vzepře vrchnosti a nedbá církevních trestů, dopouští se smrtelného hříchu, vzpou- ry proti církvi a Bohu. Co se týče Husa, nebyl odsouzen pro kázání proti svatokupectví ani pro své ctnosti, nýbrž pro své bludy, jak prý s do- statek prokázal v odpovědi Mik. Biskupovi Dr. Charlier. Nakonec shrnul Kalteisen církevní názor v přímé popření husitské these, jak byla formulo- vána čáslavským farářem. Oldřich odpověděl v třetím pořadí debat obsáhlou replikou, kterou pronesl 28. a 30. března4). Začal, jak bylo zvykem, proslovem formou kázání na slova evang. Janova II, 15: „Dí matka jeho služebníkům: Což- 1) Rozsáhlou, ale většinou těžko dostupnou literaturu o Kalteisenovi, jenž skončil jako arcibiskup drontheimský, seznamenává L. Pastor, Geschichte der Päp- ste 15, 1925, str. 684 p. 2. Kalteisenovu odpověď Oldřichovi otiskl nejprve H. Cani sius 1603 ve 4. svaz. svých Lectiones antiquae, odkudž byla několikráte přetištěna, naposledy Mansim, Conciliorum ampliss. collectio 29, 1788, sl. 971—1044 (anasta- tický přetisk pařížské firmy Welterovy je z r. 1904). Zde následuje pak (sl. 1045— 1104) i Kalteisenova replika, odpovídající v dubnu 1433 na repliku Oldřichovu. 2) Tohoto spisku neznám, že však existoval, tomu nasvědčuje nejen docho- vání disputaci na zkoušku o ostatních artikulech, ale i odkaz Kalteisenův na aliud opusculum v odpovědi Oldřichovi (uv. Mansi sl. 995). Horlivý zájem o Čechy projevil Kalteisen již 21. července 1432 řečí při pohřbu pověstného advokáta Husových odpůr- ců Michala de Causis (úryvek z ní otiskl J. Sedlák, Studie a texty k nábož. děj. ces. I, 1914, 142—3; datum určuje CB II, 171). O jeho projevu v boji o kalich z r. 1433 moje Husitika a bohemika několika knihoven (1932) 71. 3) Vypravuje o tom zvláště deník Petra Žateckého v MC I, 313—5. 4) Některé podrobnosti, kterých v textu všech nenajdame, zaznamenává jme- novaný písař sirotčího poselstva na str. 333—4.