2 v Písku Mikuláš z Pelhřimova, jehož projevem soubor zahajuji. Nebyl dosud vydán a marně se po něm pídil ještě N. Jastrebov. Vskutku však upozornil na pařížský rukopis Biskupcovy obrany již 1853 Palacký, ovšem na místě hodně odlehlém.2) Vydání jsem pořídil podle rukopisu knihovny Jagelonské university v Krakově 1760,3) který vznikl v Basileji 1434 a obsahuje znění spolehlivé; pokud má chyby nebo nejasnosti, je to na štěstí jen v citátech, kde jako jiní i Mikuláš psal hodně zběžně, takže bylo je možno ne nesnadno opraviti, na konci pak, kde písař opět polevil, bylo lze totéž učiniti zase podle Matěje z Janova, kterého tu užito bez označení původce na několika stranách.4) Biskupcovi určilo husitské poselstvo úkol ospravedlnit a zdůvodnit artikul o trestání t. zv. veřejných hříchů. Rozvinul thesi obvyklou formou schola- stické disputace, pracující technikou definicí, notabilií a corrolarií, kterými hledí předmět všestranně osvětliti a thesi dokázati, při čemž je mu důkazným materiálem Písmo Starého a hlavně Nového Zákona, výroky sv. otců a sne- sení starých koncilů církevních. Těžký krunýř tohoto schematu odkládá táborský biskup v druhé polovici své obrany, kde klidný výklad přechází v útok místy hodně bojovný. Přistupujeť k výkladu vlastního smyslu husit- ského toho artikulu a vyličuje zejména, proti čemu všemu čelí: proti svato- kupectví, lživým odpustkům a klatbám, zlořádům v úctě obrazů, poutím atd., v laické pak společnosti proti přepychu, lichvě, hospodám, veřejným domům ap. V tyto útoky, které arci již samy vzbudily pohoršení koncilu, vložil Bisku- pec koncilu ještě nepříjemnější žaloby na upálení Husovo, zatracení kalicha koncilem kostnickým a zvláště na vyhlášení a provádění křížových výprav na vyhlazení husitů, při nichž ovšem členové shromáždění nešetřili projevy nevole, takže president Julián musil se ujmouti prostřednictví, aby mluvčí táborský mohl řeč v klidu dokonati. Nelibost nad touto částí projevu vznikla i u husitské pravice, u Rokycany.5) A přece Mikulášova obrana nedala ještě ani zdaleka vyniknouti celému dosahu hlubokého rozporu, který zel mezi církví a husity v tomto požadavku společného programu české vzpoury. To učinil teprve církví proti Mikulášovi vyslaný obránce koncilu a pak ovšem i on sám v odpovědi Dru Charlie- rovi, která je druhým číslem naší sbírky. Tu již není to pouze Hus a Matěj z Janova,6) jehož užívá, nýbrž i Marsilius z Padovy... 2) Sitzungsberichte der Wiener Akademie XI, 286. Je to ruk. Národní knihovny lat. 1506 1. 1—18. Na jiný ruk., vatikánský, upozornil nejnověji Jar. Prokeš. Husitika vatikán- ské knihovny v Římě, 1928 str 63. Na české půdě není dosud znám ani jediný ruk. našeho projevu. Jastrebov se pokouší o rekonstrukci řeči Biskupcovy v díle Eljudy o P. Chelčickom I, 1908, str. 86. a d. 3) Vzdávám uctivé díky správě této knihovny, že mi zapůjčila rukopis do universitní knihovny, a Historickému ústavu vydavatelskému v Praze, že dal fotografovat onu část a podstatně usnadnil ne lehkou moji práci. *) Chyby opravuji z úsporných důvodů mlčky. Hodně místa jsem ušetřil také tím, že jsem částečně po vzoru Loserthových edicí Viklefa přidal u citáů z bible a z Corpus iuris canonici číslo verše a kapitoly hned do textu. ) Deník písaře sirotčího bratrstva, Petra ze Žatce v Palackého vydání v Monu- menta conciliorum generalium saec. XV. příště MC.t. I, 1857,294. Jiné hlasy současné o Bi- skupcově projevu sestavil P. Herre, Deutsche Reichstagsakten X, 2, 1906, 586 p. 4. ) Viz níže v edici pozn. 8 a 10. =