XI Město Nový Bydžov, jehož měšťanstvo skládalo se z obyvatel- stva přišedšího valnou většinou ze Starého Bydžova a z osad okol- ních (Veselé, Nechanic) i vzdálenějších (Hradce, Hory, Žitavy), bylo s počátku tak řečeným městem villikačním, které se lišilo od králov- ského ve vlastním smyslu tím, že postaveno bylo pod vladaře či hospodářského správce (villicus) správního okrsku (villikace) Hradec- kého t. č. Henlina Linkova a sloužilo za důchodkový objekt úředníků villikačních, kdežto vlastní město královské stálo přímo pod správou podkomorníka a odvádělo plat bezprostředně komoře královské. Tomu nasvědčuje též jednak liknavé provádění a prostý tvar hrazení (příkop s plotem dřevěným) města jednak i ta okolnost, že město předáním na Vartmberky nabylo zcela rázu města poddaného, což 13 u měst královských obyčejně nebývalo. Z příslušnosti Bydžova ku správnímu okrsku Hradeckému a z toho, že Bydžovský soud městský ve věcech pochybných a zvlášt závažných v Hradci hledával naučení, následuje, že město bylo vysa- zeno jako Hradec a všechna severočeská města ku právu Magde- burskému, od kterého s Hradcem (kol r. 1340.) přešlo ku právu 14 Pražskému. V době nepokojů za Jindřicha Korutanského, byla v zimě roku 1307. v městě ještě nehotovém a nehrazeném švábská posádka z voj- ska císařského měšťanstvem, zvláště německým, ochotně přijata a záso- 15 bována. Rok 1311. byl, jak se zdá, lhůtou určenou, do které mělo býti město řádně vypraveno t. j. vystaveno a hrazeno. Tomu nasvědčuje, že chrám městský byl do té doby vysvěcen, že rukojmí za přesné zbudování hradby městské toho roku měli zaplatiti pokutu pro některé jeho část s Bydžovem se někdy ztotožňuje (Vaník Bohdaly p. 151, 194.). Konečně i se zřetelem k tomu, že měšťané Novobydžovšti hned od počátku mívali dvorce ve Starém Bydžově (1. c. p. 25, 30, 35, 42 a j.), považujeme za zcela prokázáno, že původním místem staré osady byla trhová ves Starý Bydžov, jehož část oby- vatelstva založila nynější Nový Bydžov, a že není odůvodněno ani opáčné mínění H. Jirečka (Slov. právo III. 1. p. 23.), že prý vystěhovalci z nynějšího města založili ves Starý Bydžov, ani tvrzení E. Malého (Jaké národnosti p. 1.), že prý místa původní staré osady přímo dokázati není lze. 13 V Lib. cons. uvádí se nejen Henlinus, villicus Gradecensis, jako senior et promotor Bidzoviensis (p. 19, 25, 43), ale i Nicolaus, judex provincialis Grad., jako účastník v sezeních obce Bydžovské (p. 29, 31.). Srov. Lippert (Socialge- schichte Böhmens II. 301 ansl.), Vacek (Soc. dějiny české doby starší 120.). Minění Tomkovo (Dějepis Prahy I. 467.) a Doležalovo (Poddaní 1.), že N. B. byl od svého počátku král. věnným městem, jak již jinde (Byd. L. XX. 16.) jsme uvedli, není správné. Domněnka Sedláčkova (Hrady a z. české V. 305.), že město bylo hned po založení komusi zastaveno a r. 1311. králem Janem vyplaceno, postrádá odůvodnění. 14 Srov. Lib. cons. p. 5, 16, 355.; J. Čelakovský (Codex II. 211.) 15 Lib. cons. p. 3. uvádí se pan Hájek jako bývalý hofmistr vévody Korutanského.