266 — Čečka, Jana Kalúsa, Mikuláše kožišníka, Valentina Sašy, Václava Antošova, Jíry kováře, Prokopa kramáře, Jana Třemchy, Ondřej Pa- řízek předstúpil [forma] a zapisui tímto zápisem mocně a dobrovolně statek svoj vešken, movitý i nemovitý, kterýž mám neb míti budu a zvlášč tu čtvrt, kteráž leží podle Oblého z jedné strany a podle Trybuškovej z druhej strany, Kateřině, manželce svej, a jestliže by Kateřiny, svrchu psanej manželky Pařískovej, bůh neuchoval, tehdy ta čtvrt aby spadla na Martina, syna jejího, i ten statek vešken movitý neb nemovitý. A na tom svrchupsaný Ondřej na všem sobě moc pozůstavuje.* Tuto se znamenává zápis Mikuláše krajčího. 788. Item anno MCCCCLXX. v tu středu po ochtabu božího křčení (17. led.) za purgm. Mikuláše bakaláře, rycht. děd. Martina Žampacha a za konšel t. č. (jako 787.) Markéta provaznice předstú- pila [forma] zapisuje tímto zápisem mocně a dobrovolně statek svoj movitý i nemovitý, kterýž mám neb míti budu, málo neb mnoho, Mikulášovi, manželu svému, aby jeho měl moc požívání a k držení jako svého vlastního. Item týž den a za těch konšel svrchupsaných Martina rycht. děd. etc svrchupsaný Mikuláš zapisuje tímto zápisem mocně a do- brovolně statek svoj movitý i nemovitý, kterýž má (neb) míti bude, Markrétě, manželce svej, ač by jeho bůh neuchoval, Markrétě, man- želce svej, dává k držení a k požívání plnú moc jako svého vlast- ního. A toho sobě svrchupsaný Mikuláš moc pozůstavuje.“ Zápis Brozěv z záměstí. 789. (p. 444.) A. d. MCCCCLXX. ten pátek po středopostí (30. břez.) za purgm. Martina Tesky, rycht. děd. Martina Žampacha a konšel t. č. Jana Mazánka, Mikuláše bakaláře, Václava Trybuška, Vavry krajčího, Jaroše Sunhavla, Jíry Mandelíka, Mikuláše Sčerby, Petra Zaštětila, Matěje herinkáře, Martina Kalomínova, Jana Slona: Já Brosč z záměstí předstúpil jsem [forma] a zapisuji tímto zápisem Martě, manželce svej, lán role, kterýž leží s jedné strany podle Václava Antoševa a z druhé strany vedle Kalomínovy role, i lúku, kteráž jest pod Humburky z jedné strany vedle Matěje Pieska, a s strany druhé vedle Haška řezníka. Pakli by je boh neuchoval, tehdy aby ten lán i s lúkú spadl na Annu, dceru mú, i na vnuky mé, a toho aby muž její neutratil, leč by jich bůh neuchoval. A také čtvrt, kteráž leží s strany vedle jedné dědovej Jaroše Sunhavla, tu zapisuje druhé dceři Alžbětě i dětem jejím, svým vnukom z Sta- rého Bydžova, a toho také, aby jim muž neutratil do jich smrti, a to vše jestliže by mne pán bůh neuchoval. A jestliže bych komu co poručil na posteli své smrtedlnosti šaftem, aby to mocno bylo, jako bych kniehami zapsal. A na tom všem sobě moc pozůstavuji.*