— 10 — nemá dáti spravedlivě, a jestliže byste měli toho jaký způsob, že nemáte platiti, i toto má vám příno býti, když to provedete. A potom paní milost dala jest k tomu dobrú vůli, aby sobě svolili z konšel čtyři a z řemesel čtyři a jeli do Hradce, že jest to paní milost zjednala, že obě straně mají slyšeně býti. Konšelé chtěli sú to učiniti a řemesla nechtěla. A paní milost řekla jest jim: Mluvíte-li co proti právu? A oni řekli, že my nemluvímy nic proti právu, ale toho od starodávna nepomníme, by to bylo placeno. Protož paní milost přijemší to k sobě ptala sě jest na to vedle práv města svého i našeho obyváně i na jiných starých lidech, kteříž jsú prve v našem městě, od starodávna před mnohými lety obývali, a potom kázala paní milost svolati obec svým slovem. I sešli sú se na rathuz konšelé, obec i řemesla. Tu paní milost po- slala jest syna svého pana Havla na rathuz s úředlníky svými. I řekl jest pan Havel: Slyším byste ještě po krčmách promlou- vali, pravíce, že by ten šos s řemesl k obci neměl placen býti, a jestli kto, ten vystup a mluv svobodně a dobrovolně bez žádného útisku, neboť má slyšěn býti, a wokáže-li kto proti právu lepší spravedlnost, (p. 17.) to jemu příno býti, a má-li kto mluviti, mluv nyní, neb potom času nebude. A nižádný jest nevystupil, ale řeklí sú, že my nic nemluvímy proti právu. I roz- kázala jest paní milost y s panem Havlem, synem svým, aby šos z města z řemesl dali, v čem kto sedí po hřivnách. I položen jest ten šos po dvú penězy s hřivny. I dali sú jej. A rozkázala jest paní milost s panem Havlem, aby potom buducně platili ten šos řemesl vedle obcie na obcní potřeby i vopravy, jakž bude uloženo a jakož jest býval od starodávna, druhdy víc druhdy míň, jakž potřeby obcní založí. A tento zápis potvrzen jest zapsán v tyto knihy za purmgistra Jana Žíly, a za svrchu psaných konšel ve čtvrtek den svatých jedenáct tisíc panen (21. říj.) léta od naro- zení syna Božího po tisíci po čtyřech stech po šedesáti léta druhého. Budiž Bohu chvála. 24. Zápis Markethy Mathové ze Starého Bydžova. Anno d. MCCCC’LXX° ten pátek po středopustí (30. břez.) za purgmistra Martina Tesky a rychtáře dědičného Martina Žampacha a konšel toho času Jana Mazanka, Mikuláše bakaláře, Václava Tribuška, Vavry krejčího, Jaroše Sunhavla, Mikuláše Sčerby, Petra Zaštětila, Giry Mandelíka, Martina Kalominova, Jana Shona, paní Marketa nebožcě Mathova předstúpila jest před nás do čtyř lavic súdu zahájeného, tu kdež všecka práva moc plnú a pevnost stálú beru, s radú přátel všech i jiných dobrých lidí, dobrovolně, jsúc v zdravém životě bez útisku dala jest a mocně zápisem tímto za- psala a zapisuje beze vší výminky půl lánu role Kubcovi, zeti svému po dceři svéj Dorotě, (p. 18.) ku pravému dědictví, nic sobě nepozustavujíc, a třetí čtvrt, která leží vedle Pechaňovy