Hlava 13. 261 čovali a brániti počali, těch také brzo se zmocnil v krátkých 1597. dnech. A tak vždy předse táhl, až dotáhl na Budín, opa- novav jej při času panny Marie na nebe vzetí. A málo před tím, v pondělí na den sv. Osvalda, přišlo 5. Srp. s poselství do Čech od krále za novinu: že jest královna jeho slehla a porodila syna, jmenem Maximiliana, v Vídni téhož léta 1527. Toho pak času v Praze na hradě z děl stříleli a Te Deum laudamus po kostelích zvonili a zpívali, radujíce se pravému dědici českému. Ale král vždy předse táhl do země 10 Uherské, učiniv Uhrům povinnost královskou, té zemi nále- žející, a přibližoval se k Štefanovi i k jeho vojsku. Hlava 13. 15 V níž se oznamuje, jak jest král Ferdinand, jsa v Uhřích, Čechům list psal, kterak mu se dobře vede a daří; měst, zámkův zdobýval, a všudy mu se poddávali a za pána jej přijímali. Dále jak jest se mu vedlo, psal brzo do Čech za no- 20 vinu všem stavům takto: „Ferdinand z boží milosti Český, Uherský král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a markrabě Moravské atd. Věrní Naši milí! Poněvadž jest zřetedlná spravedlnost Naše, kterouž k království Uherskému máme; nechtíce toho 25 z mnohých příčin obmeškati, tak jsme s radami Našimi na tom se uradili a ustanovili, abychom do Prešpurku aneb na Staré Hrady táhli a k vojsku Našemu přijeli; jakož se pak tak stalo. A v tom tažení ze všech stavův na pomezí uherské preláti a páni obyvatelé království Uherského k Nám jsou so přijeli a vedlé smlouvy Nás přijímajíce, když jsme i jim také tu povinnost učinili. I My znajíce podlé spravedlnosti toho, což Nám náleží, že nemůžem opustiti, k Rábu předse jsme přitáhli a na zá- mek jsme poslali, aby se Nám dobrovolně poddali, a své 35 zkázy, jest-li že se nepoddají, nečekali. Měšťané a kapitola v cestu Nám přijeli a za pána Nás přijali. Ale kteříž se na zámku zavřeli, ti jsou se zasadili, chtíce se brániti. Na zejtří ráno, když jsme zámku dobývali, vida úředník, že žertu ne- ní, i poddal se prvé, než jsme sebou z stanu hnuli, a Nám