252 Kniha čtvrtá. mají modliti.“ A v tom ti katové vložili na Mikuláše mnoho knih jeho, aby byly s ním spáleny, a Mikuláš zavolal hlasem velikým, řka: „Bože Otče! v ruce tvé poroučím ducha svého, a prosím, nerač mne v tuto mou poslední hodinu opustiti!“ a tak dále bez přestání se modlil. A když již katové hranici zapálili, a dřív nežli se plamen počal rozmáhati, Mikuláš říkal tento žalm: „V tebe jsem pane bože ufal atd.“ i jiný žalm říkal, tak že všickni okolo stojící slyšali. A tak beze všeho křiku a povyku i stýskání shořali oba, coby zesnuli. Ta Klára byla v Praze souseda a vdova, v ulici a v do- 10 mu řečeném na Zbirohu na Novém městě Pražském u svaté Kateřiny, v letech šedesáti; u kteréžto byl v podruží týž starý člověk, tento Mikuláš, dělaje na soustruh vřetena k ži- vnosti své. Kdežto byli oba zašli s farářem svým, jakož již nahoře psáno jest; kterýžto prodal je Pražanům, utrživ za ně jeden stříbrný z oněch třidcíti stříbrných, za kteréž Jidáš byl prodal mistra svého, a potom je zase vrátil mistrům a zákon- níkům; a dáni jsou do šatlavy. A třetího dne jsouce do rady konšelské povoláni, mluvili mnohem víc před nimi, při pří- tomnosti administratora s jeho konsistoří, o víře i otevřeněji, nežli prvé, hádajíce se s nimi a majíce před sebou zákon boží, že jest bylo s podivením do těch prostých lidí; a na žádné pohrůžky o smrti nic nedbali. A mnoho proti těm kněžím mluvili, otvírajíce jim jich mnohé lotrovství, pokryt- ství, sodomářství a jiné ohavnosti, čehož prvé nikdá o sobě 25 od žádného neslýchali. A když jich ti kněží nikterakž ne- mohli přemoci, odsoudili je s dopuštěním Pražanův na smrt na oheň. A oni s dobrou myslí a vesele s nábožným zpívá- ním křesťanským šli na smrt, a tak konečně od vyznání své víry, kteréž jsou zjevně, na smrt jdouce i na tom umírajíce, 30 učinili, nikam nezašli; ale všudy při tom stáli i dostáli zmu- žile až do konce. a 15 20 1526.