Hlava 7. 243 pochlubili při počátku listy svými, kteréž po vší zemi i jinde o těch vězních rozpisovali), však tohoto roku i potom vše- cko to nahradili, což jsou prvé zmeškali, k konci od boha jim uloženému pospíchajíce. Jakým jsou to pak úmyslem či- nili, znajíce již, k čemu král budoucí nachýlen byl, to se dále najde v Hlavě 20. A když se k času vánočnímu téhož léta přibližovalo, kněží po farách v Praze nutili lidi k zpovědi. Jimž se v tom nějaký Mikuláš, vřetenář, a Klára řečená, vdova a hospodyně 1o jeho domovní, v osadě sv. Štěpána Velikého opřeli, nechtíce toho učiniti z příčiny hodné, tak jako na bohobojné lidi slu- šelo. Farář pak z té osady, nějaký titulem kněz Jakub (kte- réhož potom Kolínští měšťané z města pro jeho nezbednost vyhnali), obžaloval je v konsistoři, a ti dále Pražanům, žeby 15 lidé bludní byli; tak že jsou oba jeho původem do vězení dáni byli. A v tom když jednak v konsistoři, jednak na ra- dnici stávali, nechtíce povoliti, což na nich míti chtěli, Pra- žané pustili administratorovi i jeho kněžstvu úzdu. b 1526. 20 Hlava 7. 25 V níž se oznamuje o témž Mikulášovi vřetenáři a o Kláře hospodyni jeho, jak jsouce na radnici povoláni, před tím vším počtem duchov- ním i světským víru vyznávají, a páni Piláti vždy jiné a jiné otázky na ně činí. A při tom jak jest ho jeden kněz zle užíval. Toho času když se psalo léta od narození Syna božího 1526, byla v Novém městě Pražském jedna souseda, jmenem Klára. Ta měla dům svůj u svaté Kateřiny, jenž slove Zbi- 30 roh, žena pobožná i dosti bohatá; u kteréž bydlel v podruží nějaký Mikuláš vřetenář, kterýž soustruhem vřeténka a jiné věci dělaje, tak se jest živil. I přihodilo se některého dne před vánoci, když kněží podlé obyčeje svého sousedy ob- cházejíc, je popisovali, a k zpovědi je nutili, přišli jsou také 35 i k nim, je napomínajíc, jako i jinde, a k zpovědi je nutíc. Tu oni oba je vyslyševše, jim jsou odpověděli a pravíce: že má zpověd dobrovolná býti, tak že k ní žádný bezděčně nemá nutkán býti. Pro kteroužto věc hned jsou je obžalovali fa- ráři svému, nějakému knězi Jiříkovi, toho času u sv. Štěpána 16*