208 Kniha třetí. z Vartmberka na Dubé, pan Kundrat z Krajku na Mladém Bo- leslavi, pan Frídrich z Donína na Dražicích, páni Kostkové z Postupic, pan Vojtěch z Pernštejna na Pardubicích, a jiní mnozí páni a rytířstvo. Z strany také druhé, kteříž u Hory byli, totiž: kníže Karel, hejtman zemský, pan Zdeněk Lev, a jiní někteří páni a rytířstvo, zvláště z soudcův zemských, a Pražané. A ti všickni jsou se také v puntu a společnosti přidrželi, na odpor oněm prvním již jmenovaným. A když se stav městský, poslové, podlé zůstání jich do Prahy dne určeného sjeli; to což měli Pražanům i obci u ve- 10 liké kolleji z poručení mluviti, mluvili, vedouce k dobré svor- nosti, k lásce a ku pokoji mezi nimi a těmi osobami od nich vytištěnými. Ale oni dali jim odpověd dosti nepříjemnou a nelibou, v ten rozum: „že nemají se oč s těmi vypověděnými smlouvati a nad to ani souditi; poněvadž jsou již prvé sou- zeni a s nimi slyšáni před knížetem a před posly z měst.“ I to sobě všecko za výmluvu brali ku pomoci, což jsou mezi sebou ve schůzi předešlé obecní o svatém Václavě rozjímali. Z tohoto můž již každý zřetedlně znáti, že Pražané nic ku pomoci sobě neměli stálého, ani toho, aby již o to sou- 20 zeni byli. A jest zpráva o tom již prvé položena, jak jsou byli souzeni; nebo nic tu, kdež je s obou stran kníže vy- slyšel, souzeno, ani k místu a konci dovedeno nebylo. Nebo spravedlivý člověk všecko spravedlivě, svobodně a světle ob- libuje; ale nespravedlivý a křivý nechce než všecko ve tmách 25 působiti, a tak světla a soudu spravedlivého musí nenávi- děti. A jest věc podezřelá toho, kdož se rozeznání lidskému brání, že ten jsa křiv, nechce než mocí spravedlnosti své dokazovati. Není věc zbytečná, ani marná, že přimísiti chci o této 30 příhodě, kteráž se mezi tou bouřkou v Praze přihodila téhož léta některou chvíli brzo po sv. Ondřeji. A to proto učiním, že konečně řeči boží se plní a budou se plniti. Neb obyčejně to bývá: kdož jámu jinému kopá, že sám do ní, než kdo jiný, prvé upadne, podlé řeči Ducha sv. v žalmu sedmém; 35 a kdož se cizímu neštěstí raduje, potřebí jest jemu, aby prvé za sebou se ohledl, jest-li také za ním v patách jeho, totiž neštěstí. Jakož pak se přihodilo jednomu kramáři, jmenem Duchkovi řečenému, měštěnínu jistě neposlednímu, kterýž dosti 15 1525.