Hlava 27. 89 „I co čistě lají! tuť není pikartův, a není potřebí jim ná- 1524. pravy činiti v kostele; tuť jsou, prý, dobří křesťané!“ A protož Malostranští jak jsou šťastný počátek v své vzteklosti obyčejem nejhorších živočichův učinili, z cizího s toulu šípy berouce: tak jsou Pražané od nich smysl a zlý příklad vzali a kratochvíl svou bez přestání vedli, jakž ďá- blům i náměstkům jeho bylo libo; ale sami se o to předkem nesměli pokusiti, leč prvé se tomu podívají, jak se jim Ma- lostranským, jakožto všetečným, nerozumným a vší vážnosti 10 prázdným, dařiti bude. Nebo nejsnáze jest bláznu úzdu pustiti, aby jiní po něm potom bláznili. A kdyby oni Malostranští byli od některých Pražanův i od některých blízkých z stavu panského a rytířského naučení neměli, nepodobné jest, aby takoví humenní vrabci směli neb uměli se o takové věci po- 15 kusiti, o kteréž jsou se s počátku pokusili, běhajíce jako vzteklí (nelze jest než o takových lehkomyslných v pravdě tak mluviti) po Újezdě i po Malé Straně sem i tam se zbrojí, na domy mnohé se tloukli, tu kdež na koho vích pikartský falešně a ovšem lživě vstrčili, své mrzké a hánebné běhy 20 tím zakrývajíce. A potom hned na zejtří Pražané, jakož jest mluveno, napivše se s nimi litkupu, oč jsou spolu tržili, ten trh konali, až i dokonali: jakž jsou koli s svými měšťany nakládali, že oni Malostranští též zase od nich příklad ke všelijakému trápení sousedův svých, krom katem mučení, brali, 25 jakožby byli i to učinili až do hrdla zbavení, kdyby byli mohli k některým sousedům přístup slušný pro nepřítomnost jich míti. A toho všeho hlava a původové největší v tom městě byli: Bartoš nějaký nožíř a Vít řečený Zelé, spolusousedé so a přísežní starší obecní. Neb již zemdlena byla rada kon- šelská u nich tím povykem toho města, kterýmž kdyby u zdra- vém rozumu bláznili, bylo by snesitedlnější to vážiti; ale poněvadž jsou zhovadilí byli a po sobě v své mravy i jiné táhli, není hodné, aby v vlastnosti dobré, rozumné, lidské po- 85 vahy připomenuti byli. Neb ten Bartoš, ačkoli obraz a postavu člověčí měl, však do sebe skutkův dobrých, lidských nikdá neměl, kochaje se v neštěstí lidském a s hovady zároveň smýšleje, trhaje a sápaje se na dobré pověsti lidi ústy ne- stydatými a příliš lehkomyslnými obyčejem lehké ženky. —