Hlava 17. 63 z moci své, aby z lavic konšelských vyvstali, to dokládajíce, že se jimi nechtí více spravovati, ani jich za úředníky krá- lovské míti. A však toho nedovedli, poněvadž jsou se lotrovsky a všetečně o to pokoušeli, dotýkajíce se důstojenství králov- ského. A potom brzo na Újezdě vzteklý povyk učinili, nade vším studem a bázní i nade vším dobrým řádem se zapome- nuvše, jakož dále a šíře bude o nich mluveno. A tak sroz- uměv mistr Brikcí, purkmistr Pražský, s jinými takovému spiknutí dotčenému, obsílal jiné do radnice časem večerním, 10 jakž čas toho potřeboval, nevěda kam se jich úmysl obrátiti má. Neb i staré právo Pražské z císařských vytažené toho doličuje, že i v noci z potřeby mají a mohou se správcové obeslati a scházeti. A protož tu pohádku dokonaleji tímto za- vírám: že jakž konečně toto jest pravé, že nikdá Malá Strana 15 Prahy nevybojovala — a pro takovou věc nebylo by potřebí spoluradním těm do radnice se scházeti, neb by věc marná a zbytečná byla — tak také tuto ovšem pravé jest, že jsou se Malostranští nejprvé s Újezdskými a Hradčanskými a potom také s mnohými Pražskými, jakož již dotčeno jest, spolčili 20 i spikli. A toho brzo se skutek ukázal k důvodu, že jsou hned povyky potom činili bez překážky, a jiné sobě rovné, i Pražany k témuž popudili, a tak sobě neřádu všeho všickni pomáhali. I poznal to purkmistr Pražský s spoluradními, co všickni ti spolu téměř rozdymují: tím úmyslem, a ne jiným, 25 do radnice u večer tovaryše své obsílal, aby počátkům tako- vým překážku učinili, a oheň aby se nerozmáhal, kterémuž pro takové spiknutí společní, jehož byl vrch a původ on Zíka, nemohli odolati. Nebo jináč nepodobné jest bylo, aby neměli moci míti na Malostranské humenní vrabce k vybojování; 30 byť se pak s Slanskými i s Berounskými i s Hradem Pražským spolčili, málo by jim to platno bylo, kdyby příčin již tuto položených nebylo, a zdálo by se k smíchu býti podobné. Jakož proti palici žádného šermu není, tak proti bezprávné moci spravedlnost žádného nemá vzniku. A netoliko že obec 35 o tom nic nevěděla, aby měl Zíka tak pachtovati; ale ani ti, kteříž jsou tehdáž podlé něho do rady k tomu jímání vstupo- vali, nevěděli (jakož sami potom to vyznali) co se má díti, jichžto byl nemalý počet. A však on nestyděl se toho lživě mluviti, že což jest koliv učinil, že jest bez jich vědomí nic 5 1524.