12 Kniha přvní. A hned potom v neděli povyk divný a příliš nevážný se stal v tom čase o nešpořích. Bych měl tuto psáti o příčinách, proč se to stalo, nevím odkud počíti, poněvadž to nešlo žádným řádem vážným, ale z pouhé bujnosti a vzteklosti lidu Pražského některého, a Uhrův z strany druhé. Nebo jakž jsem zpraven, jiných příčin žádných nebylo k tomu, než sváda ně- jaká v tanci lidí lehkomyslných a nevážných (při přítomnosti na hradě pána krále jich) s služebníky pánův uherských, kteříž byli s králem přijeli. A k tomu byla rozprávka od jistých lidí, a zvláště od kněze Ondřeje, faráře v ty časy u sv. Mikuláše v tom městě, že když on kázal v kostele v túž neděli na nešpoře, že někdo z Uhrův střelil do kostela oknem z ručnice, až skla pršely; a v tom pokřik se stal od chasy, pravíce, že Uhři Čechy mordují, a tak po tom okřiku lidé běželi na Malou Stranu se všech stran. Potom k té svádě přimísili se 15 jiní, totiž páni těch služebníkův, majíce hospody tu na Malé Straně, z strany jedné, a obyvatelé Malostranští i Pražští měšťané z strany druhé s jinou sběří; a zmocnivše se těch Uhrův, zmordovali je hanebně, některé se pány jich, a loupež učinivše pobrali jim šaty chodicí drahé, peníze, klé- noty i jiné věci, a k šturmu u fary zvonili. A v tom udalo se králi z zámku na to dívati. Tu pak soused jeden Malostranský, jmenem Kratečka, smělost arci všetečnou při té vzteklosti ukázal, že jest z ručnice vystřelil k tomu místu, odkudž se král díval. A žádného sobě za nic nevážili; a po malých dnech zle toho zažívali. Neb když se králi s radami jeho toho příliš slitovalo, kázal některé stínati, některé čtvrtiti, a jich čtvrti ohyzdně na brány Malostranské zavěšovati, a některé odříti, mezi nimiž byl jeden z konšelův Malostranských, jme- nem Malc, řezník; jiné pak, ne tak vinné, kázal zmučiti, s0 urukovati a do vězení za dlouhý čas vsázeti. Ale jiní bo- jíce se téhož, z nabádání svědomí jich, aby o kůži ne- přišli, vsedli na rychlík a od města přeč odešli, a tam pobyli, dokud se mračna nerozešly. Totě ta vážnost lidu Pražského, když mají pána dobrotivého a k pomstám nekvapného, že žá- dnému druhdy poddáni býti nechtí, ani se boha báti a nadto se lidí styděti, ani na svou poctivost pamatovati. A netoliko v této příhodě, podlé onoho povědění: „Dato uno inconvenienti sequuntur plura“, ale v třetí, o kteréž se brzo psáti bude v těchto 10 20 25 35 1509 20. Květ.