192 Kniha druhá. šel a nikam neucházel, pod tou příčinou, že jim nic vinen není, ani dlužen; ale raději by zůřivé snad mužnosti a vážlivé tehdáž doma ponechal, a utíkal by jim, kamby viděl, a cti by své tudy neztratil. Neb se to druhdy přihází, že někdo, nejsa vinen, půjde preč z pokřiku před svobodným právem, jsa přirození mdlého a strašlivého; a tak boje se přísnosti práva, dřív nežby spravedlnosti své požiti mohl, musí preč uteci ode všeho. Jakož se pak dosti toho v městech stává, že někoho nevinného jako vinného bez provinění a bez pro- dlení svrhou na skřipec; a potom, když na něm mukami 10 nic míti nemohou, teprv ho za nevinného mají; a on maje již kůži zedranou, musí to sobě míti beze vší nápravy. A pakli kdo uteci nechce, uſaje v svou mužnost a nevinnost, jakož se přihází (tělesně já tuto mluvím), že takový mnoho- krát zraněn, bit i zabit bývá. A tolikéž se v Praze dálo, že ta sběř Pražská, od- vrhše toho času na stranu řád a právo i bázeň boží, po- hrůžky činili těm osobám vyšlým, a tomu chtěli, aby jich palic na sebe dočekali. I kdoby tehda byl tak bláznivý, aby měl zřetedlného nebezpečenství na se čekati (a zvláště od 20 obecné chasy, kteráž sobě nic rozvážiti neumí, ani rozsou- diti, co jest zle a neb dobře) a nebo k němu docházeti? Neb tak Peterka řečený, měštěnín v Hradci Králové, před lety okolo třidcíti získal na tom, když jel z cesty k témuž městu, ufaje v svou spravedlnost a nevinnost, tak jakž v do- 25 mnění byl pro nějaké řeči marné z strany zlodějstva peněz obecních města toho, které někteří zlí lidé jim byli pobrali v radnici; a po rozličných výstrahách přátelských jsa napo- menut, aby do města nechodil, že trefí na kosu, nechtěl žádného uposlechnouti, pravě se býti nevinen, ale předse jel. Potom bez meškání vzavše ho ti měšťané, dali ho ku právu útrpnému beze všeho slyšení pořádného katům v ruce, moc právu také odjavše; a ti jej tak velmi mučili v šatlavě zje- vně až do smrti, a nic na něm, což míti chtěli, nedobyli; ale po několika již letech o jiném škůdci se toho teprv uptali. 35 Co opět těm prospělo, kteříž z Prahy neucházeli, ale někteří po té bouřce rok, a někteří více tam trvali? a však dočekali na se vypovídání potupného, někteří vazby i kato- vání, jako Matěj hřebenář, Jan Bonuše, Jan Kalenec, Vít švec 15 30 1525.