18 1401. svými vzeli jednomu člověku penieze, ježto jest byl za ně svině prodal. Také pravil jest, že Mašek a Jakúbek z Březnice, ti jsú byli vuodce na silnice Otíkovi a tovařišóv jeho. Také pravil jest, že Čieč a Otík lúpili jsú kramáře podlé Plzně. Také pravil jest, že Přech řčený Kadřavec, Velík střelec Homberkóv, Kabát z Črnovic za Kladruby, Daník z Holubka, Václav střelec Anichóv, Sigmund střelec Anichóv, a dva střelce Homberkova pobrali jsú sukno měšťanóm z Rakovníka. Také rychtář, purgmaistr a konšelé z Sušice psali jsú pánu z Rozmberka, že Alšík s tovařistvem svým jménem Kovářík jejich lidi na silnici jest lúpil a vzal jim jedenádcete koní a dvanádcete postavóv sukna o jarmarce Klatovském. Motyčka,39 v Soběslavě jsa mučen a tu oběšen, pravil jest, že on a Francúz a některý Petr písař, řčený Hladihlávek, jenž sě praví z Zálužie, Košík střelec Motyčkóv a Jan Palček pravým úmyslem jeli jsú z Moravy do Čech, aby na silniciech lúpili, i jeli ku Piesku. Tu mezi Krčí a Pieskem potkali sě s kupci, i vzeli těm kupcóm za osmdesát hřiven grošóv litého střiebra a kopu grošóv a pět zlatých a mnoho páteřóv akštainových, a vzali jim tři koně, čtyři samostřiely, a ty kupce zejímali i nesli je s sebú do Moravy, a s těmi kupci byla jsta dva kněze, tu jednomu knězi vzali kuoň a druhému knězi vzali nuož a deset grošóv. Pak Motyčka o tom pověděl, že ihned vzal toho střiebra dva kruhy, i dal jeden kruh sřiebra v puol čtvrtě hřivně děkanovi z Týna, a druhý kruh prodal v Ústí za šest kop a za dvadceti grošóv; a viece toho sřiebra dali jsú schovati Henzlovi řečenému Holič, měštěnínu z Jihlavy, tudiež témuž i páteře akštainové. Viece pravil jest, že vzal někakému člověku čtyři kopy, jako šel z trhu z Přeštic, a toho člověka zradil jest jemu Krajík měštěnín z Švihova, neb jest jemu toho jměl polovici Motyčka dáti. Viece pověděl, že jest slal Nička střelce svého s jinými na silnici k Hoře, aby lidi lúpili; i lúpili jsú lidi a koně brali uhléřóm i jiným lidem na silnicích, a to všecko Motyčka jest od nich přijímal a to požíval. Viece pravil jest, že tovařišie páně Sigmundovi Křižanovského bývají s Sokolem na pána z Rozemberka i také s Divišem z Hrádku byli jsú na braní u Črnovic; a jménem tito bývají vždy: Hovorka s svými se všemi, jako jest haupmanem v Třebíči, Jan z Herartic s svými se všemi, Vozka Vlk rychtář, Jíra bratr Martinóv, Martinek Ližkepek, Sazema Ruzin, ti všickni pánu berú a jsú u Křižanovského. Také byl jest Motyčka v Německém Brodě s Suchým Črtem. Viece pravil jest, že markrabie mladý tázal jeho velmi pilně, jestli svědom, dobřeli hradu Chúsníka chovají a Soběslavě a Třeboně, neb o to velmi pilně ukládají, zdali by kterého páně zámka mohli dosáhnúti. Martin 40 z Štítař na mukách pravil jest, jakož jest byl pacholkem u Jakuba ze Lhoty, tu ve Lhotě prošpehoval to, což jest bylo od lidí na tu tvrz snešeno, i šel do Moravy do Štítař. Tu sě ustanovil s Peškem tesařem z Štítařóv, aby Jakuba ze Lhoty, pána svého, jal i nesl jeho na Bietov panu Litoltovi; i přivedl s sebú na ten účinek dva tovařiše, Martina Kopáče, Michala Krumpové syna, Martina Dětřichové syna, všeckny z Štítař. Ty vedl s sebú do Lhoty, i choval je tajně v stodole, a když by Jakub přišel do stodoly na mieru, tu jeho jměli svázati a utéci sě na tvrz; a tu jměli Jakubovu ženu s jejie sestrú zamknúti v pivnici. Tu jměli pobrati všecko, což by na tvrzi bylo, a pět koní jměli Jakubovi vzieti i samého Jakuba, i jměli jeho nésti na Bietov ku panu Litoltovi. Viece jest pravil, že jest jměl tova- 3° fol. 16'. — 4° fol. 17.