199 vůbec si nevšímal sboru Kostnického, na němž ani své posly neměl, a to opět k vůli Zikmundovi, s nímž si právě zase na vzájem odpíral titulu Římského krále. Králová Žofie pak byla vždy upřímnou přízniv- kyní a horlivou posluchačkou Betlémského kazatele, i když byl již v klatbu dán, jehož se i přímluvnými dopisy k papeži a kardinálům a to kolikerými r. 1410 byla ujala. 5) Viz úvod č. 42. 6) Kapl. Betl., kde Hus mravokárnými kázáními svými dílo reformace české začal, byla Janem (Hanušem) z Milheimu (také z Pardubic) pomocí Kříže kramáře v duchu Miličově r. 1391 24. května vystavěna pro kázání slova Božího českým jazykem (viz list 9); poskytovala místa 3000 posluchačům; po upálení Husa a Jeronyma byla vyzdobena obrazy obou mučedlníků; v pozdější době brali navštěvovatelé z kazatelnice Husovy na památku odštípnuté třísky, tak že na mnohých místech díry velikosti pěstě povstaly (jak je Zach. Theobald kolem r. 1750 ještě viděl); při ní měl Hus obydlí o dvou místnostech; po bitvě na Bílé Hoře dostala se do rukou Jezovitů; r. 1786 jest následkem vydaného dvorského dekretu zavřena a zbourána, z če- hož zbyly toliko jedny kamenné veřeje dveřní. 7) Viz č. 91. pozn. 5. 78. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 13. června.) Hus poslav Škopkovi dne 9. června dva listy (č. 74. a 75.) obdržel za tři dni po tom 12. června od téhož dopis povzbuzující, načež mu ihned druhého dne přítomným listem poděkoval. „prose ho, aby tak živ byl vedle písma svatého, jakož jest od něho slyšal.“ Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek tvój přišel ke mně v středu před svatým Vítem, jejž sem radostně viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v okovách. Prosím, milý pane, aby tak byl živ, jakož zákon Božie velí, a zachoval to, což si ote mne slýchal, a jestli co nehodného, aby nechal. Ale úfám svému spasiteli, žeť sem tebe nic neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti.