Strana I
ČASOPIS ARCHIVNÍ ŠKOLY REDIGUJÍ GUSTAV FRIEDRICH, BEDŘICH JENŠOVSKÝ A VÁCLAV VOJTÍŠEK ROČNÍK XI. V PRAZE 193 4 NÁKLADEM STÁTNÍ ARCHIVNÍ ŠKOLY PRAHA IV. BELCREDIHO TŘ.

Strana 191
Drobné články. Josef Nuhlíček: Nejstarší městské knihy pacovské. V městském archivu pacovském, k němuž právě před třiceti lety kladl základy nadějný rodák a historiograf pacovský, profesor Ferdinand Pakosta, předčasně v prvních měsících světové války padlý, mezi bohatým materiálem, týkajícím se v prvé řadě hospo- dářského života města a okolí, shledá se i několik cenných pa- mátek, důležitých pro právní, kulturní a politickou historii ryze českého kraje, v němž si lid zachoval od nejstarších dob až do- dnes jadrný, čistý jazyk. Tato skutečnost mile překvapí a potěší každého badatele, protože se v archivu setká hlavně s prameny českými. Originály městských výsad jsou sporé, většinou se týkají cechů1) a teprve potvrzení městských privilegií Leopoldem z 9. dubna 1683 se uchovalo ve vkusné úpravě, psané česky na pergamenových listech, svázaných v knihu, a zpečetěné větší pe- četí císařskou z červeného vosku. Tuto chudost materiálu vysvětluje velký požár, který roku 1727 zachvátil půl města a postihl radnici i s archivem. Jenom vlastně úřední nesvědomitostí městského pí- saře, který některé věci měl uloženy ve svém obydlí, byly zachrá- něny dvě významné knihy, t. zv. pamětní kniha, sign. II. 1, jež byla základ městských knih, a kniha sirotčí. Cechovní věci byly uloženy po sousedsku u cechovních starších, a proto zachované originály pořádků a cechovní knihy jsou početnější. Na štěstí 1) Nejstarší listinou v archivu jest deponovaný orig. perg. 34x15,54 4,5 cm pl. se zářezy pro 4 pečeti, z majetku V. Průši v Sal. Lhotě: 1551 únor 16, Pacov. Voldřich Španovský z Lisova a na Pacově prodává dě- dičně ves Lhotu [Salačovu] pod Stražištěm robotným Albrechtu z Černé a Duškovi odtudž ze Lhoty za sumu 154 kop grošů č. stř. čísla rázu praž. Svědci: pan Burian Hora z Heřmanic a v Radostovicích, p. Jan Studenský ze Studenic a p. Václav Katharina z Katharu. Z majetku města je to orig. perg. 32x28,5 2,5 cm pl. se zlomkem podkladu pečeti na proužku perg.: 1557 únor 24, s. 1. Mistři řemesla ko- vářského, kolářského a bednářského v Pacově dávají si řád podle Kou- řimě. Pečetí stvrdil Mich. Španovský z Lisova a na Pacově. Zmenšené faksimile a text viz u F. Pakosty, Truhlářské řemeslo v Pacově. Zprávy měst. musea v Pacově 1910.

Strana 192
192 Josef Nuhlíček: všechna privilegia, která poddanské městečko Pacov, povýšené na město teprve Rudolfem II. za zlatého věku rodu Španovských 8. ledna 1597, od králů a svých vrchností obdrželo, byla po vy- dání ihned do městských knih zapsána, jak poznal Ferdinand Pakosta, jenž měl ještě úplný text pamětní knihy v rukou. První zmínku o městských knihách máme v nejstarším privilegiu měs- tečku Pacovu uděleném Janem Malovcem 12. března 14471). Pokud se lze na inserovaný obsah výsady, uvedený v konfirmaci Černí- nově, spolehnouti, možno usuzovati, že buď již městské knihy byly tehdy vedeny, nebo brzy potom byly pořízeny. Pamětní kniha, jak později dovodím, nebyla však před rokem 1447 zalo- žena v podobě, jak se nám zachovala. Bezpečný doklad jsem nalezl až k 1. září 1473, kteréžto datum nese smlouva mezi Janem Voglem, pacovským měšťanem, a lazebníkem Pešou (viz přílohu A) na volném listě, jenž ještě s jiným listem, o němž bude řeč, byl vrácen do městského archivu z archivu ve Velké Chyšce, kam byl snad v nové době přenesen. Jde o formát 21x29,5 cm, jaký mají ostatní listy knihy na začátku 18. století přiříznuté. Knize však v poslední 23. složce — nepočítáme-li dvě složky ztracené — chybí vzhledem k umístění středu asi čtyři folia. Knize byla utr- žena přední deska s 21 listy, respektive 20, počítali-li bychom v knize vložený volný list, označený literou A.2) Počíná tedy dnes pamětní kniha fol. 22, na němž je smlouva mezi Michalem Špa- novským a pacovskou obcí o prodeji vína z 3. ledna 1585.3) Zá- 1) Ms. II. 1 m. arch., fol. B 12b: List a obdarování neb. uroz. p. Jana Malovce z Pacova, vstahující se na starodávný práva, svobody a policii měskou v rozdílných punktích obsaženou, jako předně na obsazování konšel, volení rychtáře, svobodné obojího pohlaví osedlých i neosedlých kšaftování a kšaftův v knihy městské vložení. Druhé na opatrování sirotkův a statkův jich, též na nápad a odúmrti, aby to na nejbližší přá- tely připadlo a ven z města na jiná zboží, zvláště kdež se statkův si- rotčích tkne, vydáváno nebylo. Item na statky měšťanův, anby ti bez kšaftu, nemaje žádných dědicův a přátel, s světa sešli, aby též konšelé z města Pacova mocní poručníci byli, a pokudž by v roce zběhlém žádní přátelé optáni býti nemohli, aby týž statek k záduší, tu kdež se jim nej- lepší zdáti bude, neméně i k obci obrátiti mohli. Též na tu smlouvu, aby vrchnost sirotkův, vdov bez povolení přátel vdávati moci neměla, jakž týž list, jehož datum na den sv. Rehoře 1. P. 1447 plněji svědčí. (Inserováno v konfirmaci Jana staršího Černína a jeho manželky z 25. ledna 1637, opis v městských knihách.) 2) F. Pakosta měl ještě knihu úplnou podle citace na str. 5 ve Zprávách měst. musea v Pacově III.: Vaření piva a prodej vína v Pacově. Viz Čas. Spol. př. starožit. čes. XVIII. č. 4. — Z Pakostovy pozůstalosti byla kniha vrácena archivu neúplná. 3) Ve studii Pakostově „čtvrtek po novém létě 1585“ vadně na den 4. ledna.

Strana 193
Nejstarší městské knihy pacovské 193 pisy do městských knih se nedály chronologicky za sebou. Ne- soulad vedl badatele k různému určení stáří knihy. Rozborem materiálu došel jsem k závěru, že kniha byla převazována až na začátku 18. století, když se jí přestalo užívati, protože ještě poslední zápisy jsou na okrajích seříznuty, ale pořad listů změněn nebyl. Kniha byla již ve svém počátku rozdělena po třiceti foliích, ozna- čených literami A až O. Jen litera F měla folií 10, počet to zvolený v sirotčí knize z r. 1600. Složky, jichž bylo asi 25 po 10 nebo 12 knihových listech, byly při sešívání ve středu ztuženy pergame- novými proužky, získanými rozřezáním pergamenu s latinským textem theologického obsahu s charakteristickým písmem zač. 14. století. Značný počet listů byl později vytrhán, zda popsaných, nepodařilo se mi ani ze souvislosti, ani ze zbytků stanoviti. Dnes má kniha 241 papírových folií, stránkovaných novodobě od zadní desky, bez 4 volných listů. Všechny listy jsou však téže jakosti, opatřené stejným filigranem. Je to volská hlava se zdviženými mohutnými rohy a s tyčí, vyrůstající z čela a zakončenou troj- lístkem mezi dvěma jablíčky na stopkách, jak můžeme ve variaci viděti u Briqueta, Les Filigranes IV., č. 14.854 a 14.855. Hlava je umístěna uprostřed svislých mřížek š = 3,5 cm, výška obrazu 10 cm. Vodorovné mřížkování je jemné, nepravidelné, asi po čty- řech nitích vždy jedna silnější.1) Protože po paleografickém zkou- mání písma na druhém nejstarším volném listě městských knih z r. 1497 mám zaručenu pravost datování k 1473, je nasnadě, že pro knihu bylo užito papíru, vyhotoveného nutně před posledním datem, současného stáří a téže provenience. Nevylučuji domácí původ, protože údaje Briqueta pro naše poměry nestačí. Kniha byla převázána v těžké desky ze smrkového dřeva, potažené hnědou kůží bez ozdob. Začátek knihy byl určen k zápisům městu udělených privi- legií. Protože nikde není zmínky o starším privilegiu, než je v po- známce 2. uvedená výsada Jana Malovce, nasvědčovalo by to zavedení knihy až po roce 1447. Zápisy jiné povahy se dály na zadních stranách, do 80. let 16. století až na nepatrné výjimky pravidelně, takže novější, a tedy potřebnější věci byly nasnadě. Písaři však postupovali bez plánu, kladouce vedle sebe zápisy nejrůznější právní povahy, svědčící nejrůznějším osobám. Nikdy nebyl vyhotoven rejstřík, jak se stalo u sirotčí knihy, avšak zá- pisy se na sebe někdy odvolávají.2) Písař často neuvažoval o délce 1) Briquet klade variace čísel 14.854 a 14.855 do Drážďan k r. 1464 až 1469, do Bamberka k roku 1471, do Slezska k roku 1480 a do Prahy k r. 1577. 2) Na př. v memoriale k r. 1629 citováno na fol. E9b fol. D 16.

Strana 194
Josef Nuhlíček: 194 zápisu, s oblibou začínal na levé stránce při otevření knihy, a když byla strana pravá zaplněna, obrátil list nazpět.1). Písařů městských knih se ovšem za léta 1473 do 30. května 17092) mnoho vystřídalo. Nejstarší zápisy jsou psány kursivou s renaissanční pečlivostí, jsou zřetelné a jejich čeština je jadrná, udivující jazykovým citem pro kladení i a y. Zápisy ve starší době jsou tak řídké, že lze souditi jen na příležitostného písaře. Ruka se několikráte do 70. let 16. st. vyměnila, po určitou řadu let je však vždy totožná a vypsaná, nechybím tedy snad, připo- čítám-li ji školním správcům, o nichž je již za doby Václava Robmhapa v městských knihách zmínka3). V poslední třetině sto- letí se zápisy množí, písmo je roztřesené a písař užívá již celé knihy, ačkoliv dosud za celé století byly popsány sotva listy s li- terami M-O. Za Michala Španovského, jenž se ujal statků r. 1584 a byl nejvyšším zemským písařem,4) vedla rozmnožená agenda k zřízení stálého městského písaře, jímž se stal v únoru 1590 Martin Razonius Písecký, bývalý preceptor a vychovatel v rodině vrchnosti, jemuž byly pevně stanoveny taxy za písařské úkony.5) Roztřesené písmo osmdesátých let, kterým je ještě charakteriso- ván zápis přílohy C, bylo nahrazeno rukou, libující si v ozdob- ných tazích a vyznačující zápisy až do dubna 1617, kdy „die 25 circa horam 16“, jak hlásá záznam na fol. C 29b dole, „in pace obdormit“ nesa „povinnost písařskou 27 let na sobě platně.“ Tento dvoujazyčný záznam s humanistickou ozvěnou učinil již jeho syn Adam, jenž od r. 1613 otci ve vedení městských knih napomáhal. Jeho krásné, zřetelné písmo naplňuje knihy až do r. 1660, kdy 1) Na př. zápis k 13. dubnu 1622 na fol. G 22b, kdy obrací na fol. G 22 a. 2) Na fol. O6a je nedokončený letopisný záznam: „L. P. 1709 na den Božího těla uhodil boží posel do domu Matěje Třeského a vyhořelo pět domů v rynku, Matěje Třeského, Jana...“ Ještě tento poslední zá- znam byl při převazování knihy seříznut. 3) V zaznamenání platů k pacovskému špitálu od starodávna při- náležejících, jimiž povinni byli mlynáři Matouš (24 gr.), Janek (1 kopu 16 gr.), Holub (1/2 kopy 2 gr.), Pytlík (8 gr.) a Chocholka (2 kopy 19 gr. 4 den.), uvedeno: „A z tohoto platu 1/2 kopy 4 groše náleží k školním správcuom každého poluletí dávati podle vuole nebožtíka pana Václava Robmhappa z Suché. Je za to, aby týž správce školní povinni byli spie- vati každý čtvrtek neb v neděli orací „Deus, deus meus, qui pro redemp- cione mundi etc.“ A ostatek toho platu, to jest 31/2 kopy 9 grošů 4 de- náry k špitálu náleží.“ [f. O1a.] 4) Na fol. A 30 b se zvěčnil podpisem ruky na potvrzení privilegií městu z 29. září 1596. 5) Fol. A 25 a. Viz F. Pakosta, Práce a plat písaře radního v městě Pacově. Jihočeský kraj I. 34, 35. — B. Matouš, Staré pacovské rody (Městské mus. v Pacově).

Strana 195
Nejstarší městské knihy pacovské 195 zemřel. Za zmínku stojí ještě zápis k r. 1671 o obnovení konšel- ského úřadu hrabinkou Johannou Eusebií Barborou ze Žďáru a na Pacově s dodatkem: „Téhož léta Jiřík Vidimský přijal povin- nost písařství městskýho.“ Na fol. C 30a je uvedena písařská pří- saha z r. 1590 a poznamenány práce, z nichž je významné, že se sirotčí zápisy do městských knih mají dáti jen rukou městského písaře z poručení purkmistra a konšelů v jejich přítomnosti, což má býti v zápise doloženo. Papír a vosk měly býti opatřeny od konšelů. Povaha zápisů je velmi různorodá. Do městských knih, jež se vždy citují v textech v plurále, vedle zmíněných již výsad a správních věcí byly od počátku zapisovány gruntovní záležitosti, služebnosti, převody a všeliké smlouvy, které bylo třeba zacho- vati paměti. Smlouva mezi měšťanem Voglem a lazebníkem Pešou o vytápění lázně chudým, jak ji podávám v příloze A, je dokla- dem kulturní vyspělosti městečka a jeho sociální péče. Chronolo- gické nesrovnalosti ve výkladu o připadnutí některého hodu bo- žího na úterek v období suchých dnů, jejichž cyklus jest tak úzce spjat s cyklem pohyblivých svátků, nemohou mýliti — šlo o názor prostého měšťana, jemuž záleželo, aby se lazebník povin- nosti neuhýbal. K smlouvě je připojen pozdější dodatek stejnou rukou o platu za lázeň i odměně služebným. Tento záznam není úplný. Na druhé straně tohoto volného listu jest již zápis o doznání dlužníka před městským úřadem až z r. 1543. Příkladem zápisu domovní služebnosti, jenž je zároveň nejstarším poměrem sou- sedského práva v knize, může býti text přílohy B k rokům před 1497. Jméno oprávněného držitele služebnosti Bronce jsem pře- psal v textu Brocz a Bracz podle originálu bez úpravy, protože není nad jmény zkracovacího znaménka. Datování je usnadněno zápisem bezprostředně následujícím o pořízení graduálu panem Michalem. Na tomto listě jsou ještě další stručné zápisy stavební z let 1516, 1523 a k r. 1524 o služebnosti cesty. Z dalších zají- mavostí jest nadání od pána Pavla Malovce k oltáři božího těla v pacovském kostele k 15. březnu 1503 na fol. E 10b. Do třicátých let 16. stol. spadá zaznamenání platův k pacovskému špitálu od starodávna přináležejících, jimiž bylo povinno pět mlynářů (fol. O 1a). V těchto letech byla do městských knih zapsána řada 1) Item měl jest žádost pan Michal, kterýž jest náklad udělal na ty knihy na kraduál, aby na něm spíváno bylo každú neděli a v advent každý den. A to poručil konšelem nynějším a těm, kteříž potom budúcně budú, aby o tom péči měli, a oni sú to na sě vzidli, že o tom péči mleti budú a dosti tomu učiní i v apoštol[slké dny i všecky svátky. A to sě stalo léta božieho MoCCCCXCVII.

Strana 196
196 Josef Nuhlíček: přísah, na př. rychtáře, kostelníka, solníka, špitálníka atd. V textu přísahy rychtáře na volném foliu A je jmenován Václav Robmhap. Jeho jméno bylo při změně vrchnosti několikráte obměněno. List byl patrně vytržen kolem r. 1600, když se panství ujal Mikuláš Španovský, a na fol. C 26a napsána nová přísaha panského rych- táře, městského rychtáře a konšelů. Vrchnost dávala někdy svá opatření zapisovati do městských knih. V příloze C přepsal jsem vyhlášku Jana Španovského, jež je zapsána na fol. M 5a. Zápis se stal podle originálu, podepsaného Španovským, jak svědčí dodatek. Rokem 1585 počínají na ff. C 27a — C 29b pro genealogii důležité zápisy o obnovách konšelského úřadu s četnými údaji úmrtními. Pokračují na ff. D 1— D 11 do 18. ledna 1651. Na fol. C 1 je obnova k 13. březnu 1671. V knihách je značný počet smluv svatebních, narovnání, přiznání dluhu, trhových smluv ze všeho panství, o pro- nájmu a prodeji obecních pozemků, dále obecní snesení o měst- ském hospodaření1) atd. Na fol. D 15b je mřežovaný zápis z 25. května 1630, v němž se Dorota, dcera Mikuláše barvíře, doznává, že se dopustila krá- deže peněz v panských pokojích, a děkuje za milostivé prominutí trestu. Na dalším listě D 16a se soused Pavel Zíků(?) a jeho man- želka Anna Podolka vyznali po sv. Prokopu (5. července?) 1630, že vrátili 3 zlaté, přijaté od panské kuchařky za udělání kožíšku popasného, a tolar za vyšívanou plenu od panské chůvy, protože peníze byly kradené, jiných věcí že však z krádeží nemají. Vrchnost dala příkaz, aby oba zápisy byly kancelovány. Na fol. G 17b je zápis k 26. list. 1641 na Jiříka Zahradníčka pro krádež na Ra- dejně, kde zahradničil, s poznámkou, že při času sv. Martina 1642 pobodal panského služebníka, pacovského rodáka, a v Táboře na hrdle byl potrestán. Je zajímavé, že sirotčích zápisů je v knihách nepatrně. Nej- starší je na fol. O 3a výrazným, širokým písmem: „Léta Páně 1520 Jan Střelec odkázal louku pod rybníkem sirotkům nebožtíka Ma- tějky syna jeho a Pavlíkovým, aby sě o to společně dělili, a kdyby kterého z nich Pán Buoh neuchoval, aby spadlo na druhého: Ma- tijovi, Petrovi, Anně — Jan, Daniel, Pavel, Anna, Markéta, Lída.“ Je otázka, nebyla-li pro kšaftování a sirotčí věci vedena zvláštní kniha. Spatřuji pro tento názor vážný důvod ve skutečnosti, že když byla 11. března 1600 zavedena sirotčí registra2), byly do 1) Na př. o rozdávání luk obecních, zádušních a špitálních na po- řádku 1563 (fol. M 21.b). Poučení, aby se v obecních rybnících nechytalo 1595 (fol. E11a). Rozdělení vší obce na tři díly za účelem práce na štěpnici 1597 (fol. C 24 a). 2) Titul rukopisu se zápisy do r. 1692 zní: Registra sirotčí, v nichž

Strana 197
Nejstarší městské knihy pacovské 197 nich přepsány zápisy sahající do let 80. předešlého století, které v popisovaných městských knihách nemají ohlasu. Městské pečeti, povolené městečku Ludvíkem r. 1519, týká se zajímavý záznam na fol. A 24b: „Léta Páně tisícého pětistého de- vadesátého dána k vyrytí pečet menší městská za p. primátora Jakuba Nymburského a purgmistra Jana Markového a od pon- dělka masopustního téhož léta jest jí začalo pečetiti. Stará pak pečet jest do truhlice sirotčích peněz schována“. A Smlouva mezi Janem Voglem, měšťanem pacovským, a lazebníkem Pešou o vytápění lázně chudým. [Pacovl, 1473 září 1. Léta od narozenie Syna božieho tisícího čtyrstého sedmdesátého [třetího]a) stala se jest smlúva dobrovolná mezi Janem Voglem, měště- nínem z Pacoſva], a Pešú lazebníkem odtudž taková, že již psaný Peša lazebník má topiti láznu chudým čtyřikrát v roce, a to ten úterý v Suché dny, kromě třech Suchých dní, kteréž bývají před vánoci, ale za ty má topiti ten úterý po vánociech. A jestli pak že by se přihodil hod apo- štolský aneb slavnost kterého hodu jiného v kterékolivěk Suché dni toho dne úterka, v který by měla topena býti chudým lázna, tehdy potom aneb předtlem jiný den aby topena byla, a to když by se zdálo pánóm kon- šeluom obývajiecím tu v Pacově. A tu nadepsanú práci chudým již svrchupsaný Peša lazebník jmá vésti a činiti milostivě, laskavě, dobrotivě, bez nedostatkuov i jeho budúcí a potomní, a jestliže by kto z milosti dal jim co od mytie, mají vzieti, ale napomínati práva nemají žádného. A jestli pak že by sě kdy již psaný Peša aneb jeho budúcí kdy psanému posluhování slušně neměli, tehdy konšelé, keří by v ty časy byli v Pa- cově, mají to opatřiti a Pešovi i jiným potomním lazebníkuom v tom rozkazovati, a oni poslúchati mají proto, aby ta čeládka v tom nedostatku neměla. A jestliže by již často jmenovaný Peša aneb jeho budúcí chtěli by kdy padati, tehdy mají svrchupsanými právy padávati, a to budúcně a věčně, a pakli by Pán Buoh neuchoval, že by ta lázně jakškoli zhy- nula, jehož, Pane Bože, rač ostřieci, tehdy aby z již...b) psaným ...c) sta- vena byla, buď tu na tom miestě aneb kdežkoli jinde, a to budúcně, dokudžkoli to městod) Pacov bude. A za již psané práce napřed psaný Jan Vogl dal jest již psanému Pešovi lazebníkovi dvadceti zlatých uherských. A to se jest dálo za urozeného pána Bohu[sla]va Malovce s jeho milosti dobrú vólí a povolením a za rychtáře Mikulá[še] ... ontošee) a za kon- šeluov Ondráčka, Pikansa, Říhy řezníka, Mikuláše Hnie...,f) Ondráčka Hačila, Mikuláše Chvojky etc. Stal se tento zápis tu středu den svatého Jiljí, léta jakož svrchupsáno stojí. se obsahuje, kdo které grunty sirotčí drží a je platí anebo zaplatil, též co kterým sirotkům vyplatil, co pozůstává, co který sirotek vyvzal a co kterému pozůstává, nicméně komu se co pučilo anebo pujčí a kde zase op... Obnovena a v jistou formu a počet uvedena a založena ode mne Martina Razonia Píseckého, písaře raddního, v sobotu po památce svatých Crhy a Strachoty léta Páně šestnáctistého.

Strana 198
198 Josef Nuhlíček: Lazebníkovi.«) Toto má učiniti: Má hospodáře s jeho vlastní čeledí na Suché dni mýti. Hospodář má jemu každé Suché dni puol groše dáti a hospodyně také 1/2 groše. A když jde do lázny, má dáti sluhám halíř, ale ne každú lázni, než před jednú. A viec že od dětí malých, dokudž 7 let nemají, nic nemá dáno býti, ale když po těch 7 letech, má dáti 2 peníze z pa- cholka aneb od dlevky na Suché dni. A ti také, než kterýž pacholek s vemkem(!) chodí, má sluhám dáti přes láznu halíř, a když by...h) a) okraj listu chybí. b) c) porušeno vždy asi 3 cm. d) miesto, možný i výklad místo. e) v papíru otvor. Možné čtení: Antoše. 1) porušeno. g) tmavší inkoust. h) nedopsáno. B Mikuláš Czlaymar se synem Zigou povolují Broncovi přistavení domu bez soudky. [Pacov, před 1497.] NB [Stalo] se svolení mezi Mikulášem Czlaymarem i Zigú synem jeho takſové:] Mikuláš Czlaywar(!) i Ziga syn jeho svolili Broncovi, aby svuoj duom přistavil k jeho domu, aby sůdky nebylo. A Bronec má žleb sám na svuoj groš dělati a opravovati, a to beze všech Mikulášových škod a prací. A kdyby kolivěk žleb nový vtáhl, jmá s Mikulášiovy strany šár k žlebu obíti. A jestliže by co Mikulášovi tím žlebem uškodil, má jemu všecko opraviti. A to jmá Brocz (!)a) ten žleb prázniti, a to beze všiech Mikulášových škod v nákladu. A to má Bracz (!)b) učijniti i jeho potomní, ktož by na tom sídle byli, kolikrát by toho potřebí bylo, Mikulášovi i jeho potomním, kdož by na tom sídle byli. Než když by Mikuláš nový krov dělal, tehdy má všichnu svú střechu opraviti až do žlebu etc. NB.c) Ten dům Broncův jest již v rathaus uveden, jakš posavad stojí vystavený. a) b) Broncz bez zkracovacího znaménka. c) NB nad textem i přípis rukou Adama Razonia Píseckého okolo 1620. C Jan Španovský nařizuje poddaným, aby pod pokutou nevynášeli radu cizím. [Pacov], 1582 říjen 16. Poručení JMti pána, pana Jana Španovské(ho), aby se přespolnímu proti domácímu řečníkem nestavěl. Správu toho mám, že se někteří z poddaných mých dosti všetečně a nenáležitě chovají, a to v tom, že se postavují a raddu vynášejí svým vlastním a domácím sousedům a poddaným mým a pře vedau od cizích a jiných lidí a je zastavují, a to číní ne obecní sousedé, ale kteří se míní přední býti a v ouřadech konšelských kteříž bývají, což jest ne- slušné a nechvalitebné, majíc raději sousedům svým v spravedlnosti jich, jimž povinni sou, sami od sebe napomáhati. I nechtíc já, aby se to mezi poddanými mými více dálo a působilo, o tom takto poroučím a na- řizuji: Jestliže by kdo takové všetečnosti, jakš svrchuznamenáno jest,

Strana 199
Nejstarší městské knihy pacovské 199 buď zjevně nebo tajně dopustil a podle hostinských proti sousedu svému a poddanému mému se raddau i jinak nenáležitě postavoval, a to na toho uznáno bylo, ten každý, žádného nevymieňujíc, aby povinen byl pokuty propadnouti a dáti vrchnosti své nyní i na časy potomní pět kop grošův českých a do vězení aby vzat byl a z něho nebyl puštěn, až by touž pokutu jmenovanou dal a položil. Protož vědauc o tom jeden každý, bude se věděti v tom jak chovati. A toto nařízení mé rozkázal jsem do knih městských zapsati. Actum v outerej den sv. Havla, léta Páně LXXXIIo. Jana Španovskýhoa) vlastní ruka. (Ms. II. 1, fol. M5a.) a) ruka písaře textu a zápisů z 1580 a sl. D Poznamenání listův, majestátův, privilegií a nadání milostivých městu Pacovu od slavných císařův, králův, pánův a vrchností téhož města učiněných, a)též i potvrzování jich.a) [1621—1667]. 1. Pana Jana Malovce na odoumrti 1447 léta Páně.b) 2. P. Pavla Malovce konfirmací 1503. 3. Krále Ludvíka na trhy, purgmistra a pečet 1519. 4. Konfirmací pana Václava Robnhapa 1529c). 5. Nadání k špitálu p. Zikmunda Robnhapa 1548. 6. P. Voldřicha Španovského o nebraní synův a dcer k službě 1550. 7. P. Jana Španovskýho na sklad soli 1581. P. Anny z Tovaru konfirmací 1583. 8. P. Michala Španovského o rybník a směnu na obci, dané k Von- 9. dřejovicům 1585. 10. P. Michala Španovského o rybník Hnízdo 1589. Krále Ladislava(!) na jarmark svatohavelský 1503d). 11. 12. Obdarování p. Michala Španovskýho 1596.e) 13. Majestát císaře Rudolfa a potvrzení všech privilegií, též jejich relací ke dckám 1597.1) 14. Konfirmací p. Mikuláše Španovského 1606.g) 15. Majestát císaře Mathyáše na jarmark a trhy dobytčí 1612. 16. Konfirmací p. Ladislava Víthy s jistým 1618 milosti přidáním. 18. Konfirmací paní Kateřiny Víthové po n. Ladeslavovi paní man- želky pozůstalé, kteréž datum h)na den Mláďátekh) léta 1620.i 19. Confirmací paní Anny Markéty Šlegklovské ze 1621 daná. k) Confirmací od pana Jana staršího Černína ze 1637 daná. 20. A relací na vložení do desk zemských té confirmací. 1) Po n. panu Černínovi. 21. m) Konfirmací od J. Mti paní, paní Myslíkovy rozené hrabinky 22. ze Žďáru, paní na Pacově. 1667. (Ms. II. 1, fol. B6a.) a) a) připsáno po roce 1621. b) ke všem datům. 2 mladší. c) d e) f) g) pozdni tmavší inkoust. h) h) i) bledší inkoust. k) bledší inkoust. l) světlé. m) ležaté písmo.