rozené nenie zavázáno ke krstu vodnému, neb v břiše matky ducha svatého přijímá.“1) Totéž pak nacházíme v kofessi česko- německých Pikartů u Bartoše písaře, podle níž křtu „není potřebí, že děti křesťanští u víře rodičův učiněni, jsou pokřtěni.“2) S tou zásadou se skutečně potkáváme u sekty svobodného ducha v Ně- mecku, v jejichž článcích, jak jsme již poznali, čteme... „si paganus esset in tali libertate spiritus, non indigeret de bap- tismo.“3) Z té příčiny jest velmi závazným momentem, že Ležka byl členem sekty, rozšířené i mezi Němci, jak níže poznáme. Jako první radikálové, tak i stoupenci Ležkovi „o těle pána Ježíše nevěřie v svátosti oltářnie, ani se chtie klaněti, ani klekati, nazývajíce jie motýlem.“4) To nás upomíná na Martinkovce, kteří raději se klaněli krtu, netopýru a motýlu, myslice, že jest v nich Kristus lépe přítomen, nežli ve svátosti oltářní. Tomu pak od- povídá i konfesse českých Begardů u Höflera,5) kde čteme: „Corpus Christi apellant motýlem“ atd. Na totožnost s tím nás přivádí Ležkovo odvolání v Hradci Králové, kde se odříkával téhož bludu, kterého se vzdávaly tamtéž Bekyně před Rokycanou (1443). Pravil: „Ale když dějí: „věříš-li tak, že živé tělo buožie narozené z panny Marie, ukřižované, na pravici božie sedíce“6) — nevyznávají, ale dají se upáliti. K tomu pak dodává významná slova: „Tak nás ti kacíři učili.“ Dle všeho věřili o pravé pří- tomnosti Kristově — na nebesích, jak se dá souditi ze slov... „ani od svých kněží nevěří a pravie, že tepruv v nebesích budú jiesti tělo božie.“7) Ze zamítání transsubstantiace vyplývalo neslýchané rouhání. Dle slov Ležkových činili jeho stoupenci totéž, co na počátku husitství prováděli pověstní Pikarti. Že pak se nejedná o pouhý klep, tomu nasvědčuje naprostý souhlas ostatních souvěkovců. Ležkovým slovům: „Vzemše tělo božie v jednom kostele, při- nesše domuov, položivše na stuol, i bodli nožem, až krev drahá z toho těla tříkala a na ně se vylévala“8) odpovídá dotaz dobře informovaného Jindřicha Institoris...9) „quid denique de illis, qui veritatem sacramenti eucharistie crudeliter cultris experiri presumpserunt?“ Ještě lépe pak to vysvítá o způsobu, jímž chtěli připraviti nováčky o víru v skutečnou přítomnost Páně ve svá- tosti oltářní, v čemž Ležek se zcela shoduje s Janem Vodňanským. LEŽEK. 1) ... falešní bratři rozkázali jemu ihned z prvu počátku vidúce JAN Z VODŇAN.11) Alias quoque cerymonias pre- cipiunt persone, quam ad omne 1) A. Č., III., 221. 2) F. R. B., VI., 82 ab. 3) Döllinger, II., 388. 4) Goll, o. c., 164. 5) O. С., 504. 6) Goll, o. c., 165. 7) O. с., 164. 8) L. c. 9) Clypens, CII.a1. 10) O. c., 168. 11) Locustarium, 14 a. 36