nově a kněz Martin v Krčíně“.1) Tento údaj pak nám jest vý- chodiskem k dalšímu pátrání. Tento Martin, jak známo, potvrdil Šimona Sladovníka, který je v seznamu sborů připojených a souvisejících s přiznáním Ležko- vým, o němž jsme nahoře dokázali, že se vztahuje na sektu Begardů. Interessantním jest, že Martin působil v Hradci Králové, kde v roce 1443 inkviroval Rokycana Bekyně a že i u něho byla touha po splynutí s Bohem — charakteristikon to begardské! Dle něho „úmysl Páně byl, aby Jeho věrní byli příbytkem hodným Jeho, a tím, aby se s Ním úplně spojili“.2) Když pak odešel do Krčína, chodili Královéhradečtí jeho stoupenci za ním. Rokycana odhadoval jejich počet kolem jednoho sta. Jest proto také zají- mavo, že Ležka odvolával v Hradci totéž, co tam uvedeného roku odpřísahaly Bekyně.3) Úzký styk těchto sektářů s Begardy vysvítá ze zmínky o jejich pražských stoupencích, z nichž „kněz Pavel... ten pojal Bekyni“. Tyto pražské Bekyně měly tutéž touhu po splynutí s Bohem, jako Martin z Krčína. Vzpomeňme sobě na to, co jsme o nich výše konstatovali, kterak „in spe — divi- nae vocationis — putantes iam, eas impeccabiles esse“.4) Z toho pak dovozovaly, že jsou kněžím rovny, pročež „mulieribus be- gardibus... predicare in ecclesiis permittunt“.5) S tímže zjevem pak se potkáváme u přívrženců Krčínových, neboť druhá kon- fesse výslovně praví: „I ženám se zpovídají“.6) Ještě dále nás vede Ležka a seznam sborů k jeho vyznání připojených. Praví o sobě, že byl v sektě dvě léta na zkušené, potom sedm let „apoštoloval“ a svedl za tu dobu mnoho „Čechuov i Němcuov“.7) Nemravný život v té době vedený a jeho styky s Němci svědčí, že se jednalo o sektu svobodného ducha. V připojeném pak se- znamu sborů „těch falešných“ potkáváme se s Šimonem Sladov- níkem, jejž jsme poznali z druhé konfesse. V lenešském sboru nacházíme Rehoře Krajčího, o jehož osobě Goll8) praví, že byl patrně zakladatelem Jednoty. Goll při tom v poznámce praví, že články k soupisu připojené jsou totožné s výpovědí Ležkovou. To jest moment velmi důležitý, neboť z něho poznáváme, že kromě Ležky až dosud za lháře prohlašovaného máme ještě jiné souvěké svědectví, jež mu dává za pravdu a za druhé, že poznáváme smýšlení náboženské skupiny v níž praotec Jednoty žil. Za tím účelem uvádíme ony články, jako doplněk k práci Gollově.9) Item, zavazujíc svým zboruom pod zatracením duše, aby nepronášeli až do smrti a takto ji od viery pravé svodie. 1) Goll, Chelčický a Jednota, 115—116. 2) Schmidt, Das relig. Leben in den ersten Zeiten der Br“terunität. (Zeitschrift für Brüdergesch. I.), 50—51. 3) Goll, Spisek Víta z Krupé proti Bratřím. (Zprávy o zasedání Č. S. N., 1878), 165. 4) Höfler, III., 187. 5) O. c., 186. 6) Höfler, II., 505—506. 7) Goll, Spis Víta z Krupé, 1. c., 167. 8) O. c. 9) Rkp. univ. bibl. pražské, I., G. 11. c., fol. 158 a n. 81