bludaře, z čehož Lea1) dovozuje jejich známost v Německu. Mluví sice v tomto případě o apoštolských bratřích, pro nás však tato zpráva není bez významu, neboť se nám na základě ní jeví Kolín, jako útulek františkánských mystiků vůbec. Dle mínění Wattenbachova2) pochází přiznání Jana z Brna z roku 1371 nebo 1372. V druhé výpovědi totiž praví, kterak byl nejprve dvacet let mezi chudými bratry a potom osm let v sektě svobodného ducha, o které jinde. Dle toho tedy vstoupil do první sekty kolem roku 1340, což by tedy docela dobře souviselo s pramenem vratislavským, neboť biskup Nanker, jak nahoře zmíněno, zemřel roku 1341. Dle toho tedy se dá konsta- tovati, že oni fraticellové přišli do Německa, odkud do Čech a na Moravu a odkud zase dále do Slezska. Kromě jména sekty a způsobu přijímání — oblečen kleče, nabývají druhové Jana z Brna i jinak povahu zcela fraticellskou. Na živly spirituálské asi také naráží pražská diecesní synoda z roku 1381 obracející se též proti bludařům, ze kterých byli tehdy (dle jejího prohlášení) u nás nejrozšířenější kromě Valden- ských ještě také Sarabaité.3) Pod tímto jménem pak se rozuměli potulní mniši, kteří hlásali učení bludná. Pravdivosti článku právě zmíněného nasvědčuje inkvisiční proces vedený proti Kaplicovi a druhý konaný proti stoupencům Janovovým roku 1390. Dříve nežli k vlastní věci přikročíme, všimněme sobě jistého zjevu při společenstvech fraticellských. Členové delší dobu v nich prodlévající žili v jakési extasi, domnívajíce se o sobě, že jsou zcela rovni kněžím, neboť čerpajíce poučení, přímo ze sv. Trojice mají při nejmenším aspoň takové vědomosti jak oni, pročež mohou lidem kázati. Takové vlastnosti měl — pauper spiritu, čili Bychar(d)us.4) Nyní si všimněme českých věcí. V článcích Kaplicových potkáváme se s jedním velice cha- rakteristickým. Považoval sebe za živý obraz Boží, spisy učitelů církevních nazýval mrtvými kožemi, pročež má více jemu býti věřeno, nežli oněm. S touže zásadou se potkáváme i u Begardů, kteří se domnívali, že mají milost Boží, za jejíž pomoci poznávají mnohem lépe učení božská, nežli z mrtvých koží. 1) Geschichte der Inquisition etc. III., 139. 2) O. c., 527. 3) Höfler, Concilia Pragensia. (Abh. Gesel. d. W. Bhm., XII.), 26. 4) Wattenbach, o. c., 533 ...„si interrogatus fuerit, qua auctoritate praedicaret, respondet: „Si homines possunt a me veritatem audire et ad- discere, ita libenter possunt a me recipere sicut a sacerdote, quia spiritu pauper residens in angulo ecclesie ita clare et clarius videt divinam veri- tatem, quando ille predicat, quam sacerdos in publico populo predicans. Et si frater bychar(d)us deberet predicare in publico, multo clarius predicaret quam sacerdos, quia dictus pauper Christi, veritatem hausit de abysso Trini- tatis, quam nullus hominum pertransire poterit, nisi liber spiritu.“ 23