z 160 stránek
Titul
Ia
Předmluva
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLV
XLVI
XLVII
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
Joannis de Zacz
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Petri Payne Anglici
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
De 4 modis essendi
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
De adorare et colere
51
52
53
54
55
Contra Nicolaum
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
Obsah
107
Název:
Táborské traktáty eucharistické
Autor:
Sedlák, Jan Nepomuk
Rok vydání:
1918
Místo vydání:
Brno
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
160
Obsah:
- Ia: Titul
- I: Předmluva
- 1: Joannis de Zacz
- 21: Petri Payne Anglici
- 38: De 4 modis essendi
- 51: De adorare et colere
- 56: Contra Nicolaum
- 107: Obsah
Strana XXXVI
36
Podobně terminu „sacramentaliter“ užívá Mikuláš nesprávně, nazý-
vaje chléb eucharistický svatým jen objektivně a jaksi odrazně od svatosti
těla Kristova v nebi, čímž prý má moc pohnouti duši, by si zbožně
připomínala utrpení Páně; kdežto dle názoru katolického je svatým
subjektivně a formálně. Věřící musí se míti na pozoru, aby se nedali
svésti katolickou terminologií, jíž Mikuláš užívá ve smyslu zcela jiném
a bludném.
3. Také figury Starého Zákona naznačují, že jsou v eucha-
ristii čtyři věci: a) způsoby chleba a vína, b) pravé tělo Kristovo a
pravá krev, c) božství s tělem hypostaticky spojené a d) milost spojení
věřících s Kristem a vespolek. Odtud plyne spolu, s jakou úctou mají
věřící, zvláště kněží, těch způsob se dotýkati a je lámati, jak tělo
Kristovo kultem vyšší dulie ctíti a božství jeho zde se klaněti.1)
Zbývá však nemalá potíž, jak může býti totéž tělo
Kristovo současně na více místech, což právě mnohé,
i Biskupce, od katolické nauky odvádí. Ze je to možno, lze viděti
z Písma. Jan Křtitel zajisté viděl Krista v Jordánu a spolu byl Pán
s učedlníky; Kristus sám dí: „Kde dva neb tři ...“ a „Aj, já s vámi
jsem po všecky dny ...“ Pán se zjevil Šavlovi na cestě do Damašku
a v chrámě a spolu byl v nebi. Učitelé církevní uvádějí jako příklad
nasycení pěti tisíc, kde týž chléb byl požit zástupy a spolu byl
v koších, což odpůrci marně hledí vykroutiti. Dosvědčují to také Otcové
prvotní církve.2) Rozumově lze to objasniti duší, jež jest celá
v celém těle i v každé jeho části, podstatou, světlem, barvou,
zrcadlem.3)
K obhájení této nauky katolické a vyvrácení námitek proti ní
pronášených klade a odůvodňuje Příbram sedm thesí:
1. Po z mrtvých vstání je tělo Kristovo oslavené; lidské
vlastnosti jeho ustupují do pozadí a jest vyzdobeno vlastnostmi božství-
suam corpoream spirituali modo ibi existentem, prout distinguitur a modo corporali
(fol. 68a).
1) Et quia de hoc scripsi in articulis late, ideo istam materiam pro presenti
obmitto, sed tantum pro cultu et veneracione Eucaristie doctorem allegabo. A uvádí
Viklefa de euch., de apost., de blasph.! (fol. 71a —72b).
2) Cituje a vykládá Dionysia, Ambr., Aug., Řeh., Bern., Pasch., Hugona, Richarda
(fol. 75a—77,a). Jednou vykládá citát ze sv. Augustina Husem: Cuius verbum exponit
Mgr Joh. Hus quando dicit: incarnatur deus i. e. est ille in manibus, qui in utero
virginis est incarnatus (fol. 76b). Tato glossa Husova jest v kázání » Vos estis sal«.
3) Ty příklady bere Příbram z Viklefa de euch. cap. VIII »Vnde dicit Joh.
doctor cap. VIII de euc... ille doctor .. . idem dicit...