2 Slovo „pikartství“ má od let dvacátých XV. stol. v Čechách zvláštní obsah. Není to, jak definuje Palacký1), učení zapírající transsubstanciaci; neboť i Stanislav ze Znojma v prvém traktátu eucharistickém i Jakoubek i Rokycana popírali trans- substanciaci a přece nebyli pikarty. Pikartství jest učení, jež popírá skutečnou přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní a, jak Palacký dobře dodává, proto tupí všeliké klanění se svátosti oltářní jako modloslužbu. Původ pikartství. Hledáme-li příčiny vzniku pikartství v Čechách, nutně napadá známé: „Omne nimium vertitur in vitium" a „Quotidiana vilescunt". A není pochybnosti, že i tento psychologický moment spolupůsobil, aspoň u některých, ale vzniku nevysvětluje dostatečně. Kořeny nového názoru tkvějí hlouběji: ve Viklefovi a v předchozích sporech o remanenci. Jest známo, jak záhy se ujalo a rozšířilo v Čechách dogma Viklefovo, že chléb zůstává po proměnění v podstatě chlebem, a jaké způsobilo bouře. Štítného již uvádělo v pochybnosti, Biceps2) je potíral, Stanislav je přijal, Hus byl z něho obecně viněn, druhové jeho, Jakoubek, 3) Příbrama j. byli jím nasáklí. A nauka remanenční snížila svátost oltářní a spory o ni upravily cestu názoru rationali- stickému. Toho si byli dobře vědomi remanentisté sami. Jakoubek to aspoň naznačuje v posledních slovech Vyznání, 4) Příbram se právě proto odvrátil od remanence úplně a sám Jakoubek i Rokycana nerádi o ní mluvili před lidem. 5) S hlediska theologicko-filosofického 1) Děj. XII. čl. 3. 2) Cf. Flajšhans, Pražští theologové kolem r. 1400 v Č Č M 1905 str. 26 n. a Předchůdcové Husovi ve V A 1905 str. 170— 175. 3) Cf. můj článek v loňské Hlídce str. 433—440: Jakoubkův traktát remanenční. 4) Ibid. str. 435: A na tom sluší sprostně zůstati nechajíc nových vtipuov, o nichžto velicí mistři v školách dělé se, ježto sprostní slyšíce to dvojení vtipuov těch zacházejí v veliké pochybení a vrtkání ve vieře. 5) Na žalobu, že řekl: »Věřeno má býti, že ten chléb, kterýž v čas své večeře držal pán Ježíš, právě byl jest tělo boží«, ale v Kutné Hoře, byv na to tázán, že nechtěl odpověděti, hájí se Rokycana: »Semper cavi michi de huiusmodi materia tractare in plebibus eciam in adventu cesaris, tum quia non edificant huiusmodi materie plebes in fide, tum quia Mgr Jacobus doluit, quod de rema- nencia oportebat illum ad wlgus loqui... (Cf. Nejedlý, Prameny str. 105).