XXX letech poctivě a v svém šlechetném životu do starosti zacho- valý,“ dokládaje: „veda život bohomyslný a pokojný na své tvrzi,“ což se také shoduje s vlastními Štítného slovy, kdežto svým domovem jmenuje ves — „doma ve vsi, kdež ani kázanie bývá, ani nešpora“ (1, 10) — ačkoli proto vždy mohl často i déle přebývati v Praze, zvláště za mladších let. Žeby kromě nadřečené své dědičné tvrze a vsi, odkudž se také nazýval „ze Štítného,“ měl ještě jaké jiné statky, o tom se musí z hodných příčin pochybovati.*) Znak čili erb jeho rodinný, stříbrná *) Matěj Čapek, písař hradecký čili zámecký v Jindřichově Hradci, přepsav léta 1454 druhé vzdělání kněh o obecných věcech křesťanských, nepřipisuje jich Tómovi ze Štítného, nébrž praví, že je složil „slovútný panoše bohumilý Thuoma z Zásmuk a z Chotěmic dětem svým vlastním, nyní čtúc před osmdesáti lety.“ Z toho soudil Jungmann, že Štítnému náležely také Zásmuky a Chotěmice, a protož napsal v Rozboru staročeské literatury 1841 str. 195 takto: „Tomáše ze Štítného na Zásmuku a Chotěnicích knihy“ atd., což se potom také do Výboru i jinam dostalo. A však v té zprávě písaře Hradeckého vězí dvojí omyl: jeden ten, že týž písař tím nemíní prvního vzdělání kněh jmenovaných, neb o něm nečiní zmínky žádné; nébrž mluví jen o těch knihách, ježto byl právě přepsal; kteréžto však jsouce již vzdělání druhého, sepsány byly tehdáž před 70 až i snad před 65 lety. — Že pak svými 80 lety nenadále právě byl uhodil asi v čas prvního vzdělání těchto kněh, není divu; neb Štítný mluví v tomto druhém vzdělání o císařovi Karlovi IV. († 1378) tak, jako v prvním, totiž jako by byl ještě živ.— Druhý omyl týče se osoby skladatelovy. V žádných knihách Tomáše ze Štítného nenalézá se i nejmenší stopa, ani také jinde, pokud mi známo, žeby byl měl Štítný kromě nadřečené vsi a tvrze ještě jiné statky, tím méně Zásmuky a Chotěmice. On sám na- zývá sebe jen Tómou ze Štítného (str. XIX), taktéž jmenují jej desky zemské (str. XXIII) a tak i přepisovatel Budišínský jej zpo- míná (str. XX) — toho však písař Hradecký dokonce pomijí. Ve spisích svých zmiňuje se Štítný jen o vsi, při kteréž le- žela také tvrz, na níž sídlil; a poslední jeho vůle ukazuje zřej- mě, že skrovné bylo jmění jeho, neb utrhnouti musel své milé dceři, aby syn mohl míti s potřebu — „kdež tobě bude groše třeba, tu jemu několika“ — čehož by zajisté potřebí nebylo, kdyby byl měl také Zásmuky a Chotěmice. A však listiny Ar- chivu českého přivádějí poněkud na stopu omylu tohoto. V též listině léta 1415, kdež mezi mnohými pány českými a mo- ravskými jmenuje se také Jan ze Štítného, t. syn Tomášův, přichází zároveň také Jan z Chotěmic (III, 189). Týž Jan z