99 5. Původství nesporné z obsahu i z podpisu. 6. Datovati možno projev jediné podle zmínky o příměří, které trvá mezi Prahou a nepřáteli, a o tom, že Stojičín nalezen na pražském hradě, kamž mu Payne poslal svoji kvestii a posílá svůj projev. O příměří Prahy s nepřáteli možno mluviti nejdříve po první srážce odbojné Prahy se zatímní vládou královny Žofie počátkem li- stopadu 1419. Výkladu, že prohlášení vzniklo brzy po podepsání tohoto příměří, nasvěd- čovalo by to, že Stojičín měl za to, že Payne z Prahy odešel. Přiměloť tehdy neuspoko- jení příměřím nejednoho z rozhodných husitů k odchodu se Žižkou a se sbory venkov- ských spojenců, kteří v příměří zahrnuti patrně nebyli. Pravděpodobněji spadá však vý- měna prohlášení až do dubna 1420. Dohad Stojičínův o Paynově odchodu z Prahy mohl se snadno týkati doby již dřívější, avšak teprve překvapující obrat ze 17. dubna, kdy nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartenberka odpadl od kr. Zikmunda k odboji, stvořil si- tuaci, v níž nejsnáze pochopíme zmínku o tom, že Stojičín nalezen na hradě. Vydalt Čeněk hrad vlastně Pražanům, což mnohé z těch, kdož se tam utekli, donutilo k útěku neb aspoň ke skrývání. Tak se skryla asi kapitola (Tomek IV2 40—1), tak učinil ne- pochybně i Stojičín, o němž Payne v závěru tvrdí, že byl na hradě marně hledán. S tím souhlasí i jiné významné tvrzení, že totiž příměří, kterého se proti Stojičínovi Payne dovolává na důkaz, jak nicotně se vymlouvá na nebezpečí mu hrozící, kdyby se objevil v městě, bylo prý stvrzeno panstvem (per barones). Příměří listopadové pod- pisovala Praha osamocená; panstvo bylo tehdy všecko na straně nepřátel a spojilo se s Prahou až p. Čeňkem. Do této situace, kterou Čeněk ostatně brzy zvrátil návratem ke králi 7. května, do doby krátce po 17. dubnu hodí se proto projev nejspíše. Později je již nemožný. Brány hradu se Praze otevřely zas až 7. června 1421, kdy se vzdal pražským oblehatelům a ihned opuštěn obhájci i jejich stoupenci (uv. Tomek IV2. 163—4). 7. Rukopis jediný: 4557.206'—7. 8. Vydal Jan Sedlák, Studie a texty k nábož. děj. čes. III, seš. 1. 114—5. 10. Literatura: uv. Sedlák 113, B v M 1920, 4. 8. Replika contra Ungarum insulsum. I. Název, jak v čele, v ruk. 1. 2. Obsahem traktátu obrana kalicha proti Scriptum doctorum regis Ungarie de Montibus Cuthnis, jež v obou ruk. jde před traktátem a dokazuje: 1. sacramentum dominicum non est sacramentum nesessitatis, 2. pueri immediate post baptismum non sunt communicandi, 3. non est preceptum Christi nec evangelii communem populum sub utraque specie communicare. Payne vyvrací tvrzení ta týmž pořadem. 4. Inc. Quia quidam veritatis emuli evangelicam nituntur infringere verita- tem... restat ipsorum fucis sophisticis respondere X qui nos redemit in cruce. 5. Původství nesporné ze svědectví obou ruk. i z temperamentního slohu. 6. Dobu sepsání možno jen přibližně určiti podle nápisu traktátu, proti ně- muž Payne píše. Král Zikmund přijal v Kutné Hoře, odkudž spis jeho doktorů poslán, poselství pražské, které ho tu naposledy přišlo žádat o mír, 15. května 1420 (Tomek IVa, 54 p. 24). Tomuto poselstvu odevzdán asi tento spis, na nějž odpovídá Payne festinantissime, jak dí, nepochybně tedy hned, a to asi jménem husitské konsistoře, an píše chvílemi v plurále. Tón spisu, naprosto a výsměšně zamítavý, hodí se zcela do situace. Kratičké příměří, jehož užito k poslednímu tomuto pokusu o smír, po odpovědi králově rázem přešlo ve válku. 7. Rukopisy: 1. VIII F 13.240'—5. 2. D 109.2.170'—7°.