Strana 37
37
2. Obsahem dohody porovnání o otázky řádu i kázně, v kterých směr Pří-
bramův nesouhlasil s Rokycanovým.
4. Inc. Najprvé, aby kompaktáta X i k hanbě všeho královstvie českého.
Actum sabbato ipso die s. Othmari a. d. 1448 in collegio Karoli.
5. Původství Rokycanovo svrchovaně pravděpodobné, jet tu uznán i směrem
Příbramovým »hlavou všech kněží pražských i jiných měst a obcí« a snesení jsou
prodchnuta jeho smírným duchem.
6. Datum se kolísá mezi 14. a 16. listop. 1448. Udání druhé (v ruk. 4) vztahuje
se patrně na den zápisu v knize novoměstské (Urbánek II, 303 p.).
7. Rukopisy: 1. O 39. 122°.
2. Praž. arch. stm. 993.151.
3. Třeboň, Historica 1070.
4. Praž. arch. nm. 2083. Q 4.
10. Literatura: Tomek VI2, 158—9 a uv. Urbánek.
*28. List, jak se zdá, bratřím Chelčickým.
I. Název jen označen v závěru, jenž zní: To jest konec toho spisu mistrova.
2. Obsahem listu odpověď na dotaz, zda kněz smí podávati lidem zlým;
odpověď je podána většinou výkladem Matěje z Janova.
4. Inc. Bratří a přátelé milí, píšete o podávaní svátosti velebné těla božího
X až jeliž porozumím polepšení etc.
5. Původství Rokycanovo možno zdůvodniti jak svědectvím ruk., jenž tento
list prohlašuje za spis mistrův (odst. 1), tak souhlasem s Rokycanovými názory, který
vyniká zvláště úctou k Matějovi z Janova. Domněnka Bidlova (Akty II, úv. 89—90),
že list napsal snad M. Lupáč, naráží na sotva překonatelnou potíž v tom, že Lupáč
nebyl mistrem a že u něho nenajdeme téměř užívání M. Matěje. List svědčí bratřím
Chelčickým, jak se rovněž dohadoval již Goll (viz níže). Bylyť mezi nimi a skupinou
stoupenců kláštera vilémovského spory právě o tuto otázku a Rokycana byl od nich
dožadován za rozhodčího.
6. Datum listu možno odhadnouti jen přibližně. Náleží zřejmě do doby, kdy
se pozdější tvůrcové Jednoty, kteří do té doby z Prahy jezdili do slavného kláštera
vilémovského, obrátili na radu Rokycanovu k Chelčickému a seznámili s jeho bra-
třími; to se stalo nejspíše na sklonku Rokycanova pobytu v Hradci Králové, ne-
dlouho před jeho návratem do Prahy 3. září 1448 (LF 1921, 131—2).
7. Rukopis jediný: Akty J. B. II, 232—3°.
8. Vydal J. Bidlo, Akty J. B. II, 269—73.
10. Literatura: J. Goll, Chelčický a Jednota 65, 75 a uv. Bidlo.
D. Hlavou jednotné církve husitské (1448—71).
Politické i církevní sjednocení husitství, o kterém rozhodl den 1.
září 1448, učinilo Rokycanu skutečnou hlavou husitské církve. Tím více
se však zesílily i útoky nepřátel. Byly neškodné, pokud je vedli lidé jako
Kapistrán (29) nebo ještě po letech Jan z Toleda (34). Jinak bylo však,
když dospěl vnuk a dědic Zikmundův Ladislav. Vracely se časy zikmun-
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114