až do té doby nedošli, zcela určitě by se vůbec nedostavili. Přikazuje tudíž, aby raději s nejmenovaným jeho hejtmanem táhli k Jihlavě. Ale vídeňským se ani tehdy tuze nechtělo. O týden pozdějil jim císař musel přímo poručiti, aby táhli k Jihlavě, a poněvadž věděl, s jakou nechutí vídeňští jdou do boje, tedy jim poručil, aby táhli přímo k Táboru, kdyby se jim k Jihlavě — ne- chtělo. Bezpochyby se stalo dle druhého rozkazu Albrechtova, ale nikoliv na dlouho. Již 13. září2 propustil vídeňské mužstvo domů, vysloviv obci dík za poskytnutou pomoc. Rozhodovalo zde asi hospodářské vyčerpání města, které nemohlo déle snésti vydržování svých měšťanů v poli. Další zprávy mizí, až teprve rokem 1440 počínáme se dovídati o nepokojích na Znojemsku. Válčilo se tam mezi Janem z Lichtnburka na Bítově, který se nemohl domoci svých pohledávek po zemřelém Albrechtovi rakouském a proto pustošil Rakousy.3 Kromě toho bylo i doma — jako v době bezvládí — plno soukromých záští. K jejich uklidnění se konal ve Velkém Meziříčí smírčí soud za předsednictví Haška Ostrovského z Valdštejna (11. srpna). Nový příspě- vek4 nasvědčuje, že Moravané se snažili získati i císaře Fridricha III. k uklid- nění své země. Stalo se tak někdy v polovici září, kdy biskup olomucký Pavel z Miličína vypravil k císaři poselstvo vedené Heníkem z Valdštejna na Žid- lochovicích a Benešem z Boskovic. Učelem jeho bylo získati císaře proti ne- klidnému Reinprechtovi z Ebrsdorfa znepokojujícímu jižní Moravu, ale Frid- rich jim odvětil vyhýbavě. Reinprecht prý je na území moravském, ať ho tedy zkrotí Moravané. Aby však ukázal aspoň poněkud svou předstíranou ochotu, tedy je ujistil svou pomocí proti jmenovanému šlechtici — kdyby překročil rakouské hranice . . . Smírčí soud velko-meziříčský byl pouhým jalovým pokusem. Léta násle- dujícího pokračovalo nepřátelství dále a to opětovně s Rakousy, a (jak se zdá) zuřily kromě toho i domácí boje. Znojemské účty vykazují v době od 7. března do 9. září 1441 položky za výplatu poslů posílaných na všechny strany. Dne 26. března věnovalo Znojmo obnos na svíce do kostela za odvrácení neštěstí od města a současně posílalo zvědy k hradu Levnovu (Lebnaw).58. dubna pod- nikli výpravu proti Jemnici, kam posílali svého posla ještě 22. dubna. Sou- časně ale (15. dubna) bojovali Rakušané před Znojmem, a to u Strachotic. O těchto bojích se dočítáme z listu rakouského válečníka Reinprechta Tet- 1 Listina č. 63. 2 Viz list. č. 64. 3 Dvořák, Dějiny Moravy, II., str. 326. 4 Měst. arch. brn. List. dat. 24. září 1440, Vídeň. Fridrich III. brněnským. 5 Viz znojem. lozunky zr. 1441. Černý, Ukazatel jmen k lat. zemským deskám atd. (Prameny dějin mor. č. 2), str. 192 uvádí zaniklý hrad Levnov, jenž kdysi stával u Dol. Kounic. V rukopisném seznamu zaniklých hradů a zámků v zem. archivě moravském chovaném jest u jména hradu připsán letopočet 1358. 29