Jest jistou ironií, že celá řada škůdců v záznamech jihlavských se vysky- tující dostala na konec milost od samotného Václava IV.! Listiny archivu třeboňského 1 nás o tom zpravující dávají nám i nahlédnouti do podstaty moravských nepokojů po roce 1415. Potvrzují úplně správnost našich po- ukazů na souvislost se starým opovědnictvím a kromě toho nám i prozrazují vlastního jejich strůjce. Byl jím p. Erhart Puška z Kunštátu. Proti němu stála na straně králově města, a to: Brno, Uh. Brod, Uh. Hradiště, Jemnice a Jihlava. Na doléhání svých rádců Zajíce z Hazmburka, Jana ml. z Hradce, minemistra Petra ze Svojšína, Jana Bechyně, Hendrycha z Lažan, Jana ze Smilkova a Jana Hájka z Hodětína uzavřel Václav IV. mír s Erhartem z Kunštátu. To mělo vliv i na města s Erhartem znepřátelená, jimž se dostalo pokynu, by následovala příkladu králova. Stalo se sice tak, ale zdá se, že nikoliv bez obtíží. Datování listin jednotlivých měst dává nám je tušiti. Nej- prve uposlechlo Brno, Jemnice a Jihlava (18. srpna 1417), pak až po osmi měsících uzavřel příměří Uh. Brod a konečně Uh. Hradiště. II PŘÍSPĚVKY K DĚJINÁM HUSITSKÝCH VOJEN NA MORAVĚ rvní důležitá zpráva z počátku nepokojů husitských týká se až dosud tak málo známého jednání v Uherské Skalici konaného někdy v únoru 1419. Ve formuláři legáta Fernanda, biskupa luckého, chovaném v uni- versitní knihovně krakovské (Rkp. 2629, fol. 1a — 2b/II.) zachovaly se nám dvě citační listiny proti královně Žofii, z nichž první, datovaná 20. února 1419, jest zvláště zajímavá. Legát Fernand nám prozrazuje dlouhou již nevoli, s jakou Kurie sledovala činnost královninu. Prý již delší dobu a často při- cházely ke dvoru papežskému zprávy o blahovolném chování královny k hu- sitům. Zofie naprosto nic nedbá na odsouzení Viklefa, Husa i Jeronyma praž- ského, nýbrž podporuje hnutí husitské a potírá neb aspoň nečinně přihlíží k pronásledování katolictví. Legát při tom prozrazuje, kde měli husité své nejpevnější bašty. Byl to hrad královský. Vyčítá Žofii, kterak na svém dvoře i v radě chová novotářské úředníky, a podotýká, že právě oficielní toto pod- porování husitství vzbudilo proti ní největší nevoli. Povstaloť prý takové roz- hořčení proti ní, že císař Zikmund mohl v Kostnici jenom s největšími potížemi 1 Viz listinu č. 2. 16