tingra! poslaného do Vídně. Tettingr přitáhl k Strachoticím, kde dal šest ran z velké pušky a mnoho ran z houfnic, jež částečně dopadly na místa určená. Poměrně dobrý úspěch rakouské dělostřelby způsobil, že strachotičtí počali vyjednávati a to prostřednictvím opata luckého Přibyslava II. a pana Arnošta z Leskovce, purkrabí znojemského. Ujednáno bylo předběžně tolik: Za kaž- dou stranu budou dva zástupci. Kdyby nedošlo k dohodě, rozhodne opat s jme- novaným purkrabím znojemským. Obojí válčící přistoupili na tyto podmínky pod závazkem 3000 zlatých, kdyby jich nedodrželi. Při tom se dovídáme o příčině tažení k Strachoticím. Obsadil je Jan z Missenpeku, jenž přislíbil opustiti své místo, načež Rakušané prohlásili, že opustí v pondělí (18. dubna) zemi. Když ještě Rakušané leželi u Strachotic, přijel do Znojma podkomoří moravský, pan Beneš z Boskovic, aby tam vyjednával (15. dubna) se zástup- cem rakouským, panem Winklheimem. Jest možno, že se jednalo o věci právě dotčené, ale také se dá mluviti o jiném předmětě vyjednávání. Bylo to uznání nárokův Alžbětiných na trůn český. Zprávy v několika položkách o tom do- chované jsou sice nadmíru kusé, ale přece mají svůj určitý význam. Dávají nám totiž tušiti dobrý poměr Znojma i Jihlavy ke královně Alžbětě, a spo- lupráci jejich v tomto směru s Menhartem z Hradce a Perchtoldem z Lipé. Někdy v květnu2 nacházíme ve Znojmě důležitou asi politickou schůzku: Byl tam pan Perchtold, jihlavští a posel Alžbětin. 16. července zastavili se ve Znojmě tři páni na cestě ke královně ve Vídni meškající, a to: Menhart z Hradce, Jakoubek z Vřesovic a Jan Zajímač. Asi den před tím jeli ke královně Jihlavané. O dva dny později jeli do Prešpurku ke královně znojemští, je- jichž poměr k její straně se toho dne zvláště jasně projevil zaplacením výloh páně Menhartových. V té době lze i jinak pozorovati pilné rokování. Kolem 10. června, kdy znojemští jeli do Vídně ke královně, posílali druhé zástupce na poradu (ad terminum) za brněnskými do Moravského Krumlova, kolem 5. července byl vypsán sjezd pánů českých, moravských a rakouských do Znojma k vůliurov- nání poměrů, ke kterému sjezdu však nedošlo. Zanedlouho (29. července) došlo však ke sjezdu panstva v Brně, kam znojemští poslali k vůli novinám. O pro- gramu jeho se nedovídáme ničeho, ale další položky nás poučují o stálé aktualitě narovnánís rakouskými sousedy.12. srpna jelo poselstvo k Menhartovi z Hradce a zároveň i dvakráte na Bítov, východisko to výpadů do Rakous. Právě za 14 1 Listina č. 68. 2 Toto datum nelze přesně zjistiti, neboť některé záznamy lozunků nejsou chronologicky přesné. Písař ji zaznamenal „sabbato S. Gothardi“, ale v r. 1441 připadal tento den (5. května) na pátek. 30