odděleně od panstva. Obě smlouvy s Tábority ujednané předvádějí nám hejtmana Diviše z Přehořova jako vůdce moravských radikálů husitských. Uzavíral totiž příměří netoliko jako hejtman na Mor. Krumlově, nýbrž i jménem druhých dvou táborských posádek moravských, ivančické a tře- bíčské. V roce 1429 slíbil ponechati brněnských v klidu až do sv. Martina i za táborského hejtmana Jana st. ze Sobětic, velitele na Třebíči, 1 léta ná- sledujícího učinil podobný závazek jako hejtman krumlovský a zároveň i ivančický. 2 Z pánů poznáváme jediného přivržence táborství. Jest jím Jan Suchý čert z Kunštátu. Mírnější stranu husitskou představuje velká šlechta moravská. V čele jejím vidíme Pernštýny a Kravaře, tedy rody stojící od počátku hnutí husitského v jeho čele. 3 Jako předzvěst dalších událostí k nám mluví mírný list z roku 1431, v němž tito moravští pánové k sobě přibrali i pana Ptačka z Pirkštejna, vůdčího to českého politika v době anarchie hu- sitské (1440—1444). Zdá se, že vrcholem tohoto seskupování moravské šlechty byl landfríd 16. ledna 1436 uzavřený, do něhož se zapsal i pan Jiřík z Kun- štátu na Poděbradech. Jak z toho vysvítá, byla již na konci života císaře Zikmunda dosti silná skupina moravského husitského panstva sympatisující s Ptačkem z Pirkštejna a stojící proti císaři a Táboritům. Nesmíme však mys- leti, že šlechta stojící na straně Zikmundově byla samo sebou katolická. Ze stížnosti Heralta z Kunštátu na Lysicích zaslané vídeňským4 se dovídáme, že zemský hejtman moravský držel sobě dva husitské kněze a že podepsal stížný list (do Kostnice). Proto jsem stranu Zikmundovu nazval stranou císařskou, ni- koliv katolickou. Takové seskupení hrálo zanedlouho důležitou úlohu, totiž při nastoupení Albrechtově. Víme, že Albrechtovi bylo raziti si cestu do Prahy mečem. K jeho tažení do Cech lze přičiniti několik nových podrobností. Víme již odjinud o po- selství Albrechtově do Krakova před 1. červnem 1438 vypraveném. Místo k narovnání s Polskem došlo k přiostření poměru, neboť poslové rakouští viděli na vlastní oči válečné přípravy Poláků a pán jejich byl polskými prů- tahy a vytáčkami ve své nedůvěře jenom utvrzen.5 Z dopisů Albrechtových té doby do Vídně odeslaných možno usouditi, že vévoda považoval odeslání svých zástupců do Polska za pouhou formalitu, neboť Poláci se v jejich pří- tomnosti chystali do pole, pročež Albrecht činil totéž. V době (3. června), kdy Rakušané snad ještě ani do Polska nedojeli, meškal již Albrecht se svým 1 Listina dat. na Ivančicích 23. září 1429. 2 Viz list. dat. na Mor. Krumlově 15. září 1429. 3 Zajímavo jest, že Jan z Pernštýna ze dne 27. října 1429 zaručil se za služebníka svého Mikuláše Clupka seděním na Kosikově. Tento Člupek v době opovědnictví prokazoval Vilémovi z Pern- štýna znamenité služby. 4 List. dat. v Brně 8. list. 1430. 5 List. dat. ve Znojmě 3. června 1438. 26