93 králem udělených.55) V téže době udělovány i privileje neza- psání. 56) Sám Ferdinand I. častěji použil těchto ustanovení. A ačkoli v codicillu z r. 1547 patrně pod vlivem církevním projevil nad tím lítost, a napomínal svých nástupců, aby činy ty napravili,57) přece za 17 let, co byl ještě od sepsání zmíněného codicillu živ, o změnu těchto zřízení se nepostaral. Toliko na žádost kapitoly pražské navrhl r. 1558 stavům, »aby statkové, kterýchž k témuž kostelu arcibiskupství Pražského nyní v držení jsou nebo ještě budou, při témž kostele (Hradu Pražského) zůstaveni byli; tak aby JMt královská aneb budoucí králové čeští moci míti neráčili týchž statkuov od téhož kostela (nyní i na časy potomní) odcizovati.« 58) Stavové skutečně přistoupili na tuto žádost; ale usnesením tímto na novo jen potvrzeno bylo staré pravidlo; neboť z celého textu je patrno, že jedná se o privilegium, a stavové výslovně zachovávají v platnosti staré právo. Všechny zápisy dosavadní na zboží tohoto kostela mají plné platnosti požívati a králi zůstaveno na těchto již zapsaných, připisovati dle své vůle; na konec pak dodáno: »Neb se toto JMti královské i stavuov povolení toliko na ty statky, kterýchž nyní táž kapitola a probošt v držení jsau aneb po tom budau, vztahuje, a tomu zřízení zemskému s strany jiných statkůw duchovních, jakž jest JMti královské i budaucím králuom českým v moci pozuostaveno, na škodu býti nemá.« 55) Výplata děje se jako u zápisu královstwí: Vl. 466.; 1549. S. 29.; 1564. Q. 6. 56) Vladislav slibuje klášteru tišnovskému....., per nos seu succes- sores nostros Bohemie reges aut marchiones Moraviae non debeant unquam cuiquam inscribi, pignorari seu quomodo libet ad longum seu breve tempus locari aut quovis modo a prefato monasterio alienari. Si quis vero in contrarius per inadvertenciam oblivionem importunitatemve petencium aut quowis alio modo contingeret ilud totum ex nunc prout ex tunc anulamus irritamus cassamus destruximus et omnino nullius roboris seu firmitatis esse decernimus«. (Sbírka Boczkowa. č. 4716. orig. z r. 1472.) 57) »Da Jedermann für ehrbar und recht erkennt, dass keiner seinem Nächsten das Seinige wider seinen Willen nehme und hingebe so schliessen wir mit wohlbedachtem Muthe und rechter Wissenheit, dass auch weder wir, unsere Nachkommen, noch die Stände und Vnterthanen Goth dem All- mächtigen, unserem Schöpfer und Erlöser, und seinen Kirchen oder den Ihm ergebenen geistlichen Personen das Ihrige nehmen, hingeben, noch ent- ziehen sollen. Und da entgegen mag uns und die Stände unserer Krone Böhmen nicht schirmen und fürtragen obberürte Unsere und ihre Freiheit, Brauch und Landesordnung... Darum und dieweil sich Niemand schämen soll, seinen Irrthum zu bekennen und zu bessern, so erkennen wir unseres Theils solche Freiheit, Gebrauch und Landesordnung in dem Artikel für unkräftig und unbündig und ist uns leid, dass wir darin bewilligt und darauf mit der That etliche geistliche Güter erblich hinzugeben fürgenommen haben." (Dle Gindely I. 65.) 58) Přejato do zř. 1564. Q. 11.