Strana Ia
KNIHOVNA SBORNÍKU VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH VYDÁVANÁ S PODPOROU ČESKÉ AKADEMIE CÍS. FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. A) ŘADA PRAVOVĚDECKA. Čís. IV. K DĚJINÁM ČESKÉHO ZÁSTAVNÍHO PRÁVA. NAPSAL JUC. JAN KAPRAS. POCTENO CENOU UNIVERSITNIHO »JUBILEJNIHO FONDU CISAŘE FRANTIŠKA JOSEFA". V PRAZE. VYDAVATEL A NAKLADATEL: »SBORNÍK VĚD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH« (BURSÍK & KOHOUT V PRAZE). 1903.

Strana Ib
Tiskl Alois Wiesner v Praze, knihtiskař České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

Strana I
PŘEDMLUVA. Není účelem následujícího pojednání podati soustavné dějiny zástavního práva českého. Byloť práci ze příčin mnohých obmeziti na pouhý nástin oněch měn a tvarů zástavního práva českého, které se v našich zemích na základě domácím vytvářely ze živlů, cizími vlivy sice modifikovaných, ale v podstatě přece jen ráz český zachovávajících. Jednáme tudíž o vývoji našeho práva zástavního, jak se jeví v období do Obnovených zřízení, k nimž přihlížíme pouze stručně, poněvadž v právu soukromém nejsou žádným vý- vratem stávajícího řádu, nýbrž spíše jen závěrem jedné fase dějinné. Teprve Declaratorie a Novelly následující uvedly u nás ve větší míře cizí právo, ač ani jim se nepodařilo zviklati kořen, na kterém stojí, a se kterým i padá celé naše právo soukromé, desky zemské a knihy veřejné. Hledíc k territorialnímu rozsahu českého práva podáváme právo, platné v Čechách a na Moravě společně, oddělujíce je od sebe pouze tam, kde vývoj dál se způsobem zcela různým. Tomu ovšem nikterak není na závadu i v tomto pojednání zjištěný fakt, že právní vývoj Moravský, vyjma krátké období Statut Ottonis, kdy vlivem německým vývoj na Moravě velice se uspíšil, kráčí aspoň o století za českým, a že zvláště deskové právo moravské s vývojem českým měřiti není lze. Teprve Obnovená zřízení, pře- vádějíce české instituce na Moravu, unifikují většinou právo obou zemí. Opavsku, jehož právo skoro úplně se shodovalo s právem moravským, věnujeme zvláštní pozornost jen zřídka. Že přehledně pouze vytknuty zástavní právo manské a otázky o zástavě církevních statků panovníky, stalo se proto, že látka ta vyžaduje samostatného studia a zpracování. Zvláště právo manské v té formě, ve které se u nás během času zahostilo, bylo by vděčným předmětem bádání, a to nejen pro různost tvarů se vy- skytujících, ale i pro způsob, kterým splynuly živly zemské-české

Strana II
IV s živly manskými-německými. Zastavování statků církevních obmezuje se samo již proto, že nemáme dostatečně objasněny vlastnické po- měry na těchto statcích. Látka zpracovaná rozvržena jest dle své povahy na dvě části, z nichž se jedná v prvé o zástavě soudní, ve druhé o zástavě smluvené. Mezi obě části bylo třeba vsunouti některé tvary, které ani sem, ani tam se nehodily a patrný ráz přechodný mají. Tvarů těch bylo v starší době nepopíratelně více. Poněvadž však o nich listiny nezřizovány, ani v desky nezapisovány, nezmiňují se většinou o nich knihy právní, a také jinak stopy jich se nám nedochovaly. Před tím v Úvodě jest stručná zmínka o vývoji těch cizích živlů, které druhdy působily v právo české, a potom v Přílohách jsou podány ještě některé rukopisné doklady. Zpracování obmezuje se jen na nejnutnější vývody theoretické, neboť nezdálo se radno v prvém pokusu tomto za dosavadního kusého a nezřídka i nesprávného propracování dějin českého práva soukromého vůbec pouštěti se dále do říše domněnek a po případě na pole sporů. Bylo-li nutno pronésti domněnku vlastní, stalo se tak beze vší polemické příchuti. Na konec budiž dovoleno nám vysloviti tuto díky za vzácnou radu a pomoc, kterými laskavě přispěli nám při práci této pánové: dvor. rada dr. J. Hanel, prof. dr. J. Čelakovský, prof. dr. B. bar. Rieger, adj. dr. Teige v Praze, arch. dr. Bretholz, prof. dr. Fr. Kame- níček, adj. dr. Navrátil v Brně a prof. E. Malý v Novém Bydžově. V Děčíně, na den sv. Tří králů l. P. 1903.

Strana III
LITERATURA. Bandtkie. Prawo prywatne polskie. Varšava 1851. Bischof. Deutsches Recht in Olmütz. Olomouc 1855. Brandl V. O deskách zemských a jiných veřejných zápisech chovaných při právu zemském v Čechách i na Moravě. Čas. Mat. Mor. 1870. — O vdání v právu českém. Právník IX. — Právní postavení ženského pohlaví v Čechách. Právník IX. — Staročeské řízení soudní. Právník VIII. Brüneck. Das Heimfallsrecht und die Gütervereinigung im älteren böhm.-mähr. Recht. Z. Savigny-St. f. RG. XX. r. Burzinski. Prawo polskie prywatne. Krakov I.—II. 1867—71. Czyhlarz K. Zur Geschichte des ehelichen Güterrechts im böhm.-mährischen Landrecht. Lipsko 1883. — Zur Geschichte des bücherlichen Besitzes im böhm.-mähr. Landrecht. Grünhuts-Z. X. Čelakovský J. České právní dějiny 2. vyd. Praha 1900. — Das Heimfallsrecht auf dem freivererblichen Vermögen in Böhmen. Praha 1882. Nová kapitola díla Všehrdova (Tomkův Sborník 1888). O domácích a cizích registrech (Poj. k. čes. sp. n. VII. ř. 3 sv. 1890). O starších úředních knihách jmenovitě registrech. Právník XXIX. — Právo odúmrtné k zpupným statkům v Čechách. Právník XXI. Příspěvek k dějinám židů v době Jagelonské. ČČM. 1898. — — Soud komorní za krále Vladislava II. Praha 1895. Demuth. Geschichte der Landtafeln in Markg. Mähren. Brno 1857. D' Elvert. Weitere Beiträge zur Rechtsgeschichte. Brno 1888. — Beiträge zur Geschichte der kön. Städte in Mähren (H. S. sv. XIII. Brno 1860). Emler. Kanzeleien des böhm. Königs. Přemys II. und Wenzel II. (Poj. k. č. sp. n. VI. ř. IX. sv. 1878.) O deskách dvorských. Právník IX. —

Strana IV
VI Emler. O starých deskách zemských. ČČM. 1870. — O zbytcích desk zemských r. 1541 pohořelých (Poj. k. sp. n. VI. ř. I. sv. 1887). Haan. Studien über Landtafelwesen. Videň 1866. Frind. Kirchengeschichte Böhmens I.—IV. 1864—1878. Gindely. Geschichte des böhm. Aufstandes. I.—II. 1869. Hanel F. O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě. Praha 1874. — Věno. Právník X. a XI. Hasner. Handbuch des landtaflichen Verfahrens im Kön. Böhmen. Praha 1824. Hube R. Księgi ziemskie i grodskie wieku XIV. v Polsce. (Poj. k. č. sp. n. XII. z r. 1884.) Prawo polskie we wieku XIII. Varšava 1874. — Prawo polskie we wieku XIV. Varšava 1886. Chmelenský. Manství česká. ČČM. r. VI. Jičínský. Vývin českého právnictví. Praha 1862. Jireček H. Exekucí dle starého práva českého. Právník III. — Slovanská práva v Čechách a na Moravě. I.—III. s. Praha 1863—1872. Uber Eigenthumsverletzungen und deren Rechtsverfolgung nach alt- böhmischem Rechte. Vídeň 1855. Johanny. Geschichte und Reform der öst. I fandrechtspraenotation. Vídeň 1870. Kalousek J. O staročeském právu dědickém. Rozp. čes. ak. I. tř. III. řada č. 1. — České státní právo II. vyd. 1892. Kameníček Fr. Zemské sněmy a sjezdy moravské II. díl. Brno 1902. Köpl. Tauser Pfandschaften. Mittheil. des V. f. G. der D. in B. XVIII. Krasnopolski. Der Schutz des redlichen Verkehrs im öst. Civilrecht. Praha 1892. Die örtliche Herrschaft der Anfechtungsnormen nach öst. Rechte. (Grünhuts Zeitschrift XVI.) Erörterungen aus dem öst. Hypothekenrechte. (Grünhuts Z. XI.) Kritika o Randově Eigenthumsrecht I. vyd. v Krit. Vierteljahrschrift z r. 1885. Kritika o Schiffnerově Lehrbuch des öst. allg. Civilrechtes (v Grünhuts Z. X.). — Lehre von der Prioritätsabtretung. Grünhuts Z. VIII. Lepař. Beiträge zur älteren Geschichte Schlesiens. Opava 1863. Lepař B. Historické hovory o našem Slezsku. Praha 1881. Lippert J. Bürgerlicher Landbesitz im XVI. Jahrh. Praha 1902. — Socialgeschichte Böhmens in vorhusitischer Zeit Praha I. 1896; II. 1898. Luksche. Besondere Rechte von Personen Mährens uud Schlesiens. 2 sv. Brno 1844. Maasburg. Die Entwickelung des Institutes der öffentlichen Bücher in Böhmen. Praha 1877. Maciejowski W. Historya prawodawstw słowiańskich. II. vyd. Varšava 1865. Mayer E. Mittelalterliche Verfassungsgeschichte. II. sv. Lipsko 1899. —

Strana V
VII Ott E. Beiträge zur Receptionsgeschichte des römisch-canonischen Processes in den böhm. Ländern. Lipsko 1879. Palacký F. Pomůcka ku poznání řádů zemských kr. Českého v polovici XIII. stol. ČČM. 1831. — Dějiny národu českého IV. vyd. (Rieger). 1895. Pick B. Die Immobiliarschätzung im Rahmen des Executionsmittelsystemes. Grünhuts Z. XXIII. Peška. Smlouvy svatební dle práv městských. Právník III. Prochaska. Uber die Entstehung und Entwicklung der ältesten Stadtbücher in Böhmen. Mitth. des V. f. G. d. D. in B. XXII. Pštros. Die böhmischen Kronlehen 1861. Randa A. Die geschichtliche Entwickelung des Instituts der öffentl. Bücher in Österreich. Grünhuts. Z. VI. Eigenthumsrecht nach öst. Rechte. I. Lipsko 1. vyd. 1884; 2 vyd 1893. — Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných hlavně v Čechách. Praha 1870. Rieger B. Zřízení krajské v Čechách. I. Praha 1889. — Incolat v Michler-Ulbrichově Staatswörterbuch. Ruber F. Beiträge zur Geschichte des Vormundschaftsrechtes. 2. vyd. Brno 1885. Die Beurkundungspersonen nach mährischem Land- und Stadtrechte. Videň 1884. — Streifzüge durch die Rechtsgeschichte Mährens. Vídeň 1885. Řezníček. O Přibyslavských knihách purkrechtních. ČČM. 1893. Slavík F. A. Panství Táborské a bývalé poměry jeho poddaných. Tábor 1884. Schmid z Bergenholdu. Geschichte der Privatsrechtgesetzgebung und Gerichts- verfassung im Kön. Böhmen. Praha 1866. Schreuer H. Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der böhm. Sagenzeit (Schmollers Forschungen XX. 4. 1902.) Stieber M. K vývoji správy. Rozp. čes. ak. tř. I. r. IX. č. 1. — Počátky praenotace. Sborník věd pr. a st. II. Šafařík. O vzdání. ČČM. 1844. Šembera. Staré desky zemské i manské w Morawě a w Opavsku. ČČM. 1846. Tadra. Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského. Rozp. čes. ak. tř. I. sv. 2. 1892. Teige. Úmluva. Praha 1893. Tomaschek J. A. Das Heimfallsrecht. Vídeň 1882. — Deutsches Recht in Osterreich im XIII. Jahrh. Vídeň 1859. — Recht und Verfassung des Markgr. Mähren im XV. Jahrh. Brno 1863. Tomek W. W. Dějepis města Prahy, I.—XII. Praha 1855—1901. — Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. 1868. Vacek Fr. Vývoj society a práva slovanského v Čechách. Alétheia I. an. Werunsky E., Der Ordo judicii terrae Boemiae (Z. Savigny-St. f. RG. X.) Winter Z. Kulturní obraz českých měst. I.—II. Praha 1890—1892. Wocel J. Er. O staročeském dědickém právu. (Poj. k. č. sp. n. V. r. sv. XI. r. 1861.)

Strana VI
VIII Zoubek. Frenclin Jakubův. Památky arch. d. VIII. Zycha. Das böhmische Bergrecht des Mittelalters. I.—II. Berlin 1900. Prameny rukopisné. (* označené jsou citovány dle opisů prof. dr. J. Čelakovského.) Bočkova sbírka v zemském archivu moravském. Jednotlivé listiny opatřeny jsou běžnými čísly. Desky dvorské (DD.), dle opisů archivu městského pražského. *Desky opavské (DO). Desky zemské (DZ.), dle op. arch. měst. pražského. Formulář z r. 1612, v zemském archivu moravském ve sbírce rukopisů č. 22. Knihy městské: Bydžov Nový: Liber vetustissimus conscientiae. Liber memorabilium I. Knihy rudné trhové, vesměs v městském museu Novobydžov- ském. Antiquus hereditatum z r. 1424 (na deskách omylem 1426) v archivu městském kutnohorském. Nejstarší kniha městská z konce XIV. stol., v zemkém archivu moravském sbírka rukopisů č. 6. Liber vetustissimus č. 993. Liber albus č. 2141. Liber obligationum Nov. města pražského č. 161 Liber judeorum albus č. 2169; vesměs v archivu města Prahy. Přibyslav: Knihy kontraktní. Zemský archiv český VI. 118. č. 1. a 2. * Knihy konšelské města Rožmitála. * Liber sententiarum Brunensis. * Naučení litoměřická. Rukopis dvorní biblioth. č. 12446. * Naučení Magdeburská. Rukopis litoměřický. Opisy musejní (MC.) různých listin a výpisy z knih městských. * Právo Magdeburské; rukopis litoměřický. * Právo Norimberské. Hora Kutná: Litovel: Praha: Prameny vydané. Archiv český (A). I.—XIX. Praha 1840—1902; zvláště dle něho: Zřízení Vla- dislavské (V.) a Knížky nálezů soudu zemského (XIX.). Boczek, Chytil, Chlumecký, Brandl, Bretholz, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. I—XVI. sv. (C. M.), Brno 1836—1902. Brandl. Kniha Drnovská. Brno 1868. Kniha Rožmberská. Praha 1872. Kniha Tovačovská. Brno 1868. Libri citacionum et sentenciarum I.—VI. Brno 1872 - 1895. Žerotínovi zápisové o soudě panském. Brno 1866—1872. —

Strana VII
IX Čelakovský Fr. L. Z knihy zápisů městských Nového města pražského. ČČM. 1839—1840. Čelakovský J. Codex juris municipalis I.—II. Praha 1886—1895. — Ze starých památek soudních. Právník X. Declaratorien und Novellen z r. 1640, dle vyd. z r. 1753. Dudík. Synodalstatuten des ersten Prager Provincialconcils. Brno 1872. Emler. Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae I.—II. Praha 1870—1872. Emler-Dvorský. Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae. (Poj. k. č. sp. n. VI. z r. 1887.) Erben-Emler. Regesta Bohemiae et Moraviae (Rg.) I. — IV. Praha 1855—1892. Grünhagen-Markgraf. Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner ein- zelnen Fürstenthümer in Mittelalter. I.—II. 1881—1883. Haimerl. Quellen des böhmischen Lehnrechts. 1847. Höfler. Concilia Pragensia. (Poj. k. č. sp. n. XII. r. 1862.) Chmelenský. Karlsteynské manské právo. ČČM. IX. Chlumecký (Chytil, Demuth, Wolfskron). Die Landtafel des Markg. Mähren. I. Cuda Brunensis II. C. Olomucensis (L). Brno 1856. Jacobi. Codex epistolaris Johannis regis Bohemiae. Berlin 1841. Jireček H. Codex juris Bohemici (CJB.) I.—V. 1867—1898. Dle něho citováno: Majestas Carolina, Řád práva zemského (RPZ.), Ondřej z Dubé, Zřízení česká l. 1530, 1549 a 1564, Zřízení obnovená pro Čechy a Moravu (ČOZ., MOZ.). Menčík. Soudní kniha města Jičína. Jičín 1898. Palacký. Uber Formelbücher (Poj. k. č. sp. n. VI. ř. II. sv.) Pangert. Urkundenbuch des Cistercienserstiftes von Hohenfurt. (Fontes rer. austr. II. od. XXIII. sv. 1865.) — Urkundenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron (Fontes rerum austr. II. od. XXXVII. sv. 1872.) Prasek. Organisace práv Magdeburských na severní Moravě a v rak. Slezsku. Olomouc 1896. — Tovačovská kniha ortelů olomouckých. Olomouc 1896. Práwa manská Stanislawa biskupa Olomouckého z r. 1538. Rössler E. F. Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen und Mähren. I. Das altprager Stadtrecht 1845. II. Die Stadtrechte von Brünn 1853. Saliger. Uber das Olmützer Stadtbuch des Wenzel von Iglau (Monumenta r. B. m. sec. II. lib. 3.) Schlesinger. Urkundenbuch der Stadt Saaz. Praha 1892. — Magdeburger Schöppensprüche für Brüx. 1882. Strnad. Listář města Plzně. Plzeň 1891. Schmidt F. A. Sammlung der Berggesetze Böhmens I.—II. Vídeň 1832. Sněmy české I. - VIII. Praha 1877—1895. Tadra. Akta konsistoře pražské. I.—VI. Praha 1893—1901. — Cancellaria Arnesti. (Archiv f. öst. Gesch. sv. 61.) Cancellaria Johannis Noviforensis. (Archiv f. öst. Gesch. sv. 68.) Formulář kanceláře Rožmberské. (Věst. k. č. sp. n. 1893.) Kniha protokolů auditorů papežských. (Věst. k. č. sp. n. 1893.) — —

Strana VIII
X Tadra. Listář veřejného notáře z XIV. stol. (Věst. k. č. sp. n. 1893.) — Mnichovský rukopis formuláře Vlacha Jindřicha. (Věst. k. č. sp. n. 1889.) — Nově nalezené rukopisy formulářů z XIII. a XIV. st. (Poj. k. č. sp. n. VII. ř. 2 sv. 1887.) Summa Gerhardi. Vídeň 1882. — Summa Cancellariae. (Hist. archiv čes. ak. č. 6. r. 1895.) Tkáč. Liber informationum et sententiarum (Monum. rer. Boh.-Mor. II. 2.) Tomaschek. Das alte Bergrecht von Iglau. Innsbruck 1897. — Der Oberhof Iglau. Innsbruck 1868. Truhlář. Několik bohemik Mnichovských. ČČM. 1885. Weingarten. Fasciculi diversorum jurium. 1690. Zřízení zemská Moravská dle vydání z r. 1535, 1545, 1562 a 1604.

Strana 1
UVOD. Právo středověké není jednolitým právem národním, nýbrž jeví se spíše spojením různých práv v jediný celek s jistým národním nátěrem. Právo římské dávno před tak řečenou recepcí vnikalo do starého práva germánského. Od doby práv národních počínajíc trvá tento zápas, v němž krok za krokem ztrácí půdu právo germánské, buď zcela ustupujíc nebo se přizpůsobujíc římskému. U nás v Čechách byly poměry právní spletitější nežli v zemích západních, a to proto, že tu vedle starého práva zemského — českého, byla i práva městské a manské — německá, římské a církevní, z nichž každé po nějaké době nabylo sice určité sféry platnosti, vespolek však obsahem se i nadále pronikala, mísila, sobě přizpůsobovala, až konečně s malými výjimkami různosti své obrousila a v jednolitou hmotu právní se slila. Z té příčiny podáváme stručný nástin oněch právních živlů, pokud s otázkou naší se stýkají. Jsou to právo římské, německé a židovské. I. Právo římské zástavní jak exekuce tak i právo smluvené spo- čívalo na jiných základech než pozdější právo středověké. Římská exekuce 1) v nejstarší době (ve IV. století před Kr.) po- zůstávala ve veřejné dražbě nemovitostí, opatřené prostředky k hojnému přilákání kupců. Teprve za Antonina Pia (II. století po Kristu) nabyla však přesného formulování: Dlužníku povolí se určitá lhůta platební. Uplyne-li tato marně, vydá se na pouhou žádost věřitele úřadu výkonnému (apparitores), rozkaz, aby zabaveno bylo jmění dlužníkovo. Dle 1. 15. § 2. D. 42. 1. movitosti předcházejí před nemovitostmi, a tyto před pohledávkami. Po uplynutí lhůty dvouměsíční, v níž volno jest dlužníku věci vyvaditi, pro- dají apparitores věci zastavené ve veřejné dražbě tomu, kdo nejvíce za 1) Bethmann-Hollweg, Der Civilprocess des gemeinen Rechtes. Bonn 1864—1874; Karlowa, Der röm. Civillprocess zur Zeit der Legisaktionen 1872; Keller, Der röm. Civi process. und die Actionen, 6. vyd. 1883. 1

Strana 2
2 ně podává. Nenajde-li se kupec, přiřknou se zabavené objekty věřiteli, jemuž jest se jimi spokojiti i tehdy, nekryla-li by cena jejich pohledávky. Zástava smluvená2) měla v římském právu čtyři formy. Nejstarší způsob byla praediatura, která úzce souvisela s římským systemem finančním. Při najímání cel a daní dávána při uzavření smlouvy (locatio, conductio) cautio praediis praedibusque tím způsobem, že posta- veni rukojmí, kteří státu celým svým jměním za dodržení smlouvy ručili. Druhý způsob byla fiducia, která byla vlastně podmínečným pře- vodem vlastnictví. Převod dál se mancipací neb injurecessí, a k ní při- pojeno pactum fiduciae, že věc má se remancipovati, jakmile bude dluh zaplacen. Třetí způsob zástavy byl pignus, při kterém nepředávalo se vlast- nictví, nýbrž jen držba. Tu měla smlouva jen obligační platnost a po- skytovala sice možnost věc zadržeti, nikoli však ji prodati, nebylo-li zvláštní úmluvy de vendendo. Obému částečně odpomoženo čtvrtým způsobem, hypothekou, která nejsouc formální smlouvou, nepřevádějíc držby a poskytujíc možnost prodeje, byla praktičtější než římské pignus. Římské právo znalo i rozdíl užívacího a disposičního zástavního práva, ale celý ten rozdíl nikterak s rozdílem pignus a hypotheka se nekryjící a k platnosti v tomto nepřicházející, jest nejasný. Celkem bylo římské právo zástavní v theorii pečlivě propracováno, ale v praxi se valně ne- osvědčovalo. Připuštění jednak generálních a legalních hypothek, jednak udělení četných privilegií hypotečních a konečně nejasnost poměrů hypo- tečních jednotlivých věcí bylo příčinou nejistoty úvěru, kterého Římané sami si byli vědomi, a proto na příklad ustanovili, že peněz sirotčích má se užiti ku zakoupení pozemků a jen v nejnutnější potřebě, že mají se uložiti na hypotheku. II. Zástavní právo německé3) dle Meiboma bylo Pfändung a Satzung. Toto jest zástavní právo smluvené, ono vše ostatní, jmenovitě soudní. Při exekuci brány bývaly nejprve movitosti, pak plody, a konečně nemovitosti, a tu zase dříve alody, potom léna. Řízení bylo jiné při mo- vitostech a jiné při nemovitostech. 2) Dernburg, Das Pfandrecht nach den Grundsätzen des heutigen rö- mischen Rechtes. 2 sv. 1860 a 1864. Literatura uvedena u téhož Pandekten sv. I. 5. vyd. Berlín 1896, str. 650 a u Heyrovského Dějiny a system soukro- mého práva římského. Praha 1902, str. 512. 3) Budde, Das Verhältnis der älteren deutschen Satzung zum Eigen- thum (Z. f. d. R. IX.); Madai, Die Satzung des älteren deutschen Landrechts (Z. f. d. R. VIII.); Meibom, Deutsches Pfandrecht 1867; (kritika Stobbe-ova, v Krit. Vierteljahrschrift IX.); z novějších Kohler, Pfandrechtliche Forschungen 1882; Puntschart P., Schuldvertrag und Treugelöbnis des sächsischen Rechts im Mittelalter 1896; Schwind, Das deutsche Pfandrecht v Abhandl. zum Privat- recht und Civilprocess des deutsch. Reiches sv. II. č. 1. (Kritika Pappenheimova v Krit. Vierteljahrschr. III. pořadí VI. sv.); další literatura u Schrödra, Deutsche Rechtsgeschichte 3. vyd. 1898, str. 270 a 286.

Strana 3
3 Řízení o movitostech začínalo zabavením a trvalo třikrát osm dní, v nichž třikráte se dála manitio k zaplacení. Po uplynutí této lhůty odebral se hrabě se sedmi rachimburgy k domu dlužníkovu a po opětném vyzvání k zaplacení, odňal je věřiteli na místě zaplacení. V XIII. století nastaly důležité změny potud, že na místě přiřčení věci nastoupil prodej nejprve z volné ruky; od XIV. století pak soudní, ale tak, že věřitel jmenoval kupce, dlužníku zůstaveno právo buďto vyplatiti věc aneb jmenovati lepšího kupce; a jen tehdy, nebylo-li zde kupce, přiřčena věc věřiteli. Při nemovitostech tvořila počátek exekuce tak řečená Frohnung — zabavení, jímž dlužník zbaven svého práva disposičního. Na to ná- sledovalo trojí aufbieten v gebotene a trojí v ungebotene Dinge, a ko- nečně uvedení v držbu a vlastnictví; později však i tu nastoupil prodej. Také smluvené právo zástavní jiné bylo u nemovitostí a jiné u mo- vitostí. Movitosti zastavovány s předáním držby a to tak, že zástava byla zároveň provisorním plněním: dlužník měl sice právo zástavu vy- platiti, ale věřitel nemohl toho požadovati. V pozdější době však zástava movitostí byla jen accessorium k hlavnímu jednání právnímu. Kdežto dříve měl věřitel právo užívací, pozbyl nyní práva toho, nabyl však práva prodeje; takže na místo zástavy s právem užívacím neb zástavy propadné, nastoupila později zástava s právem prodeje. Charakteristickým však zůstává pro zástavu movitostí převod držby a platnost věty »Hand muss Hand wahren«. Poměrně důkladněji propracováno jest právo o zástavách nemo- vitostí, které v té době měly mnohem větší význam než movitosti. Během doby toto zástavní právo jeví se v několika fasích, jež Meibom jmenuje: Satzung als Strafgeding, als Tauschgeschäft, als Anweisung von Exekutionsgegenständen. Ale rozdělení toto se neujalo, a vrchu nabylo staré dělení na zástavu starou a novou, aneb správněji snad s držbou a bez držby (alte und neue Satzung). Zástava s držbou předpokládala sale resp. investituru, takže ke vlastnictví nechybělo nic než resignace. Obsahem byla Gewere, a po- něvadž v nejstarší době nebyla dvojí Gewere možna, měl vlastně věřitel vlastnictví; později ovšem fingována dvojí Gewere, a k tomu účelu sloužil plat recogniční. Zástava nebyla accessorní, nýbrž byla provisorním plněním, nebyla vedle plnění, nýbrž na místě něho, a věřitel neměl prostředků, aby dlužníka k plnění přinutil. Mohl sice věčně věc užívati, ale to bylo vše, dále jeho oprávnění nešlo. Takový stav nemohl se dlouho udržeti a proto dost záhy vyvinuly se jiné způsoby, a to v podobě t. zv. vlastnické zástavy, což není nic jiného než prodej s podmínkou koupě zpětné, a zástavy umořovací (Totsatzung, vive gage), kde požitky brané počítány za splátky kapi- tálu a po jeho umoření věc vrácena. Jen zvolna docházeno k tomu, aby věřitel zástavní beze všeho dalšího právo své mohl realisovati; jen zvolna z práva propadného (Verfallsrecht) vyvíjelo se právo prodeje (Verkaufsrecht).

Strana 4
4 Vznik druhé formy zástavy bez držby předpokládá poměry vyvi- nutější. Také zde bylo několik tvarů přechodných, než se vytvořil vlastní typ zástavy bez držby, jen s právem z eventuelního prodeje se zapla- cenu učiniti. Forma ostatně zůstala stará, jenže zhusta nahražováno vše ostatní předáním listiny, a v městech zároveň zapisována (intabulována) zástava do knih městských. Celková povaha práva vyžadovala stanovení jistého pevného terminu platebního. Jako charakteristikon oproti římskému právu jeví se nedostatek veřejného prodeje při exekuci a jednodušší sice, ale pro obchod a úvěr mnohem bezpečnější forma zástavy. III. Právo židovské4) nemělo snad platnosti jako privilegium, nýbrž byla středověká privilegia židovská jen uznáním obecně platné zásady perso- nality; ovšem že udržela se zásada tato u Židů mnohem déle než u jiných. Jest přirozeno, že při účastenství, které mívali Židé v obchodě a úvěru, živly židovské vnikaly v práva obligační městská i zemská a zde se uplatňovaly. Při otázce naší týká se to hlavně a jedině zástavního práva smlu- veného a to pouze hledíc k movitostem, neboť Židé ponejvíce z držby pozemků byli vyloučeni, a při domích na sebe jsouce obmezeni, na právo jiné působiti nemohli. Ostatně ustanovení o jubilejním roce činilo zástavní právo nemovitostí více méně illusorním. Právo židovské vůbec spočívalo na zákonech Mojžíšových, Mischnah (220 r. po Kr.), a konečně na recipované právní knize Schulchem Arnoh. Již za Mojžíše bylo patrně u Israelitů právo zástavní v obyčeji. Nebyly-li movitosti v čas vyplaceny, propadaly v moc věřitelovu, jenž mohl s nimi nakládati po své libosti nepotřebuje k tomu žádných úřadů. Mojžíš zavedl některá zmírnění, zapověděv násilné odnětí zástavy z domu dlužníkova,5) a vyloučiv jisté nutné věci z práva zástavního úplně, a to oděv svrchní 6) a mlýny (ruční).7) Aby usnadnil lidem chudým úvěr, zakázal Židům bráti od Žida úrok a dovolil půjčovati peníze na úrok jen cizincům. Mischnah 8) obsahuje pro nás důležité ustanovení, že koupil-li neb přijal-li kdo v zástavu věc od notorického zloděje, má ji bez náhrady 4) Goldschmidt, Der Erwerb dinglicher Rechte an Mobilien (Z. f. g. HR. VIII. 1865); Mayer, Das Recht der Israeliten, Athener und Römer sv. I.—III. 1876; Michaelis, Mosaisches Recht 1772; Saalschütz, Das mosaische Recht; Schnell, Grundzüge des Israelitischen Rechts; Tornauw, Das moslemische Recht 1855. V. kn. Moj. XXIV. 10—11. 6 II. kn. Moj. XXII. 25; V. kn. Moj. XXIV. 12. V. kn. Moj. XXIV. 6 a n. 3 Baba Kama f. 164. a 175., dle překladu Surenhusiova (Amstelaed 1702; vol. IV. p. 97.). — Qui vasa et libros suos in alterius manu agnoscit, si de eo rumor urbem pervadet, ei pactum esse furtum, emptor juvatus, quantum de- derit, id recipiet; si rumor non sit, id nullo modo fiet; dicam enim ipse ista alteri vendidit atque hic ista ab altero accipit sive emit.

Strana 5
5 vydati; jednal-li však bona fide, obdrží náhradu toho, co dle své pří- sahy za ni dal. V případě prvém zůstává mu pouze nárok proti zloději samému. Totéž ustanovuje i Schulchem Arnoh.9) Zásady tyto Jindřichem IV. dne 11. března 1090. jako právo vlastní (legem suam) povolují se Židům ve Špýru privilegiem a nabyly plat- nosti úplné a uznání všeobecného v Německu a staly se časem i pod- kladem ustanovení platných pro zastavárny (montes pietatis). 9) Právní kniha, jejíž autorem jest Josef Kara r. 1567 v IV. díle cap. 356.

Strana 6
Část I. Zástava soudní. 8 1. Vzdání. (Pojem a původ vzdání.) Jest nám jednati o právním zařízení, které náležejíc době prastaré, téměř beze stopy v 14. stol. vymizelo, a o kterém jen kusé zmínky tu a tam se vyskytují. Instituce tato objevujíc se u národů slovanských, germanských a romanských 1) nejspíše byla známa v době, kdy tito národové ještě v jednotě žili. Rozumíme pak vzdáním dle Brandla2) onen výkon právní, předsebraný v processu o rušení držebnosti nebo poškození ma- jetku polního, v němž každá strana z jisté praesumptio juris tvrdí, že sporná věc jí vlastnictvím náleží: na základě této praesumptio juris ukládají sobě strany při ohledání povahy skutku jistou summu peněz na způsob sázky po třikrát neb čtyrykrát zvýšenou, kte- réžto peníze soudcům od té strany složiti se mají, jež nálezem při prohrá. 3) Původ sázky a s ní i vzdání Brandl hledá v souboji. 4) Ale nám jeho výklad nezdá se býti dosti zdůvodněným. V novější době 5) právě opačná dedukce se objevila. Souboj prý jakožto Jireček, Sl. právo I. 178.; Brandl, Glossář 357.; Maciejowski III. 279. 2) O vdání. Právník IX. 829. 3) Podobně i Brandlův Glossář 355.; Werunsky Ordo judicii terre. Po- slední slova neplatí pro pozdější dobu, kdy před rozsudkem se summa od obou stran složiti musila. Co se týče výrazu, správným zdá se býti vzdání (Šafařík O vzdání), vzdáti se, vzdávám, lat. tradere, assignare, traditio, assignatio. Výraz sám nabyl později významu téhož jako Auflussung, (traditio v tomto smyslu). Pro summu vzdanou užívá se buď týchž výrazů, aneb, častěji poena vallata, obli- gatio, vadimonium, vadium (Šafařík tamtéž; Jireček Eigenthumsverletzungen). 4) Glossář 357. 5) O této theorii Ferrero-vě srov. Steinmetz, Eine neue Theorie über die Entstehung des Gottesurtheils (Globus LXV. str. 105.).

Strana 7
nejstarší druh ordalů má kořen v lásce národů na nižším stupni kultury stojících ku hrám hazardním a sázkám. Divoch, nemoha se věci nějaké přímo zmocniti, podrobí se nějaké zkoušce bud zpěvem (křikem, Singkampf) neb zmužilostí (soubojem, Zweikampf) za tím účelem, aby jí takto vyhrál. Ačkoli Steinmetz vyslovuje i o správnosti této theorie odůvodněné pochybnosti, přece Brandlův názor sotva držeti lze. Vzdání nejspíše souvisí prostě se zálibou lidskou v ziskových hrách a sázkách;6) a jest do jisté míry sur- rogatem spořádaného řízení soudního a zvláště exekučního v době, kdy k tomu teprvé základy se kladou. Tím odpadají obtíže, proč souboj toho druhu vymizel a proč jinde se udržel, a proč doba, z níž se nám zbytky této instituce zachovaly, jak níže uvidíme, některým částem jejím vůbec nerozuměla a jim význam mylný podkládala. (Druhy vzdání.) Známe dva druhy vzdání: vzdání po půhonu a vzdání bez půhona. I. Vzdání po půhonu. Průběh řízení toho byl tento: Původ opoví před úředníky pražskými škodu učiněnou mu škůdcem. Komorník pohání škůdce, půhon zapíše do desk a sta- noví rok k ohledání. 7) V ustanovený den, obyčejně ráno (úkony soudní většinou ráno se konaly), vyšle soud dva komorníky, kaž- dého za jednu stranu. Původ má čekati jich na místě a vstoupiv pravou nohou na tu dědinu má říci »poslové slyšte, že tento tuto mi škodu učinil, a ty škody mám od něho za sto neb za dvě neb viece hřiven střiebra«.8) Pohnaný má vstoupiv na dědinu levou nohou říci »Slyšte poslové, tato dědina jest má a ne jeho, a tohoto póvoda vzdávám úředníkóm Pražským ve třech stech penězích.«9 Na to původ »Slyšte komorníci, jáť jsem jej pohnal, jáť jej vzdávám úředníkóm Pražským ve třech stech penězích.« Druhé pohnaný »já vzdávám jej v šesti stech penězích« a póvod druhé a» já jej vzdávám v šesti stech penězích.« Třetí pohnaný »a já jej vzdávám v devíti stech penězích« a póvod taktéž, a konečně čtvrté a po- slední pohnaný »a jáť jej vzdávám na ohřeb« a póvod »a jáť jej také vzdávám na ohřeb«. 10) 6) Jest to zvláštní úkaz i v dětském životě. Děti si rády hrají o zisk a se rády vsázívají, že to či ono vykonají, že jest pravdou, co vypravují, a zvláště sporné věci dosud sázkou dříve než se jinak o věci přesvědčí, slo- ženou vyrovnati se snaží. ) RPZ. 55.; Kn. Rožm. 239. Kn. Rožm. 248., 270.; RPZ. 56.; Maj. Car. 107. 8 3. RPZ. 57.; Maj. Car. 107. § 4. Rožm. 261.; RPZ. 58.; Maj. Car. 107., § 5. 8) 10

Strana 8
8 Strany dostavily se bud samy aneb ustanovily si zástupce (poručníka). Majestas Carolina praví, že očekávají ... pedes, de- positis vestibus consuetis, ovšem Ordo má »na koni«, ale Glossa dodává »A kdyžby je uzřel, má s koně ssieti a má ssebe kuklu snieti a meč odložiti, plášť i jiné rúcho s sebe svléci, až po pás ...« Ustanovení to souvisí asi s vzdáním v ohřeb, o čemž níže. 11) Po vzdání bylo třeba summu složiti, aby mohl býti rok sta- 12) možno souditi, že noven. Z ustanovení knihy Rožmberské v starším právu summu zaplatil jen ten, kdo prohrál, a to po prohře, kdežto tato právní kniha nezná již rozsudku před složením summy vzdané. Příslušným pro ohledání a vedení sporu byla asi původně každá cuda, ale znenáhla, když cuda pražská nabyla výhradné příslušnosti pro spory o dědiny, připadlo vzdání, jímž spor o škodu měněn ve spor o dědiny, cudě pražské, a to úřadu většímu. 13) Jednalo-li se však pouze o škodu neb právo, příslušným byl malý neb větší úřad, 14) aniž by stanovena byla meze jich příslušnosti. Dle listiny z r. 128415) byla v XIII. stol. příslušnost soudu praž- ského již nepopíratelna, a jen z příčin pohodlnosti měly jiné cudy vykonávati ohledání, ale salva nostra (Pragensi) debita porcione. 15a) II. Vzdání bez půhonu. Oproti prvému vzdání druhý způsob vzdání počínal přivedením komorníka.16) Nejdůležitější rozdíl od prvého způsobu jest, že vzdaný musil se tu vyručiti zvláštním základem složeným k rukám komorníka a to ihned. 17) Neměl-li základu neb nechtěl-li se vyručiti, vzal mu komorník vše, co měl na sobě neb pod sebou (koně), aby takto jej donutil k do- držení vzdání. V tom případě, že vzdaný toho mnoho neměl, patrně nemělo takové braní žádného významu a proto mluví kniha Rožmberská o zlém základě. 18) Při vzdání bez póhona jest tento základ výslovně vyloučen a to proto, »že se mussie k úřadu vrátiti a dříve vzdánie zpraviti, než jim které právo naleznú«. III. Ohřeb. Nejvyšší stupeň vzdání označen jest jako ohřeb (vzdání v ohřeb). Výrazu tomu již v XIII. a XIV. století všeliký význam přidáván. Tak Řád práva zemského19) dí: »ohřeb česky 11) 12) 13) 14) 15) 15 a) pražské 167 17) 18) 18) Maj. Car. 107., 8 2.; RPZ. 56. čl. 276. Kn. Rožm. 281. Kn. Rožm. 279. Rg. II. č. 1315. Část peněz složených, která připadala soudu, náležela tedy cudě a ne cudě vzdání vykonávající. Rg. II. č. 1315. Kn. Rožm. 266. Kn. Rožm. 267., 269. RPZ. 59. Glossa.

Strana 9
9 vzní jako pohřeb,« kdežto Majestas Carolina vykládá 20) »hoc est in aequivalenti summa pecuniae traditionibus supradictis et aestimationis hereditatis.« Toho výkladu drží se i Jireček, 21) kdežto Šafařík má ohřeb za poena vallata. Správněji již věc po- jímá Maciejowski, 22) ačkoliv výklad jeho o losu jest beze všeho opodstatnění. Není pochyby o tom, že ohřeb neznamená nic jiného, než obrání (oloupení), jak čteme v knize Rožmberské »vzdánie v ohřeb to jest, což na něm a pod nim málo nebo vele«. 23) »Nevdány totiž pouze peníze, nýbrž všechny věci, které vdaný měl při ohledání na sobě, šaty a zbraň, i co měl pod sebou (kůň, vůz atd.). Ze slova ohřeb můžeme souditi na jaký způsob tento čtvrtý stupeň vdání se děl; patrně že komorníci rychle oba sou- peře ze šatů svlékli a ostatní věci jim pobrali, jako by je olu- povali.« 24) I zdá se instituce tato ukazovati původem svým na dobu, kdy užívání peněz ještě nebylo běžným, a kdy jednotlivec většinu svého jmění v podobě stkvostů a ozdob na sobě nosil.25) S tím souvisí asi zvyk, že při ohledání objevovaly se strany v oděvu nejnutnějším, a rada knihy Rožmberské 26) — »když jmá s posly býti na dědině, vzlec na sě, což najhoršieho móžeš, a pěš jdi«, která sice přímo vztahuje se jen na vzdání bez póhonu, ale platila asi pro obé, neboť kniha zmíněná přesného lišení obou nečiní. 27) IV. Vzdání v šíji. Značil-li ohřeb nejvyšší vzdání v době historické, nebylo tomu tak vždy. Ustanovení knihy Rožmberské »pakli by řekl, dávaju jej v ohřeb i šiju; bezprávně vdal; proto při ztratil, že život vdal«, 28) nasvědčuje tomu, že v prastaré době bylo vedle vzdání majetku, ještě vzdání života. Strany byly tak proniknuty praesumpcí svého práva, aneb, jak jsme svrchu ukázali, touhou zmocniti se nějaké věci, že i život (šiji) na to nasaditi chtěly. Jakým způsobem se to dálo, zda-li, jak Brandl se domnívá, soubojem, nelze důvodně říci. 20) Maj. Car. 107. § 5. 21) Eigenthumsverletzungen a Slov. právo. II. 220. 23) Hist. pravd. 2. vyd. III. sv. str. 279. »juž těž, že naechcac marno- vač komornikovi czasu, kazalo prawo stronom wdać się v koncu na los, (o hrzeb, czyli založyc sie o caly, jaki poposiadaja majetek. W tedy komor- ník zabieral wdanemu i to v czem a na czem się stawil, czyli zdejmwal z niego suknie«. 23) Kn. Rožm. 261., Glossář 198., Werunsky Ordo: Lippert, Social- geschichte I., 359.... odvozuje od grabiti, ograbiti, rapere, privare 24) Brandl, Vdánie. 257 Lippert, Socialgeschichte I. 359. 26) čl. 270. 27) Pokud zvyk, že svobodní sedláci objevovali se před soudcem bez pláště (Lippert, Socialgeschichte I. 396.) a ustanovení statut Ottonis § 6.: »Quando aliquis pauper venit de propria re conquerendo, pallium sibi nulla- tenus deponatur«, s tím nějak souvisí, nelze nám přesně stanoviti. 38) čl. 262

Strana 10
10 (Platnost vzdání a zmatek.) Platnost a rozsah instituce vzdání nedají se přesně ustanoviti. Nám dochovalo se v době historické jen jako forma zvláštní při mezních sporech a škodách, které jím ve spory o dědiny jsou proměňovány. Jednotlivě uvedeny buďtež: 1. Vzdání pluhu. Starší právo vyžadovalo tu, aby vzdaný jel k úřadu po třetím vzdání; novější právo přizpůsobilo i tento způsob ostatním; i bylo třeba ihned spraviti vzdání, t. j. složiti základ. 29 Vyhrazena pouze náhrada škody v případě bezprávného vzdání. 30 2. Při škodě dobytkem, ale jen v době od Jiří do Havla. 3. Bezprávné postavení plotu, při němž vzdáván vždy každý druhý kůl ve třech stech. 31) 4. Bezprávné lovení neb jezdění a chůze bezprávnú cestú, a vůbec jakékoliv činění na cizí půdě bez dovolení oprávněného.32) 33) 5. Spory o dědiny samy. Zda-li platnost instituce této byla všeobecná, jak Lippert tvrdí, 34) nelze nezvratně dovoditi, ač vše tomu nasvědčovati se zdá. Vzdání mělo platnost ovšem jen tehdy, bylo-li dbáno formalit příslušných, jinak nastal zmatek. Nebyl-li kdo hotov dopoledne, vstoupil-li jinou nohou než předepsanou, vzdal-li v šíji, vzdal-li více než právo, měl zmatek. Týž výsledek nastal, vzdán-li kdo na svém neb na obci, vzdal-li kdo stoje na obci, aneb neukazuje, oč poháněl. 35) Právní poměry stran k summě vzdané byly takové, že obě strany musily ji složiti u soudu, při čemž vyhrávající strana do- stávala zpět nejen svou summu, nýbrž i část druhé strany; ostatek připadl soudu. 36) Summa složená byla základem, zástavou, která vrácena nebyla, byla-li strana odsouzena. Plyne to ostatně i z po- jmenování assignatio, vadium, vadimonium, ano i obligatio, poena vallandi (vlastně základ ustanovený při smlouvě, jako trest na nesplnění). Nejjasněji tato povaha vzdání vystupuje při vzdání v ohřeb. K tomuto původnímu zástavnímu právu, přistupuje při vzdání bez póhonu ještě složení základu37) pro jistotu, že se vzdaný dostaví a podrobí, eventuelní zabavení věci. 29) Kn. Rožm. 275., 276. 300) Kn. Rožm. 271.—274.; Rg. II. č. 1315. 31 Kn. Rožm. 278. 32 Kn. Rožm. 279.; blíže uvedeny tyto případy v Maj. Car. 107. § 1. 33) Kn. Rožm. 281. 346 Socialgeschichte I. 396. 35 Kn. Rožm. 262.—264., 284., RPZ. 60.; Maj. Car. 125. 8 8. 36) Rg. II. č. 1315. 37) Základ dával se tu v nejstarší době jmenováním rukojmí, a těmto teprve dávána zástava.

Strana 11
11 Na Moravě vzdání asi také bylo v obyčeji, ale zpráv o něm nemáme. Svrchu zmíněné ustanovení Statut Ottonis a jediná zmínka o poena vallandi, 38) jsou dosti mlhavé k určitějšímu ponětí o existenci vzdání. V Čechách však Ondřej z Dubé teprvé konstatuje jeho zmi- zení: »o vdání a ohřeb ti póhonové již tyto časy nejdú.« 39) § 2. Zvod. I. Právo zemské. (Vázanost způsobená půhonem.) Staré právo české pečovalo velice o bezpečnost majetku spor- ného. V nejstarší době sporná věc předávána byla soudcům v držbu. Jak se tento zvyk vyvinul, stopovati není lze; zbytky jeho nalézáme v Statutech Ottonis. 1) Nám jde však zde o zvláštní zavázání nemovitostí sporných půhonem, kterou nalézáme v po- zdější době. Na vázanost tuto upozornil Stieber,2) jenž mluví o ní jako o právu zástavním (str. 30.), a na jiném místě (str. 73.) o právu zástavním anticipovaném, které se zvodem precisuje. Není pochybno, že máme zde činiti s právem právu zástavnímu příbuzným, a právo to, jak níže dovodíme, počíná se půhonem a upevňuje se znenáhla, až zvodem v právo zástavní přechází. Stůjž zde několik půhonů: Mikuláš z Tworkowa pohonym Hanusska Mniku z Hradczanecz a z toho coz drzy, genz k oppawskemu prawu przislussie ze trzy set hřiwen a toho jemu winu dawám.3) J . . . . pohoním J . . . ., z dědin i zástav i odtad i odevšad, kdež co má, ježto sluší k Olomúckému práwu ku prvnímu sněmu panskému ze 400 zl. d. n. a tu jemu vinu dávám. 4) 38) CM. IV. č. 114. z r. 1275.... Et damus etiam eisdem arbitris potestatem conpromissum seu arbitrium, pecuniaria pena vallandi vel alia quacunque pena ad eorum ordinationem observandam. 39) čl. 16. 1) § 26.; Lippert, Socialgeschichte I. 396.; Jireček (Slov. právo II. 248.) myslí, že jedná se o uvázání teprve po rozsudku, ale neprávem. Statuta zmíněná mluví o uvázání před rozsudkem, hned jakmile věc stala se spornou, a uvázání to trvalo právě až do rozsudku a jeho exekuce. Důsledkem toho — — bylo protahování pří, čemuž statuta plody mezičasí připadaly úředníkům zmíněná se snažila zabrániti. 2) K vývoji správy str. 30. a 73.; a téhož Počátky praenotace, Sborník II. 40. 35) Opavské dsky, knihy přední I. 32b z r. 1438. ) Lib. cit. II. 1. č. 1.

Strana 12
12 E .... conqueritur super P .... de lhota et alias ubi habet bona ad czudam Olomuczensem spectantia, de centum marcis gr. d. pr. ex eo quod . . ..5) V půhonu musila býti vždy aspoň jedna nemovitost jmenována,6) neboť jinak nevěděl-li póvod ničeho o tom, kde pohnaný by měl statek nějaký, poháněl tkáče (v Čechách) neb zátkyní (na Moravě).7 Oba tyto půhony lišily se od sebe pouze nepatrně. Při zátkyni právě jako při tkáčeti, nejednalo se o to, aby, jak domnívá se Stieber, 8) póhnaný byl zatknut, nýbrž hlavně o to, aby rukojmí byli postaveni, kteří by jměním svým ručili za dostavení se po- hnaného k soudu.2) Jen tenkráte, nebyl-li kdo zastižen v místě v půhonu udaném, mohl býti vydán naň zatykač.10) Jest zde tedy nepopíratelná tendence práva, způsobiti jistou vázanost majetku, a to při sporu o dědinu pouze této, při sporu o škodu statku jmenovaného v půhoně neb všech vůbec, přidáno-li, jak radí Všehrd, a jak také formule moravské vesměs mají, rčení »odtud odevšad, kdež co má«.11) Jedná se nyní o to, jakou moc a sílu tato vázanost má. Hlavním následkem jejím jest nemožnost statek takto zavaděný12) zciziti neb jakkoli zatížiti.13) Stalo-li se tak přece, nemá to platnosti vůči původovi, jenž může se vésti naň, jako by žádné právní jednání se nebylo stalo; postižený nesmí činiti odporu, nýbrž zbývá mu držeti se správce. Jest tedy právní jednání relativně neplatné. Lib. cit. I. str. 3. z r. 1374. Srv. dále formy půhonů v knize Tovačovské č. 41. (póhon ke dskám), 42. (zástavu), 43. (k listu), 44. (za rukojemství), 45. (k svědomí), 46. (k přísaze); kniha Drnovská XLIV. a n.; Zř. z r. 1545 l. XX.b—XXII.a; dále vůbec libri citationum ed. Brandl, a půhony malého práva brněnského ed. Bretholz CM. XIV. sub. č. 71. 6) Ovšem z formulí v pozn. 5. uvedených, jmenovitě z kn. Tovačovské jest patrno, že v udání jména statek sám bývá obsažen, na př.: Já Ome, z Buku pohoním Čenka z Pavlovic z 50 hř. gr. odtud odevšad, kdež co máš ježto sluší k Brněnskému právu. 7) Záp. Žer. str. 14. ... pan T. pohnán, kterýž nemaje nic na dědictví a proto zatkyní pohnán. 8) Vliv správy 32. 9) Záp. Žer. str. 27. ... »Kdo zátkyní pohnán jest, když se postaví ku půhonu, nebo musí panu sudímu čest, víru slíbiti, nebo dvěma rukojmími zaručiti, že ku při dostáti chce« ... také Sněm památ. kn. I. 3. z r. 1518. 10) Záp. Žer. str. 14.... »Oznámeno Holomučanům, pokudž před vzdáním soudu by ho v městě napadnouti kde mohli, aby mu půhonu pod závazkem dodali; pakli ne, aby původ pořádku hleděl a u pana hejtmana patent sobě vyjednal takový, aby kdekoli v zemi postižen bude, tu na závazek vzat byl.« 11) Všehrd III. 7.; blíže Stieber 30. a n. 12) Libri cit. II. 533. 3) CJB. III. 2. s. 33. z r. 1455 . . . nemohl těch dědin zapisovati a z té také příčiny, že jest Z ... ty dědiny prve pnohonem nařekl; A XIX. 536. . .. Pohnal-li by kto koho z čeho a potom puohonu že by pohnaný statek svůj zapsal někomu anebo summu na témž statku, že ten, ktož tím puohonem co vysoudí muože právo předsevésti na ten statek a zápis ten není jemu ke škodě ani na překážku...; Všehrd III. 7. 20. a 21.; Vlad. Zř. 92.; Zř. 1530, 89.; 1549 E 1.; 1564 D 23.

Strana 13
13 Na druhé straně chybí původu veškerá disposice nad tímto právem. Teprve po obdržení pře na Moravě, 14) tedy ještě sice před posudkem, ale ne před rozsudkem, jak výslovně se praví, jest možný převod; v Čechách však jen po zvodu má původ právo 15) Na Moravě převod děl se a možnost práva svého se zbaviti. listinou pergamenovou pod sedmi pečeťmi.16) Že ovšem právo odhadané mohlo býti převedeno, netřeba podotýkati. 17) Před těmito úkony (rozsudkem na Moravě, zvodem v Čechách) právo z půhonu nepřecházelo. 18) Poněvadž snadno bylo zneužíti těchto ustanovení, dbalo právo toho, aby zneužití tomu předešlo ustanovujíc tresty přísné na pů- hony bez příčiny19) a vymezujíc dobu, do které půhon musil se provésti.20) 14) Zř. 1535 l. XLI. . . . ktožbykoli prži yakau obdržel soudem zemskym o statek nebo o penieze, takowy bude moczi tu przi prodati neb dati jinému, komuz by se gemu zdálo, a swau sprawedlnost naň přewesti listem na par- gamenie pod poczetmi ssesti a geho sedmau. A kdož by takowe prawo miel ten na posudku aby to wssecko konati mohl yako osoba kteréž gest se przisud stal. A takowe danij neb přewedenij práwa žádnému se staati nemá nešli obywateli a landfrydnýku Markrabství tohoto . . . Zř. 1545 1. XLV.b; 1604 LIV.b; Opavské dsky I. fol. 11.b: »Item Hynczik Storch opowieda, ze giemu panna Margaretha z Branicze sestra gieho swu przy a swe prawo na zisk i na ztratu wzdala, kteruž przy protiw pekřikowi bratru swemu gma z Branicze, kterez prawo we dskách gmá ... (1429). 15) Vl. zř. 40.; 1530 čl. 40.; A XIX. 597. ... Obdrží-li kto jakú při nemuož toho práwa swého obdrženého zapsati jinému, leč najprv dá na úmluvu a učiní zvod. Právo stanné však hned po ustání bylo lze převésti Zř. VI. 41. Postou- pení takové do desk se zapsalo a nabyvatel dále právo vedl. Zř. Vl. 40 ... komu bude dáno neb prodáno množ práwo dowésti jako on sám neb poruč- níka udělati k dowedení práva. ... Nejčastěji však převod dál se teprve po odhádání, poněvadž právo nabylo tu pevné již formy a určitých mezí. Zápis takový z r. 1455 v RT. I. 110.; převádí se . . . omne jus eorum obtentum, inductum, et dominatum .... 16) Kn. Drnovská str. 121. 17) DZ. 84. A 29.a z r. 1521 B. .. . přiznal se, že jest dlužen 6500 k. gr. dluhu pravého a spravedlivého J-ovi, o kterémžto dluhu ihned postupil jest jemu všeho práva svého odhádaného, kteréžkoli má na dědinách ... a což jest jemu od téhož Z ... ve dsky zemské zápisem postoupení a složené, jakož dsky větší zápisné plněji svědčí. 18) Přímého dokladu není. Nepřímo na to ukazuje ustanovení zř. mor. 1545 1. LXIX b . . . že jen tehdy přechází právo z půhonu na dědice zemře- lého původa, stal-li se v při odklad z nařízení pánů, a původ mezi tím zemřel... Ondřej z Dubé čl. 42. a 49.... právo dědí se teprve po panování... 19) Zř. mor. 1545 l. XXVI a ... Páni soudci magij to pilně rozvažovati, kdožby koho bezpotřebně jej pohánějíc trápil, aby takových puohonuov žádnému lehce nevážili, než toho každého rathúsem trestati a pohnanému, aby dest kop grossů pokuty dal na posudku. A neudělal-li by tomu dosti, aby pohnaný po právě ssel neprohlédajíc na bohatství ani na chudobu, poněvadž se sskody přy tom práwě nesaudí ... stejně i zř. 1562 l. XV.a; 1604 1. XXXIII.a; pro Čechy CJB. III. 2. str. 18. nález z r. 1454. 20) Z Dubé čl. 114.; nález z r. 1454 (CJB. III. 2. 18.) ... aby dohnal konečně do suchých dnů najprv budúcích ... jinak stihne ho trest 10 kop.

Strana 14
14 Ostatně pohnání bylo v nejstarší době velmi stíženo tím, že 21) původ sám musil nezbytně míti tolik na nemovitém majetku, oč pohání.22) Jen znenáhla jako pokrok dovoleno, že summa nedostávající se mohla býti uručena.23) Cizinci a hosté vyručovali summu celou.24) Byla tedy jediným následkem zavazání půhonem priorita před právním jednáním následujícím; zavazání toto jevilo se jako právo absolutní, proti každému prosaditelné. Chtíti však toto právo za- řaditi pod právo zástavní nezdá se býti správným; neboť musilo by se stanoviti, jako zástavní právo s podmínkou resolutivní pří- sudu, při němž jakákoliv disposice se strany věřitele a přechod dědictvím jest vyloučen. I lze proto oprávněji mluviti zde o zápo- vědi zcizení s věcnou působností, spojené s ustanovením, že právní jednání proti zápovědi podniknutá vůči oprávněnému jsou bez- mocná. (Úmluva a posudek.) Exekuce česká počínala úmluvou,25) moravská posudkem; v obou případech šlo o lhůtu odsouzenému danou za tou příčinou, aby se smluvil s původem a splnil dobrovolně, k čemu byl odsouzen, nežli se přikročí k nucenému provedení rozsudku.26) »Umluva jest ot póvoda napomenutie pohnaného, jenžto jest ztratil neb řádem súdným aneb povolením.«27) Předpokládá tedy úmluva buď rozsudek (soudu zemského, aneb relaci rozsudku ko- morního, purkrabského pražského neb hradeckého, hejtmanského neb ubrmanského soudu, aneb kanceláře královské), neb právo stanné nebo podrobení se, přísahu v kapli aneb vyměření konečně 28) v řízení konkursním.“ Pohnaný vyzývá se úmluvou, aby splnil, co splniti má. Lhůta k spl- 7.30) nění byla původně 6tinedělní,29) ale znenáhla se zkrátila na 14 dní; 21) Zvyk tento souvisí asi se vzdáním. Lippert I. 361. 22) Pravidlo toto ještě r. 1397 nálezem obecným uznáno. 23) Zř. Vl. 44. . . . ktož pohoní koho z wiece nežli sám má, chce-li puohon wésti předse, má zaručiti do té summy, což wýš jest nežli má, pakli nezaručil, tehdy práwa nemá jemu dopomoženo býti, leč by ten byl zahuben od toho jehož pohoní, to má bez zaručenie předse jíti; aneb jestliže by komu dědictwie jeho bylo odjato, a wdowy, kteréž by z wěna poháněly, též také nemají urukowati. Zř. 1530 čl. 40.; 1549 C 24. 24) Zř. mor. 1545 l. XXVI.a; 1562 1. XV., 1604 1. XXXI., kde i obšírně motiv udán. 25) Teige, Úmluva ... Latině slove monitio, admonitio. 26) Všehrd IV. 13. 3. 27) Z Dubé čl. 42. 28) Teige str. 7. a n.; tamtéž obšírné pojednání o relacích jednotlivých soudů na str. 100. a n. 29) ŘPZ. 22. 30) Tak již Maj. Car. 104.; z Dubé 42., a od toho času vůbec.

Strana 15
15 zůstalo však v moci původově lhůtu tuto prodloužiti, jen když let zemských (3 let a 8 neděl) nepromeškal. Úmluva vydávala se od úřadu desk ve formě určité »Daj úmluvu B ... od A ... po právu stanném, ať to opatří do dvú neděl;« při nesprávě a rozsudku ovšem zase toto vytknuto býti musilo. Starosta komorničí zapsal úmluvu do svých register. 31) Komorník vyslaný na úmluvu vrátiv se z ní učinil relací u desk, která opatřena řádně datem zapsala se do knih deskových a to k půhonu, šla-li po právu stanném; k nálezu, šla-li po nálezu; 32) jestli pro nesprávu, tedy při tom trhu. Žádost za úmluvu nemusila býti osobní, nýbrž mohla se státi písemně i zástupcem. 33) Posudky, mající na Moravě týž význam jako úmluva v Čechách, konány dvakrát do roka v Olomouci (ten pátek před sv. Jiřím a sv. Martinem) a dvakrát v Brně (pátek po sv. Jiří a sv. Martině) 34) Ovšem bylo postaráno i o to, kdyby některý z obou svatých při- padl sám na pátek. 35) Zasedání, jehož súčastnili se nejvyšší ko- morník, nejvyšší sudí a písař zemský s menšími úředníky,36) ko- nalo se ráno v místnostech soudu zemského, a mělo býti v starší době do poledne ukončeno, později však pro nával látky pro- dlužovalo se na odpoledne i na den následující. 37) Nechtěla-li strana při vyhrávající plnění na posudku přijmouti, složila se summa prohraná prostě u úřadu; nedostavila-li se strana vyhrávající na posudek, byla prohrávájící strana — dostavila-li se a plnění nabídla — plnění dalšího sproštěna.38) Nedostavení se poražené strany mělo v starší době za následek okamžitý zvod. Ovšem bylo oběma stranám volno v starší době z důležitějších příčin, později i bez nich 39) postaviti za sebe zástupce listem ověřovacím, pod pečetí vydaným opatřeného. Zástupce tento dav si při postoupiti, mohl jednati svým vlastním jménem. Na Opavsku bývaly posudky v ty pátky před sv. Haštalem, po Všech svatých a před Alžbětou pro soud svatodušní, a v pátky před nedělí Judica, Quasimodogeniti a před Jiřím pro soud před- vánoční, za účastenství nejvyššího komořího zemského, nejvyššího zemského sudího a písaře a úředníků vyšších, a protokoly za- pisovány do knih posudkových. 40) 31) Všehrd IV. 13. 6. a n. a VIII. 12. Některé takové zápisy, z dvou za- chovaných manualií, ale teprve z XVIII. stol. otiskuje Teige na str. 11. 32) Všehrd IV. 13., 9. a VIII. 6., Teige str. 75. a n. 33) Zř. Vl. 25. 34) O jednání o přeložení posudků srov. Kameníček, Sněmy II. 93. 35) Památky sněm. I. 11.; přešlo do zřízení z r. 1535. 36) Kn. Tov. 111.; kn. Drn. 50.; Zř. 1535. 1. LV. 37 Zř. 1535 1. LV. Kn. Tov. 119. Zř. 1545. Lepař, Hovory. Str. 31. a n. 39) 46) 385)

Strana 16
16 (Zvod. 41) V nejstarší době po 6,42) později po dvou nedělích od úmluvy následoval zvod, jako skutečné uvedení kupujícího neb dědiců jeho neb původa v dědictví správce neb pohnaného. Držby zvodem sice původ nabýti mohl, ale nemusil. Tu teprvé vázanost půhonem po- čínající, rozsudkem upevněná veřejně a slavnostně se prohlašuje, nabývajíc pevné formy práva zástavního, zároveň však právo do- savadní obmezeno tím, že může se vítěz držeti pouze toho, nač se zvedl a ne z čeho pohnal. Pohnal-li tudíž z více, než se potom zvedl, právo z přebytku přestávalo i tehdy, kdyby se později při odhadu ukázala nedostatečnost statku, na nějž zvedeno. 43) Dů- sledkem této zásady bylo, že vedeno obyčejně na více než bylo potřebí, k mrzutosti dlužníkově. Zvod místa měl ve všech případech svrchu při úmluvě uve- dených 44) a směřoval v první řadě na dědictví a jen tehdy, ne- bylo-li by ho dosti, na statky zápisné a duchovní, než toliko tehdy, vedeno-li po právu stanném neb nálezu panském, ne však pro ne- 45) správu. Mohl ovšem zde zjednati jen to právo, které měl předchůdce, 46) a vedle držitele zápisného statku i pán jeho mohl jej vyplatiti. Úředníci právo zvodu mající byli tři: místokomorník, místosudí a místopísař; úředníci menší ne mocí svého úřadu, nýbrž mocí a jménem celého úřadu zvod činili. 47) Jinak kompetence jejich ne- byla rozlišena. 48) Počátkem zvodu byla žádost u úřadu přednesená o zvedení. Na základě této žádosti vydáván byl list zvodní. S listem tím byl vyslán komorník k tomu, na něhož zvod šel, aby se vyjádřil, 41) Latině inductio, deductio, svodo. Jako příklad rychlosti exekuce české vůbec stůjž zde RT. I. 81.: půhon 12. dubna 1402; terminus ad judicium 19. května- 10. října, 22. prosince 1402, 9. března, 8. června, 1. října, 21. prosince 1403, 22. února, 23. května, 1. října 1404; úmluva 19. prosince 1404, 13. března, 1. října, 18. prosince 1405.; 5. března 1406.; zvod 1. dubna 1407.; pano- vání 22 dubna 1407., 20. listopadu 1408, 30. dubna 1409.; odhad 22 čer- vence 1409.: panování plné 4. září 1409. Trval tedy celý spor i s exekucí pouze sedm a půl roku. 42) RPZ. 22. 43) Všehrd IV. 14., 11. 44) Všehrd IV. 14., 13. a n.; dle Záp. Žer. II. str. 81. i pro berně ne- zaplacené. 45 Všehrd IV. 14., 19.; Zř. Vl. 177. 46) Všehrd IV. 14., 14. 47) Všehrd IV. 14., 8. 48) V době starší, ještě za Ondřeje z Dubé rozeznávaly se zvody pří- slušející komorníku (zvody k dědictví, o přihlaví, z kobyliho pole), písaři a sudímu (o škody, o dluhy, o zástavy, o základy), o zvody všem příslušející (o nesprávu). Líšení toto patrně později odpadlo.

Strana 17
17 přijímá-li zvod či nikoli. Přijal-li, zapsala se relací k deskám; ne-li, oznámilo se to prostě úřadu. 49) A na to teprve jeden z úředníků s komorníkem původa zvedl. Původ zvodu přítomen býti nemusil, mohl se dáti zastu- povati; ale pro uvarování zmatku přítomnost jeho byla žádoucí. Úředník měl ssebou výpis z desk, na jehož základě sepsal zvod, a četl jej na hradě, tvrzi, vsi, pod širým nebem, před jakýmikoli lidmi. Vrátiv se zapsal relaci do knih. 50) Na Moravě původně zvod následoval hned po vyvolání na posudku, nestalo-li se tu původovi zadost. Od roku 1523 však čekáno se zvodem až po posudku vůbec. Po žádosti vítězné strany 51) následovalo ještě uručení t. j. vymezení toho nač zvésti se mělo.52) Za 14 dní potom proveden zvod, k němuž se na Moravě vy- žadovalo svolání rychtáře, konšelů aneb občanů. Před těmi zvod se oznámil. 53) Také zde zvod zapsán do knih. 54) Cítil-li se někdo zvodem zkráceným mohl pohnati vedoucího; zvodu však se na odpor stavěti nesměl, nechtěl-li se dopustiti od- boje. Půhony tyto měly na Moravě dle usnesení sněmu 23. list. r. 1615.55) hned při prvním soudu po půhonech rukojemských 43) Ustanovení těchto Všehrd nezná, jsou však obsažena v zř. 1530. čl. 25., a ve všech zřízeních pozdějších. 50) Formy srov. Všehrd IV. 14. Zde uveden budiž pouze jeden z nej- starších zápisů RT. I. 11.: Anno domini MCCCXIX coram A. camerario, U. judice, F. notario ceterisque Pragensibus beneficiariis M. vicenotarius cum camerario M. induxit fratrem B. super hereditatem S. quitquit ibi habet. 51) »Pane komorníče, pane sudí i všickni úředníci, žádám zvodu na V. .. . vedle přísudu a nálezu panského, poněvadž mi tuto na tomto po- sudku, před Vámi dosti nečiní, na statek jeho V. .. .« Kn. Tov. 120., Drn. 52. 52) Kameníček II. 95.; lib. cit. II. 87. . . . S. . . . přišed před nás úřed- níky i žádal zvodu na K. . . „ ježto zastúpil P. . . .; tu jsme ohledavše póhon a nález panský i nenalezli jsme žádné sumy peněz i nechtěli jsme jemu zvodu dáti, až by nám list ukázal, abychom podle toho zvedli, tu on jmenoval nám LXX kop a slíbil nám svú dobrú věrú, že nás chce vyvaditi, ač by kto nás o to nařekl a tento slib napsali jsme proto v knihy. Brandl (Řízení soudní) vykládá uručení, jako zaplacení taxy určité úředníkům. 53) Kn. Drn. 52.; Zř. 1535 l. LVIa. 54) Lib. cit. I. (1407). Nos B ... minor camerarius, W. cudarius et P. notarius czudarii czude minoris Olomucensis induximus. N. et heredes suos super castro et ciuitate St. cum omnibus pertinentiis jure hereditario, pre- sentibus F. K. de P., M., N. ... scabinis de Sternberg; podobně na str. 146., 214., 217., 264., 318., 397.; v II. díle 387., 463.; VI. 86., 157. a j. Zvody menšího práva Brněnského srov. CM., XIV. č. 71. Na Opavsku zapisováno podobně na př. DO. knihy nálezů fol. 86. z r. 1470: Anno etc. ... tu neděli na sv. Trojici. Z . .. sudí práwa opaw- ského, maje s sebú slov. panošy H. L. a S. L. písaře zemské, A. lantrychtéře i uvedli jsú od pana hajtmana a od p. komorníka i ode všech panuov zeman kniež. Opav. slov. panošy F. z R. do K. na to na všecko, co tu F. držal a práwa jměl a zejména na 6 kop a 23 gr. platu shadaného a ten zwod stal se pravým právem, jakož země opavská za právo má. 55) Pam. sněm. VI. 78., dle Kameníčka; zř. 1535, 1. LVIIIb.; v Čechách Všehrd vyslovuje totéž jako přání.

Strana 18
18 souzeny býti. Příčiny odporu proti zvodu uvádí Všehrd: vedení na spolusprávce dříve než na jistce, aneb vedení na cizí. 56) Jinak odpor tento spojen byl vždy s nebezpečenstvím, zvláště čelil-li proti zvodu po rozsudku. 57) Kdežto na Moravě, položil-li se odpor proti zvodu, dále vésti se nesmělo, mohlo se v Čechách i při odporu dále vésti, jen od- hádati se nemohlo. 58) Žádné platnosti neměl zvod, byl-li žádán teprve rok po půhonu; stalo-li se zmeškání vinou úředníků, bylo se původovi držeti těchto.59) Zvodem ještě právo ztraceno nebylo, jednalo-li se o škodu, tu škoda prostě vzrostla o útraty ovšem dosti značné; volno však zůstalo prohrávajícímu zaplacením se vyvaditi. Zajímavo jest, že 60) se to zhusta asi nedálo, aspoň zápisů výmazných je málo. (Exekuce po zvodu.) Nedostalo-li se původu ani po zvodu uspokojení, bylo nutno přikročiti k další exekuci. Při obdržení dědictví vydán vedoucímu po dvou nedělích na jeho žádost list obranní od úředníků menších k purkrabí nejvyš- šímu, který mocí svého úřadu uvedl původa v držení. 61) Šlo-li o peníze, následovalo po zvodu ve dvou nedělích pa- nování t. zv. jalové. 62) Třikrát za sebou vždy po dvou nedělích měl původ s komorníkem (a to pokaždé jiným) a s poslem pur- krabským přijíti na zboží a zde bráti a jímati dobytek za tolik, V celku měla uplynouti kolik na úroky peněz potřebí bylo. 63) 56) Dle RT. I. 239. z r. 1498 byl zastaven zwod proto, že puovod po- háněje z nezdržení smlouvy, neuvedl, v čem pohnaný té smlouvy nezdržel, a potom právo ustál. Případy nepořádného zvodu Záp. Žer. I. 129., 253. a 258. 57) Všehrd IV. 14., 22; na Moravě prohrál-li, byl trestán radnicí. 585 Všehrd IV. 14., 29.; Drn. 55. 595) Kameníček II. 94. 60) DZ. II. B 16. L. 1551. F... pustil jest zwod tento a práwa we- dení zas z desk purkmistru a konšeluom a wší obci města mladého Bole- slawě, kterýž jest na dědiny jich v témž zwodu jmenowané, kterých oni v držení jsou, pro nesprávu učinil ... z desk vymazáno. 61) Všehrd IV. 14. Obšírně o formě a předpisích listu obranního tamtéž VIII. 22.—27. Podotýkáme zde pouze, že listu obranního užívalo se vůbec k uvedení v držbu, ať již poručence po dosažení dospělosti, vítěze v pro- cessu či vdovy po smrti muže. Promlčení nastávalo v letech zemských. Odpor proti listu byl odbojem; ovšem mohlo pro omyl k úřadu hleděno býti. Zř. Z. 1564. D 19. a 20. 62) Všehrd IV. 15. 3.; latině dominari, dominatio (Maj. Car.). 63) Z Dubé 51. — Zř. 1530 čl. 25. má jen první a třetí panování; druhé dle něho odpadá a třetí se koná 14 dní po sv. Havle neb sv. Jiří příštím po panování prvém. Zř. 1549 C 30. krátí lhůtu ještě více, znajíc pouze jedno panování, po němž ve 14 dnech po sv Havle neb Jiří příštím odhad ko- nati lze.

Strana 19
19 doba dle staršího práva půl druhého, dle novějšího jednoho roku. Význam instituce této spočíval v dalším poskytnutí lhůty dlužníku ku placení. Po dalších dvou nedělích zjednával si původ list obesílací, oznamující dlužníku, že potom zase ve dvou nedělích odhadání se vykoná. 64) Zároveň úřad povolal sousedy, aby se v určitý den dostavili pod trestem 10 hř. gr. — K odhadu dostavoval se místo- komorník s komorníkem, původ neb jeho zástupce, a povolaní sousedé jako svědkové. Držitel mohl, ale nemusil se ani dostaviti ani se dáti zastupovati. Obyčejně obě strany nejen se dostavily, nýbrž i přátele své ssebou přivedly. Místokomorník podrobil zboží náležité prohlídce a seznámil se s poměry v krajině panujícími, aby dle toho sestavil svůj odhad. Při tom držel se pořádku předepsaného, dle něhož měly odhádány býti předem plat, potom dědiny, louky, lesy, rybníky, potoky a naposledy dvůr, tvrz, zámek. 65) Při platech odhadovaných měl předepsány jisté pevné sazby, tak kopa platu se odhadovala v 10 kopách jistiny; den roboty ve dvou groších a j. Odhad musil krýti summu jistinnou, úroky a škody (útraty úřední).66) Ukázalo-li se, že původně bylo zvedeno na příliš mnoho, zrušeno právo zvedené a obmezeno. Listina zvodní byla ostatně podkladem pro sepsání relace odhadní, jež sepisována na místě samém a později do desk přepisována. Původně jako všechny úkony soudní mělo odhadání do poledne býti skončeno, později však musilo se pouze ráno počati a mohlo i na odpoledne se prodloužiti.67) Odpor připouštěl se pouze z důle- žitých příčin; bez těchto byl odbojem.68) Také mohlo dvěma pů- vodům za sebou na témž odhadáno býti, bylo-li pro oba dosti.69) Odhádání nazývá Všehrd vrchem a zámkem práva. Skutečnou závěrkou exekuce bylo druhé panování t. zv. plné.70) Úředníci představili totiž poddaným ihned po odhadu nového pána; pře- 64) Odhadání v starším právu slove vdědění. Všehrd IV. 16., 2.; latině taxatio (Maj. Car.). Příklad tohoto listu Všehrd VIII. 21. List vydával místokomorník a za- sílán býval vždy zapečetěný, což u ostatních listů obesílacích nebylo. 65) A XIX. 528.; Všehrd VI. 16., 22. 66) DZ. III. E. 10. L. 1521. ... M. místokomorník mocí úřadu svého s komorníkem odhádali sú dědiny zápisné Jana Z. ku pravému právu dě- dickému... Stalo se toto odhadání v summě hlavní ve 33 k. 22 gr. č., z úrokuov zadržalých 10 k. gr. č., škod a nákladuov 14 k. a 411/2 gr. 67) Všehrd IV. 16. 16. 68) Vl. zř. 28. 69) A III. 860 zr. 1465 . .. ex quo ipse B. prawí, že ten dluh, pro kterýž se práwo na O. wede, móž postižen býti na Obřistwie, mimo práwa nade- psaného Jana, protož aby jemu Janowi úřadem zemským práwa jeho, kteráž má na Ob. byla odhádána; a jestli že ten dluh bude moci na Ob. postižen býti, tehda K. Mt. se pány to uvedenie práwa na O. zdwihají... 70) Dle Zř. Vl. mělo se díti teprve 14 dní po odhadu, čímž patrně na- hražena částečně doba při jalovém panování odpadlá.

Strana 20
20 souzený musil poddanství se zříci, a nový pán přijal slib člově- čenství. Konečně úředník strhl došek aneb šindel se střechy a spálil jej pod šírým nebem vyvolávaje při tom jméno nového pána. Toto plné panování jeví se Všehrdovi jen pouhým formalním aktem. V době Ondřeje z Dubé 71) následovati mělo teprve ve dvou ne- dělích po odhadu, a to za účelem, aby prodloužena byla ještě lhůta k případnému podání odporu proti exekuci od osoby oprávněné. Toto odůvodnění Ondřeje z Dubé nejlépe ukazuje, jaký vlastně účel vůbec měla exekuce tak složitá a zdlouhavá. Dle zř. 1549 nutno odpor proti odhadu položiti již během 4 neděl (nová lhůta) v listě obesílacím určených, má-li k němu hleděno býti. Na Moravě není řeči o panování, tu ve dvou nedělích po zvodu následuje odhadání v týchž formách jako české,72) až na to, že držba nepředávána ihned, nýbrž po uplynutí dalších 6ti neděl ve formě přidědění,73) při kterém šindel se nepálil, nýbrž odevzdával se slovy »toť jest znamení tobě, že tato dědina jest tvá, a dědictví tvé«.74) Odhad i při dědění vykonán byl od ko- morníkn, sudího a menších úředníků. Při nejblíže následujícím otevření desk vložilo se zboží přiděděné do nich původovi.75) Na Opavsku sledoval po zvodu ve dvou nedělích odhad, taktéž sudím a úředníky nižšími, a po dalších dvou nedělích při- dědění komořím a úředníky nižšími, načež zboží do desk zaneseno. 76) Druhým panováním resp. přiděděním nabýval původ držby, stával se vlastníkem a mohl se statkem jako se svým zpupným nakládati. Ovšem práva trvalého, nad nímž by mohl disponovati a které by přecházelo na jeho dědice, nabýval již zvodem, v jistých případech přísudem. (Práva vedení na zástavu a plat životní.) Na plat životní zvod konal se jako obyčejně, ale bez při- dědění, a odhad byl kopa platu v pěti kopách.77) Trvání práva 71) Čl. 55. 12) Kn. Tov. 121.; Drn. 52.; Zř. 1535 l. LVIb; Lib. cit na př II. 219. a j. Zajímavý jest odhad summární v případě, že odhadovaný odhadu chtěl za- brániti tím, že kázal lidem se rozběhnouti. Kn. Tov. 126. 73) Latině adhaeredatio. 74) Kn. Tov. 122; Libri cit. I. 320 a j.; obyčejně tím způsobem za- pisováno, že odhad a přidědění staženo na př. L. cit I. 219. ... adheredi- tatum przydyedyeno i przyhadano gest H. in bonis domini J. in villa N. in XVIII. laneis bene locatis et non desertis ... et in tercia curticula deserta remansit domíno J. census annuus II gr. in ducentis XXX. mar. XX. mar. cum tribus m. census annui in quibus dominus P. pro jure suo demonstratus est ... 75) Zř. 1535 1. LVIIIb. 76) Lepař, Hovory 32. 77) Kn. Tov. 125.; Drn. 54.; Zř. 1595 LXb.

Strana 21
21 obmezeno tu bylo na dobu života toho, čí ten plat byl. Ovšem na hotové peníze, dluhy a pohledávky zvody se nekonaly.78) Na dědiny zápisné v Čechách, zdá se, nemohlo býti v starší době vedeno. Teprve výpověď krále Vladislava 79) dovolila zvésti se po právu stanném a po rozsudku, ne však pro nesprávu, a to pouze do summy zapsané, pozůstavujíc tomu, jenž prvé měl právo výplaty, ji vyplatiti. Na Moravě asi již dříve bylo volno vésti na zástavu, 80) ovšem i tu pouze do summy zastavené. Bylo však třeba u úřadu desk složiti zápisný list, tak aby pán dědictví mohl je vyplatiti, peníze polože u úřadu a list svůj vezma. Nebyl-li list zápisný tu položen, mohl odepříti pán odhadu. Přidědění bylo vyloučeno. Ostatně mohl nastati případ, že bylo třeba vésti na zástavu, ale tak, že zvod stihnouti měl přebytek, čili že stíženým měl býti pán zástavní. V případě takovém vedoucí mohl summu zástavní vyplatiti neb u úřadu desk ji složiti a teprvé pak na statek se 81) zvésti dáti. (Změny v exekuci Obnoveným zřízením zavedené.) Obnovené zřízení pro otázku naší neznamená náhlý převrat, neboť exekuce i potom pohybovala se ve formách starých, českých, a jen znenáhla ustanovením následujících novel nabyla nových tvarů cizích. Účinek půhonů zůstal týž jako dříve 82) a také pořad a význam částí řízení zvodového nedoznaly podstatné změny. Jen lhůty a někde formy vedlejší zvláště u zvodu zjednodušeny. Čtrnáct dní po úmluvě následoval zvod, který děl se jen listem zvodním.83) Týž nemusil se doručiti osobně, nýbrž nebyl-li po- stižený doma, zanechal se mu opis. Do 4 neděl od dodání pří- 78) Půh. Olomuc. 1499... Václav z O. pohoním Hynka z J . . , že jsem na M .. . právem ustaným obdržel 20 hř. gr. i ptal jsem se na posudku před pány úředníky, měl-li by kde co M ...? Tu jest Hynek Z ... pověděl, že k rozkázání p. Ladislava komorníka položil jest u Chyby v Hradišti k věrné ruce 40 zl. a já věře jeho řeči, uvedl jsem se na ty peníze, kterýchž jsú tu páni úředníci ani já nenalezli, a tak skrze jeho řeči to právo ústané jsem sobě zmrhal, a on mi toho spaviti nechce... Nález: poněvadž Václav ne- obyčejného zvodu na hotové peníze žádal, že tomu Hynek odpovídati nemá.« 79) Zř Vl. 177. 80) Kn. Tov. 123., 124; Zř. 1535 l. LIXa. — Ustanovení o složení listu zápisného u desk souvisí s tím, že na Moravě nezapisováno do desk právo zástavní, nýbrž v listy. 31) RT. I. 227. 827 Ustanovení COZ. G. V. nebylo ničím zvláštním, jak Johanny (Pf. P. str. 20.) myslí, bylo to ustanovení v právu českém obyčejné a staré. 83) COZ. G. XIII.

Strana 22
22 slušel postiženému právo odpor klásti, aneb držbu postoupiti; jinak vydal se list obranný.84) Jednalo-li se o škodu, tedy ve 4 nedělích po zvodu následovalo první panování, a za 14 dní na to vydal se list odhadný 85) na 4 neděle, v nichž může postižený odpor vésti. Odpor bezdůvodný tresce se 1/5 hlavní summy. Po tom čase vicekomorník provede odhad a to tím způsobem, že především přiřkne in solutum věřiteli movitosti jistou běžnou cenu mající, a pak teprve se obrátí na ne- movitosti a dle ceny ve skutečnou držbu věřitele uvede. Po násle- dujících 8 neděl zůstaveno ještě dlužníku je vyplatiti aneb prodati tomu, kdo nejvíce v hotovosti nabízí. Nestane-li se tak, tedy po 14 dnech posledním panováním věřitel nabyl vlastnictví.86) Tento způsob exekuce nebyl ani Deklaratoviemi z r. 1640 87) podstatně změněn, jen jednotlivosti doplněny a vysvětleny. Zřízení obnovené moravské zavedlo pro Moravu týž způsob exekuce jako v Čechách, ponechavši ze starých odchylných usta- novení Moravských pouze posudky na místě úmluv.88) II. Právo městské. Právo městské spočívajíc na německém převzalo i exekuci německou, ale nedovedlo ji přizpůsobiti vyvinuté exekuci zemské. A tak shledáváme se ještě u Koldína s institucí málo propraco- vanou a dosti povrchně odbytou. Formálně zdá se, tvořilo základ exekuce pro dluh trojí provolání před soudem, kdežto exekuce přisouzené věci záležela prostě v uvedení v držbu. Při exekuci pro dluh nejprvé vedlo se na movitosti a teprve, nebylo-li těchto, na nemovitosti 88a); ano zdá se, že připouštěl se zvod i na hotové peníze,89) čehož v právu zemském nebylo. Oby- čejně i u movitostí bylo trojí soudní vyhlášení pravidlem, 0) patrně z toho důvodu, aby, měl-li by kdo lepší právo k nim, mohl je ku platnosti přivésti. Potřebí toho bylo zvláště u řemeslníků, neboť 84) 85) 86) ČOZ. G. XIV. COZ. G. XVIII. COZ. G. XX.—XXIII. Změny staly se tu většinou vlivem římského práva. 87 Oddíl Ff. 88) Oddíl LV. (vydání Jirečkova). 88 a) Priv. Brodu Něm. z r. 1278. CJB. I. 205. 89 Rössler I. 75.; Brikcí XVI. 2 90) Rössler I. 75. Litoměřický překlad práva Magdeburského c. 77... Osadí-li jeden člověk kupectvie neb movitý statek u Vykpildu s právem a ten zpovie to po tři soudy, jakožto právo jest, a bude toho zmocněn v čtvrtý soud pravými ortely a dá své památné před rychtářem a před kmety . ..

Strana 23
23 tu cizí věci k opravě neb k zpracování dané, neměly býti exekvo- vány.91) Bylo-li tu více věřitelů, měl právo přednosti ten, jenž dříve soudem v držbu byl uveden; následujícímu bylo se zbytkem ceny spokojiti.92) Šlo-li o movitosti menší ceny, byly-li tyto jako pignus smlouvou ustanoveny, aneb jednalo-li se o dobytek (essende Pfänder), mohl věřitel omeziti se pouze na jedno ohlášení před soudem23); a hned na to je prodati. Byla-li movitost soudem přiřknuta ku prodeji za pohledávku hostu, 4) nesměl tento s ní z města odejíti, nýbrž musil ji dříve prodati, aby asi přebytek ceny dlužníku nebyl odňat.95) Právo Brněnské 6) mělo ustanovení, že svršky ložní a oděv potřebný nemají býti zabavovány. Neměl-li tedy dlužník ničeho, než co na sobě měl, exekuce proti němu tímto způsobem možna nebyla a bylo třeba k jiným prostředkům sáhnouti. Teprve, nebylo-li zde dosti movitostí, přikročilo se ke zvodu na nemovitosti (dům, statek).97) Po trojím ohlášení před soudem věřitel byl uveden ve skutečnou držbu, která měla trvati rok a den; po uplynutí této doby věci užitek nesoucí v držbě zůstávaly, věci bez užitku ve vlastnictví přecházely.98) Tato stará zásada však ukázala se záhy nepraktickou a proto zavedeny jiné. Tak právo pražské 99) rozeznávalo, jednalo-li se o dluh v hotových penězích neb o dluh prostý. V prvém případě po ohlášení ve třech soudech a uvedení v držbu následovalo nabídnutí dlužníku naposledy k výplatě před dvěma přísežnými neb radou, a v případě nevy- placení prodej; kdežto v druhém zachována ještě stará lhůta roku a dne. Forma byla odevzdáním klíčů.100) Způsob tento někde se udržel 101) jinde, jmenovitě při zástavě bez držby, způsobilo právo zemské změnu v tom smyslu, že sice způsob s uvázáním se nevyvinul, jak tomu bylo v právu zemském; nýbrž zůstal tu obyčejný zvod městský, za kterým však nenásledoval 91) Tomaschek Oberhof. 82. č. 106. 92) Tomaschek Oberhof. 83. č. 107. 935) Zycha II. 36. § 42.; Rössler I. 75.; Tomaschek Oberhof. 83.; věci snadno zkáze podléhající, jmenovitě k jídlu, prodávány ve lhůtě tří dnů. 94) Hostem byl každý, kdo nestál ve svazku městském. 95) Brněnský liber sententiarum fol. 131b ... Hilft der richter einem gast von einem purger eines phandes, dasselbe phant las der gast aus der stat nicht furen, noch tragen, noch senden, er mag es aber in der stat wol vorkauffen einem andern purger. oder einem andern gast mit gewissen und der es denne von ihm kaufft, der mag es tragen, furen oder senden, wo er hin wil. Und das kumpt davon, ab er der erst aus der stat sendet ader furet ader trüge, so kund der purger nicht gewissen, ab er sein tewer oder nohent anders wo an wurde: též Rössler II. 194.; Tomaschek Oberhof. 83. 96) Rössler II. 564. 97, Priv. Brodu. CJB. I. 205. čl. 57. 98 Priv. Brodu, tamtéž. 998 Rössler I. 74. 100" Tomek II. 331. 101) Chlumecký, Weisthümer 92.

Strana 24
24 prodej, nýbrž přiřčení do držby dědičné dle smlouvy zástavní.102) Ve všech případech zvody na nemovitosti zapisovány do knih městských. 103v Dle Koldína, zní-li zápis »na dědičné uvázání«, nezaplatil-li se dluh v ustanovené době, nepříslušela dlužníku více výplata; jinak ovšem byla možna výplata pouze rok a šest neděl; potom mohl věřitel dům prodati (prodej byl soukromý) a hyperocha vydati. 104) Reforma v té věci nastala teprve r. 1680, kdy resolucí dd. 17. srpna zaveden odhad, a exekuce městská přizpůsobena částečně zemské. § 3. Zvláštní druhy práva vedení. (Uvázání.) Vedle obecného práva vedení vytvořilo právo české zvláštní exekuci při dluzích zástavním právem opatřených. Dokud vládla zástavní forma starší, zástavy s postúpením, trhem, s držbou, nebylo toho zapotřebí; když však nastoupila zástava mladší bez držby, pouhým zápisem, ať již listem, ať deskami, nehodilo se exekuční zřízení zvodem se svými zdlouhavými formami pro ni. I zavedl si právní obchod sám novou formu — uvázání. Uvázání to až do Novell z r. 1640 místa mělo jen tam, kde smlouvou dlužníku právo k němu dáno. A když později zástavy bez držby užíváno k ob- cházení odúmrtě královské uvázání přeneseno i tam. I bylo tedy uvázání »zápisníka nebo nápadníka jednoho nebo- několika v dědictví zapisujícího nebo zapisujících za jeho nebo za jich živnosti nebo po smrti jich s jedním komorníkem nebo bez komorníka vedle zápisu a desk zemských uvedenie.« 1) Dle toho bylo uvázání dvojí, buďto s komorníkem aneb bez něho, vlastní mocí. Pravidlem bylo prvé, druhé pouze řídkou výjimkou. Uvázání svou mocí2) provedl si oprávněný sám, dle své vůle, nedada projíti létům zemským. Počátkem uvázání s komorníkem 102) Kn. Kutnohorská I. 7. 13b; Praha, lib. albus f. 390.; kn. novo- městská f. 3a; Bydžov, memorabilium I. p. 305.; zápisy viničné A. XV. 527. a XVIII. 360. 103) Výslovně nařizuje to král Rudolf r. 1598, u knih viničných. Cela- kovský Priv. I. 488. 104 Koldín G I. 1.—4.; CXXI. Všehrd VII. 1., 1. 3) Tato uvázání vlastní mocí (sua potestate), vlastně sem do soudní zástavy nenáleží; ježto však úzce souvisi s uvázáním s komorníkem, v týchž formách se pohybují, a ostatně řídce se vyskytují, pojednáváme o nich zde.

Strana 25
25 byla osobní ústní neb písemná aneb i zástupcem přednesená žádost u úřadu desk o uvázání, zároveň s postavením rukojmí na svo- bodném dědictví dostatečně majícího, slibujícího, že právě se vede.3 Příčinou toho bylo, že, vedlo-li se neprávě, se zmatkem, vedoucí neb rukojmí trestán byl pokutou 50 k. gr., kterou složiti měl v 14 dnech nejvyššímu komorníku; nesložil-li jich do té doby, nejvyšší komorník s jedním menším komorníkem uvázal se v držení statku rukojmího na tak dlouho, až pokuta zaplacena. Jen tehdy, svědčil-li zápis osobám několika, nebylo třeba zvláštního rukojmí, nýbrž ručili jeden za druhého. Nějakého obeslání držitele statku třeba nebylo, jednalo-li se o zápisy nedávné; ovšem z přátelství bylo tak lze učiniti; šlo-li však o staré a dávné zápisy, bylo obeslání držitele k úřadu ne- zbytno. 4) Komorník k uvázání stanovený opatřil se výpisem z desk sloužícím za podklad jednání, a spolu s původem neb jeho zá- stupcem odebral se na místo jednání,5) osob jiných zapotřebí nebylo. Doba byla ovšem i tu ranní. Držitel posavadní mohl, ale nemusil držbu ihned postoupiti; postoupil-li ji, komorník převod provedl; jinak vrátil se bez pro- dlení k deskám, aby do nich relaci 6) o uvázání zapsal. Takovou relaci bylo třeba zapsati i tehdy, stalo-li se uvázání vlastní mocí. Relace tyto, obsahující rok, den a jméno komorníka, zapisovány hned za zápis sám. V případě, že jednalo se o uvázání se dle zápisu i v budoucí statek zapisujícího, bylo také důležito stanoviti v relaci obsah jeho.7) 3) Všehrd VII. 2., 1.—4.; Zř. 1530 čl. 111.; 1549, G 26.; 1564, E 14; v starší době byla asi příslušnou ona cuda, v jejíž deskách zápis ten byl. 4) Všehrd VII, 2., 7.; tamtéž VIII. 15. § 20. Podobně i přešel-li ten který zápis do rukou nového držitele. 5) Všehrd VII. 2., 8§ 5., 8., 15. 6) Jako příklady podobných relací stůjž zde: »Item anno 1405 in vigilia Purifications S. M. W. et Ch. cum camerario O. intromiserunt se de heredita- tibus Petřikonis in obligatione contentis praescriptls... et Petřik ibidem recognovit, quia ibí residet in dictis hereditatibus ad ipsorum voluntatem sicut eorum šafář et quod cum ab inde quando voluerint possunt ammovere. DD. XV. 389. . . . z doby pozdější česká. .. . L. 1519. . . J. s komorníkem W. uvázal se v dědiny M. C. . .. v dvuor poplužni s poplužím, v městečko, domy, krčmy, a dvory kmetcí s platem a k tomu ve všecky vesnice k témuž hradu a zboží příslušející s dědinami, s lukami, lesy, potoky, rybníky, s po- dacím kostelním v městečku H ... i se vší p..., s panstvím, i v to ve všecko, což tu má s což k tomu zboží přísluší pro nedání a nezaplacení puol šesta sta k. gr. pr. č., dluhu pravého, spravedlivého, a puojčeného i s úrokem na tu summu přišlým jemu F. z S. od téhož M. z D. dskami zapsaných a k tomu v nákladích plným právem DZ. 84. G 4b. Při zápise dědickém podobně: A 1464 ... cum camerario intromisit se de haereditatibus prefatis ... Relatio eiusdem camerarii DD. XXI. 251. . . . . . . intromiserunt se Relace bez komorníka jsou řídky: . . . A 1409 potestate sua tantum sine camerario. DD. XIV. 264. 7) Všehrd VII. 2., 11.

Strana 26
26 Byl-li původ v držbu puštěn a odpor žádný nepodán, bylo řízení u konce. Než držitel původní nebyl povinen ihned uvazu- jícího se v držbu pustiti, nýbrž měl právo na lhůtu 14denní,8) v níž mohl podati odpor proti uvázání. Nepodal-li odporu proti němu, ani držby nepostoupil, vyžádal si uvazující listu obranného ve lhůtě libovolné, ale let zemských nepromíjející. Proti němu sice odpor také byl možný, ale nevýhodou pro prvotního držitele byla ztráta držby, neměl-li býti odbojníkem. Podal-li však odpor v svrchu zmíněných 14 dnech, zůstal v držbě statku až do rozhodnutí soudního, a list obranný proti němu vydán býti nesměl.9) Uvázal-li se již jednou někdo s komorníkem, nepřipouštělo právo pro tutéž věc ještě jednou se dáti uvésti, nýbrž bylo mu po případě půhonem práva svého se domáhati.10) Konečně budiž ještě podotknuto, že nikdo nebyl povinen ihned s komorníkem se uvazovati. Stačilo, uvázal-li se sám, byť zápis zněl s komorníkem, pokud nikdo tomu neodporoval, a pokud uvazující sám neb dědicové jeho v držbě zůstali. Chtěl-li by však dědinu tuto zciziti, buď musil uvázání s komorníkem vykonati, neb let zemských vyčkati.11) Na Moravě zdá se nebylo tohoto zařízení vůbec, což souviselo s tím, že zástava bez držby stala se tu obecnou teprve po r. 1642. Obnovená zřízení jak české tak moravské, mají ustanovení téměř stejná. 12) Výslovně žádá se tu k provedení uvázání: »wann nur die Verschreibung die Einführung mit dem Cammerling in sich haltet.« 13) Novou jest lhůta šestiměsíční mezi uvázáním a listem obran- ním,14) a také ustanovení, že při vyručení před uvázáním, zároveň list zápisný k právu menšímu složiti jest.15) Rozdíl moravského zřízení od českého jest ten, že české má staré uvázání s komorníkem, mo- ravské zná však uvázání »s osobou přísežnou od práva menšího«.16) Podstatná změna nastala Novellami z r. 1640 pro Čechy a instrukcí deskovou z r. 1642 pro Moravu. Oběma zavedeno nyní uvázání s komorníkem jako obligatorní ve všech případech dluhů hypotečních. 17) Vedle toho však nařízen odhad. 18) Ponecháno 8v »Aby se v tom času o svrchky opatřil«. Všehrd VII. 3., 2. 9) Všehrd VII. 3.; CJB. III. 2., 16.; Zř. 1530 čl. 114. 10) Všehrd VII. 2., 1. 11) Všehrd VII. 2., 24., 25.; Zř. 1530, čl. 115. 12) ČOZ. G XLVIII.—LII., H I.—VI.; MOZ. čl. 259.—267. 13) COZ. G XLVIII.; MOZ. čl. 259. 14) ČOZ. G XLVIII.; MOZ. čl. 259. 15) COZ. H II.; MOŽ. čl. 264. 16) MOZ. čl. 259. 17) Nov. Ee IX., Instr. 1642. ... Ob auch schon in solchem Brieff oder Verschreibung nicht stünde, dass auff dem Faal der nicht zuhaltung die einführung mit dem Cämmerling an die handt genommen werden soll, so soll es doch darunter verstanden und auff des Creditors anhalten, des Cämmerling ein weg als den andern gefolget werden... 18) Ff. X. a XI., také v Instrukci (srv. Demuth).

Strana 27
27 totiž do tří měsíců od vydání listu obranního na vybranou věřiteli, buď dáti si určiti část pozemků odpovídající dluhu i s příslušenstvím, nebo dále ponechati si celý statek, ale dáti si plody na úrok a kapitál vpočítati. V prvém případě stalo se určení pozemků buď in solutum nebo pouze k držení. Nerozhodl-li se věřitel do tří měsíců, měl právo volby dlužník. Ustanoveními těmito ovšem ráz celého zaří- zení změněn podstatně, a zároveň odstraněna pro dlužníka krutá nespravedlnost, ztráty celého pozemku zavázaného pro dluh mnohdy ceny jeho daleko nedosahující. (Brání.) S uvázáním souvisí brání.19) Zdá se, jako by obě instituce z jednoho kořene byly vyrostly, a jen dle různého účele modifiko- vány byly. Brání majíc asi kořen v právu římském a německém jest starší než uvázání; 19a) uvedeno však v souvislost s deskami nabylo rázu ryze českého. Na Moravě toto zařízení hojněji se nevyskytá. Není o něm zmínky ani ve zřízeních ani v knihách právních, ba ani Obnovené zřízení je nezavádí. Bráním rozumí se zájem dobytka na dědictví dlužníkově pro úrok nezaplacený, ať již celý, ať nedoplatek jeho.2°) Předpokladem brání jest smlouva je dovolující, a to buď zápis deskový neb list,21) jenž však před bráním musil býti ve dsky vložen. Svědčil-li list tento na brání pro plat, aneb úrok z vlastního zboží (obyčejný případ byl totiž plat, koupený na zboží cizím), musil se v letech zemských od datum jeho počínajíc do desk vložiti, jinak promlčel.22) 19) J. Č. Ottův slovník n. IV. 573. 18a) Působilo zde asi několik institucí právních pospolu a to exekuční proces městský, týkající se zvláště exekuce t. zv. essende Pfänder (dobytek), potom ustanovení o jus emphyteuticum z práva německého přejatá a konečně i domácí zájem při škodách. Ostatně tyto německé právní zjevy mají původ svůj v římských. Zmínka o brání nalézá se již v knize Rožmberské čl. 140., kde setkáváme se se všemi jeho typickými znaky. 20) Všehrd VII. 25., 12. 21) Zř. 1530 čl. 113. a 121.; 1549 čl G 36. 22) Zápis o prodeji platu děl se do quaternů trhových a vyskytá se již v starší době hojně. Po slibu placení obsahuje zápis ten klausuli dopouštějící brání pro případ neplacení... In casu vero si aliquem censum in aliquo termi- norum sibi non solueret, extunc ipse cum solo camerario Pragensi poterit eum impignorare in hereditatibus suis omnibus autedictis ad plenam perceptionem census non soluti pro quolibet termino, cum tercia parte plus nomine pene, dampnarum et impensarum (RT. I. 530. z r. 1390; stejně 553. z r. 1394) ... Formu českou ukazuje zápis RT. I. 558. z r. 1395... pakli by kterého platu na který svrchudotčených rokuov, tak jakož se svrchu píše nedal, tehdy nadepsaný P. nebo jeho budoucí budou moci s jedním komorníkem bráti na dědinách jmenovaných pro nezaplacení úroka v každém roce, třetinu výš jménem pokuty a nákladuov ... Dle zápisu z r. 1413 (CJB. II. 1. str. 12.), z desk Litoměřických pochy- bovati nelze, že povolanou k brání byla nejen cuda pražská, nýbrž i každá

Strana 28
28 Dle Všehrda 23) konalo se brání opět buď s komorníkem nebo bez něho, vlastní mocí. Způsob druhý byl dle něho řídký, a forem tu zvláštních nebylo. Zbraňování tomu bylo odbojem. O učiněném brání mocí vlastní mohla na žádost beroucího relace býti do desk zapsána. 24) Za to první způsob býval téměř všeobecný. Začátkem 24a) brání byla žádost o komorníka a posla purkrabího (holomka zemského). S ní bylo spojeno uručení, za týchž podmínek jako u uvázání, a zároveň složení jisté summy25) neb základu téže ceny. Teprve potom vyslán komorník s postem purkrabským s původem aneb jeho zástupcem. Oba úředníci byli zde pouhými nástroji, kteří měli bráti tam, kde jim bylo ukázáno. Dovoleno bylo bráti pouze na 26) dědinách, z nichž se platilo, na jiném bráti se nesmělo pod zmatkem.2 Bylo-li dvojí zboží pod platem zapsáno, bylo bráti na obou v po- měru jich platu; bralo-li by se pouze na jednom za plat všech, mohlo by to míti platnost jen se svolením držitele; po jeho vůli musilo však mu býti navráceno, co pro cizí díly na jeho bráno.27) 28) Na manství vůbec bráno býti nemohlo. Komorník mající s sebou pečeť zemskou jako legitimaci svého úřadu měl se ohlásiti, a oznámiti příčinu svého příchodu, dle ce- dule od desk ssebou přinesené.29) Hned na to s holomkem při- kročil k zájmu tolika dobytka, mnoho-li asi dle mínění původova bylo třeba. 30) Bylo vždy s výhodou vzíti více než méně, poněvadž po druhé mohlo se pro týž plat bráti jen tehdy, nebylo-li poprvé jiná, u níž desky se vedly. Stojíť tu výslovně »s jedním komorníkem Lito- měřickým«. Příslušnost při brání udržela se asi déle i v době, kdy pro pozemky cuda pražská stala se výhradnou. 23) VII. 18., 2. 24) Příklad tohoto brání nám znám není. 24 a) Nějaké předcházející upomínky třeba nebylo. Často však se stávalo, že věřitel dlužníka listem upomenul, pro uvarování zbytečných soudů a ná- kladů. Jen tehdy, když o plat starý se jednalo, který obyčejně placen nebyl, aneb když nový držitel platu poprvé bráti hodlal, vyžadovalo se obeslání listem od menšího úřadu. Nutnou částí obsahu jeho bylo udání statku, na němž bráno bude, ne však summy, o kterou jde. Žádost za komorníka teprve po návratu posla k deskám vznésti se mohla. Příklad takového listu viz Všehrd VIII. 14. 25) Summa ta obnášela při prvém brání 106 grošů, při druhém proti témuž držiteli směřujícím pouze 31 gr.... Složen-li základ, měl býti vyplacen ve 14 dnech; nestalo-li se tak, mohl starosta komorničí ho zastaviti neb prodati (Všehrd VII. 20). 26) Všehrd VII. 21., 2. 276 Zř. 1530 čl. 118., 122.; 1549 čl. G 33a 37. 28 СJB. III. 2. 56. 29) Vzorem takové cedule jest juxta v RT. II str. 75. z r. 1410 ... Máš kněze děkana ... na dědinách někdy Maceškových, kterýchž nyní bráti od v držení jest M. z V. na dvoru poplužním ... pro nedání puol druhé kopy grošů úroka sv. jiřského, již minulého, a k tomu v nákladích plným právem... 30) Všehrd VII. 21., 3.—6 Také cizí dobytek na statku zastižený bylo lze zajati, a poškozený na držiteli statku se hojiti musil.

Strana 29
29 vůbec více po ruce. Doba určena i tu na dopoledne, a jisté svátky vyňaty.31) Vlastník dobytka na odpor se stavěti nesměl, nechtěl-li se dopustiti odboje; nýbrž byl odkázán, byla-li zde příčina k tomu, řádným způsobem, osobně odpor u desk vznésti.32) Zabraný dobytek odehnán byl k úřadu deskovému, do domu úředníků menších, a tu relace o tom do desk se zapsala. Hned doma aneb na cestě mohl se zájem rukojmími vyručiti; byl-li však dobytek přihnán již v domě úředním, vyvazení připouštělo se do dvou neděl od zabrání pouze hotovými.33) Byl-li rukojmím vyručen, musil tento aneb ten, jemuž bráno, zaplatiti do dvou neděl, nestalo li se tak, stal se zájem dobytka znova na statku rukojmí,34) a ve třech dnech na to i odhad. Nestalo-li se vyručení vůbec, odhádalo se třetí den po pří- honu zajaté u přítomnosti písaře menšího a starosty komorničího35) s pomocí dvou řezníků přísežných neb konířů. Šumma, která se odhádá, obsahuje ze dvou částí úrok a ze třetí škodu a útraty úřední; tak rozuměti sluší třetině tu se vyskytující.36) Odhad zapsal se do desk k relacím již učiněným, a dobytek zbylý nad summu odhadnou vrátil se vlastníku. Zdá se, že ještě po odhadě mohl držitel statku vyplatiti si dobytek odhadnutý; aspoň na- svědčuje tomu místo Všehrda — moc toho má dlužník — bud jeho dobytek již odhádán neb ještě neodhádán, polože úrok, 37) náklady a útraty u desk, dobytek svój zase zajíti. Zmatkové tu asi často se staly, jak tomu nasvědčují příslušná místa Všehrda a zřízení.38) Nejobyčejnější byl promlčením, a to nejen promlčením lety zemskými, tehdy bylo-li již brání povoleno, ale skutečně nevykonáno; nýbrž kratším promlčením: nebyloť lze bráti na př. pro svatojirský úrok po příštím sv. Havla a naopak.39) Často se stávalo, že dvůr spustl, a neměl obyvatel, aneb že držitel z něho prostě odehnal dobytek, takže v obou případech nebylo lze brání provésti. Aby se takovému poškozování věřitele zabránilo, zavedlo právo pro tento případ zkrácenou exekuci ve statek sám, trojím jalovým panováním a odhadem summy, oby- 40) čejně o třetinu vyšší, bývaloť pravidlem při platech zajistiti i správu, 31) Všehrd VII. 21., 10. 32) Všehrd VII. 26. a 28.; Zř. 1530 čl. 116. Nelze však odbojem nazývati odpor proti brání ženou neb lidem domácím způsobený v případě, že hospodář nebyl doma. RT. I. 244. z r. 1523. 33) Všehrd VII. 22. 34) Všehrd VII. 23. 85) Dle zř. 1530 čl. 116. i místokomorníka. 36) Srv. pozn. 22. 37) Všehrd VII. 25, 8. 38) Všehrd IX. 7.; Zř. 1530 čl. 116.; CJB. III. 2., 102. a 195. 39) Zř. 1530 čl 116. 46) Všehrd VII. 29.; Zř. 1530 čl. 116.; 1549 čl. G 31.

Strana 30
30 a k tomu připočítaly se i úroky od prvního panování počítajíc. Ale i potom mohl držitel zaplacením zase v statek se uvázati.41) Obnovené zřízení pro Čechy ponechalo dosavadní řízení v plat- nosti, pozměňujíc ovšem exekuci po panování (v případě spustnutí...) 42) dle svého způsobu.“ (Práva vedení pro plat nezaplacený dle práva městského.) V městech rozeznával se úrok dvojí: jeden byl plat, renta (cinzs, census), jež z domu se platila, druhý purkrecht (jus emphy- teuticum, úrok). Pro nezaplacení obou těchto dávek povolovalo právo městské rovněž zabavení jistých částí majetkových; lišilo však je ohledně přednosti před věřiteli ostatními. Kdežto totiž pohledávka purkrechtní absolutní přednost měla přede všemi jinými, měla pohledávka rentová přednost pouze před věřiteli mladšími.43) Ustanovení toto souviselo s tím, že purkrecht ponejvíce dalšího, renty kratšího (ač i tu byly renty věčné) trvání byly, a že purk- rechtník v disposici svým majetkem byl obmezen, čehož při majiteli domu nebylo. V obou případech mohl však pán platu bud vlastní mocí neb s pomocí soudce základy bráti (impignorare) a je dle své vůle, nechtěl-li by jich úročník vyplatiti, připověděv a oznámiv to soudci a jednomu přísežnímu, prodati neb k potřebě své užívati, a to nejlépe za svědectví lidí moudrých, aby, kdyby po čase viněn byl, že mnoho základu vzal, snadno se brániti mohl proti této výtce. 44) Vždy však bylo se pánovi obmeziti na statek purk- rechtní neb dům, z něhož plat se platil, 45) tak že ostatní majetek zůstával volný, podobně jako věci cizí zde se nalézající. 41) RT I. 163. z r. 1490 ... a poněvadž on z Č. zapsav se úrok platiti i neplatil, až i k odhádání přišlo pro nezaplacení úrokuov a spuštění týchž dědin, i úřednici vážíce to odhádání, před kterýmž odhádáním troje panování s komorníkem předešlo, že on Č. jemu J. cum eius evactore ty tři úroky, v kterých se panování stalo, jest povinnen dáti ab hodierna die ... 42) COZ. G LII.—LX. 43) Rössler II. č. 118.; Tomaschek, Oberhof. č. 55. 44) Rössler, II. č. 117.; Brunensis liber sententiarum fol. 119 a. . . . Quilibet homo sine judice et juratis in sua hereditate pignora recipiat; si autem tributarius redimere noluerit, dominus judici et uni juratorum signi- ficet, se pro tali censu tale vadium recepisse, et extunc libere vendet, vel ad usus suos convertat et hoc ea de causa, ut si post elapsum temporis spacium pro majore pignore aut valore dominum impetere voluerit, per judicem et juratorem causam suam possit anichilare. Item si tributarius tres census dare neglexerit, de hereditate sua dominus se libere intromittat, si vero legittimo terre necessitas tributarium fugaverit, dominus secundum gratiam et animae necessitatem de probrorum virorum consilio cum tributario complanabit... Pro právo Jihlavské: Čelakovský, II. 26. kap. 54.; Tomaschek Oberhof 53. 45) Rössler, II. 120. a 121.

Strana 31
31 Pakli tři léta za sebou ani plat se neplatil, ani základu ne- bylo lze vzíti, měl pán platu právo na dům neb statek se zvésti. 46) Ačkoli práva tato vždy místa měla, přece bývalo často zvykem, ve smlouvě je zvláště vytýkati, někdy i měniti, na př. místo zá- kladu pokutu konventionelní ustanovovati. 47) Jen mimochodem budiž podotknuto, že často domy městské tak platy byly přetíženy, že nestačily ani na upokojení všech, takže z toho mnoho sporů vznikalo, a rada městská často i ob- meziti musila toto zatížení. 48) V Koldínovi zůstalo z této instituce pouze právo pána po- zemku, jemuž se purkrecht po tři léta za sebou jdoucí neplatil, jinému pozemek propůjčiti; 49) a vedle toho zavedena tu římská instituce ručení nájemce gruntu s invecta et illata (uvezené a 50) vnešené) a nájemce bytu zařízením bytu. Třeba upozorniti na to, že zdá se, že instituce tato práva vedení pro plat není původu německého, jak se za to mělo, nýbrž že kořen její jest v právu římském a to v retenčním a zástavním právu pronajímatelově; instituce naše nabyla tvaru tohoto v jiho- 51) francouzských městech, a odtud přešla do Německa. (Práva vedení pro náklady horní a mzdu horníků.) Horní právo české neuspokojilo se exekucí práva městského, nýbrž uznávajíc tuto pouze za obecnou a subsidiární, zavedlo pro zvláště důležité pohledávky horní, totiž pro náklad provozovací a mzdu horníků, rychlejší vedení práva ovšem jen za jistých okolností. Není pochyby, že za náklad provozovací celé jmění majitele dílu horního ručilo, takže proti němu exekucí se nastupovati mohlo; 52) především však ručil podíl horní sám, a to tak, že kdo náklad horní, který týdně se vyrovnával, bud hotovými buď zá- stavou, po tři týdny nezapravil, tomu díl propadl. 53) Formálně se 46) Rössler, II. 117.; Tomaschek Oberhof č. 54. 47) Čelakovský, II., 7., 191., 287.; A XVIII., 343. (kn. viničné); v. A XVIII. 342. (kn. viničné z r. 1465) ustanovuje se pokuta pro nezaplacení úroku z vinic dva groše týdně, a teprve, jestli by se i tato neplatila, brání základu; S. Ger- hardi č. 173. při platu z domu 4 groše; kniha kutnohorská I. f. 10b. 48) Saliger, Olmütz 37. 49) Koldin, L, IX. 50 Koldin K, XI. 515 Mayer, Verfassungsgeschichte II. 41. 52) Zycha II. 496. Výroky Jihlavské 113. a 114. 53) Zycha II. 33., právo Jihlavské § 28.; tamtéž II. 450. výroky 78 a), 78 b). Nezaplatil li se náklad hotovými, nýbrž základem movitostí, měl perk- mistr neb písař horní právo ihned u křesťanů neb židů tento základ za- staviti beze všeho ohlašování; při zastavení nemovitostí další zastavení aneb

Strana 32
32 ztráta tato konstatovala tím způsobem, že se na návrh šichtmistra díl propadlý do knihy retardatů zapsal. Propadlé díly připadaly společenstvu hornímu, jež rozhodovalo, zda se mají zciziti, či prostě ostatním dle poměru jich dílu rozděliti. Vzdáním se dílu mezi týdnem ručení nepřestávalo, nýbrž ten, kdo ve středu po poledni se dílu vzdal, za celý týden již ručil. Ustanovení tato přesla do všech pozdějších zákonů, tak zvláště je nalézáme v horním právu Jáchymovském 54) Tam totiž ohlásí se potřeba dopláceti (Zupus) veřejně listem (Zupusbrieff) s vyzváním do čtyř neděl zaplatiti. Nezaplatí-li kdo do té doby, díl jeho stává se retardatem a za- píše se v seznam těchto. Ještě 7 dní má majitel právo si jej vy- platiti; po této lhůtě však buď se prodá neb připadne společenstvu. Celé jednání dělo se za účastenství perkmistra a přísežných. Druhou zvláštností práva horního byla úleva poskytnutá děl- nictvu. Také za mzdu ručil každý z podnikatelů celým jměním, ale jistymi částmi jeho především. Dělníku byla volna dvojí krátká exekuce pro mzdu, buď obrátit zřetel svůj na zásobu kovu neb na díl horní. Prvého prosrředku použil při horách s dostatečným výtěžkem kovovým, druhého i jinde. Dle jihlavského práva dělo se toto zabavení kovu perkmistrem na žádost dělníka při týdenním dělení výtěžku tím způsobem, že do hromádky rudy vrazil se kolík. 55) Chce-li však dělník přidržeti se dílu horního, třeba mu žalobou proti majiteli dílu nastupovati, s žádostí o přiřknutí vlastnictví dílu bez ohledu na výši pohledávky. Předpokladem žaloby bylo, že dělník skutečně o mzdu žádal a ji nedostal. Žaloba podala se před perkmistrem a společníky dílu, ve třech různých terminech, když dříve perkmistrem, sluhou úředním a dvěma podílníky výše pohledávky byla stanovena, a po trvání této lhůty mohl vlastník zaplacením díl zachrániti. Po jejím projití, a je-li vlastník ne- přítomen, nemaje na místě zástupce; po marném vydání listu upomínacího prohlásilo se propadnutí dílu a tento přiřkl se děl- níku žalujícímu, jemuž ve většině případů nezbylo, než rychlým prodejem se uspokojiti, ježto nebylo mu lze nésti náklady provo- zovací. 56) Není lze pochybovati, že ustanovení tato mají značný význam socialní, tvoříce s různými dole uvedenými zástavními právy zá- konnými skupinu, jejímž účelem byla ochrana dělnictva proti zkra- v tomto případě i prodej dál se čtvrtého dne. Jako důvod tohoto ustanovení nalézáme: »Und das chumt davon, wanne pepew auf perkwerk kainen aufschub an schaden mag getragen« 54) 26 srpna 1541 (ed. Schmidt, Berggesetze I. 253. a n.). 55) Zycha II. 31. Právo Jihlavské 521.... Iz enmag auch kein man des andern ercz uft dem berge vorbiten adir vorsprechen umme keine Schulde. wenne alleine umme di samme koste der gewerken... Totéž ustanovení nalézáme i v Jus regale montanorum krále Václava II. v III. 5. § 7. a I. 8. § 15. 56) Zycha II. 37. Jihlavské právo § 22., 22a, 22b, 23., 23b, 23c.

Strana 33
33 cování na mzdě. Ostatně souvisí ustanovení toto s okolností, že v nejstarší době společníci sami byli horníky, kteří se spojili na kutání na vlastní rub, a že jen znenáhla vnikal mezi ně element úplně bez prostředků, který přinášel pouze své síly, dávaje se za mzdu najímati, když prvotní společníci zbohatnuvše těžké práce se stranili. § 4. Obstávka. Exekuce práva městského při vší své rychlosti oproti právu zemskému, přece nedostačovala obchodnímu životu městskému. A proto praxe nutkala k vytvoření ještě rychlejšího práva vedení a po případě zabezpečení pohledávek. Výsledkem tohoto úsilí byla obstávka (stavuňk, arrestace), jakožto zkrácené řízení exekuční, které nastupovalo pro ten případ, nebylo-li řízení obyčejné bud vůbec možno, anebo mohlo-li dlužníkem býti snadno zmařeno. Arrest městský byl původně dvojí: obecný, který neposkytoval přednosti věřiteli arrestujícímu před ostatními, a saský, jenž tvořil pro obstavujícího právo zástavní s předpokladem dodatečného odůvodnění. V Čechách vrchu nabyla konečně obstávka práva saského. 1) Jako předpoklady tohoto řízení jeví se pohledávka a causa arresti. Pohledávka musila býti obyčejně peněžitá, prokázaná a splatná. Výše pohledávky obecně stanovena nebyla, ač ve mnohých privilegiích městských jest přesně stanoveno, až do které výše po- hledávka obstávce podléhá.2) Jako causa arrestandi objevuje se: 1. Není-li zde dlužníka, buď že zemřel a není tu dědice, jenž by ručení zaň převzal, aneb že jest nezvěstným.3) V tomto druhém případě dostavením se nastalo zkácení celé obstávky. ) Koldínem a Novellami 2) Tak stanoví se největší summa pro Kadaň 30 solidů (Čelakovský II. 187. z r. 1319), pro Louny 5 mar. bez lotu (Čel. II. 224. z r. 1325), pro Horu Kutnou (Čel. II. 280., 1334), pro Unčov na Moravě 10 marek (CM. IX. č. 377. z r. 1364). Kniha Rožmberká uznává obstávku obecně jen do 5 hř. bez lotu; ale pro stravu hospodář hostě může v svém domě staviti do 100 hřiven (čl. 233. a 235.). 3) Nauč. Magd. 16. X. . . . Ten člověk nemá přihnán býti z práva pakli by tento doma nebyl a nebo ku právu nebyl pohnán a jemu nevědomě jeho zboží nařčeno a obžalováno bylo, ten by mohl zase k svému zboží přijíti, jestliže by on přísáhl. že on tak daleko z země byl, že on svého zboží nemohl zastati, ač on k tomu přišel v roce a ve dni, potom kdy jemu tu žalobu vědomú učiní, a on by snad řekl, že by jeho nuzná núze zašla, však to prokázati musí jakož za právo jest, a přes to vždy musí on z toho dluhu odpovídati, vedle pravého práva.

Strana 34
34 2. Je-li přítomný dlužník v podezření útěku. Uteče-li později po obstávce skutečně, zkrátí to proces další.4) 3. Je-li dlužník cizinec neb host. Cizozemci (z cizích zemí, na rozdíl od hostí, lidí zdejších ale ve svazek městský nenáležejících) vůbec původoě obstavení býti nemohli. Znenáhla jen tu nastala změna, takže dovolena obstávka cizozemců tehdy, když v cizích zemích věřitel práva svého nedošel. Zároveň však dovolena pro případ, že by jinak nedošel práva svého, obstávka tuzemce od cizozemce.5) Původně obstávce podléhali všichni stavové 6); znenáhla však šlechta z obstávky vyloučena, pokud výslovně pod obstávkou se nezapsala.7) Jistá výjimka v obstávce byla ve příčině zboží dětí, jmenovitě tehdá, neměly-li tyto poručníka, aneb nebylo-li tu jiného zboží než obstaveného.8) Obyčejně stavován byl dlužník sám nebo některá jeho věc movitá, ale i poddaní za vrchnost svou9) a město za dluh jedno- 4) Nauč. Magd. 16. V. . . . Bude-li jednomu člověku jeho zboží nařčeno a stanoveno a potom uteče, toho není potřebí více přivolati, než žalobník má to zboží po třikrát zpovídati, jestli pak onen nepřijde, tehdy má rychtář žalobníka zmocnit toho zboží za dluh jeho, vedle pr. pr. 5) Kameníček II.; CM. XII. č. 54. z r. 1391; Kn. Tov. 202.: Drn. 90.; Zř. 1545 1. CVIIIa. 3) O stavování šlechty mluví privilegia: Jihlavy (Čel. II. 8., 9. z r. 1249), Kadaně (Čelakovský II. 187. z r. 1319), Loun (Čelakovský II. 224 z r. 1325), Hory Kutné (Čelakovský II. 280. z r. 1334). 7) Kniha Rožmberská povolovala jako privilej, že vladyka neměl býti stavován na tržišti (čl. 236.). Pozdější zápovědi mají kn. Tov. 202.; Drn. 90.; Zř. 1535 1. CXXXVIIIb. Stavování bývalo zvláště často smluveno na Moravě při platech, na- hrazujíc tu brání. 3) Nauč. Magdeb. 16. J. . . . Bude-li rychtáři a kmethom jasno, že ty děti, kterýmž zboží staveno jest, jsú nerozumní a že by oni poručníkuov nemohli jmíti, tehdy má to zboží v tom stavení, v kterémž jest, má tak dlúho býti, až ty děti k svým lethom přijdú, aby to mohly zastati a k tomu se seznati, aneb příti, nebo k upamatování přijíti, a jestliže by ty děti žádného jiného jmění neměly, nežli to stavené, má rychtář odpustiti, aby těm dětem toho zboží potřeba slušná dána byla . . . 3) Původně poddaní pouze tehdy mohli býti stavováni, když zvláště se zaručili; později pán prostě je zapsal (kn. Tov. 202.); a konečně i bez toho ručili. (Zř. 1545 1. CVIIIa.). Ve všech případech však nebylo lze dříve na poddané sáhnouti, než upomenuta byla vrchnost. Stalo-li se toto upomenutí marně, věřitel vymáhající listem ohradním poddaným obstávku nastávající oznámil, přiloživ dva bílé peníze opovědného; na to za dvě neděle obstávka počíti mohla. a trvala dotud, dokud dluh zaplacen nebyl. Příklad listu ohradního z r. 1615: »Vám se tímto psaním ohradním opovídám, a dva peníze bílá vstavného odesílám a dvě neděle napřed věděti dávám, jestliže mně takové summy ve dvou nedělích nepoložíte, že toho na vás sousedech a statcích vašich stavním právem dobývati, vás, sousedy a statky vaše stavovati budu dotud, dokudž summy svrchupsané úplně nezaplatite.« Otázka tato, hlavně na Moravě velmi rozšířená, ukazuje již na vnikání práva městského do zemského.

Strana 35
35 tlivých měšťanů, bylo-li zde psaní ohradné a vyřčení práva stan- ného rychtářem; neboť město zvláště v starší době považováno bylo jaksi za jednotný celek měšťanů. Ale již v XVI. století tento způsob obstávky vymizel; na Moravě o něco déle se uchoval. Zvláště města královská, neplnila-li svých povinností, stížena ob- stávkami. Věci obstavované byly pravidelně movitosti, práva a osoba dlužníkova, výminkou i nemovitosti.10) Věci cizí ovšem pro dluhy jiného obstavovány býti nemohly.11) Obstavování díti se musilo vždy pomocí rychtáře neb jeho posla.12) Řízení soudní mohlo, ale nemusilo předcházeti. Jen když o cizozemce aneb proti cizozemci se jednalo, musilo dříve marné pokoušení se o uspokojení nároku cestou práva předcházeti.13) Ve všech případech v nejbližší den soudní nutno bylo před soudem se objeviti a tu pohledávku, pro niž obstaveno bylo, dokázati. Nebylo-li dlužníka vůbec, aneb nedostavil-li se týž, provedeno trojí ohlášení a konečné přiřčení; jinak cesta processu nastoupena býti musila. Výhodou této instituce mimo jiné bylo i pohodlné forum, ježto proces dál se tu, kde věc obstavena byla,14) a příslušnost i pro kleriky, kteří jinak byli vyňati z obyčejné pravomoci soudní 15) Církev se sice i tu proti tomu vzpouzela, žádajíc, aby nikdo z její členů bez její intervence nebyl obstavován,16) ale až na některá ulehčení nedosáhla ničeho. 17) Koldínem ve vlastní obstávce movitostí změna nenastala žádná 18); formulována však tu jest přesně obstávka nemovitostí, jež místo měla v tom případě, nebylo-li zde osoby dlužníkovy.19) Obstávka 10) Kameníček II. 124. 11) Rössler II. 95.; Drn. 90. 12) Rössler II. 392.; Nauč. Magdeb. 1. X. . . . nižádný nemož takovou mocí bez rychtáře a posla svého dlužníka staviti vedle pr práva. 13) Právo Norimberské CXXIV. . . . Item si hospes alium arestat nuncio iudicis non judicio presidente, at idem hospes si fatetur illi de suo debito non in judicio nec coram juratis ille causa fassionis iusticie nulle pene debeat subjacere, set illi tenetur satisfacere inmediate. Et si idem quis arrestatus fuerit, in quatuor scampnis apparebit judiciariis et ibi arreptus fuerit queri- monia et tunc fatetur illi de suo debito, tunc tenetur dare judici V. gr. pro- pena et emenda. Et si idem juret, tunc nichil judici detur in judicio uel extra iudicium . . . 14) Rg. IV. 183. z r. 1337; 271. z r. 1339. 15) Čelakovský II. 59. z r 1274; CM. IV. 291, z r. 1290; Rössler II. 107. 16) Dudík, Statuta LXII. 175 . . . Item si sacerdos arrestatus fuerit vel equus suus per nuncium judicis, tunc idem sacerdos tenetur et debet manu sua solus jurare super sancta evangelia in ecclesia coram plebano. Et sic se debet reddere expur- gatum vel equum aut vadium mittat stare occupatum quamvis idem testibus accusatur. (Právo Norimberské c. XXIV.) 18) L XVII a n. 19) G XXV.

Strana 36
36 ta počínala přípovědí u rychtáře, jenž ji do register soudních zapsal 20) při příštím soudě zapsala se pak přípověď do knih městských. Bylo-li přípovědí více, starší měla přednost před mladší,21) posuzujíc dle register rychtářských. Také přípověď a obstavení summy vysouzené, jmenovitě hostem, pro dluhy jeho (reconventio), formuluje staré právo.22) Zřízeními obnovenými zrušeno konečně definitivně ručení pod- daných a měšťanů za dluhy spolupoddaných a spoluměšťanů pro případ, že by věřiteli na jeho oprávněnou žádost listem ohradním v čas dosti se nestalo, a zavedena místo toho odpovědnost pána neb rady, která odpírala věřiteli k právu dopomoci,23) a to ručení in duplum. Při stavunku se strany osoby v zemi neusedlé vy- žadovalo se uručení. Novellami 24) pohledávka s obstávkou na nemovitost při kon- kursu postavena do stejné třídy s pohledávkami hypotečními. Tak tedy obstávka s právem městským k nám přišedší, zvolna do práva zemského přecházela, až i tu plné platnosti, ovšem ve formě poněkud jiné a obmezené, nabyla. 20) 21) 23) 23) 26) G XXVI. G XXIX. a XXX. G XXXIV. COZ. H VII; MOZ. 268. Ee XXXI.

Strana 37
Část II. Tvary přechodné. § 5. Zástava svémocná a zástava ze zákona. (Zástava svémocná.) Přechod mezi právem zástavním soudním a právem zástavním smluveným tvoří zástava svémocná (zájem), a tak řečená zástavní práva zákonná. Zájem souvisel úzce s bráním a uvázáním, pokud vlastní mocí, bez komorníka konány. Ježto o nich již svrchu zmínka se stala, zbývá tuto pojednati pouze o zástavě svémocné, která v pozdějším českém právu jako zájem dobytka se jeví, ač asi v nejstarší době měla rozsah širší.1) Jako zbytek z oněch starších dob jeví se zájem lesní. V roz- sáhlých lesích knížecích byli již odedávna ustanoveni hlídači, kteří proti lesnímu pychu zakročovali, a škůdce prostě obírali o vše, co měl.2) Užívati lesů bylo dovoleno jen těm, kteří odvedli určitý poplatek, jejž forestarius ročně vybíral, stvrzuje příjem jeho listinou 1) Meibom uvádí v kapitole Privatpfändung celou řadu institucí, z nichž některé spíše zástavami soudními se jeví, jiné u nás vůbec se nevyskytují. 2) Dosud jest zvykem hajných lesních, že obírají škůdce lesův o nástroje, kterými pych lesní konali, jako o sekerky, háky, pilky, a i o šat na př. šátky, zástěry, aby je měli za zástavu a svědky pro další řízení soudní. Viz Kalousek, Obrana knížete Václava svatého, str. 22. Také shora jsme při vzdání se setkali se zjevem podobným. I tam snad vůbec, snad jen při vzdání v ohřeb obírán vzdaný o vše, co měl na sobě i pod sebou. Shoda ta není asi nahodilou, nýbrž souvisí asi zájem přímo se vzdáním, z něhož zvolna se vytvořil. Jak, to rozhodnouti nemůžeme. Vždyť o tomto starém lesním zájmu téměř nic prameny nám nesdělují. Zároveň tvořilo toto původní právo obrati škůdce podklad pro zájem, a to nejen zájem lesní, nýbrž i polní. Že zájem lesní s tím souvisí, přímo vyplývá z ustanovení čl. 20. štatut Ottonis. O zájmu polním můžeme vysloviti pouze domněnku — neboť nemáme o něm zpráv starších století XV., ač ovšem nepopíratelně již dříve tu byl Srov. pozn. 8. t. paragraf.

Strana 38
38 s pečetí. Soudíme tak z privileje, kterou Přemysl II. městu Mostu udělil, a kterou jim povoluje lesů knížecích i bez tohoto odznaku (pečat) používati. 3) Ještě statuta Ottonis znají toto právo v plném rozsahu. Zasti- hne-li hlídač někoho, an poráží v lese strom bez dovolení, může jej spoliare (patrně obrati o vše); nezastihl-li jej in flagranti, nesměl tak učiniti. Týž zákon snížil trest na podobné přečiny ze 300 na 60 denárů.4) Později se z tohoto práva vyvinulo právo zabaviti povoz kra- doucího. Tak Majestas Carolina 5) nařizuje zabavení koní i s vozem tomu, kdo by chtěl drva krásti; spor o to vzniklý má přísahou dvou hajných se rozhodnouti, při čemž vinník ručil celým svým jměním. Soudem příslušným byl v dobách pozdějších soud komorní.6. V zápisích tohoto soudu čteme k r. 15127) »... vzal mně pan Jiřík s koňmi i s vozem. Tehdy jsem já žádal, aby mně propustil. A on toho učiniti nechtěl až sem se musil vyručiti...« V těchto případech jednalo se o vsahání do výhradného práva na dříví. Právo na lov zvěře bylo původně obecné. Znenáhla však i tu nastala změna.7a) Po vytvoření poměrů vrchnostenských pouze vrchnosti příslušelo právo na lov na tom kterém panství, a kde nebylo vrchnosti, honba náležela králi. Toho, kdo rušil toto právo, stihal trest šibenice.7) Pozdější doba zavedla pokutu, jejíž výše kolísala. Zároveň však dovoleno nástroje k myslivosti sloužící po- brati a poddané zajati, jichž k honbě na cizím upotřebeno bylo. Není lze pochybovati, že zájmu tomuto táž myšlénka základ tvoří, která při zájmu dobytka, jednak důkaz, jednak i materielní do- nucení k pokutě.7«) Stejný as vývoj prodělal i zájem dobytka pro škodu na polích, ale pro nedostatek zpráv není nám lze ho stopovati. 8) Dle dokladů 3) Schlesinger, Stadtbuch von Brüx z r. 1266; Lippert I. 269.; Maj. Car. 50.; pečeť i jinde tvořila legitimaci na př. při brání. Srov. shora § 3. *) Stat. Ottonis čl. 20. (CJB. I.) 5) Čl. 51. Článek ten patrně obsahuje asi nejčastější případ příkladmo. Není lze pochybovati, že právo zabavovací příslušelo hlídači i tehdy, neměl-li vinník s sebou vůz a koně. 6 Čelakovský, Soud komorní 35. A XIX. str. 124. č. 2240. 7a) Lippert I. 267. chytal. R. 1. 596. z r. 1252. 7b) R. I. 44.; IV. 363. Václav I. hrozí utětím ruky tomu, kdo by ptáky 76) Nesmíme totiž zapomenouti, že poddaný právě tak byl vrchnosti nezbytný jako dobytek; jenže ovšem zajímatelem prodán býti nemohl. Srov. Zř. Vl. 533.—534., z r. 1549 čl. V. 21.—26. — Zřízení obnovené Q LV. sou- hlasí úplně s V. 24. (zř. z r. 1549), zvyšujíc výplatu z jedné kopy na deset. 8) V právu německém vyskytuje se již v právech národních... Schröder, Deutsche Rechtsgeschichte, 3. vyd. str. 271. a 701.

Strana 39
39 pozdějších jevil se rozdílný účinek zájmu dle toho, zda grunty byly zapovězeny či nikoli. 9) V případě druhém hned po zájmu měl zajímající škodu dáti obvésti lidmi hodnověrnými pod přísahou. Majitel dobytka resp. pán jeho byl povinen škodu nahraditi i s útratami spojenými s vydržo- váním dobytka do výplaty. Nezaplatil-li do týdne, mohl zajímatel přísežnými lidmi dáti si odhadati z dobytka tolik, kolik potřeboval ke krytí škody a ná- kladů a ostatek vrátiti vlastníkovi. Nechtěl li by tento ho přijati, nebyl povinen se o něho starati, jakož vůbec neručil za škodu náhodou na dobytku zajatém způsobenou. V případě prvém, který předpokládá zápověď gruntů vykonanou slavnostním způsobem, totiž listem pod pečetí svou a dvou jiných hodnověrných lidí, aneb poselstvím dvou lidí, buďto nastoupil za- jímatel cestu tutéž jako v případě prvém, aneb neobvedl škodu vůbec, nýbrž spokojil se pevnou sazbou jednoho groše za kus. Nechtěl-li by však toho přijati a dobytek ani na rukojmí propustiti, vinen jest z pychu. Ušel-li by dobytek na cizí půdu, nebylo lze jej více zajati, přece však bylo lze pokutu »zárožné«, groš z kusu žádati.9a) Spory o nepořádný zájem, stal-li se na příklad na cizím gruntě, náležely před soud zemský neb komorní.10) Dokázal-li se zájem nepořádný, platil zajímatel vedle vrácení zárožného neb škody ještě 20 kop gr. pokuty; neprokázal-li však ztěžovatel, že zájem byl nepořádný, zaplatil 20 kop gr. obeslanému. Na Moravě spory šly k soudu zemskému;11) ale ani Tovačovská ani Drnovská kniha se o zájmu nezmiňují. Zřízení obnovená pro Čechy i pro Moravu12) jsou v této pří- čině slovnými překlady zřízení z r. 1564 s tím pouze rozdílem, že pokuta na nepořádný zájem zvýšena na 50 kop gr. českých. Také městská práva znala zájem, ale měla o něm ustanovení velmi rozličná, obsahující pokutu buď pevně stanovenou nebo ná- hradu škody. 13) Zajímavé ustanovení obsahuje tu právo norimberské 3) RT. II 511 a n.; Vl. zř. 477.; Zř. 1549. Q 23.; 1564. L 46. 3a) Právo zájmu bylo zde netoliko, když pasením škoda byla způsobena, nýbrž i když dobytek osení pošlapal, neb když vozem přes oseté pole jeto. RT. I. 174. 1°) V zápisech soudu komorního o tom se často dočítáme na př, A XIX. 310. č. 2543 a j. 11) Lib. cit. VI. č. 1893 ».. že jeho úředník z Buchlova zajal mé do- bytky v Buchlovských horách; musil jsem ty dobytky vyručiti ve dvě a v pade- sáti hř. gr. šir. ... a psal jsem listem, aby dal ohledati, že ty škody opraviti chci . .. aby mi dobytky kázal z rukojemství propustiti, toho pan C ... učiniti nechtěl a v tom mi dvě krávě zachovali a zabili...« 12) COZ. Q XXXIII.—XXXVII.; MOZ. čl. 524.—529. 13) »... Ač nětčí dobytkové na poli nebo na ovotciech nebo na oseniech dopadeni byli by, kolik noh dobytčích, v toliko penězích odpovídati bude pánu osení ...« a při krádeži lesní ... »Pakli ratolesti neb prútie na voze odvésti chtěl by, lapač popaden jsa, kuoň nebo vuol, vuoz ježto tiehne za

Strana 40
40 při ručení o škodu při zájmu... Vezme-li který člověk základ proti právu buď kuoň nebo jiné dobytče a žene domóv do svého domu a ten kuoň neb to dobytče zabie jiné dobytče nebo kterú škodu učiní, dokudž v jeho moci jest, to on musí zaplatiti i což to dobytče škody učiní, nic viece a ten, ktož je dobytek zajal neprávě, ten má pánu ukládati, jako že v té zemi ustanoveno nebo 15 v tom městě. 14) Koldín přejímá ustanovení práva zemského. Účelem instituce bylo asi dle toho, jednak zabezpečiti důkaz či míti záruku, že škoda bude nahrazena. Jest to asi zbytek, jak Wilda 16) se domnívá, práva staršího, dle něhož zvíře na cizí půdě postižené mohlo se zabiti. Dle Meiboma17) bylo původně zavázáno pouze zvíře, vlastníku pak přiznáno bylo právo výplaty. Z toho 18) vyvinulo se konečně zabavení. (Zástava ze zákona.) Zástavním právem ze zákona rozumíme zde ve smyslu theorie právo zástavní pro všechny případy, v nichž není úmluvy stran, a kde právo počíná buď vznikem nějaké pohledávky aneb přistou- pením jistých skutečností k pohledávce již vzniklé, a jehož účelem jest upokojiti ještě věřitele pohledávky zvlástě kvalifikované, a s nímž 19) proto právo distrakční dle přáva městského spojeno bylo. Tomuto právu podléhaly různé pohledávky za práci řemeslnickou a podobné. Tak příslušelo kováři právo zadržeti koně pro pohle- dávku za podkování aneb za jinou na něm práci; neměl však práva koně zadržeti pro požadavky jiné nebo starší. 20) Později jest právo toto v Jihlavském právu rozšířeno na pohledávky za mzdu ře- meslníků vůbec. puol věrduňka vysvoboď aneb jakož u žalobníka milost mohl by nalézti...« Právo Jihlavské Čelakovský II. 25.... Přípis loketského purkrabího Chebským z r. 1413 ... Der spricht, daz ez daz nicht getan hab und wolde daz ungern thun, daz er in keynerley weise, gen euch oder den ewen freveln oder mut- willen wolt, den die seynen (koně) haben gepfendet, darumb das man ober sein acker gefaren sein... (Orig. arch. Chebského, opis v zemsk. arch. česk.). 14) Fol. 59. knihy konšelské města Rožmitála. 15) R. XXV. 16 , ZFDR. I. 167. 17) Pfandrecht 190. 18) O nějakém složení k soudu u nás dle OZ. nelze mluviti. 195 Shrnujeme-li níže uvedené případy práva po způsobu starší theorie pod známé její zákonné právo zástavní, netvrdíme tím, že by ostatní právo zástavní nemělo původ svůj v zákoně. 20) Tomaschek Oberhof č. 121.: »Faber equum pro sola subferracione vel pro alio labore, quem pro illo tempore circa ipsum fecit et non pro debitis prioribus irrequisitis judice et juratis in sua fabrica et habitatione poterit conseruare.«

Strana 41
41 Totéž dle Brněnského práva, s tím toliko obmezením, že pohledávka byla toliko mzdou za zhotovení věcí. 21) Sem patří i případ tamtéž 22) uvedený, že pastýř má právo zadrženou mzdu zástavou dobytka péči jeho svěřeného si hraditi; i případy, že věci do města dovozené v základu jsou zavázány za pohledávku celní, a že obecní pokladna má právo zástavní na celý majetek toho, jenž ve smlouvu s ní vstoupil. 23) I tu mohlo by se také uvésti právo horníků za mzdu vůči majiteli kuksu, a zástavní právo pronajímateli příslušející na invecta et illata, a pána domu na nábytek nájemce pro nájemné neza- placené. Charakteristickou známkou společnou svémocného i zákonného práva zástavního jest, že nebylo zapotřebí přibírati ku pomoci teprve úředníků soudních, nýbrž že věřitel sám beze vší pomoci cizí právu svému průchod si zjednal; různí se však od sebe tím, že při zájmu jde o věci, které v držbě věřitele ještě se nenalézaji a teprve do ní uvedeny býti musí, a to na určitém místě, kdežto při zákonném právu zástavním jde o věci, které většinou v moci věřitele se nalézají a jež si on zadrží za tím účelem, aby dosáhl požadavku právního. Obyčejně jde v obou těchto případech o mo- vitosti, zřídka kdy o nemovitosti. 21) Rössler II. 197.: »Ein igleich arbeiter mag daz guet oder daz dinck, do er angearbeit hat une daz lon daz er czu der czeit vordient hat, wol czu phant halten an dez richterz urlaub; hat aber er czu andern czeiten icht verdient, daz schol er mit chlag vor dem gericht vordern, sam ein recht ist." 22) Rössler II. 199. 23) Původ obou těchto práv jest římský, zástavní právo pro pohledávku fiscu 1. 1. C. si propter publices pensitationes 4. 46.; bližší Dernburg Pfandrecht sV. I. § 43.

Strana 42
Cást III. Zástavní právo smluvené. 8 6. Zástava movitostí. (Právo zemské.) Zástavní právo smluvené sice pochází z téhož kořene pro mo- vitosti i pro nemovitosti, avšak záhy vývoj obou od sebe tak se odchýlil, že dlužno odděleně o nich pojednávati. Movitosti zajisté dříve byly předmětem zástav než nemovitosti. Za jednoduchých poměrů hospodářských, kdy ještě peněz nebylo, a výměnou obchod se konal, byla zástava movitostí s výhradou výplaty později jinou movitostí, beze všech forem, z ruky do ruky zcela přirozená a slula základem. 1) Pravidla, jež vyvinula se v této prastaré době, zůstala s malými změnami i v dobách pozdějších a to proto, že zástavního práva na movitostech bez držby nelze si mysliti, nemá-li věřitel býti vydán v šanc nepoctivosti dlužníka, který snadno může movitost všelijak odkliditi a jí se zbaviti. Základ, jak již podotknuto, souvisí s kaucemi a vyručením, jež také základem se jmenovaly. Máme tudíž dva základy, z nichž jeden jest zástavním právem na movitostech, druhý kaucí soudní neb mimosoudní. Základ soudní vyskytuje se jmenovitě jako určení určité summy na do- stavení se stran k soudu2) při vzdání bez půhonu a j. Mluvilo se tu o vyručení, o složení základu, které se dálo buď složením jistých věcí u soudu3) aneb postavením rukojmí. Jakým způsobem 1) Latině pignus, vadium, vadimonium. Vedle základu užívá se pro- miscue v pramenech i zástava, polské záloga (Hube. Prawo polskie XIII. stol. str. 135. Kn. Rožmb. čl. 266. a 267.; pozdější doba CJB. II. 2, 319. Klenotů, skvostných šatů a rouch a j. které kdo na sobě měl, a jež tvořily jeho majetek (Maciejovski III. sv. a Hube, Prawo XIII. stol.). Snad

Strana 43
43 toto rukojemství s počátku se dálo, zda-li tím, že rukojmí sám, jak se ve smlouvách mezinárodních často i později dělo, dostal se v držbu věřitele, či jiným způsobem, nelze přesně stanoviti. V po- zdější době vyžadovalo se na rukojmí, aby měl pozemků tolik, kolik k zaplacení určité summy potřebí. 4) Častěji ještě byl základ ujednanou pokutou pro případ, že by strana slibující svému slovu nedostála. 5) Základ měl tu povahu a nezřídka i jméno arrhy, ač obyčejně slul vadimoniem, vadiem fideiussoriem, základem uručeným. Že bude někdo druhého po- slušen,6) že vrátí věc odcizenou a nahradí škodu, 7) že nebude poháněti k soudu,8) že podrobí se rozsudku rozhodčích,9) že provdá svou dceru určité osobě, 10) že věnnou zástavu zřídí aneb vůbec do desk něco vloží, 11) že pokoj a mír s jiným zachová 12) a jiné četné smlouvy poskytovaly příležitosti k základu. 13) Věci nebo summa uručená bývala asi také jako při vzdání ihned slo- žena. Později ovšem summa pouze bývala ustanovena, a smlouva 14) uzavírána jako jiné smlouvy před svědky, jichž počet býval sedm, a kteří zároveň sloužili za přísežníky. Obě tyto instituce kauce souvisely asi původem svým se zá- kladem vlastním, neboť kauce děla se nejspíše původně věcí mo- vitou, a podržely jméno i po tom, kdy kauce jinak se stanovila. O tomto základu ve vlastním smyslu t. j. o zástavním právu na movitostech nelze však pro nedostatek spolehlivých zpráv právních mnoho říci. 15) Účastníkům zástavy tohoto druhu bylo volno, aby dle svého dobrého zdání o sebe se postaraly. 16) Klá- ukazuje na prastarý tento zvyk pozdější obyčej až do Koldína se udrževší, že po rozsudku skládány základy ve skvostech k soudu, aby se původcům dalšího vedení práva zabránilo, proti čemuž Koldín jako zlému a škodlivému obyčeji se vyslovuje (H XXVI.). CM. IV. 250. z r. 1287; srov. i shora při uvázání a brání. 5) Blíže Vacek Aletheia II. 20. 6) CJB. II. 2. str. 312. č. 4. 77 tamtéž č. 7. a 34. 8) tamtéž č. 10. 9 č. 15. tamtéž 105 č. 18. tamtéž 11 tamtéž č. 43. a 52. 12) tamtéž č. 51. a 56. 13) Pro dobu pozdější srov. registra soudu komorního vydávaná Cela- kovským v AČ; srov. i R. T I. str. 13. č. 39., str. 18. č. 57., 61. a 62, str. 23. č. 75., 76, č. 99., 107., 128., 130., 143., 144., 156. a j. celé množství 14) RPZ. čl. 82.; Kn. Rožmb. 191.; Drnovská 121. 15) Dle Všehrda V. 4. § 4. mohly se i zástavy na movité věci a sice nábytky a svrchky zapisovati do desk a zápisy tyto prý byly časté. Nábytek znamenal tu dobytek a všechna zvířata v hospodářství užitek přinášející, a svrchky vše, což móž se dna neb gruntu bez zkázy stavení sňato býti. Nám však samostatný zápis těchto věcí z desk zemských znám není, nýbrž vždy pouze zápis gruntu spolu se všemi svrchky a nábytky. Jinak při věně (CJB. III. 2., 73. a RT. II. 333.) a v knihách městských. 16) O základech u Židů promluvíme později.

Strana 44
44 štery, jak svědčí četné listiny a formuláře, 17) i tu volívaly při- rozeně formu listin. Osoby světské spokojovaly se bud svědky anebo důvěřovaly věřiteli. Předmětem základu byly nejčastěji klenoty jako číše a poháry 20) 19) knihy, zlaté a stříbrné, pásy, šály a j.;18) potom obrazy, 227 zvířata, zvláště koně,21) plodiny, jako obilí a víno. Předměty bohoslužebné neměly býti v základ dávány, jen v případě nejnutnějším. 23) Marna však byla tato všeobecná cír- kevní ustanovení, právě jako pozdější provincialní v statutech pro diecesi olomouckou 24) a koncilu pražského z r. 1349. 25) Jednotliví faráři, 26) zvláště však kláštery, jsouce v tísni, z po- kladů kostelních zastavovali;27) ano zástavy tyto stávaly se v jistých 17) Pangerl Hohenfurt 300., 319. a 321.; CM. XIV. č. 84. z 1409; ruk. formuláře z 1287 v univ. knih. Innsbrucké fol. 9. 18) Jacobi str. 73. č. 182. ... pignora ... duo picaria argentea, galeamet toracem ...; S Gerhardi č. 205... obligo pignori veto scutellas, decem pi- caria et duas canulas argenteas in XXXVIII. marc. in pondere obtinentes; A. XIX. č. 2174 a 2261. 19) S. Gerhardi č. 147. 20) Již ze XIII. století známe takový případ. Klášter Podlažický zastavil kodex zvaný Gygas librorum klášteru sedleckému, až jej r. 1295 opat Břev- novský vyplatil, aby při řádu Benediktinském zůstal. (Tadra, Kanceláře 202.) V pozdější době byli to študenti universitní, kteří často zastavovali své knihy, mnohdy, aby si parádu koupili (Truhlář, ČČM. str. 265). Že knihy tehdy dobře k zastavení se hodily, vyplývá z jich veliké ceny; tak na př. ceněn brevíř Eliškou královnou kostelu vyšehradskému daný na 16 kop a Karel IV. koupil 114 svazků knih z pozůstalosti děkana vyšehrad- ského za 100 hřiven stříbra. V knihách pražských (CČM. 1840) čteme, že za 7 knih koupil jistý kněz dům na Starém městě pražském. Pro 14. století četné příklady zástav nalézáme v Aktech pražské kon- sistoře (ed. Tadra) na př. I. 116. (r. 1375), 154. (1376), 204. (1377), sv. II. 6. (1380), 189. (1382) a j. . . . 21) S. Gerhardi č. 162.... super tres equos . . . pignori obligamus... podobně č 155. 22) M. Z r. 1535. 1. XCVIIa. 23) C 1. X. de pignor. 3., 21. 24) CM. VI. à 22. z r. 1318, kde měl býti provinilec suspensus ab in- gressu ecclesie et divinis. 25) Dle tohoto (ed. Dudík) c. XXXVII. měla smlouva taková býti bez- účinnou (invalida). 26) Jak jednotlivci předměty bohoslužebné zastavovali, toho doklady nacházíme v aktech konsistoře pražské. Tak nalézáme r. 1378 (I. 248.) za- stavení ornátu, 1385. (II. 335.) ornátu a kalicha, v 1. 1376, 1379, 1386 (I. 162., 334., Il. 371.) zastavení kalicha a r. 1380 (II. 3.) dokonce stříbrné hlavy kteréhosi svatého s ostatky. Nejstarší případ toho druhu uvádí Cosmas k r. 1107, kdy kostel pražský zastavil 5 ornátů židům. 27) Klášter Vyššíbrodský vyplatil roku 1462, za 40 kop některé klenoty dříve zastavené, r. 1469. týž klášter zastavil za 50 uher. zlatých klenoty a obrazy svatých; téhož roku za 10 zl. dva zlaté kříže. (Pangerl 300., 319. a 321.)

Strana 45
45 dobách tak častými, že i ve formulářích obsaženy; 28) a mnohý klášter, aby z tísně dlužní vybředl, po cizí pomoci sáhati musil.29) Věc zastavená přecházela v ruce věřitele, 30) jenž v nejstarší době vůbec neměl práva plnění vlastního, t. j. zaplacení pohle- dávky žádati, ale musil čekati, zaplatí-li mu dlužník či nikoli. Je- dinou vzpruhou dlužníka k placení bylo, že věc zastavená měla mnohem větší cenu, než byl dluh. O to již postaral se věřitel, který věci zastavené sice užívati, nikoliv ale prodati směl.31) V po- zdější době bylo dovoleno věc zastavenou buď prodati, nebo za touž summu zastaviti. 32) Přebytek z prodeje bylo vždy vrátiti dlužníkovi. Jen výminečně bývalo umluveno, že věc propadne ve vlastnictví, nebude-li do určité doby vyplacena.33) Byl-li základem dobytek, byl věřitel povinen se o něho starati, což bud užitkem 34) jeho nebo jinou náhradou se uhražovalo. V době, kdy ručil toliko základ sám za pohledávku, 34a) t. j. pohledávka osobní vůči dlužníku nebyla, škoda vzniklá zničením neb poškozením základu, byť i náhodou se stala, stihala věřitele. Později když pohledávka uznána, ručil věřitel pouze za to, co sám zavinil, ostatní periculum připadlo na dlužníka. 28) S. Gerhardi č. 147. zástava obrazu s ostatky svatých. Podobně ve formuláři Innsbruckém fol. 9. č. 57.... Thobias, episcopus Pragensis ... a Judeo centum XX. marcas boni et puri argenti ad credenciam mutuo rece- pimus sub muris obligantes sibi quendam calicem ecclesia nostra pondere autem XL. marcas argenti et eidem tenore presentium promittimus ... 29) Tak ordo predicatorum ve Znojmě r. 1412 ... volentes alienationibus et impignorationibus veterioribus calicum, clenodiorum et ornamentorum ecclesiasticorum et limites et metas perfigere ... comittimus honerabilibus dominis consulibus et scabinis civitatis Znojmensis, tali modo tuenda et custodienda, ut non valeant per quoscunque presidentes vel fratres vel seculares, etiam toto conventu nostro consciencientie alienari, absque consensu domi- norum praedictorum judicorum ... (Sbírka Bočkova č. 5607.) hodobně nacházel se následkem stálého zastavování roku 1409. v tísni klášter panny Marie v Třebíči, v níž pomoci hledal u kláštera Wilémovského. (CM. XIV. č. 84.) 30) Řídkou výjimkou jest formule S. Gerhardi č. 147., kde držba za- staveného obrazu s ostatky se vymiňovala zastavujícímu. 31) A XIX. 85. č. 2174. 32) S. Gerhardi 155.; Hohenfurt 319.; CM. XIV. 84. 38) S. Gerhardi č. 162. 34) S. Gerhardi č. 162., za tři zastavené koně na př. 10 gr. týdně. 34 2) Právě tak jako v starém právu germánském nalézáme i v právu českém ručení pouze věcné a ručení pouze osobní. Kombinování obou staré právo nezná. Ručení rukojmí a dlužníka jest ručení osobní, obligatio personae, bez ohledu na to, zda dodáno ležení čili nic. Při zástavě však dlužník ne- ručí vůbec, od něho není lze pohledávati plnění, plnění je jeho právem, ne však povinností. Místo dlužníka ručí tu zástava. Staří dobře to cítili a proto ve formulích — quod ... debet et in hoc debito obligauit ei villam. Tedy tím, že dlužník dá zástavu, jest zbaven svého ručení a věřitel prohlašuje se již předem za spokojena se zástavou. Toto ručení pouze věcné (obligatio rei) nebylo snad jen u movitostí, nýbrž bylo i později u nemovitostí. Důsledky názoru o obligatio rei pronikají celé zástavní právo. Proto nezaviněná deteri-

Strana 46
46 Spory ze základu příslušely nejprvé před soud zemský, 35) později v Čechách přešly k soudu komornímu,36) na Moravě zůstaly i na dále u soudu zemského. Žaloba pro základ dle knihy Rožmberské a Řádu práva zemského dála se třemi půhony, dle Všehrda 37) již jen půhonem jedním. Také obnovenými zřízeními zůstalo vše při starém. 38) (Právo městské.) Městské právo všímalo si základu daleko více než zemské, a to proto, že movitosti v městě, jako středisku obchodu měly da- leko větší význam než na venkově. Základ ve smyslu kauce se také zde vyskytá a to ve způ- sobech svrchu uvedených.39) Jinak základ v právu městském objevuje se též ve formě pignoris, tedy s předáním držby věci do rukou věřitele. Nejčastěji šlo i tu o klenoty, pásy, látky drahé, koraly, ale i vozy a jiné nářadí, aneb i dobytek, zvláště koně.40) Někdy základy pro bez- pečnost zapisovány v knihy městské. Nebyl-li základ v čas vyplacen, nastala exekuce, při čemž základ ručil nejen za summu půjčenou, ale i za všeliké škody a 41) zvláště za náklady dopravní. Výjimka o živém základě platila i tu. orace, nezaviněné zničení věci stihalo věřitele, jenž pozbýval vůbec možnosti summy své dojíti; ovšem i dlužník ztrácel právo své na výplatu a tedy eventuelní hyperocha. Kdyby však názor o zavázání pouze realním měl býti konsekventně proveden, neměl by ztráceti dlužník právo výplaty, nýbrž měl by míti právo proti výplatě žádati za náhradu škody. Ale tak daleko právo přece nešlo, neboť tím by se stalo postavení věřitele příliš nepříznivým. Jen tehdy, nastala-li deteriorace, nebo úplné zničení vinou věřitele, mohl dlužník náhradu za škodu jemu tím způsobenou, tedy hyperocha požadovati. Poměry však úplně se změnily, když zástava stala se accessorní, když vedle zástavy zůstal i dlužník zavázán. Nebylo tedy více účelem zástavy po- dati věřiteli provisorní plnění, nýbrž pouze a jedině poskytnouti jemu větší jistoty. A proto i deteriorace nestihala, pokud nebylo mu lze přičítati vinu věřitele, nýbrž pouze dlužníka. 35 Kn. Rožmb. 116., 191.; RT. I. 13., 18.; Kn. Drn. 121.; Zř. 1535, 1. XLII. 36 Čelakovský. Soud komorní 35. č. 9.; A XIX. str. 131. č. 2261. 37 III. 22. 10. 38) COZ. B. X.; MOZ. 64 a 66. 39) Prasek, Organisace 8. a 9.; Prasek, Tovačovská 36. a 42.; Menčík, Kniha Jičínská 17. a j. 40) Prasek, Organisace 146; týž, Tovačovská 56.; Tkáč, Liber inf. 56.; Menčík, Kniha Jičínshá str. 35.; Kniha Kolínská od r. 1393. (Krasnopolski); Kniha Nového města Pražského ČČM. 39. str. 445. 41) Rössler I. 108.; II. 560.; právo Norimberské dle knih města Rožmitála f. 87a., 88.; základy snadno zkáze podléhající prodávají se téhož dne. Rössler II. 568.

Strana 47
47 V právu norimberském měl vždy přednost přítel při prodeji z volné ruky.42) Koldín odkazuje při základě výslovně na vůli a smlouvou stran 43) a uvádí ustanovení pouze pro případ základu na určitý čas.44) Jestliže totiž v určité době summa zaplacena nebyla, měl věřitel do dvou neděl dlužníka upomenouti, po uplynutí této doby mohl zástavou další k penězům svým si dopomoci. § 7. Zástava důchodů královských. Panovníci středověcí jsouce v tísni zastavovali nejen statky komorní a knížecí, města a hrady, nýbrž i jiné prameny svých příjmů, regaly a úřady. A tu nutno předem vytknouti, že starší doba neznala rozdílu mezi právy knížete jako osoby soukromé a jako panovníka. Oboje práva stejně byla v neobmezené disposici vladaře, takže tatáž pravidla ve příčině knížecích práv platila pro knížete jako pro soukromníka i jako pro knížete. Tak bylo i u nás, a knížata Česká v té příčině stejně si vedla jako knížata sousední, čímž se stalo, že byly doby, kdy většina práv knížecích bud lénem buď zástavou trvale neb dočasně byla převedena. Bohužel právě z oné nejstarší doby zachovalo se nám málo zpráv o tehdejším hospodářství s důchody královskými. Na prvém místě byly to úřady, které skýtaly vydatný zdroj důchodů knížecích. Poukazujíce ve příčině tehdejších poměrů úředních a jmenovitě ustanovování úředníků na Čelakovského, připomínáme tuto jen, že v nejstarší době ustanovováni bývali úředníci asi vůbec nájmem neb zástavou buď na určitou dobu let a za určitou summu peněz ročně odváděnou,2) aneb na tak dlouho, dokud zástava vyplacena nebyla. Tak dělo se jmenovitě za Jana Lucemburského.3) Ustanovení Majestatis Carolinae4) a Ondřeje 42) f. 87. a 88. 43) H XXIII. 44) HXXVII. a XXVIII. Právní dějiny. 2) Tak zastaven (locare) úřad vladaře knížecího (villicatio) na tři léta za plat 100 marek (CM. VII. č. 390.), a úřad knížecího vladaře v Olomouci za 80 marek (CM. VII. 391.); dle jus regale montanorum (III., VI. 22.) měl nájem urbury končiti vždy v stejnou lhůtu jako nájem mince; patrně aby pachtování obou jednomu bylo možno (Čelakovský, Právo horní). Zastavení urbury viz S. Gerhardi č. 81. 5) Na př. Frenclinu Jakubovu synu dluhoval týž panovník stále 1200 až 5000 hř. stříbra, a zastavil mu za to mimo jiné před rokem 1330. úřad cudy Poděbradské. 1331 úřad podkomořský (ve 1200 tř.), 1336, purkrabství na Přimdě a písařství berniční kraje Plzenského, a r. 1342. důchody rychty Staroměstské (Srov. Zoubek, Památky VIII.) 4) Čl. XVII.

Strana 48
48 z Dubé 5) nasvědčují tomu, že bylo zvykem zastavovati úřady všechny, kde který, a to do několikáté ruky. Následkem toho bylo, že úředníci jsouce nesesaditelni a považujíce úřad pouze za zdroj příjmů, snažili se z něho co nejvíce vytěžiti, a nejen že tax nedodržovali, nýbrž zvláště při soudě libovolně si vedli. I nastala za Karla IV. jistá reakce proti tomuto hospodářství,6) následkem jejíž i ustanovení Majestatis Carolinae jak ukazuje Ondřej z Dubé, skutečně v platnost vešlo. Dle toho neměly býti prodávány ani zastavovány úřady nejvyššího komorníka, nejvyššího soudce, písaře zemského, komorníků a všech úředníků s nimi souvisejících v Čechách, v provincii (?) Plzenské, v knížetství Vratislavském a Budišínském.7) Král měl při korunovaci přísahati, že předpis tento zachová. A jestli by přece někoho, buď král neb někdo jiný úřad zastavil, moci žádné míti to nemá. Tím úřady nejvyšší vyloučeny jsou z práva disposičního kní- žecího a pouze nižší úřady zvláště v městech královských zůstaly v jeho moci. Nejčastější jak dříve, tak i nyní bývaly v městech zastaveny rychty. Tak zastavil král Jan rychtu Mosteckou (r. 1339),8 Karel Kutnohorskou (1363),9) Václav Chodskou (1388),10) Pražskou (1401),11) Ústeckou (1404)12) a Budějovickou (1407),13) Jiří úřad Domažlický (1469)14) a fojtství šesti měst (1460).15) Ale také jiné úřady městské bývaly zastavovány.16) Obyčejně šlo o zástavu s právem požitku do vyplacení, jen výminkou o zástavu umořovací.17) Zástava nebyla obmezena pouze na první osobu, nýbrž mohla 18) ovšem vždy za summu původní neb menší, býti dále převedena, 5) Čl. 93. 6) Vylíčení těchto poměrů v S. Cancelariae str. 139. 7) Český překlad má správněji v Čechách, v knížetství Vratislavském a Budišínském a markrabství Moravském. Ondřej z Dubé přidává k tomu ještě úřad purkrabí Pražského, a vy- světluje ustanovení to tím aby bylo lze neschopné úředníky odstraniti. Čelakovský II. 338. 9) Tamtéž II. 592. 10 Tamtéž II. 208. 11) Tamtéž I. 187. 12) Tamtéž II. 994. 13) Tamtéž II. 1066. 14) Kögl. Tauser Pfandschaften. 15) Pangerl Goldenkron 501. 16) Rg. II. 953 r. 1309 . . . proventus officii in Monte Chutna, quod Schrotampt v. dicitur... nomine pignoris duximus obligandos. 17) Ruk. opav. biblioth. musejní l. 34. obsahuje zástavu platu a fojtství v městě Opavě, kde zastavovatel (Viktoryn, kníže Minsterberské) ustanovuje dobu trvání ». . . a toho mají požívati a užívati i držeti, počnouc od tohoto sv. Jiří po datum tohoto listu najprv příštího, tak dlúho, dokudž by svrchu- psaných 1000 zl. sobě z toho nevybrali . . .« 18) Jacobi č. 80. . . . quod ipsum judicium pro eadem summa pecunie, in qua sibi obligatum fore dinoscitur, alteri cui voluerit obligare, vendere aut

Strana 49
49 jen se zvláštním privilejem za větší. Někdy úřad zastavený dosti rychle z ruky do ruky přecházel.19 Ale i jiná práva zastavována. Tak král Jan zastavil Petru z Rožm- berka r. 1325, vedle několika vsí i »Conductus sive ducatus« od Nové Plzně až k Žebráku,29) a král Karel dal v zástavu desátek horní.21) 224 Často ovšem, vždy jen na určitý čas, zastavována i mince a různé berně,23) zvláště berně židovské 24) a cla.25) Ještě za Ferdinanda I. se podobné zástavy vyskytují; tak r. 1532. zastaven důchod z porybného radě Starého města praž- ského 26) a r. 1556. kadanským důchod z platu domovního a ungeltu až do úplného umoření summy půjčené.27) Z téže doby (1534) jest zajímavý případ zajištění. Ferdinand totiž slibuje obci Starého města pražského, pakliby do dvou let summy půjčené nezaplatil, že bude moci uvázati se v ungelt v Praze se všemi právy až do vyplacení, jemuž má výpověď půlletní předcházeti.28) I lze celkem říci, že důchody královské buď panovníky samými, neb těmi, kterým z různých příčin propůjčeny, v případu potřeby zastavovány byly a to k držení a užívání až do vyplacení, a jen řídčeji jako zástava umořovací, a málo kdy jako pouhé zajištění placení v čas. V starší době bylo zastavování pravidlem, později vyskytuje se jen u panovníků nehospodářských častěji, obmezeno jinak pouze na stav nouze; až konečně novými názory z práva soukromého přesunuje se do práva veřejného. pro bonis seu rebus aliis iuste vale aut permutare . .. Čelakovský II. 339., 393., 1066. V tomto posledním případě jedná se o osoby dvě, které společně právo disposiční mají a každá jen část užívá. 19) R. 1469 král Jiří zastavil úřad Domažlický se vším příslušenstvím Protivovi z Rozenthalu za 4000 k. gr. s výplatou po třech letech s roční výpovědí. Týž převedl r. 1473 právo své bratru svému Lvovi. Ještě téhož roku prodal Lev úřad Domažlický Zdenkovi Sternberkovi za 3000 zl. R. 1478 přešel na Kateřinu z Pechy, které král Vladislav právo potvrdil a výplatu o 500 k. zvýšil. . . . Kögl. Tauser Pfandschaften. 2°) Rg III. 446. 21) S. Gerhardi č. 68. 22) СM. VII. 377. a 378. 23) Zoubek, Frenclinus 240.; Paugerl, Goldenkron 421.; r. 1420. Sigmund zastavuje v dluhu 1000 kop berni 100 kop z kláštera Hradištského u Olomouce (Sbírka Bočkova č. 3883.); berně z Olomouce zastavena Vladislavem 1499. (A. XVIII. 142.). 24) S. Gerhardi č. 23.; registra Vladislavova A XVIII. str. 237. z r. 1500. 25) R. 1415 Jan hrabě z Leuchtenberku zastavuje jemu propůjčené clo: . .. Und wenn wir dann den obenanten unsern Zoll zur Eger umb die ob- genante summe Gulden in kurczer oder langer czeit von in wider ablösen wollen, das sullen und mügen wir thun ye czu sand Mertens tage oder in acht tagen vor oder in acht tagen nach. (Orig. arch. chebského. op. v mus. zem. čes.) — Podobně král Jiří zastavil clo v bráné Vyšehradské měšťanům Nového města pražského v 500 kopách (Čelakovský I. 730. z r. 1459). 26) Čelakovský I. 365. 27) Arch. města Kadaně, Copiale 1557—59 p. 269. Opis zem. arch. čes. 28) Čelakovský I. 367.

Strana 50
50 8 8. Zástava nemovitostí. I. Právo zemské. (Zástava v Čechách s držbou bez desk.) Nemovitosti předmětem právního obchodu vůbec a zástavního práva zvláště staly se později než movitosti, které, jak již praveno, byly dříve v soukromém vlastnictví a v disposici jednotlivce než ony.1) Nemovitosti vůbec měly za starodávna cenu menší věcí movitých, a volno bylo asi jednotlivci okupovati jich tolik, kolik potřeboval a na kolik stačil. Znenáhla nabývaly nemovitosti větší ceny, hlavně zpracováním a úpravou k užitku, vymýcením lesa a proměnou v jeho role.2) Les dlouho byl bez ceny a později přešel v majetek knížete. Nejstarší fase zástavního práva nemovitostí jeví se zástavou s předáním držby do rukou věřitelových. Teprve však od doby, kdy nalézáme zápisy deskové, lze nám spolehlivý obraz o poměrech těchto si učiniti, kdežto pro dobu předchozí na kusých zmínkách jest nám přestati. V té době byl to v první řadě vládce, pak kláštery a konečně několik velmožů, kdož zastavovali. Nejstarší zástavní listina nám známá, padá do r. 1215,3) kdy Přemysl I. zastavil dvě vsi za hřivnu stříbra. Od té doby máme řetěz nepřetržitý. Zástava označována jako obligatio, obligare,4) assignare no- mine pignoris,5) obligare nomine pignoris,6) teprve mnohem později- i jinak. Předmětem bývali nejčasněji celé vsi 7) a hrady, řídčeji jedno- tlivé kusy pozemků,8) mlýny 9) a platy.10) 1) Schreuer, Verfassungsgeschichte 22. a n.; Lippert, Socialgeschichte I. 300.; dále pojednání Kadlcova, Peiskrova a Pekařova o zádruze. ) Ač na agrární povahu práva českého již několikráte bylo poukázáno, nedostalo se jí dosud náležitého ocenění. Dávno potom, když již příčiny tuto povahu vyvolávající odpadly, zachovalo si právo české tento ráz, jenž zvláště v soudě patrným byl. Také desky zemské, a zvláště jich neobyčejný rozvoj lze v souvislost s touto povahou uváděti. Ani zřízení obnovené úplně ji ne- odstranilo. 3 Rg I. 259. z r. 1215. 4) Rg I. 259., 285, 939. Rg II. 143. 6) Rg III. 118. Příklady v poz. 3.—6. a také Rg III. 454. 8) Jacobi č. 73. Rg II. 143., 872.; Tadra, Formuláře XIII. stol. str. 14. 10) Rg I. 596.; Tadra, Kancel. Rožmberská 267.; S. Gerhardi 29.

Strana 51
51 Smlouva uzavírána patrně podobně jako smlouva trhová, a to předáním věci zastavené do rukou věřitele, listiny mluví o resignare. Dálo-li se předání toto před svědky neb soudem, nemůžeme říci. Obyčejně na doklad smlouvy zřízena listina se svědky. Povinností dlužníka bylo převésti držbu náležitým způsobem na věřitele a nerušiti jej v držení,11) ale příslušelo mu právo vy- platiti věc bud kdykoli do let promlčení t. j. do 3 let a 18 neděl,12) anebo do určité ovšem kratší doby.13) Nevyplatil-li dlužník v právní lhůtě nabyl věřitel vydržením vlastnictví.14) K výplatě čili splnění dlužník nebyl nucen, neboť vázanou zůstala pouze věc (obligatio rei),144) která po případě se stala vlastnictvím věřitelovým. Věřitel měl právo na držbu věci s užíváním až do splnění. Neměl však práva ani žádati za zaplacení ani věc bez zvláštního povolení 15) ve smlouvě prodati neb dále zastaviti. Teprve po uplynutí smlouvou ustanovené doby, neb nebylo-li této, po vypršení let zemských, mohl věřitel věcí jako svou nakládati. Byla tedy v nejstarší době zástava ve všech případech zástavou propadnou.16) Užitky se nepočítaly na splátku dluhu,17) ačkoli dle práva církevního tak býti mělo. Ani kláštery však předpisu toho ne- zachovávaly. 18) Spory ze zástav náležely soudu cudnímu, a znenáhla přešly 19) k soudu pražskému specielně. Zástava v této jednoduché formě zůstala s jistými změnami vyhražena i později zápisům královským statků komorních a ko- runních 20) (Zástava v Čechách s držbou v deskách.) Soukromé právo české vlastně stojí a padá s deskami zem- skými. Není tomu jako v právu německém, kde listina a kniha městská význam měla pouze podružný. To právo, které před za- vedením desk bylo, dovedeme sestaviti jen v kusých rysech z ne- patrného jednak počtu listin z oné doby zachovaných, jednak 11) Rg II. 872., 919.; III, 118, 372. 12) Většina případů již uvedených. 18) Případ řídký. Rg I. 259.; II. 939. 14) RPZ. čl. 72. 14a) Srovn. § 6. pozn. 34a). 15) Toto udělováno hlavně pro případ smrti Rg II. 872. a 1206. 16) Rg I. 259.; II. 939.; RPZ. čl. 72. Rg I. 596.; III. 372., 530. 187 Rg I 596. 198 Kn. Rožmb. čl. 248. a 249.; dle RPZ. čl. 72. byl půhon trojí. 20) Podobná zástava tvořila i v Polsku počátek vývoje. Bandtkie 325.; Burzynski 463.; Hube XIV. stol. 177. 177

Strana 52
52 z analogie s jinými právy slovanskými. Teprve zavedením desk položen pevný základ rozvoji práva o nemovitostech.21) Zástavní právo, teprve ve XIV. století zápisem v desky většího rozšíření nabyvší,22) rozdělilo se záhy na dvě skupiny a to v právo zástavní s držbou a bez držby. První slula nejčastěji zástava trhem neb zástava se správou, druhá beze správy neb zápis dluhem. První byla starší a souvisela s dobou před deskami, druhá teprve institucí deskovou vytvořena byla a nabyla později převahy nad první. Zástava se správou měla dle Všehrda 23) formu podobnou jako trh, jenže se dokládalo »s takovú výměnkú, že on J. bude moci to dědictví neb jeho dědici vyplatiti od téhož S. neb dědicóv jeho svrchupsanými 500 kop a to, kdybykoli strana straně dala rok napředvěděti«.24) Ale ve skutečnosti zvláště v starší době byla forma poněkud jiná »J. protestatus est, se teneri CC. m. J., in quibus quidem pe- 21) Literaturu práva deskového viz Čelakovský, Právní dějiny str. 262. — K vyjasnění pojmů přispěl nemálo spor Krasnopolski-Czyhlarz proti Randovi... Dodatkem ke článku Čelakovského »Desky« chceme jen něco o době vzniku této instituce uvésti: Uvážíme-li, že většina listin u nás před r. 1150 jest původu velmi po- chybného (Emler, Kanceláře 6.) a že teprve okolo tohoto roku kancelář královská se utvořila (tamtéž 7.), rozpakujeme se klásti vznik instituce této, která předpokládá písařské umění na jisté výši, do doby starší. Působil zde asi také vliv církevního práva; vždyť celý personal kancelářský sestával z duchovních (Emler, O Zbytcích 15.). Původní účel a zároveň i příčina jich neobyčejného rozšíření a propracovanosti zásad, k jakému v zemích západních, zvláště v městech německých, to nikdy nedošlo, souvisí s agrární povahou práva českého vůbec a soudní její stránkou zvláště. Ne poslední příčinou snad byla i ona zvláštní vázanost majetku pozemkového půhonem způsobená, kterou svrchu jsme objasnili, ježto musila tu býti snaha, vázanost tu, co možná, veřejnou učiniti, interessenty s ní seznámiti, a tím od možné škody je ochrániti. Zda-li ukládány původně u desk opisy, nebo zda-li hned s počátku činěny zápisy, rozhodnouti nelze. Tolik však lze bezpečně tvrditi, že instituce, tak jak ji z konce XIII. a s počátku XIV. století známe, nalézá se již v po- kročilém stupni vývoje. Nejspíše Přemysl II. i tu zasáhl organisatorsky a dal instituci pevný podklad. Aspoň uvádí se r. 1257. Přísnobor jako první notarius terrae (Cela- kovský Pr. děj. 219.). Zavedení desk krajských souvisí asi s jeho uspořádáním zřízení krajského (Rieger, Zřízení 30.), neboť nezdá se býti správnou do- mněnka, jako by desky krajské zároveň se zemskými se vyvíjely a těmto kompetenci zvolna přepouštěly. (Ostatně viz Čelakovský, Práv. děj 221.). Označení desky pochází asi od desk dřevěných, do kterých ukládaly se listy, které znenáhla přidáváním nových se rozhojňovaly. Dokladem proto budiž kniha Bydžovská z r. 1311, kde původně bylo 8 listů, ku kterým při- dávány další nejen v zad ale i v před, tak že vzrostl počet všech asi na 200 listů, jichž počátek tvoří str. 25. 22) Nejstarší zástava jest z r. 1351. (DD. I. 100.). . . I. recognovit coram beneficiariis Prag., quod tenetur veri debiti 1000 gr. in qua pecunia con- descendit de hereditatibus ... podobně 1356. (DD. I. 101.) a j. 23) V. 2. 24) Příklad podobný skutečný DZ. III. C 22. (r. 1505), a II. K 10, (1534).

Strana 53
53 cuniis de hereditatibus... condescendit ad habendum, tenendum, possidendum, utifruendum, faciendum, quod pro libito sue volun- tatis tanquam de propriis hereditatibus.25) Česky podobně: »M. přiznal se před úředníky pražskými, že jest dlužen 500 kop grošů, v kterémžto dluhu vihned postoupil, jemu dědictví a dílu svého . . .«26) Zástava se správou většinou podléhala zásadám trhu, lišíc se od něho pouze časovou obmezeností, tak že se i do trhových desk psala.27) Není pochyby, že v nejstartší době i ohledně zástavy měly desky ráz deklaratorní,28) ale později jmenovitě za Všehrda měly již ráz konstitutivní. Nebylo však ani za Všehrda třeba, aby všechny zástavy deskami se děly, nýbrž připouštěly se i listinné zástavy, které byly nutny u oněch statků, jež v deskách zapsány nebyly,29) aneb děly-li se v době, když desky nebyly přístupny.30) V případě tomto, obyčejně listy zapisovány při příštím otevření desk.31) Prvním požadavkem platnosti smlouvy zástavní, pokud dskami se uzavírala, byla způsobilost stran. Vkládající — dlužník, musil býti plnoletý, a musil zboží ve dskách vloženo míti. Němý mohl kýváním hlavy vůli na jevo dáti. Nezletilé osoby zletilými jsou zastoupeny. Je-li statek v nedílné ruce více zletilých, všichni přítomni býti musili nebo musili souhlas svůj dodatečně prohlásiti.32) Ten, komu se vkládalo, musil býti 25) DD. XIV. 76. z r. 1400; Formae literarum apud tabulas v CJB. II. 2. str. 299., č. 50. a 63. 26) DZ. 84. D 13a. (1532). 27) Vl. zř. čl. 148. 28) Czyhlarz. Besitz 272. 29) Všehrd IV. 4, I. ... Nemá-li sám toho ve dskách, což jest prodal nemóž ve dsky jinému klásti, a to netoliko trhem, ale ani zástavú, ani zá- pisem, ani kterým jiným vkladem ... Všehrd IV. 4. 4. ukazuje na to, že dosti bylo statků, které nebyly ještě v této době v deskách, kde tedy i zá- stava mimo desky díti se musila. — K vložení takového statku do desk bylo zapotřebí svolení královského, eventuelně, nebyl-li tento v zemi, panského. 30) А II 55., 417. a j 31) Zvláště za válek husitských bylo podobných listů mnoho. Proto r. 1437. stalo se usnesení o nich .. že takoví listové a zápisové, kteříž sú řádně a s svědomím panským, rytieřským neb panosským pod jich pe- čeťmi psány aneb dělány, že takowí listowé moc mají, a ti kdož takowé listy mají, na nichž sú jistcowé živi, aby sobě ty listy a zápisy ve dsky zemské kladli vedle řádu a práva, země této počnúc od tohoto času na prvé, na druhé, na třetí a konečně na čtvrté suché dni pořád zběhlé, a v tom času těch čtyr suchých dní budú sobě moci klásti ve dsky zemské, na každý den před úředníky pražskými. Pakli by byli kteří listové takowí, na nichž by jistcowé pomřeli, a byla která odpora proti nim, aby byli s nimi přede pány a před úředníky na suché dni prvé nebo druhé ... a okázali se s nimi. Pakliby se kto s takovými listy neukázal před pány a před úředníky, a je zatajil. tehdy takowí listowé dále i žádné moci nemají ... DD. XXI. 266. 32) Všehrd IV. 4. Dle zř. Vl. čl. 171. jsou nevěstky a nemanželské děti nezpůsobilými jak aktivně tak pasivně.

Strana 54
54 způsobilým ke dskám (právo ke dskám). Není pochyby, že v nej- starší době způsobilost tato byla obecnou, a nezpůsobilost vý- jimkou. Znenáhla však kruh způsobilých se uzavíral, takže toliko statky pánů a rytířů se hodily k zápisům. Měšťané, sedláci a dě- dinníci pouze se svolením krále mohli deskového zboží nabýti. Jen Praha a Hora Kutná 33) měly právo deskové. Později ovšem udě- leno i jiným od případu k případu.34) Cizozemci byli způsobili pouze se svolením sněmu a krále, jenž musil zároveň relátora k deskám poslati se zprávou o tom35); stalo-li se však přece, že kdo cizozemci prodal neb zastavil, ztratil cizozemec peníze své, a zboží na krále spadlo. Vklad se děl u desk osobně, výminečně a to jen z důležité přičiny z rozkazu králova (neb v nepřítomnosti jeho plného soudu)36) odebrali se úředníci desk na jiné místo, aby zde vklad přijali. Byli to dva vyšší úředníci, kteří z Prahy na venek se odebrali a po skončeném vkladu zápis učinili s dodatkem ... »stalo se toto přiznání v městě (Meytě) před J . . . místosudím a M . . úředníkem KJMti při dskách zemských podle práva k též (Kateřině) jakožto k nemocné vyslanými.«37) 33) Všehrd IV. 5., § 4. Instr 1541 34) Arch stav 42. pro Jičín, tamtéž 47. pro Tachov; DZ. 250 D 1 pro Domažlice 35) Otázka tato souvisí vlastně s incolátem a odkazujeme proto na článek Riegrův Incolat v Mihler-Ulbrichově Staatswörterbuch II. sv. V zemích českých totiž jest k zápisu a nabytí statků deskových za- potřebí incolátu, jejž uděliti mohl král se sněmem společně. Právo toto pří- slušelo sněmu již od r 1310 — Všehrd (IV. 5, § 9 a III. 17, § 4) ne- zmiňuje se o tomto spolupůsobení sněmu, a mluví jen o králi, a jeho svolení. Snad že praxis až do usnesení sněmovního z r. 1486. přece jen kolísala a mnohdy se svolením panovníka se spokojovala. Usnesením tímto, jež přešlo do všech pozdějších zřízení zemských (Zř. Vl. 4, 12.) ustanoveno přesně, že cizozemci nic se nesmí prodávati ani zastavovati pod ztrátou cti a vypo- vězením pro prodávajícího (zastavujícího) a ztrátou statku i peněz pro kupce; ač neměl-li svolení krále a stavů. Svolení to mělo býti však uděleno pouze tehdy, neměl-li cizozemec statky mimo zem (požadavek ten odpadl v zř z r. 1549 B 15), srovnal-li se ve všem s obyvateli země a ujistil-li a slíbil-li králi, jako svému jedinému pánu a vládci. To však neplatí o Moravanech a »jiných zemí obyvatelích, kteříž sú dědičně a wěčně k králowství Ceskému připojeni a wtěleni«, neboť ti se za cizozemce nepokládají, nýbrž mohou statků bez těchto obmezení nabývati. 36) Všehrd IV. 8. Nejdůležitější příčinou takového zápisu bez osobního dostavení se strany byla těžká nemoc a staroba. Úředníci na místě samém sepsali rekognici, a po návratu do desk zapsali relaci. Zř Vl. 180. Aby po- skytnuta byla možnost vkladu i těm, kdož pro příčinu neodkladnou dostaviti se nemohli k deskám osobně, při nichž však nebylo lze užiti prostředku tuto líčeného, poněvadž na př ze země pryč odcházeli, užíváno listu přiznáva- cího (recognice), který při příštím otevření desk slovo od slova v desky se kladl, když se s ním zástupce strany dostavil. Než žádný taký list platnosti další neměl než do příštích suchých dní, leda by byl obnoven. Umřel li však vydatel jeho před vložením v desky, list moci pozbyl... Všehrd IV. 9 37 DZ. III F 14. (z r. 1537).

Strana 55
55 Tímto vkladem bylo vlastně vše hotovo. Původně předcházely 38 asi vkladu jisté formality, o nichž však nic bližšího nevíme, později zvláště v době Všehrda akt před úřadem deskovým do- stačil. 38a) Stal-li se nějaký omyl, mohl býti napraven jen novým při- 39) znáním před úředníky. Zástavou věřitel nabyl držby příslušného objektu, spolu s právem ho užívati. Zcizení neb propadnutí záleželo na úmluvě. V starší době vyskytují se nejčastěji zástavy, v nichž o tom není ustanoveno nic. V případě tom platilo ustanovení svrchu zmíněné o letech zemských. 40) Později stalo se zvykem stanoviti výpověď a to bud půlletní nebo roční. 41) Výpověď, která se dovolovala někdy jen do určité doby, dála se buď ústně nebo poslem anebo listem od desk. 42) Někdy též slibováno, že zástava do určité doby se ne- vyplatí. Nevyplatil-li dlužník zástavu, ustanovuje se nejčastěji pro- padnutí nebo užívání 43) nebo ovšem zřídka kdy prodej, při kterém si dlužník vymiňoval právo předkupní. 44) Věřitel, nebylo-li mu vý- slovně vyhraženo smlouvou, nemíval práva žádati za splnění. 45) Týž musil nésti náklad spojený s obyčejným užíváním věcí; náklad neobyčejný a předvídaný smlouvou se stanovoval; 46) nepředvídaný 47) připadl dlužníkovi. 38) Czyhlarz, Besitz 272. 38a) V zápise deskovém výslovně, zejména jednotlivé části musily býti uvedeny, jinak na to, co uvedeno nebylo, zápis se nevztahoval. (Všehrd IV. 4., 15). — Následkem zásady publicity desk bylo třeba při zápise se pře- svědčiti, zda-li objekt jinému není zapsán nebo vůbec zatížen; neboť byť i správa byla dodávána, mohly přece nastati okolnosti, kdy by věřitel zkrátka přijíti mohl, srov. Všehrd IV. 5., 15. 39) Zř. Vl. čl. 18.. . Obyčejně se opravoval omyl juxtou na př.... B. a W. bratří z L. přiznali se před úředníky Praž., že jakož jest se omyl stal v tom trhu, že v něm není položeno ani napsáno, i seznali se před týmiž úředníky, aby bylo připsáno a tak stálo: potoky, rybníky i maj ty užívati cum potestate, jakž sú po předcích svých i sami také měli, drželi, užívali i se zpráwú ... DZ. II. J. 14 (1499). 40 RPZ. čl. 72. Ustanovení to odpadlo již za Všehrda. 41) Všehrd V. 1.; DZ. 249. A. 23.; 84. G. 5. 42) Formu takového listu od desk na výpověď podává Všehrd VIII. 15. Pravidlem bylo list takový vydávati na sv. Jiří neb sv Havla, aneb dvě neděle před neb po tom kterém svatém. Jen tehdy, když zápis výslovně dovoloval výpověďi jindy, bylo lze na jiný termin list tento poslati. Že datum tu zvláště důležitým bylo, nebude tuším nikdo pochybovati. Aby ten, jemuž výpověď se dala, list přijal osobně, toho třeba nebylo. Při vydání listu poznámka o tom hned u příslušného zápisu se stala na př. ... DZ. 249. A. 23.a »1513. Vít dal listem od úřadu napřed věděti Janovi«. 43) DZ. III. F. 12. z r. 1531; 84. C. 9. z r. 1523; A. I. 407. z r. 1424; A. VI. 479 z r. 1428; CJB. II. 2. 299. a n. Formae; Všehrd V. 1., 3. 44) DZ. 249 A. 23a. 45) Všehrd V. 2., 2. 46) A. VI. 479. z r. 1428. 47) A. XIX. 600.

Strana 56
56 Věřitel deskový měl přednost před dlužníky, kteří na základě rozsudku se vésti chtěli. Tito měli právo zvésti se jako na oby- čejné dědictví, ale dříve než vzali listy na odhad, bylo jim složiti dluh u desk a obeslati držitele k těmto. Týž měl peníze vzíti a po odhadu dědinu postoupiti, jinak se proti němu obranním listem zakročilo. 48) Dlužník měl obyčejně povinnost správy t. j. ručil za nerušenou držbu věřitelovu a právo výplaty 49) dle smlouvy. Výplata děla se tím způsobem, že se složily peníze u desk, a věřitel se o tom zvláštním listem 49a) uvědomil, aby v určitý den se dostavil, peníze si vzal a statek propustil. Povinností jeho bylo tomu se podrobiti; nepodrobil-li se, ztratil peníze i dědinu; peníze dostal úřad a dědinu dlužník. 50) Toto staré právo však změněno později tím způsobem, že v tom případě zaveden list obranní; a peníze vydávány přece věřiteli. 51) Usnesením soudním z r. 1496 52) zaveden byl za těchto okolností prostý půhon o dědictví. Dlužník mohl voliti postoupení buď prostým propuštěním nebo trhem se správou. 53) V prvém případě bylo nutno celý zápis zase čísti. 54) Vypověděl-li dlužník dluh t. j. dal-li věděti, že jej zaplatí, a po uplynutí té lhůty ve 3 letech a 18 nedělích nezaplatil-li, pro- mlčela se výplata jeho. Ovšem výplata bez ustanovení terminu ne- promlčela se vůbec. 55) Věřitel mohl zástavu zastaviti jen po výslovném svolení dlužníka, poněvadž tento druh zástavy se jevil jako zástava propadná po určitém čase, neb jako zástava užívací. Zástavě dědiny na roveň byla postavena zástava platu. Plat počítal se k nemovitostem a zapisoval se právě jako dědiny v desky 48) RT. I. 227. z r. 1485; Zř. Vl. 93. 495) Někdy i tato prodávána. DZ. 84. G. 8. z r. 1513. 40a) List tento, jehož formu podává Všehrd VIII. 16, nemohl býti dříve vydán dokud peníze u desk skutečně složeny nebyly. Peníze, stranou samou spočítané a zapečetěné, přijímal písař menších desk. S listem tímto zároveň býval spojován list druhý, který oznamoval straně, kdy složitel si přeje, aby se k deskám dostavila. Mohlo však oznámení to i v prvém listě býti obsaženo. 50) Ondřej z Dubé čl. 14. V nejstarší době nebylo jednání tak jedno- duché. Uřad nepřijímal složených peněz, nýbrž dlužník přímo musil se obraceti na věřitele, a nechtěl-li tento zaplacení přijati nezbylo než poháněti ho, a pro- dělati zdlouhavý proces a vleklou exekuci. Případ takový je ještě v RT. I. citationum vetustissimi (zlomek Jindřichohradecký) z r. 1318 (str. 35.). Leo conqueritur super W ..., quia tenent hereditatem suam in obligatione in B... in IX. marc. argenti ab ipso et a patre suo quondam W. in obligacione, proqua nolunt dictum argentum recipere nec de hereditate condescendere nominata... Na to následuje zápis o dalším průběhu processu a konečně o zvodu. 51) 52) 53) 54) 55) Všehrd V. 1.; Teige, Umluva 57. Vl. zř. čl. 43.; Všehrd III. 21. Zř. Vl. čl. 142. Zř. Vl. čl. 182. Vl. zř. čl. 200.

Strana 57
57 zemské. Formy a ustanovení byly zde stejné jako při zástavě dědin, jen bylo náležitě postaráno o možný případ, že by plat v čas se neodváděl, kdy bývalo dovoleno brání nebo uvázání. 56) Cítil-li se někdo zápisem zástavy zkrácena ve svých právích, podal odpor proti zápisu, to jest, ohlásil obranu a nárok svůj, 57) v letech zemských od zápisu počínaje; a v něm udal příčinu a slíbil odpor provésti t. j. žalobou vystoupiti od podání odporu ve 3 letech a 18 nedělích. Žalovaným byl zde vždy skutečný držitel statku, kdežto ten, jenž převedl statek, za jistých okolností pouze jako vedlejší osoba přistupoval. Nebyl-li odpor v čas proveden, právo proti zápisu vystoupiti zaniklo, a zápis nabyl plné platnosti. Zne- užívání odporu měla brániti kázeň panská, kterou trpěti bylo odporovateli při odporu zmatečném. (Přechodné tvary zástavy v Čechách.) Od zástavy s držbou k zástavě bez držby, jež u nás nabyla tvaru zástavy s uvázáním, byla některá přechodná stadia, jež zahrnujeme ve dvě kategorie a to v zástavu umořovací, ve které držba sice přecházela, ale plody sklízené v dluh se počítaly, a v zá- stavu bez držby a bez uvázání. Zástava umořovací (Todtsatzung, vive gage), má kořen svůj v právu kanonickém, jež zakazovalo bráti úroky vůbec 58) t. j. přímo i nepřímo požitky věcí. 59) Ustanovení ta mají i statuta první pražské provinciální synody za arcibiskupa Arnošta. 60) Vzdor tomu objevuje se forma tato u nás jen zcela zřídka a to proto, že zástava mladší, s uvázáním, dosti záhy se vyvinula, a mnohem pohodlnější byla, 56) Formuli uvádí Všehrd V. 3., 1.; latinská ze starší doby zní z r. 1337: . . . K. filia olim H. protestata est coram ben. Prag. se teneri 1000 sex gr. B. et. suis heredibus, in quo debito statim condescendit sibi de censibus suis infrascriptis, videlicet decem sexagenis gr. census annus et perpetui ... et de aliis hereditatibus suis et censibus omnibus habitis vel habendis, quae fuerunt olim H. patris sui et quae hereditates et census possunt per tabulas quomodo cumque conquiri ad habendum, tenendum, vendendum, alienandum, obligandum pro eis, si opus fuerit cum camerario pignorandum et faciendum de eis, quidquid placet de eis, sicut de propriis hereditatibus sine omni impedi- mento ... DD. 24. p. 31. 57) Ondřej z Dubé čl. 119. a 120,; Všehrd VII. 33.; Zř. Vl. čl. 525. a n. 58) č. 1. a 2. X. de usuris 5., 19. 590 č. VI. X. de pignor. 3, 21. 60) Dudík statuta č. XXXIX de pignoribus: ... Sacrorum canonum vestigia inhaerentes declaramus, quod si quis alteri castrum vel villam seu possesionem quamlibet titulo pignoris obligat, ratione cuius ad eundem ecclesiae inibi situatae ius pertinet patronatus, etsi hoc non exprimat, nichilo- minus apud obligantem ius remanet, praesentandi ex eo, quia fructus rei pignoratae minuunt debitum principale, fructus vero iuris patronatus dum sit spiritualis, nequit cum rebus temporalibus compensari.

Strana 58
58 než zástava umořovací, která vždy větším dílem na dobré vůli věřitelově záležela. Aby se aspoň poněkud libovůli věřitele meze položily, bývalo stanovováno, kolik ročně má se od dluhu odpo- čítati. 61) Dosti často ponecháno bývalo věřiteli na vůli, kdy by věc vrátiti chtěl. 62) V případě prvém doba trvání byla určita, v druhém neurčita, a na věřiteli závislá. Zástavou umořovací býval nejčastěji 63) zastavován pevný důchod nebo plat. Zástava bez držby a bez uvázání nejdříve se vyskytuje u správy a teprve později i u dluhů. Nejstarší forma u dluhů prostě zněla: »Quod si non faceret, tunc pragenses beneficiarii ipsum Albertum vel heredes suos inducere debent super hereditates ipsius B. ubicunque habet vel habebit, absque omni citacione in X. marcis tanquam in jure obtento.« 64) Měl tedy věřitel právo dáti se zvésti obyčejným zvodem na jmění dlužníka a nemusil teprve žalovati. Nebyla-li by tato klausule, nebylo by zbývalo patrně věřiteli nic než půhon z dluhu a zástava byla by se stala vlastně bezvýznamnou, neboť věřitel zástavní měl by potom tutéž moc jako věřitel z dluhu pro- stého. Způsob tento byl asi nejstarší a objevuje se převahou ve způsobě všeobecného zavázání jmění, asi po příkladě správy, která jest v prvotní své podobě generální zavázání jmění prodavače neb osob jiných. Zároveň tvořila tato klausule podklad k instituci zástavy s uvá- záním; neboť zdá se nám uvázání býti zkrácené práva vedení na základě úmluvy stran. Tu zmiňujeme se ještě o zástavě s postúpením. Stalo-li se postúpení ihned, byla to vlastně zástava s držbou, ve tvaru zástavy trhem. Ze starší doby jsou též zápisy 65) o zástavách s postúpením toliko slíbeným t. j. takovým, které ve skutek bylo uvedeno teprve tehdy, nebyl-li dluh v určité a slíbené době zaplacen. Poněvadž z toho vznikaly mnohé spory, dály se zápisy toho druhu pouze tam, kde nebylo se třeba obávati sporu, tudíž kde někdo již v držbě byl, aneb po smrti jiného skutečně sám držby dosíci mohl.66) Bylo tak u věna a dědického postúpení, nikoli však u dluhu. 61 A. IX. 299. z r. 1454. 62) Rg. III. 181. z r. 1318 63) Srov. O zástavě důchodů královských, které často v podobě zástavy umořovací se děly. 64) CJB. II. 2. 301.; Pangerl Hohenfurt 142. z r 1368.; také DD I. 103. z r. 1356.: »Wratislawa cum marito suo S. recognovit coram ben. Prag, se teneri et debere veri debiti 10 m. arg. solvendas in festo s. Mariae pr . . . B ..., quod non solveret in termino eodem, tunc statim beneficiarii Pragenses ipsum B. vel heredes suos debent inducere super hereditates ipsorum W. et S. ubicunque habent vel habebunt sine omni citatione super duas m. arg. census anni ad veram obligationem tamquem in jure obtento... 65) RT. I. 144. usnesení z r. 1456. 66) Všehrd VI. 27., 2.

Strana 59
59 (Zástava s uvázáním v Čechách.) Vývojem obchodu vznikla zástava bez držby, která se lépe hodila, než zástava s držbou a nebylo k tomu tuším, jak domnívá se Krasnopolski, 67) odvolávaje se na listinu z r. 1287. ani přímého působení práva kanonického potřebí, které nebylo ani s to pro- raziti se zástavou umořovací. Vyskytovaly se zajisté čím dále tím více případy, ve kterých stará zástava s držbou, jež pro dlužníka byla vždy nevhodná a po případě i škodlivá, výhodněji pro obě strany nahrazována zástavou bez držby. Zvláště často setkáváme se s touto zástavou při prodeji, kde zbytek kupní ceny jí býval pojištěn; prodávaloť se již v starší době jen zřídka kdy za hotové; většinou bývala složena část kupní ceny ihned, ostatek pak splacen býti měl dle úmluvy v terminech. 68) Německé právo neznajíc instituce deskové zůstalo na svrchu označených tvarech přechodných, na kterých věřitel zástavní měl právo jako původ při vyhrávající a odkázán byl na zdlouhavou cestu obyčejné exekuce; naproti tomu právo české učinilo po- stavení věřitele výhodnější tím, že dovolovalo na základě zápisu deskového nebo listového exekuci zkrácenou. Jest tudíž u nás zá- stava bez držby zástavou s uvázáním. 68a) Tato zástava mladší jeví se vždy jako accessorium, před- pokládajíc pohledávku, jejíž zaplacení jest pojištěno právem zá- stavním na věcech nemovitých nebo na platech 69), a to buď na celém jmění 70) aneb na jednotlivých jeho kusech. 71) Uvázání konalo se buď s komorníkem neb bez něho (vlastní mocí, sua potestate). Nejčastěji spojovány obě formy a dáváno věřiteli na výběr, kterým způsobem se chce uvázati. 72) Druhého způsobu zvláště tehdy užíváno, když pro nepřístupnost desk ne- 73) bylo lze zástavu v desky vložiti, a zápis bylo konati jen na list. 67) Priorität pozn. 68) Bratří z W. prodali zámek za 6000 kop z toho splaceno ihned 3000 kop, a druhé 3000 kop mají býti dány v 5 letech. ... »a to má jim na tom statku ujistiti, jestliže by jim ta summa dána a zaplacena nebyla, aby se mohli w to uvázati s jedniem komorníkem Pražským a to dotud držeti, až by jim jich dána a zaplacena byla úplně .. . i se všemi škodami a náklady skrze to vzatými . . .« DZ. 42. H. 1. z r. 1511. 68a) Že již tehdy i při této zástavě dobře cítili realní povahu práva toho dokladem jest ustanovení zř. Vladislavského čl. 398. ... Než měl-li by se kto komu zawázati pod pokutú w statek uwázanie, toho purkrabie registry nezapisuj, než ukaž jemu ke dskám, tam aby se jeden druhému zapsal .. . 69) DD. XV. 72.; Všehrd V. 5.; 5. 70) DD. I. 105. (1356); XIV. 27. (1377; XIV. 222. (1388) ... 71) DD. XIII. 43. (1387); XIV. 156. (1391); XXI. 223. (1438)... 72) DD. XIV. 264. z r. 1404 . . . cum solo camerario vel auctoritate propria sine camerario se intromittere . . . 73 A I. 405, (1420) . . .

Strana 60
60 Doba vzniku této instituce dá se jen přibližně určiti. Nejstarší skutečný zápis jest z r. 1356.74) Hned na to však následující řada 75) nepřetržitá zápisů ze XIV. století ukazuje k tomu, že nemáme před sebou instituci právě zavedenou, nýbrž již ustálenější. 76) Dle knihy Rožmberské čl. 186. a 187. bývala zástava s uvázáním oné doby většinou alespoň zapisována na listy se svědky. Poněvadž pak tyto články, hledíc k jich stručnosti i mluvě, jakož i ostatnímu obsahu, dle Sigla, 76a) můžeme počítati k nejstarším částem celé knihy, vzniklým asi na začátku XIII. století, můžeme téměř s bez- pečností XIII. století označiti za dobu vzniku a zároveň rozšíření této instituce. Kdežto však kniha Rožmberská zná pouze zástavu na listy, Ondřej z Dubé v čl. 107. uvádí jen zástavu zapsanou do desk. Později býval zápis do desk pravidlem, zápis listem, který bylo třeba při právu vedení v desky vložiti 77) výminkou. Za tou příčinou vyžadovala se ve všech případech jak od věřitele tak od dlužníka způsobilost k tomu. Dlužník zvláště nesměl býti v disposici svého statku obmezen. Proto společníci ať nedílní ať smlouvou spojení nemohli, nebylo-li jim toho smlouvou zvláště vymíněno, dílů svých zapisovati v dluhu bez svolení ostatních. 78) Poručníku otcem, nebo králem nebo dskami ustanovenému příslušelo vždy 79) právo dluhů sirotčích. Dlužník měl právo podržeti si dědinu ve své moci, ale musil platiti úrok smluvený a byl ve svých disposicích s dědinou zápisem úplně obmezen, tak že bez upokojení věřitele prodati ji nesměl. 80) Neplatil-li dlužník úroku aneb nadešla-li doba původně ustanovená nebo výpovědí daná k placení dluhu, mohlo nastati uvázání 81) Dlužník měl dále právo dle smlouvy zaplatiti dluh a žádati za 74) DD. I. 105. 75) DD. XIV. 2., 3., 4., 7., 20., 24., 27, 156, 212., 227., 247, 270., 293., 297. 76) Případ takového zápisu . . . 1... protestatus est c. b. P., se teneri CCC. sex. gr. pr. U. quas quidem pecunias omnes ei soluere debent et te- nentur scilicet in ... ita si non soluerent, ex tunc ipse cum solo camerario poterit se intromittere de hereditatibus ipsorum omnibus et rebus mobilibus habitis vel habendis, easque tenere, vendere, alienare, obligare, dare, legare et de ipsis disponere pro libito suo quidquid sibi placebit... DD. XIV. 27. z r. 1377; českou formuli má Všehrd V. 4., 1.; CIB. II. 2, 291. formae lit- terarum 51., 56. a j. 762) Lectures on Slavonie Law, Londýn 1902, dle referatu v Riegrově Sborníku II. 507. 77 Vl. zř. čl. 113.; zř. 1530 čl. 112. 78) RT. I. 119., 151. 79) A III. 334. z r. 1460. 80) »Ktožbykolivěk komu dskami aneb na mocný list královský statek svuoj zapsal aneb zavázal a potom jej prodal, nezměně toho zápisu a ne- očistě, má na hrdle trestán býti jako úkladník a falešník«. RT. II. 5., 11. a n. 81) Často dodávána frase »solvendas, quando ipsis carere nollent« s tím úmyslem, aby se promlčení zabránilo, nebylo to však nic platno. Všehrd VI. 41.

Strana 61
61 zrušení práva zástavního na věřiteli, jehož povinností bylo pro- pustiti právo své z desk. Věřitel nebyl obmezen pouze na své právo zástavní, nýbrž měl obyčejně i plné právo dlužní oproti dlužníku, jmenovitě mohl zbytek summy na dlužníkovi požadovati, nebyla-li zástava dosta- tečna. Právo jeho bylo právem věcným, takže nemohl mu další prodej věci nikterak uškoditi. Právo věřitele na uvázání promlčelo se ve třech letech osm- nácti nedělích od doby, kdy uvázání mohlo se provésti. Nešlo-li právo, přerušilo se toto promlčení. 82) Svědčil-li zápis několika osobám, mohly se také jednotlivě uvázati a právo jich jednotlivě se promlčelo. 83) Po uvázání mohl věřitel volně disponovati svým právem; mohl je prodati, zapsati aneb jinak zciziti. Stalo-li se však uvázání bez komorníka, ač zápis svědčil s komorníkem, bylo třeba uvázání před 84) Převod dál se tu nej- trhem opakovati, aneb dáti létům projíti. častěji ve způsobě juxty.85) Ale i právo z pouhé zástavy ještě nerealisované, bývalo pře- váděno. Nesmělo ovšem býti převedeno dráže než skutečně bylo; jinak musilo býti o zbytek postaráno tím, že zřízena proň vedlejší 86) zástava. 82) Vl. zř. čl. 115. 83) Vl. zř. čl. 122. 84) Vl. zř. čl. 116. 85) Tak DD. XXI. 62. z r. 1437 po zástavě s uvázáním s komorníkem... Anno 1450 S . .. cum camerario R. intromisit se de hereditatibus dotalibus obligatis. Juxta: 1450 ... S . .. protestatus est c. b. p., quod de omni jure suo quodcunque habet virtute praesentis obligationis ad hereditates in M . . . condescendit L. de J. ad habendum, tenendum vendendum, alienandum, obligandum et faciendum . . . Juxta 1453 ... A. filia olim F. in obligacione nominali protestata est c. b. p, quod omne jus suum ... nichil juris sibi amplius ad predictas here- ditates reservando, vendidit L. de F. pro XI. m. et in eo jure, sicut sola habuit, condescendit. Juxty tyto, jichž ostatně i jinde v deskách užíváno, tak se rozmohly v XV. století, že r. 1456 bylo nutno proti nim učiniti usnesení. Pravým dů- vodem byla stránka finanční. Při juxtách totiž pouze písař dostával poplatek, kdežto ostatní úředníci nedostávali ničeho. Důvod ten ovšem zastřen strachem před hynoucím právem desk a knih zápisných. Proto zakázány juxty pod trestem propuštění písaře. (RT. I 142.) Později však zase juxty plné platnosti nabyly. Tak DZ. 42. E 7. z r. 1542 obsahují prodej zápisné dědiny a na to: Juxta.... 1543 .. v úterý po sv. Fabianu Ch. přiznal se, že všeho práva svého, kteréžkoli má zápisem zprávním podle W. ... na vesnicích zápisných v M. ... tak, jakž zápis zpravní od A. jim plnějí svědčí, postupuje K. ... Juxta 1543 ve středu před Urbanem. W.... přiznal se, že všeho práva svého, kteréžkoli má zápisem zprávním podle B.... na svrchupsaných ves- nicích, postupuje témuž K. 86) Zř. vl. 98.; zř. 1549, G 2.; Pangerl, Goldenkron 447. z r. 1444; DZ. 45, F. 13. z r. 1539; a 84. G 46. z r. 1520.

Strana 62
62 Někdy věřitel dodával k zástavě klausuli, že dlužník má býti 87) závazku prost, zemřel-li by věřitel dříve, než by mu bylo zaplaceno. Tím ovšem zástava již částečně nabyla účelu jiného. Dle Všehrda byla správa při této zástavě vyloučena,88) než usnesení soudu z roku 1456. správu dovoluje.89) Ve skutečnosti správu sem tam nalézáme, jenže není zde obyčejně o třetinu vyšší, nýbrž pouze o náklady a škody jako přibrání; 0) a nejde proti zapisujícímu, nýbrž proti jeho správci. Nejčastěji spory vyvolávalo, že táž věc zapsána bývala několika věřitelům za sebou neb vedle sebe a to jednomu listem a druhému deskami. Byl-li zápis listem starší než zápis deskami, měl právo proti tomuto; bylo však třeba, aby zápisu desk ve lhůtě přípustné odpor se položil; nestalo-li se tak, právo z listu se promlčelo proti právu deskovému.91) Zápis listem mladší než zápis deskami neměl 92) žádné moci proti deskám. Ze dvou zápisů deskami měl starší přednost před mladším. 93) Zapsán-li komu statek celý bez udání summy, nebylo lze vůbec dále naň zapisovati;94) byl-li statek zapsán v určité summě, bylo třeba tuto dříve u desk složiti a pak teprve bylo lze dále zapisovati. 95) Neměl tedy dlužník právo po určité částce několika osobám za sebou zapisovati. 96) Vůči starší zástavě s držbou, neměl majitel bez držby žádných výhod před obyčejným dlužníkem a musil postupovati způsobem svrchu sděleným. 87) DD. XIV. 22. z r. 1398 ... facit sibi gratiam specialem, si ipsum de M. prius mori contingerit, dicto debito non soluto, extunc ipso B. ab hac obligatione et debito a quolibet homine erit liber et solutus ... Podobně celá řada v DD. XIV. z let 1404 a 1405. Česky: . .. s takovú to výmienkú, jestliže by jej M. ... buoh neuchoval prvé nežli dřieve řečeného J., tehdy týž J. má toho zápisu býti prost a prázden. XVII. z r. 1440.) (DD. 88) Všehrd V. 4., 3. 39) A III. 319.... Et etiam, když by se přihodilo, že by kto dědiny své dluhem a zápisem dskami zapsal komužkoli, a na tom dluze jemu zapsal, deskami w témž plném práwě, jakož je ty dědiny sám měl a držal tehdy ti zprávce, kteří sú zpravovali tomu, jenž zapisuje, jsú povinni tomu aneboli těm také zpravovati komu a kterýmž by takové dědiny zapsal dskami ... Zř. 1549, G 18.; 1564, E 6. 90) DD. XIV. 212. z r. 1388 ... usquedicte summe perceptionem cum dampnis et impensis, ... podobně A I. 403. z r. 1420. 91 CJB. III. 2. str. 12. z r. 1437; RTI. 105. z r. 1437; A XIX 513; vyplývá to ze všeobecného ustanovení o deskách Všehrd IV. 2. ostatně 927 A XIX. 497. a 595. 93) СJB. III. 2., 28. z r. 1455. 94) Srovn. pozn. 80. 95) RTI. 181. z r. 1487; analogie Vl. zř. čl. 93. 96) Jest to zbytek starého názoru, že věc ve své totalitě zástavním právem jest zavázána.

Strana 63
63 Jedinou výjimku připouštělo právo české od těchto zásad, že zápis měl přednost před dluhy obyčejnými, šlo-li o několik rukojmí jedné a téže osoby, z nichž jedněm statek byl zapsán, a druzí za jistce svého skutečně svým platili. Tenkráte obojí stejným dílem 97) mají se uspokojiti na statku. (Zástava s držbou na Moravě.) Právo moravské bralo se volnějším krokem, než právo české, a některé instituce české vůbec nebyly tam přijaty. Tak ani právo deskové nenabylo na Moravě toho rozvoje jako v Čechách. Ne- byloť rozšířeno na všechna právní jednání o nemovitostech, nýbrž bylo obmezeno jen na některá jednání toho druhu. Zástavní právo na příklad bylo z práva deskového vyloučeno. Právo moravské nezná desk zápisných. Dle instrukce Karlovy měly sice i zástavy (obligationes) do desk býti zapisovány; ale ačkoli v prvých dobách skutečně ně- které zápisy se vyskytují, 98) později zápisy tyto mizí úplně. 99) Veškero zastavování dálo se jako ve starší době listy. Příčinu toho nutno hledati hlavně v tom, že zástava vůbec se na Moravě valně neujala, a že Moravané přidržovali se raději starého ležení, užívajíce je všude tam, kde v Čechách zástava místo měla. Dů- sledkem ovšem bylo, že právo zástavní se málo vyvinulo, zástava bez držby velmi řídkou byla a zkrácená exekuce, jak ji nalézáme v právu českém, vůbec se nevytvořila. Zástava uzavírala se mezi stranami k tomu způsobilými listem, jemuž předcházelo nebo následovalo skutečné uvedení v držbu. Synové pánů a rytířů, dokud po otcích v skutečné držení statku nevešli, zavazovati se nemohli. 100) Ustanovení toto souvisí se snahou zachovati majetek rodu a zabrániti přílišnému rozhazování mladých hýřilů. 101) Forma byla dvojí bud zástavou nebo widerkaufem. Při prvém 102) šlo o zástavu, což se i názvem vyznačilo (zastavuji ...), při druhém 97) RT. II. 511. a n.; Vl. zř. čl. 205. O uvázání samém shora jsme po- jednali, a k místu tomu odkazujeme. 98) Tak zástava statku: desky brněnské I. 119. (1349); III. 260., 317., 464., V. 403. (z r. 1371); zástava platu: desky brněnské I. 77. a III. 581. (1360); desky olomoucké I. 38. (1348). 39) Dokladem ustanovení ku Drn. 46. ... ktož chce komu co ve dsky klásti a dskami zawázati, w tom wkladu nemůž žádných wymínek učiniti, neb by we dsky wloženo nebylo... a str. 87. . . item pak to ve dsky vklá- dání a vymazání přeskoč« ... (totiž v textu zápisu). 100V Zř. 1535. 1. LXXXIV. 101 Podobné ustanovení bylo i v městském právu pražském. 1026 Formu podává kniha Tovačovská 177.; kniha Drnovská 85.; také z 1612. otištěný v příloze. formulář

Strana 64
64 o prodej s podmínkou výplaty. 103) V obou případech mohla se výplata státi bud vůbec 104) s výpovědí nebo bez ní, nebo do určité doby. 105) Ve všech případech bylo nutno všechny jednotlivé součástky předmětu zastaveného podrobně vypočísti. 106) 108) Zastavovány vsi se vším příslušenstvím, 107) části půdy, 109) stavení jednotlivá, mlýny 110) a dvory, hrady a městečka, 112) zvláště však platy. Zástava přecházela v držbu věřitele, dlužníku zůstalo pouze právo výplaty. Výpověďmohla býti dána obyčejně z obou stran,113) z čehož lze souditi, že vedle zástavy byla tu i pohledávka, že tedy zástava byla accessorium. Věřitel měl veškerá práva vlastníka, jmenovitě užívání dle své libosti. Že i prodej zástavy se dál, 114) popírati nelze; zdá se však, že bylo k tomu třeba výslovného dovolení smlouvy neboť obyčejně mluví se pouze o possidendum. Ostatně velmi často ustanovováno propadnutí zástavy, nebyla-li v čas vyplacena. V tom případě po propadnutí následovala patrně intabulace do desk.115) Byl-li by rozdíl ceny věci a dluhu příliš značný, dlužník chránil se ustanovením jistého platu, jejž mu věřitel odváděl. 116) Promlčení práva z listu nastalo ve dvaceti pěti letech. 117) Při výplatě vracel věřitel list zástavní a při zástavě platu i registra platební. Výplata ovšem neobmezovala se pouze na summu zapsanou, nýbrž někdy obsahovala i zvláštní náklady. Zdá se však, že nastalo to pouze tehdy, bylo-li smlouvou tak výslovně ustanoveno. 118) Někdy stížena výplata klausulí, že pouze vlastními 119) penězi vyplatiti lze. 111) 103 Kn. Drnovská 87. 104 Případ nejčastější. 105) Rg. II. 531. z r. 1281; C. M. V. 4. z r. 1294; VI. 71. z r. 1313. 106" Kn. Tovačovská 177.; Drnovská 85. 107 СM. IX. 127. z r. 1359; X. 122. z r. 1371. 108 СM. V. 42. z r. 1272; XIII. 329. 1097 CM. XIII. 37. z r. 1400. 110" СM. VIII. 292. z r. 1385. 1110 СM. IX. 232. z r. 1361. 1123 CM. XIII. č. 329.; XIV. 82. z r. 1409. 118 Kn. Drnovská 85. 114 Desky brněnské I. 51. z r. 1349. 115% Rg. II. 531. z r. 1281; CM. V. 4. z r. 1294; VI. 71. z r. 1313; IX. 232. z r. 1361. 116) CM. V. 4. z r. 1294; VIII. 292. z r. 1355. 117) Kn. Tovačovská 183.; Drnovská 82. Tedy promlčení naprosto jiné než v Čechách deskové; lhůtu tuto 25 let jsme v Čechách nenalezli, poněvadž listy zástavní tu řídkou výjimkou byly. 118) СM. VI. 71. z r. 1313. 119) СM. IX. 232. z r. 1361.

Strana 65
65 Byla-li možnost výpovědi i se strany věřitele, slibováno za- placení pod rukojmými a ležením. 120) Ve všech případech stavěny rukojmí a určováno ležení pro správu, která téměř vždy místo zde měla. 121) Spory ze zástavy náležely před soud zemský velký 122) i malý. 123) (Jiné zástavní tvary na Moravě.) Stará zástava s předáním držby udržovala se skoro sama až do zřízení obnoveného. Příčina toho byla, že stavové proti jakýmkoli novotám se vzpírali, nechtějíce neobyčejných listů zástavních vůbec 124) připustiti, pod trestem 10 zl. ze sta. Zajímavo jest, že formulář z r. 1612, mající formule pro vše- možná právní jednání, při zástavě uvádí pouze druh s držbou, a to téměř v téže formě jako knihy právní.125) Jen velmi zřídka vyskytují se na Moravě tvary jiné. Tak zá- stavu umořovací najdeme nejspíše ještě v zápisích královských neb markrabských 126) a zástavu bez držby v zápisích klášterních. 127) Zástava bez držby bývala nejčastěji zástavou propadnou, ve které zapisující slibuje vklad v desky, nezaplatil-li by 128) a jen někdy zástavou k držení a užívání, až do úplného zaplacení. 129) Obyčejně i tu dodávána správa ve způsobě ležení. Dodatkem budiž zde uvedeno několik poznámek o dobré vůli. V listech zápisných často totiž se vyskytoval dodatek . .. jemu nebo jeho věrné ruce nebo tomu, kdož by tento list měl s jich dobrú vuolí ... Úkolem věrné ruky bylo starati se o přesné vyplnění závazku v listu obsaženém, 130) při dobré vůli jednalo se o cessi. Nebyla-li dobrá vůle položena, cesse dála se listem per- 120) Kn. Drnovská 86. 121) Kn. Tovačovská 177.; Drnovská 86. a 87.; CM. IX. 127., z r. 1359 a 232. z r. 1361; X. 122. z r, 1371. 122) Kn. Drnovská 24. 1235 CM. XIV. 71. půhony z r. 1409. 124" Zř. 1545. 1. VI. 1250 Příklady otištěny v příloze. 126% СM. XIII. 142. z r. 1401. 127 СM. II. 202. z r. 1230; XV. z r. 1392. 128) CM. XV. z r. 1392 a codex Pernsteinianus č. 132. f. 291. v archivu brněnském (copie mus. zem. čes.)... Pakli bych toho neučinil (t. j. neza- platil) ..., tehdy jemu svrchupsanému L. ... mám ves R. nadepsanú se vším jejím příslušenstvím ve dsky zemské, vložiti a vepsati na prvním sněmu panském, když najprv dsky zemské v Brně otevříny budú, ku pravému dě- dictví svým nákladem a svú prací beze všech zmatkuov ... (z r. 1449). 129) СM. VIII. 95. z r. 1351. 130) Kn. Tovačovská 188.

Strana 66
66 gamenovým pod libovolným počtem pečetí; 131) byla-li však tato klausule dodána, převod práva mohl se státi listem pergamenovým se sedmi pečetmi, a bylo-li více takových listů, starší přednost 132) měl před ostatními, pokud jen byl mladší listu hlavního. (Zástavní právo na Opavsku.) Na Opavsku, jež jinak mělo téměř stejné právo jako Morava, ve příčině zástav byl rozdíl potud, že zástavy zapisovány do desk zemských a to do těch, do kterých zapisovány byly trhy a ostatní právní jednání o nemovitostech. 133) Opavské desky počínají sice teprve od r. 1431., kdy po po- žáru starých knih nové zakládány, avšak z nejstarších zápisů dá se souditi, že již v době před požárem zástavy se zapisovaly do desk. 134) Důsledkem toho bylo, že zástava mladší, čili bez držby byla rozšířenější než na Moravě. Ale ani tu nenabyla těch tvarů, kterých v Čechách; exekuce zkrácená se nevytvořila. Vedle toho zůstala i zástava stará v platnosti. Ohledně výplaty platila asi pravidla podobná jako v Čechách, jmenovitě i složení peněz 135) bylo v obyčeji, zvláště nastal-li spor nějaký o výplatu. u desk 136) Jinak nelze říci o zástavách těchto nic zvláštního. 131) Kn. Drnovská 80.; ale cesse ta připouštěla se pouze při listech prostých. dlužních 132) Kn. Tovačovská 180.; Drnovská 80.; tam i formy těchto listů. 133) Přehled knih zemských podává B. Lepař v Historických hovorech str. 33. a n.; o dějinách srov. Šembera, Staré desky zemské. CČM. 1846. 134) Tak čteme k r. 1431 ... Obnova jest se stala M. S. tak, jakž v sta- rých knihách stálo s vůlí kněze M., že V. dlužen jest M. S.. .. ovi 50 hřiven polských jako dědictví a to jemu zapsal, a tyto knihy vložil na svém wšem zboží, kteréž tu v Bohdanovách má v pravý a obyčejný úrok roční. A tak jestliže by V. jemu ve třech letech nezaplatil, tehda jemu jeho úrok ukázati by měl v B. na svých lidech na jistých a stúpiti jemu těch lidí v jeho držení. A také když by M. svým penezóm chtěl, m a V. neb jeho erbóv čtvrt léta napřed věděti (D. O. I. p. 9.). 135) (1430) ... Item memoriale. Dominus dux venit ad tabulas terre pro quibusdam negotiis etc. et ibidem circa tabulas terre jacuerunt LXX. m. gr. in reposito Pauli St. de P. pro Victorino et easdem LXX. m. ecl. dominus dux dicens, si Victorinus melius jus habuerit quam nos, reponere sibi de- bemus hanc pecuniam viceversa, si autem nos jure, concernit hec pecunia, et quicunque nostrum melius jus habuerit, ille eciam debet liberare bona pro quibus P. S. hanc pecuniam reponit et P. S. non debet in hoc aliquio nocu- menti suscipere (O. D. I. 10a). 136) Budiž zde uveden zápis o jmenování poručníka pro zástavu z r. 1433 ... Wstupiw M. S. zwolil a s kněze milosti kněza P. vuoli uczinil sobie porucz- nieka Z. z B. na tu zastawu a swey dluh, kteri giemu Wlostek na B. zapsall przed komorniekem J. z D., D. sudym a písařem M. actum in IV. temp. lucie in nowo castro in stuba familie ubi pro tunc fuit czawda post exustionem civitatis et antequam liber terre renovatus et consumatus erat. (DO. I. 12a) Zápis ten zároveň ukazuje na poměry při obnově desk panující.

Strana 67
67 (Zástavní právo dle Obnovených zřízení.) Obnovenými zřízeními pro Čechy a později pro Moravu vydanými byly skoro úplně odstraněny rozdíly, jimiž se práva zástavní těchto zemí na vzájem od sebe lišila, a zavedeno právo jednostejné pro ně. Deklaratoria pro Čechy a desková instrukce pro Moravu tuto unifikaci jen potvrdily. Staré právo moravské ustoupilo do pozadí, činíc místo rozvinutěj- šímu a propracovanějšímu právu Českému, jež se valně nezměnilo. Co se týče způsobilosti deskové zůstal incolat v zemích koruny Ceské nezbytným požadavkem, ale král uděloval jej nyní neobme- zeně, nejsa vázán na spoluspůsobení stavů, prostřednictvím kanceláře dvorské české. Forma zůstala táž, pouze dovoleny i německé vklady.137) Zápis vyžadoval pravidelně přítomnost vkládajícího.138) Byl-li tento ne- mocen, došli k němu úředníci; 139) nebyl-li přítomen v zemi, do- volil se mu zástupce. 140) Ustanovení o nezpůsobilosti a omylu, potom čtení zápisu před výmazem přejaty byly beze změny.141) Zástavy jsou dle zřízení rovněž bud s držbou (Verpfändung) nebo bez ní (Verschreibung mit Einführung). Na Moravě tím poprvé zástava tato se uvádí, na místě komorníka uvádí tu osoba přísežná (mit Einführung einer geschwornen Person). V obojím případě dovoluje se zastavení buď deskami nebo listem. V případě prvém zástava zní buď na výplatu do určitého času 142) aneb na výpověď, 143) při čemž výpověď někdy po dobu života byla libovolnou. 144) Věřitel byl oprávněn zcela disponovati se svým právem, mohl je odevzdati, postoupiti, a prodati, jak chtěl.145) Poměr k věřitelům bez zástavy, pouze na základě rozsudku vedoucích, dán byl usta- novením o vyplacení pohledávky, jak již svrchu uvedeno.146) Dlužníku náleželo právo výplaty dle smlouvy. Promlčení výplaty a právo složení k deskám v případě, že věřitel by nechtěl přijati 147) jsou jako v starší době. zaplacení a propustiti statek, 137) COZ. J. VI a VII.; MOZ. 271. 188) ČOZ. . XI.; MOZ. 272. 139) COZ. J. XIV.; MOZ. 274. 140) COZ. J. XII.; MOZ. 273.; v tomto případě po návratu osobní do- nutno. stavení se jest 141) COZ. J. XV.—XVIII.; MOZ. 275.—278. 142) K. XXXV.; MOZ. 311. ČOZ. 143) K. XXXIV.; MOZ. 310. ČOZ. 144) COZ. K. XXXVI.; MOZ. 312. 145) ČOZ. K. XXXVI. na konci; MOZ. 312. na konci. 146) COZ. K. XXX. a XXXI.; MOZ. 306. Ustanovení toto přichází již ve zř. Vl. 93 147) ČOZ. K. XXIX.; MOZ. 305.

Strana 68
68 Ani v zástavě s uvázáním neučiněno změn. Tato přímo pře- 148) vzata z Čech a přenesena na Moravu. Byl-li někdo zápisem deskovým ve svém právu poškozen, podával odpor, se všemi následky shora uvedenými. 149) Proti uvedení s komorníkem, připouštěl se odpor pouze se strany osob třetích, ne však od osoby na jejíž půdu se vede, kdežto vlastník na pořad práva byl odkázán. 150) Změny nastaly vydáním deklaratorií a novel z r. 1640. Nej- podstatnější byla, že zástavy měly se díti jen deskami. Nebyly sice ostatní zástavy na listy neplatnými prohlášeny, ale soud nemohl pomoci své poskytnouti, ani nebylo lze předností hypotečních po- žadovati, dokud nebyla zástava deskami pojištěna. 151) Ovšem mohlo se ustanovení to obejíti tím, že zastavilo se na list a tento opatřil se klausulí, která dovolovala vklad. Věřiteli pak zůstaveno, aby vklad skutečně provedl. Podobně i kvitování mělo se díti buď přímo zápisem deskovým, nebo listem s klausulí. 152) Druhá změna bylo zavedení obligatorního uvázání s komorníkem při zástavě bez držby, jak již shora praveno. 153) Táž ustanovení zavedena pro Moravu instrukcí Ferdinanda III. ze dne 2. ledna 1642.154) II. Právo městské. (Zástava s držbou.) Zástavní právo městské jest, jak praveno, původu německého; přece však i tu lze stopovati jisté vlivy práva zemského. Sem patří i zásadné užívání knih městských pro účely statků nemovitých. Knihy městské, 1) nemají sice jednotného základu, přece však, tuším, působilo na vnitřní uspořádání mnohých z nich právo deskové. Nevyvinuly-li se knihy městské hned s počátku v takovém rozsahu jako desky, příčinu toho nutno hledati v obmezeném teritoriálním působení, takže celkem zápisů nebylo mnoho. 2) 148) ČOZ. L. I.; V.—VII., XV.; MOZ. 318.—320.; 325.; 330. 149) COZ. J. XX.; MOZ. 239. 150) COZ. J. XXIII. a XXIV. 1516 Ee. V. a VI. 152) Ee. XV 1537 Ee. IX. 154) Text u Demutha. 1) Význam knih městských, jichžto seznam nejstarších podává Tadra, Kanceláře str. 160. a n., u nás dosud dosti oceněn není, ač pojednáváno o nich dosti často. 2) Tak kniha Bydžovská conscientiae za více než 150 let neobsahuje ani 500 stránek malého formátu, ačkoliv zápisy jsou tu poměrně velmi dlouhé.

Strana 69
69 Také nedošlo právo městské většinou k tomu, aby zápis byl konstitutivní, nýbrž zůstalo na mnoze na stadiu deklaratorním. Důsledkem bylo připuštění i zástav na list, ovšem zápis v knihách měl přednost před zápisem na list. V starší době bylo dovoleno zastavovati i soukromě před jedním neb dvěma přísežnými. 3) Záhy však ukázala se nepraktičnost tohoto ustanovení a všeobecně vyžadovala se k zastavení forma soudní pro zástavu zápisem do knih i na list. 4) Zástava bez spolu- účinkování soudu nebyla sice neplatnou, byla však vždy, byť i časově byla starší, v platnosti teprve za soudní. Před soudem nezastavovány pouze domy a pozemky k městu 6 patřící, 5) nýbrž i jiné věci jím na roveň postavené, krámy a platy. Vinice byly ponejvíce z pravomoci městského soudu vyloučeny, podléhájíce soudu zvláštnímu a majíce i zvláštní knihy. 7) Způsobilost byla posuzována dle všeobecných pravidel. Jmeno- vitě neměl poručník práva zastavovati bez svolení soudu statky poručenců; soud měl jen v nejnutnějším případě k tomu svoliti.“ Podobně nesměla matka zavaditi statky svých dětí, pokud nedošly let svých, byť k tomu tyto i svolily. Kdyby tak byla uči- nila mohly děti neb přátelé jejich proti jednání tomu vystoupiti.9) Jednání bylo asi toto: Strany dostavily se k soudu zahájenému, aneb do rady (mani- loquium, Morgensprach), a požádaly za intervenci. Když byla tato povolena, zastavující vzdal se dědictví (resignace), k čemuž dědicové při dědičném statku musili přidati své svolení. Na to následovalo 3) Rössler II. 473.; Tomaschek, Oberhof 193. st., a 41. n.; Ruber, Beurkundungspersonen 20.; Sententiae Brunenses fol. 163a. 4) Právo Magb., ruk. litoměřický c. 20.; právo Norimberské C. XVIII. Item omnis hereditas in forma obligacionis non debet obligari, nisi inter quatuor scumpaa judiciaria coram judice ac juratis. Si obligacio fit alibi, non habet vim. Sic Christus dicit: Sine me nihil potestis facere... Totéž ukazují i zápisy knih městských, zvláště Bydžovské a Kutnohorské. 5) Kn. Kutnohorská I. fol. 16b; Bydžov. lib. vetust. 95., 157.; Bydžov, liber memor. I. p. 328.; Menčík, kniha Jičínská 1362. č. 11., 73., 78. a j.; Tomaschek, Oberhof č. 59.; kniha Kolínská (ot. Krásnopolski), Kn. Litovelská 15b; CM. X. č. 64.; XI č. 520. 6) Menčík, Kn. Jičínská 1362. č. 18. (krám masný); 1362. č. 64. (pekařství); Tomaschek, Oberhof č. 58. (pekařství); Tadra, S. Gerhardi 66. (krámy masné). 7) A. XVIII. 351., z r. 1463 zástava vinice s držbou. Častěji jak níže ještě uvedeme, zastavovány vinice s uvedením perkmistrem. 8) Právo Norimberské č. XVIII. 9) Item si mater et vitricus puerorum bona intendunt obligare, qui non pervenerunt ad annos discrecionis, hoc eciam jurati admittere non debent, quia eadem bona per pueros et amicos in posterium poterint imbrigari. Et si idem orphani coacti vel ex aliqua induccione matris aut vitrici ad quatuor scampua judiciaria ducti fuerint, tamen eadem obligacio, non habet vim nec vigorem, quamvis ipsi orphani consentirent adhuc non existentes in annis discrecionis. Sicut de sancto Paolo legitur: Cum fui parvulus, sapiebam ut paruulus, et juratis sunt talia committenda. (Právo Norimberské č. XVIII.)

Strana 70
70 s počátku skutečné, později symbolické uvedení v držbu rychtářem nebo podrychtářem spolu s některými přísežnými. Po uvedení vrátily se všichni zase k soudu a tu uvedený požádal, aby soud svědčil mu o nabytí držby. Konečně se vše zapsalo. Později odpadlo uvedení skutečné, a akt obmezil se na resignaci před soudem neb radou a zapsání v knihy městské. 10) Sporno jest, zda zapsání toto nastalo ihned, či teprv rok a den po skutečném uzavření smlouvy, kdy totiž plné platnosti nabylo, takže nemohlo se proti němu s nárokem vystou- piti.11) U nás nejspíše zápisy dály se ihned, čemuž forma zápisů nasvědčovati se zdá. Pravoplatným ukončením nabýval věřitel držby a užívání,12) a byl v této držbě právem chráněn, proti zastavujícímu ihned proti jiným právo majícím po uplynutí lhůty promlčecí. Zároveň bylo mu nésti všechny náklady řádné i mimořádné 13) spojené s hospodářstvím. Ustanovení toto souviselo s názorem, že zástava jest vlastně trh, který není na věčnost, nýbrž jen na čas. Z téhož důvodu nesl věřitel i škodu ohněm způsobenou, nevymínil-li si opaku. 14) Smlouva nejčastěji ustanovovala, že věřitel má tak dlouho v držbě zůstati, až výplata nastane; 15) řídčeji vyskytuje se výplata 16) Někdy i prodej do určité doby, s propadnutím zástavy po ní. byl dovolen. V případě tom, nestačila-li by zástava měl věřitel žalobu proti dlužníkovi neb rukojmím. 17) Byla-li více věřitelům věc zapsána zároveň, nakládali s ní společně. Prodal-li ji však jeden bez vědomí ostatních, mohli tito ji žádati zpět jen za cenu placenou. 18) Dlužníku nepříslušelo jen právo výplaty, nýbrž i právo prodeje. Prodána-li zastavená věc, nemohl věřitel ničeho proti tomu namítati, nýbrž přijav peníze své, musil postoupiti držbu. 19) Zastavil-li by dlužník statek dvěma současně neb po sobě, měl přednost ten, kdo dříve skutečné držby dosáhl, bez ohledu na to, bylo-li mu dříve či později zastaveno. 20) Pouze v tom pří- padě, že jednomu zastaveno bylo knihami a druhému listem, měla 21) knihovní zástava přednost. 10) 11 12. 13) 14) 155 Oberhof 16) 17 18 19 20) 21) Právo Magdeburské č. 20.; Tomaschek, Oberhof č. 193. Právo Norimberské č. 18.; Tomaschek, Oberhof 49. Naučení Magdeburská 3. S. Rössler II. 334. Tomaschek, Oberhof 63. Kutná hora I. 16b; Bydžov, vetustis. 95., 194.; CM. X. 64.; Tomaschek 58. a 59. Bydžov, vetust. 157.; Menčík, Jičín 1362. č. 123. Róssler II. 572. Rössler II. 335. Rössler II. 336; Nauč. Litoměřická 14 H. Tomaschek, Oberhof 56. a 57. Tomaschek, Oberhof 41. n.; Naučení Magdeburská 14 R.

Strana 71
71 Také právo městské znalo zástavu umořovací (Todsatzung), která se tu hojněji vyskytá než v právu zemském. 22) Summa, kterou třeba každého roku srážeti, bývá tu pevně stanovena, tak že zástava byla uzavřena vlastně na určitou dobu let, po jichž 23) uplynutí spadala zpět. (Zástava bez držby.) Vedle zástavy s držbou nalézáme záhy i zástavu bez držby. Příčiny byly zde tytéž jako v právu zemském, a příčiny ty byly zde ještě markantnější. Není lze se však diviti, že nemovitostní zástava městská nerozvinula se tou měrou, jako zemská. Jednak užíváno totiž v městech dlouho rukojmí, jmenovitě mezi staro- usedlými rodinami, jednak bylo zde v rodinách více věcí cenných, na něž žid i křesťan stejně rád půjčil. A proto, nebylo-li toho nezbytně zapotřebí, nezastavováno, spíše ještě prodáváno s pod- mínkou zpětné koupě. Tak zbylo v starší době pro oba druhy zástav málo místa. Zástava bez držby vyšedši od zástavy s držbou, převzala většinou zásady této. Forma soudní zůstala i zde v platnosti. Na místo resignace a uvedení v držbu, nastoupila smlouva před soudem neb radou, o níž byla vystavována bud listina, 24) aneb učinil se zápis do knih.25) Někdy smlouva i mimo soud se učinila, a listina se přepsala do knih. Zajímavo jest, že půjčováno i na dědictví, které teprve při- padnouti mělo. Nález pražský 26) zapovídá totiž mladíkům stojícím pod mocí rodičů nebo poručníků zadlužovati se bez vůle těchto na své oče- kávané dědictví. Dluh takový byl neplatný, a trest stanoven v pří- padě, že by někdo z něho upomínal, na tři kopy gr. 27) — Usta- novení to později bylo všeobecné. 28) Příčinou zástavy býval nejčastěji dluh přímo vyplacený, nebo dluh za zboží, anebo i zbytek ceny kupní. I v tehdejší době totiž kupovány nemovitosti na splátky buď určitě stanovené nebo libo- 29) volné. 22) Rg. II. 959. z r. 1310; Strnad, listář 1393; Bydžov, memorabilium I. 29. z r. 1513 a 15b z r. 1532; kniha Táborská I. 1540. B. 1. (otištěno, Slavík, Táborské panství). 23) Rössler II. 572. 24) Rg. II. 865. z r. 1304; CM. IX. č. 347. z r. 1364; XIII. 3. z r. 1400. 25) Srov. přílohy z knih městských. 26) Liber vetustissimus p. 20. z r. 1327. 27) Liber velustissimus p. 56. (1330.) 28) Bydžov, lib. memor. I. p. 139. z r. 1530. Kn. Kutnohorská I. 11a, 13b; Bydžov, knihy rudné trhové, f. 26. 29)

Strana 72
72 Předmětem zástavy bývaly věci svrchu uvedené, k nimž dru- žily se i krámy a hutě (na Horách). 30) Klausule zástavní nejčastěji dovolovala dáti se zvésti v určitý majetek »intromittere se ad domum, eandem tenere, vendere, alie- nare, et suam pecuniam habere et conquirere ...« »v tayž geho duom se prawem uvázati przede wssemi ginými wierziteli, gey prodati a s nim uczinili yako swym wlastnim a diedicznym« a různě podobně.31) Někdy i propadnutí32) aneb přímo prodej se naři- zoval. 33) Ostatně i zde po trojím soudním vyzvání zástava končila. Výpověď asi nebyla častá, přece se vyskytovala.34) Vedle zástavy specialní určitě označených předmětů, která měla převahu, udržela se vždy ještě i zástava generální, celého majetku, a to s klausulí uvázání a učinění, co bude chtíti. 35) Obyčejně zůstávalo dlužníku volno vlastnictví své prodati, při čemž, nebylo-li nic jiného ustanoveno, měl věřitele vyplatiti. 36) Zrušení zástavy po zaplacení nebo skutečné uvedení poznačeno vždy u zápisu v knihách, pokud nebyla pro zvody rubrika zvláštní. Nejpodstatnější změny nastaly zástavou bez držby v poměrech věřitelů mezi sebou. Při zástavě s držbou byly poměry jednoduché. Z věřitelů, z nichž jeden měl zástavu s držbou a druhý nikoli, byl tento odkázán na to, co po zaplacení prvního zbylo. Zástavou bez držby patrně se věc stala složitější. Z pramenů vyjímáme některé případy: Zapíše-li kdo komu statek knihou a jinému jen tak, měl první přednost, neboť přísaha proti knize neplatila. 37) Z více věřitelů, jimž stejně zapsáno knihou, starší měl přednost před ostatními, a mělo mu napřed ze summy stržené zaplaceno 38) býti. Nestačí-li jmění na dluhy, jest na prvním místě pohledávka obecná pro berně, 39) pak mají měšťané přednost před hostmi, jimž pouze zbytek připadá, a tento dělí se mezi ně poměrně, pokud 30) Kn. Kutnohorská I. f. 19. 31) Kn. Kutnohorská I. 2a; Kn. Novoměstská f. 1.; Praha, lib. albus 285a, 300a; Bydžov, lib. memorb. I. 207. 32) Menčík, kn. Jičínská 1362 č. 113. 33) Menčík, kn. Jičínská 1367 č. 6. 345 Bydžov, liber vetust. f. 353. 35 Menčík, kn. Jičínská 1392 č. 35.; 1393 č. 13.; Kniha Litovelská f. 6a; Bydžov, lib. vetust. 353.; lib. memorab. I. 422. 36) Kn. Kutnohorská I. f. 2a. 37) Tomaschek, Oberhof. 174. Pouze zvolna tu dospívalo právo městské zásad, v zemském našem právu již vyvinutých. Bylo by interessantní stopovati vůbec vliv desk zemských na knihy městské, které patrně právě tímto působením nabyly rozšíření a vý- znamu daleko většího než v sousedním Německu. 38) Tomaschek, Oberhof. 296. 39) Tkáč, č. 131.

Strana 73
73 není tu věřitele listovního, jenž má silnější právo. 40) Byl tedy pořad věřitelů tento: 1. obec pro dávky obecní, 2. měšťané a) zástava knihou, b) zástava jiná, c) dluh prostý, 3. hosté a) dluh listovní, b) dluh prostý. Upokojení dálo se tak, že vždy celá předchozí třída musila býti zaplacena, nežli došlo na následující. * K právu městskému nutno počítati i právo viničné, byť i mnohé odchylky, jmenovitě v právu zástavním bez držby se tu jevily. Přejaloť tu právo viničné z práva zemského zástavu s uvázáním, jenže uvázání nedělo se dle práva tohoto komorníkem, nýbrž 41) pergmistrem. (Zástava dle Koldína.) Práva městská Koldínova, tvořící závěr vývoje práva měst- ského u nás, pro právo zástavní neobsahují mnoho nového. Jimi definitivně jest ustanovena povinnost užívati při převodu práv k ne- movitostem knih městských, 42) a přenesena na knihy městské některá ustanovení desk zemských, jmenovitě předpisy o odporu. 43) Celkem jsou ustanovení o zástavě neobyčejně kusá. Koldín zná oba druhy i zástavu s držbou i bez držby, zmiňuje se však při obou pouze o několika případech ojedinělých. Při zá- stavě bez držby, nastalo-li uvázání, měl dlužník při výplatě zaplatiti netoliko dluh, nýbrž i náklad na zlepšení a vzdělání pro případ, že by chtěl přede žněmi vyplatiti. 44) Naproti tomu při zástavě s držbou nikdy není povinen, platiti náklad na zlepšení, jestli zástava na určitý počet let zněla.45) Ve všech případech příslušela věřiteli, jenž přijal zástavu menší, než jest pohledávka, žaloba na do- 46) platek. 40) Rössler I. 37. II. 167. 41) Forma zněla: »... A jestliže bych toho neučinil a nedal (t. j. summu slíbenou), tehdy má a moci bude se uvázati dědičně pravým právem v tu kopu gr. (v tu vinici) s pomocí pergmeistrovou, kterýž by tehdáž byl...« A. XVIII. 344., 358., 359. a j. 42) G. XLVI 2. 43) G. LI. 44) H. XXVII. 45) H. XXIV. 46) H. XXV.

Strana 74
74 Při převodu vlastnictví bylo kupci ohlásiti závady, neboť tento je přejímal. 47) Zvláštní ustanovení má Koldín o zbytku kupní ceny. Neplatil-li totiž kupec splátek smlouvou ustanovených, mohl prodávající uvá- zati se zase ve svůj statek prodaný, a to exekucí zkrácenou. Po uplynutí času ke placení určeného upomenul se dlužník soudně k placení, a nezaplatil-li ještě, věřitel zmocnil se prostě statku beze všeho dalšího čekání a bez soudní pomoci. 48) Ustanovení toto bylo následkem vzmáhajícího se prodeje na splátky. Domy totiž pře- cházely rychle do jiných rukou a původní majitel, nebyl-li dosti opatrným, aby ve smlouvě se náležitě opatřil, přicházel, nemaje, na kom by splátek žádal, často o své. III. Právo horní. (Zástava kuksu.) K nemovitostem dle středověkého práva počítají se i díly horní čili kuksy, jichž bylo původně osm, později jedno sto dvacet osm, ačkoli dle nynějšího názoru jde zde vlastně o právo. Již středověk znal spekulaci s kuksy, která těžila ze stoupání a klesání cen jejich a ve které hojnou měrou užíváno bylo zástav i s okamžitým předáním držby i bez něho. V případě prvém děl se převod resignací a uvedením v držbu před kverky.1) O jednání tom zřízena listina.2) V XVI. století stalo se zvykem zapisovati i převody kuksů do zvláštních knih (Gegen- bücher). Přepis v knize měl se státi ve čtyrech nedělích po smlouvě, jinak nebyla druhá strana více smlouvou vázána.3) Držitel v převodu nebyl nikterak obmezen; pouze převody za účelem oklamání věřitelů byly neplatny a bezmocny.4) Věřitel zástavní nastupoval do všech práv a povinností majitele, jemuž zůstalo pouhé právo výplaty, povinnosti mimořádné zůstaly vždy dlužníku.5) G. XXXVIII. 1. H. I. Jus metallorum III. 6., § 10. Tomaschek, Bergrecht str. 166. č. 141.; S. Gerhardi č. 149. Joachimsthaler Berg. II. 72., opravené vydání II. 83. Jus metallorum III. 6. § 15.; Joachimsthaler Berg. H. 20. Zajímavý případ uvádí Zycha II. 471. výrok 90.: A zapsal a zastavil B 1/18 vlastního kuksu a 1/16 kuksu jiného, kterou sám jako zástavní vě- řitel držel. Důl dvakráte za sebou vyhořel, a poněvadž podílník neměl peněz na obnovu, vydal svůj podíl perkmistru, jenž důl na svůj náklad obnovil. Když potom žádal majitel za vrácení dílu, k čemuž perkmistr byl 47) 4 87 18 2)

Strana 75
75 Držba měla i tu přednost před pouhým zápisem třeba i knihou.6) Kdežto zástava s držbou obmezovala se na užívání až do výplaty, anebo byla zástavou umořovací; 7) zástava bez držby poskytovala věřiteli možnost prodeje. 8) Dodatek. Rozumí se, že kuks vůbec za dluhy ručil, a že tudíž zvod naň se připouštěl. Ostatně příslušelo i šichtmistru právo s pomocí perkmistrovou zadlužiti cizí kuks, měl-li tento plniti jisté povinnosti a nedostál jim.9) § 9. Zástava nemovitostí účelně specifikovaná. Dosud jsme mluvili o zástavě vůbec, o zavazení movitostí a nemovitostí pro určitý dluh. Právo české však vedle této zá- stavy obecné, znalo některá zvláštní zavázání nemovitostí k určitým účelům. Zavadění to chceme nazvati zástavou účelně specifikovanou; a pod jménem tím seskupujeme tři instituce: zástavu dědickou, věnnou a správní. (Zástava dědická.) Čím déle trvalo královské právo odúmrtné, 1) tím více bylo nalézáno prostředků, je obcházeti. Důmysl lidský měl tu vděčnou roli. Nejmistrnější způsob převésti statek na určitou osobu, byl bez odporu zápis nápadní, zvláště ve své podobě zápisu s místem. Zápis nápadní totiž byl buď s postoupením neb s uvázáním; tento poslední zase s komorníkem neb vlastní mocí, a v obou pří- padech buď s místem neb bez místa. S prvními druhy již s hora jsme se seznámili, zbývá zde tudíž poukázati hlavně na zápis s místem. ochoten po náhradě 100 kop gr., prodali 1/1s za tuto cenu, jež vyplacena perkmistrovi. Po uplynutí tří let teprve B. na základě listu požadoval díl jemu zapsaný, byl ovšem odmrštěn. 6) Jus metallorum III. 6. § 11.; Tomaschek, Bergrecht str. 166. č. 141. 7) S. Gerhardi č. 149. ... In huiusmodi autem XXX. sex. extenuacionem ipsi C. et P. civi pragensi proventus partium mearum in Chuttis, qui a festo pasche nuper elapso provenerunt et provenient, quousque ipsis Cristine et P.... persolventur, deputo harum serie et assigno. 8) Rg. III. 2171 z r. 1308: »si solvere neglexerit hereditatem et partes tenebit in sua potestate et easdem sibi vendere licebit cui sue placuerit voluntati.« Joachimsthaler Berg. II. č. 1. 1) Vocel, Právo dědické; Kalousek, Právo dědické; Čelakovský, Právo odúmrtné; Týž, Heimfallsrecht a j.

Strana 76
76 Při něm za jménem nebo za jmény, kterým se zapisovalo, mezera ponechána byla, do které by později ještě jméno nějaké se vložiti mohlo. Dělo se tak proto, aby vepsán mohl býti dů- věrný přítel nějaký, jenž by zápis propustil, když by zapisujícímu na tom záleželo.2) Propuštění toto při zápise s místem samo sebou se rozumělo, přece však obyčejně výslovně ještě dokládáno. 3) Pro- puštění do desk zapisovalo se za zápisem. 4) Jinak majitel takového statku zápisem nápadním v disposici své byl obmezen, neměl-li smlouvou volnost jednání zvláště vy- míněnu. Proto často dodávány různé klausule. Tak jmenovitě do- volováno uprodání statku, a na základě toho mohl zapisující nejen část nýbrž celý statek uprodati. 5) Jindy vymiňována moc odkázati a volně disponovati summou zápisnou, 6) a také v tomto případě bylo lze i summu překročiti. Zapsaný měl nárok uvázati se dle zápisu. Uvázání to musilo se státi v letech zemských od smrti zapisujícího, a nic zde ne- mělo moci, dodána-li klausule 7) (zvláště kolem r. 1410) »solvendas, quando eis carere nollent« neb česky »kdyby bez nich býti ne- chtěli«. 8) Také tehdy bylo-li zápisníků několik, právo toho, jenž se v letech neuvázal, promlčelo.9) Zemřel-li by kdo před smrtí zapisujícího a nebyl-li zápis pro- puštěn, měli dědicové jeho právo se uvázati v dědictví, svědčil-li zápis dědicům.10) Měl-li zapisující děti, zápis byl svěřený, což pro jistotu oby- čejně výslovně dokládáno, ačkoli i, když klausule tato nebyla při- pojena, zápis takovým byl a zápisníci ničeho tu neměli, dokud poslední dítě živo bylo. 11) Nezáleželo na tom, kdy se zapisujícímu dítě narodilo, zdali před zápisem nebo po něm. 12) Každé dítě, když došlo let svých, mohlo položiti na prázdné místo osobu jistou, která zápis propustila. 13) Bylo-li dětí více, stačilo, bylo-li jedno plnoletým; nebylo však dostatečno, bylo-li králem za plnoleté pro- hlášeno. 2) Všehrd VI. 39. § 8. 3) DZ. 249. A z r. 1540. ... A když by jeden z nich jemu Janovi tento zápis propustil, mocné býti má, jakoby oba propuštěli... ) L. 1537. ... M. v tomto zápisu jmenovaný propustil jest tento zápis z desk zemských J-ovi... úplně a docela a pročež zápis vymazán. zase obligační menší. 226. A 17)... (DZ. 5) Všehrd VII. 12. 6) A XIX. 597. DD. XIV. 284. Všehrd VI. 41. Zř. Vl. 201. Všehrd VI. 39. § 7.; A XIX. 596. Všehrd VI. 40. § 1.—5.; RT. I. 119. RT. I. 156. z r. 1487. Zř. Vl. čl. 181.; z r. 1549 F 6. 87 10) 11) 12) 18)

Strana 77
77 Ustanovení podobné bylo v platnosti i ve příčině zápisu bez místa. I ten, byly-li děti, byl vždy svěřený, a zapsaný měl povinnost sám zápis propustiti, když se sirotci let dožili. Zemřeli-li tito dříve, zůstal statek jemu. 14) Zápisy tyto staly se tak oblíbenými, že nahražovaly testamenty i tehdy, když k jich platnosti nebylo třeba listu mocného. 15) Časem obsah těchto zápisů valně se rozšiřoval, neboť přibírána bývala různá ustanovení, zapisovány i věci, jež v čase budoucím teprv se nabývaly; 16) připojovány byly různé výminky, a zvláště bylo pečováno i o substituci, a to tak, že zapsáno několika dě- dicům a každému z nich stejně. Zemřel-li z těchto některý, připadl podíl jeho ostatním, nebylo-li vymíněno některému z nich »najprvé a přede všemi«. V tomto případě teprv po jeho smrti ostatní v dě- dictví nastoupiti mohli. Bylo-li vymíněno, že dědí nejprve X a jeho dědicové, nastoupili ostatní teprv po vymření oněch dědiců X-ových. Byl-li však dodatek »X-ovi a jeho dědicům najprve a přede všemi a pakliby oni i s dědici zemřeli a o dědictví v zápise položeném jinak nezřídili, tehdy Y«, tu má Y teprve tehdy nárok, zemřeli-li dědicové X neučinivše zápisu žádného. 17) Podotknuto budiž, že nejen otec, ale i poručník otcem zřízený měl právo zápis svěřený s místem učiniti, 18) že ho však neměl 19) bratr nedílný vůči sestře. Dobu, v níž zápisy nápadní počaly, není lze určiti přesně. Nejstarší zápis toho druhu, jest z let 1405—1413.20) Teprve v XV. století, kdy zástava s uvázáním stala se obecnou, vyskytují se častěji. 21) Zápis s místem jest původu mladšího. Prvý nám známý jest z r. 1463. 22) Ve zřízení z r. 1564 byly zápisy tyto ještě v plné platnosti23) a udržely se až do Obnoveného zřízení, ve kterém o nich není řeči. Podobně zápisy tyto se na Moravě nevyskytovaly vůbec.24) Důvod proto zdá se býti prostě v tom, že na Moravě byla ne- 14) Zř. 1549 F 6. 15) Často se shledáváme s klausulí: ... Stalo se toto přiznání téhož léta, jakož se svrchu píše na X přes A místokomorníkem a B místosudím jakožto k nemocnému od úřadu podle práva vyslanými... DZ. 249. A 14b; B 9a... 16) Všehrd VII. 11. 17) Všehrd VII. 13.; A XIX. 596. 18) Všehrd VI. 40. § 2. a 3. 19) A XIX. 483.; zř. 1549 E 39. 20) СJB. II. 2., 387. 21 K nejstarším případům, jež uvádí Kalousek na str. 30., buďtež uve- deny zápisy nápadní A II. 68. z r. 1443 a A II. 69. z r. 1444. 22) DD. XXI. 321.; podobně DD. XXI. 226. (1463) a 251. (1464); z r. 1473. cod. Talmberg 274. 23) J 47. a K 16. 24) Kameníček (Sněmy II. 167.) konstatuje pouze fakt neuváděje důvodů, že zápisy toho druhu známy nejsou.

Strana 78
78 známa zástava s uvázáním se v dědictví vůbec, ač ve formě dlu- hové sem tam odkazy se dály, 25) ovšem zápisy na listinách. Ostatně zápisy podobného druhu jsou i v knihách městských, kde zapisováno nejčastěji mezi příbuznými pro případ smrti a jen výminečně po čas života »mocz sobie na tom pozuostavuje, aby s tiem učinil jak chce.« 26) Koldín instituci tuto prostě zařadil pod 27) římskou donatio mortis causa. (Zástava věnná.) I. Právo zemské. Jmění ženino nejlépe zabezpečeno bývalo v právu českém vůči muži právem zástavním, takže osou, kolem které celé právo věnné se točí, jest ustanovení zástavy věnné. 1) Zástava věnná se ustanovovala bud deskami nebo listem. Věnná zástava deskami 1a) objevuje se téměř výhradně ve formě zástavy staré z toho důvodu, že byla pro ženu vždy vý- hodna, kdežto nevýhody, jež při této formě zástavy věřitele potkati mohly, neškodily; neboť mimo obmezení v právu disposičním, jemuž ostatně zase převodem věna snadno odpomoženo býti mohlo, nic se neměnilo ve skutečných poměrech dosavdaního. Zápis do desk obyčejně po svatbě se dál, na základě smlouvy, která před svatbou na list sepsána bývala s rukojmími a ležením. V Čechách zápis dál se jednoduše přiznáním muže před úředníky; přítomnost ženy se nevyžadovala.3) Na Moravě hned při prvním 25) Srov. případy sebrané Kalouskem na str. 31. v p. 75., zvláště usne- sení z r. 1437 od. II. (otištěno tamtéž na str. 42.). K tomu dodáno budiž i ustanovení knihy Drnovské str. 88. čl. »o zápisích, kdo má na koho«, kde se výslovně mluví o zápisích po smrti. 26) Bydžov, vetust. 408.; Litovel 5a. 27) C. LV. a D. I. a II. Zevrubně o tom jednali: Brandl, Právní postavení; Czyhlarz, Eheliches Gütterrecht; Hanel, Věno; Ruber, Vormundschaft. 1a) Věnná zástava deskami objevuje se neobyčejně záhy. Nejstarší nám známý případ obsahuje onen zlomek quaternu půhonného, jenž se šťastnou náhodou před požárem desk uchoval. Příkladem stůjž zde: »Henricus de Zymuntycz protestatus est coram Pragensibus beneficiariis, quod super heredi- tate sua in Zymunticz, super toto, quidquid ibi habuit, cum hereditate et qualibet libertate ad ea pertinente, et cum jure patronatus ecclesie dotauit uxori sue domine Ancze, et ei de dictis hereditatibus ad dotalem obligationem veram condescendit. Actum anno domini MCCCXVIII.° VI. feria IIII. temporum Quadragesime. (RT. I. 25. citationum vetustissimi.)« Tamtéž str. 39. věno z r. 1324 a to nejen na statku, nýbrž i super tercium forum, quod exinde prouenire potest, et super tribus makcellis carnium... et super tercia parte balnei. .. 2) Kn. Tovačovska 139. a 178.; Kn. Drnovská 64.; zř. 1604 I. LXXXIIIb; А I. 144., 143. a 414. Všehrd V. 11.

Strana 79
79 vkladu bylo třeba příjemce věna,4) jemuž o dostatečný statek zástavní starati se bylo. Při eventuelní ztrátě věna, následkem ne- dostatečné zástavy, ručil příjemce svým jměním, a v nedostatečnosti tohoto i komorník sám. Pravidlem ostatně bylo, že věno mělo býti uloženo na statku čistém a nezávadném.5) Ukázalo-li se, že statek není nezávadný, věno se převedlo; pro lepší jistotu věna bývala i správa dodávána. 6) Dokud trvalo manželství, odňata byla ženě disposice věnem, ačkoli mohla o něm vklady i jako »vězeň svého muže« do desk činiti. Zemřel-li muž, měla vdova po něm zase plné právo na užívání nebo zaplacení svého věna a mohla i proti svým vkladům za živobytí muže v deskách učiněným jako vynuceným se obraceti, měla-li dostatečný důvod. 7) Proti rušení v případech užívání věna mohla vystoupiti žalobou; 8) proti nevpuštění v držbu, listem obranním, jemuž předcházel list výstražný.9) V dalším jednání ovšem omezena nebyla. 10) V případě druhém, šlo-li o zaplacení věna, dědic měl právo věno vyplatiti a výmaz jeho žádati. Výplata dála se složením věna k deskám, a pozváním vdovy na určitý rok ku přijetí věna, a pro- puštění dlužníka z desk. Ovšem byl případ tento připuštěn jen tehdy, nebyla-li výplata vyloučena buď vůbec nebo do určité doby; a právo výplaty omezeno na dědice. Vzpírala-li by se tomu vdova, domnívá se 11) Všehrd, že by nejlépe bylo obranným listem proti ní zakročiti. 4) Kn. Tovačovská 99.; kn. Drnovská 47.; zř. 1545 1. LXXIIIIa. 5) Všehrd V. 21.; Brandl, lib. cit. I. 236.; II. 132. a j. A nejen na statku, nýbrž i na svršcích a nábytcích mohlo se věno zajistiti deskami. Máme zde tedy eventuelně co dělati, se zástavou deskovou na movitostech. Nábytkem rozuměl se živý fundus instructus jak ve dvoře, tak i v rybnicích, svrchky pak »rozumí se všecko, co jest v domě, ve dvoře neb na poli s příčinú ruky a práce lidské připraveno, kromě dna a gruntóv«. Všehrd VII. 8. 6) Všehrd V. 19. 7) Všehrd V. 24. Hlavním důvodem bylo přinucení se strany mužovy. Aby žena toto přinucení eventuelně dokázati mohla, učinila o něm sdělení dvěma neb třem hodnověrným lidem K převodu věnného statku za života mužova bylo tedy zapotřebí dvou věcí jednak vklad ženin jednak souhlas mužův, jemuž náležela disposice nad vě- nem; tak i vklad RT. I. 66. z r. 1325. Woyslawa uxor Slawkonis ...recognouit... quod hereditatem suam dotalem ... vendidit... Et huic vendicionis Jesco, Ctibor et Slawek addiderunt plenum consensum et eciam cum eadem Woyslawa vendiderunt eidem ... Dle Všehrda ovšem, kdy již právo vlastnické a zástavní přesně rozlišeno a sféra obou vymezena, bylo zapotřebí vkladu mužova a sou- hlasu ženy, a ovšem vždy bylo tu nebezpečenství, že žena prohlásí později souhlas za vynucený. 3) Kn. Rožmberská 82.; RPZ. čl. 74.; z Dubé čl. 23.; CJB. II. 2. 313. a 339. A II. 50.: Kn. Drnovská 62. 9) Všehrd V. 12.; A XIX. § 90.; promlčení tohoto práva nastalo po třech letech a osmnácti nedělích od smrti muže. 10) DZ. 84. G 22. z r. 1502; zř. 1545 1. LXXXXIIII. 11) Všehrd V. 32.; Tovačovská 140.—142.; Drnovská 62.; zř. 1545 1. LXXXXIIIab).

Strana 80
80 Také muž neměl práva volně statkem věnným nakládati, ač ho mohl volně užívati a z určitých důvodů, nejčastěji za příčinou trhu, o převod věna žádati. Trh statku s věnem, které by na něm i po prodeji zůstávalo, a postiženo býti mohlo, nebyl totiž dosti příhodný. Z té příčiny muž měl-li vedle statku toho jiné nemovi- tosti, věno na tyto buď zcela nebo částečně převáděl, přidávaje nezřídka něco k němu nebo i výhodná nějaká ustanovení připojuje. Žena při převodu osobně přítomna býti musila se příjemčím věna. Jinak převodům žádné meze se nekladly, a tyto velmi zhusta se dály. 12) O převodu věna mluvívá se i, převádělo-li se věno z Moravy do Čech a naopak, jakož i převádělo-li se z listu do desk.13) Věnná zástava listem slula původně vznešení. Během času pozbylo však označení toto svého původního významu, takže po- zději rozumělo se vznešením věna právo manželky na věno v tom případě, kdy zvláště deskami nebo listy zástava dána jí nebyla. Byl to jistý druh zákonného ručení celým jměním osoby třetí, která ve svém příbytku svatební veselí uspořádala, za věno, o které 14) jinak postaráno nebylo. 12) Všehrd V. 25.—30.; RT. I. 431.; zř. Vl. 96. a 191.; A XIX. 553., 554., 588.; Kn. Tovačovská 103. Příkladem DZ. III. F 2. z r. 1533.... W ... přiznai se, že paní B. z P. manželku svú se wšim wěnem jejím, totižto puol jedna tisíci gr. pr.; kteréž jest měla na dědinách a dědictví odhádány u H... na jiné dědiny své zápisné, totižto na H. přewedl a přewodí a z milosti swé zwláštní k swrchu psanému wěnu jest ji přidal 4214 kop ... 13) Všehrd V. 31. Příklad jednání o převod, jež nedělo se rychle, obsahuje řada listin ve sbírce Bočkově pod titulem Landrecht z r. 1555. O převodu mluvilo se i tehdy, když z desk na listy, neb z listů do desk se převádělo; ovšem první jen zřídka se dělo, poněvadž desky větší bezpečnost poskytovaly. Přece však dle Všehrda oboje možné bylo. 14) O instituci vznešení srov. Všehrd V. 22.; zř. Vl. 508.; zř. 1564. Q 15.; zvláště však Czyhlarz, Eheliches Gütterrecht § 10. Vznešení v tomto pozdějším smyslu definuje zř. 1549 S 37.: »Co se vznešení dotýče, toto má býti, a jest za vznešení. Když kdo příteli svému dobře učiniti a jej oženiti chtěl a přátely své i svého přítele i nevěstiny k době do obytu svého zval a přínos mu udělal; a že by jinak při smlouvách svatebních nevěsta věnem opatřena nebyla: tehdy což by po ní otec, bratr, strýc neb poručník jmenoval, to věno bude ten sám povinen, ktož jest je do domu a obytu svého zval a přínos udělat dáti a zaplatiti.« Mylno by však bylo považovati toto právo za jisté právo zástavní. Jest zde pouze jistá vázanost statku. Vázanost tato ještě za Všehrda byla velice slabou, byloť tu zapotřebí pravidelného soudu. Teprve dle nálezu z r. 1490, jenž přijat do zř. Vl. čl. 508., stačilo obeslání plným soudem ke dni úternímu. Nedostavil-li se obeslaný, vdova listem obranním v držení statku jeho uvedena na tak dlouho, až věno bylo zaplaceno. Později usnesením z r. 1543 ustanoveno obesílati toho, na jehož statek vznešení se stalo, k oněm čtyřem dnům, které zvláště vyměřeny vdovám a sirotkům. S tím souhlasí i zř. 1549 S 36.; 1564 Q 15. Musil-li ten, na jehož statek bylo vznešeno věno, vskutku zaplatiti, mohl se hojiti na tom, jenž věno k němu vznesl, pokud ovšem něco zde po ostatních věřitelích ostalo. Zř. Vl. 508.

Strana 81
81 Ačkoliv, za doby Všehrdovy pravidelně věno deskami jest zajišťováno, přece jen možno bylo zapsati zástavu věnnou na list, 14a) ano bylo ji lze eventuelně z desk na list převésti. 14b) Hlavně používáno listu tehdy, když nebylo zde příhodného zástav- ního předmětu, a kde list dlužní s rukojmími a ležením na věno vystavován. 14c) Zřízením obnoveným zůstal sice zvyk věno pojišťovati zástavou v plné platnosti, ale zrušeno vznešení. 15) O věně samém zřízení 16) obnovené obsahuje mnoho římského. II. Právo městské. Poměry majetkové novomanželů po- nejvíce upravovány v městech smlouvou a to ústní, v den sňatku uzavřenou, při níž svědky byly hosté svatební. Jí byl též mimo jiné ustanoven i způsob, kterak má býti věno ženino zajištěno. Zajištění, bylo-li ho vůbec třeba, mohlo se státi také rukojmími; ale nejčastěji se dělo zástavou movitostí17) a nemovitostí. Zástava nemovitostí za věno v městském právu hlavně působením práva zemského se velice rozmohla, tak že nikde jinde v městech nebyla tou měrou rozšířena jako v zemích českých. Při zástavě nemovi- tostí bylo patrně třeba k tomu svolení od oprávněných pří- buzných. 18) Úmluva svatební byla jen provisorní a měla se v šesti nedělích po sňatku opakovati před soudem, kde listinou nebo zápisem do knihy městské se stvrdila.19) Dle práva brněnského stačili k smlouvě svatební dva svědci. Svědomí těchto svědků nemělo po roce a dni již moci pro případ, nebyla-li do té doby smlouva do knih za- psána.20) Slíbil-li muž ženě před svědky, že jí dá zástavu na věno, ale zemřel-li dříve, než k tomu došlo, měla žena před ostatními dědici nárok na tuto zástavu.21) Vedle zástav specialních, valně převládajících, jsou zápisy jmění nynějšího movitého i nemovitého 22) a věcí budoucně naby- tých.23) Vůbec všechny věci, jež zastaveny býti mohly, bývaly i předmětem zástavy věnné. 14a) 14b 140 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) Všehrd V. 6. Všehrd V. 31. § 3.; ale již v této době se to považovalo za sporno. Všehrd V. 21.; zř. 1549 R 9., S 39. COZ. M XXXIV.; MOZ. 383. Srov. COZ. M XXVI. a n.; MOZ. 374.; Czyhlarz loco eod. § 19. Rössler II. 190. Naučení Magdeburské 12. J. (ruk. litoměřický). Rössler I. 129. Rössler II. 391. Magdeb. právo, ruk. litoměřický, c. 22. glossa. S Gerhardi 169.; Menčík, kn. Jičínská 1363 č. 42.; 1379 č. 26. Praha, lib. albus 768.

Strana 82
82 Často obsahoval zápis klausuli, že muž může volně touto zá- stavou nakládati.24) Kde nebylo toho záznamu, měl tuto volnost jen při zástavě generální,25) kdežto zástavy speciální směl zciziti jen v nouzi.26) Žena, ačkoli byla v držbě, zříkala se na čas manželství práva svého užívati a teprve smrtí manželovou zase práva svého platně užívati mohla. Dědicové v tomto případě mohli, nebylo-li ustano- veno výslovně nic, věno jí vyplatiti buď v penězích, nebo pone- chali jí statek.27) Bylo-li ustanoveno již předem, že po smrti mu- žově dostati má statek,28) disponovala jím zcela volně.29) Zástava věnná neměla žádné přednosti před ostatními zásta- vami, při nichž o přednosti rozhodovalo stáří.30) Také dle Koldína věno mohlo se pojistiti na statku nemovitém zástavou, při čemž vyžadovala se před sňatkem smlouva, kterou 31) v šesti nedělích po svatbě bylo knihami městskými utvrditi. (Zástava správní.) I. Právo zemské. Nejde nám zde o instituci správy vůbec,1) nýbrž jen o ty její stránky, pokud souvisí s právem zástavním. Nebylo sice vždy a všude zvykem správu ve formě zástavy ne- movitostí stanoviti, přece však forma ta v Čechách záhy velmi často se vyskytovala.2) V starší době správa se jen slibovala a na nesplnění ležení se stanovilo. Tento způsob na Moravě v listech správních i zápisích deskových se vůbec zachoval.3) Avšak ani zde ani v Čechách, kde záhy forma zavázáním statku převládala, správa nenabyla platnosti všeobecné a připouštěla se jen tam, kde strany o ní se smluvily, což ostatně bývalo pravidlem,4) jak zá- pisy deskové ukazují. Bydžov, 1. vetust. f. 380. Magdebur. právo č. 22. Rössler II. 196. Bydžov, lib. vetust. f. 1. Bydžov, lib. vetust. f. 40. 29) Magdeb. právo č. 102. 30 Magdeb. právo č. 22. 31) CXXXVII. a n. 1) O tom Stieber, K vývoji správy. 2) Ba, neměl-li někdo dost vlastního jmění, stavíval zvláštní správce se jměním buď vedle nebo místo sebe. Všehrd IV. 11. 58. 3) CM. XIV. č. 23. a 24.; XV. zr. 1397 aj... Kniha Tovačovská 168. a 169.; Drnovská 82.; případy správy zástavou na Moravě: Desky Brněnské l. I. 23. (1348) ... promittens sibi dicta bona ac suis heredibus seu sucesso- ribus ab omni impeticione sub ypotheca rerum suarum secundum ius terre inviolabiliter disbrigare.... podobně III. 194. Et pro maiori huius modi dis- brigationis et rei cautela statuit bona sua singula videlicet castrum... 4) Zř. Vl. 149. připomíná, že trhy bez správy jsou přípustny; Zř. 1530. čl. 149.; Zř. 1549 čl. H 10. 24) 25) 26 275 28)

Strana 83
83 Zástava správní tvoří zvláštní druh v zástavním právu českém. Jest to od nejstarších dob, kdy se jí užívati začalo, zástava bez držby, při níž následovala exekuce obyčejným způsobem, pokud nebylo vymíněno držení až do spravení.5) Pravidlem byla vždy exekuce obyčejná, držení do vyplacení vyjimkou řídkou, právě jako zástava s uvázáním.6) Předmětem zástavy toho druhu byl bud statek jednotlivý,7 nebo jmění celé,8) nebo předem část jmění určitá a potom jmění ostatní.9) V případě prvém bylo lze sáhnouti jen na statek za- psaný, a nestačil-li tento na zaplacení celého nároku správního nemohl poškozený jinde se hojiti. V druhém případě ručil statek všechen, i když do cizích rukou přešel. Ve třetím případě sáhalo se předem na určitou onu část jmění a potom teprv, nedostačila-li, na ostatní jmění. Výše summy správní dána byla smlouvou, a bývala obyčejně rovna ceně smluvené 10) nebo o třetinu vyšší,11) pouze výjimkou i nižší.12) Závazek správní pominul po uplynutí tří let a osmnácti neděl. 13) Jen výjimečně naskytá se tak zvaná správa věčná. Přešlo-li zboží správou obtížené na osobu jinou, závazek správní tím nepřestával,14) nýbrž lpěl na statku. Prodal-li, neb převedl-li držitel, jemuž právo na správu příslušelo, své zboží na osobu třetí, spravoval sám, mohl se však hojiti zase na svém správci.15) Jen tehdy, zapsal-li někdo statek po smrti někomu a dodal »v témž právě, jakož jsem ty dědiny sám měl a držel«, správce i nově na- 16) bývajícímu přímo správou byl povinen. 5) CM. IV. 304.; Rg. II. 2152... 6— ) ... Quod si aliqua pars alteri parti non disbrigaret, extunc pars, cui non fuit disbrigatum cum solo camerario Pragensi poterit impignerare partem non disbrigantem ubicunque habent vel habebunt in tercia parte plus pecunie antedicte absque omni citacione, tamquam in jure obtento. (RGJ. 472.).. Případ obyčejné správy, kde zvod byl nutný a nestačilo uvázání, měl tvar: ... Quod si non disbrigaret, tunc Pragenses beneficiarii debent inducere ipsum ementem super hereditates vendentis, ubi habet vel habebit in tertia parte plus pecunia antedicta nomine poene et impensarum omni absque citatione tamquam in jure obtento. (DD. XXI. 36.) 7) Zř. Vl. 139. 8) Zř. Vl. 153. 95 Zř. Vl. 138. 10) Zř. Vl. 140.; DZ. II. B 19. 11) Všehrd IV. 12. 12) RT. II. 60.... Cena prodejní 125 kop; summa správní 75 kop. 13) Všehrd IV. 11. § 8. Také promlčení v letech zemských tu místa Všehrd IV. 11. § 23.; Zř. Vl. 195.; Zř. 1549. E 42. 14) Zř. VI 137. 15) CJB. II. 2. 265. Officium circa tabulas č. 65. 16) Všehrd IV. 11. § 18. mělo.

Strana 84
84 Správa jinak zcela na roveň právu zástavnímu byla kladena, a v případě konkurence s jinými druhy dle stáří posuzována. Starší správa měla přednost i před platem komorním i před věnem; 17) mladší vždy věnu ustupovala. V tomto případě měl však věřitel právo věno ssuti a potom ostatku se držeti.18) Do oboru správy náležely nejen trh, jak Všehrd praví,19) ale i směna, zástava s držbou, a někdy i věno 20) a zástava s uvázáním.21) Obnoveným zřízením českým i moravským nebylo změněno na dosavadním způsobu správy mnoho.22) Většina ustanovení pře- vzata ze Zřízení Vladislavského a ze Zřízení z r. 1564. Zřízení obnovená kladou větší důraz na listy správní.23) Ustanovení, že místo úmluvy při sporu o statek spravovaný nastupuje litis de- nunciace,24) otázky naší se netýká. II. Právo městské. Instituce správy v právu zemském ne- byla obligatorní, nýbrž pouze smluvená. Právo městské však znalo ji jako závazné ručení prodávajícího za nerušenou držbu po dobu jednoho roku a dne. Z počátku tato správa dosti silně kontrastovala se správou dle práva zemského.25) Městské osoby usedlé prostě ručily samy, kdežto hosté neusedlí rukojmí míti museli.26) Vlivem práva zem- ského a zvláště toho, že i svobodné dědiny, které podléhaly právu zemskému, někdy knihami městskými bývaly zapisovány, kontrast mezi správou zemskou a městskou se poznenáhlu oblomil.27) Jme- novitě převzata ze zemského práva sem třetina správní a později 28) i požadavek spravovati jměním nemovitým." Za Koldína již nepopíratelně přimíseny byly správě městské živly české i římské, správa byla obligatorní při kupu, trvala rok a den a šla proti správci neb držiteli statku jeho. Toto poslední usta- novení patrně pochází z práva zemského.29) 17) Zř. Vl. 194. Zř. 1549. H 15. 18) A XIX. 601.; zásadu podobnou nalezli jsme již při konkurenci zá- stavy s držbou s právem z rozsudku. 19) IV. 11. § 12.; srov. Stieber 14. 20) Všehrd IV. 11. § 12. 21) Srov. Zástava s uvázáním poz. 89. 22) ČOZ. K VII.—XXVI.; MOZ. čl. 286.—304. 235 COZ. K XXIII.—XXVI.; MOZ. čl. 302.—304. 24) COZ. K XXI. 25) Rössler I. Rb. 145. a 146. 267 Rössner II. 323. 277 Menčík, kniha Jičínská 1374. č. 21.; kn. Kutnohorská I. f. 32b. 28) Rössler I. 55. 106. 29) F XXXXIII. a XXXXIV.; G XLVII. a XLVIII.

Strana 85
85 § 10. Zápisy knížecí. (Zápisy statků korunních.) Již svrchu jsme seznali, že v nejstarší době nebylo rozdílu ani mezi pokladnou ani mezi vlastnictvím státu a vladaře. 1) Důsledkem toho bylo, že vladař volně disponoval vším. Majetek knížecí v X. a XI. století vzrostl neobyčejnou měrou, neboť považováno tu za knížecí vše, co druhdy patřilo kmenovým knížatům, a vše, co bylo bez pána.2) Ale ve století XII. a XIII. rychlým tempem ubývalo toho bohatství. Dary velmožům, a zvláště zakládáním klášterů s obrovskými latifundiemi knížata připravovala se o nejdůležitější pramen svých příjmů. V téže době ovšem zaklá- dáním hradů a měst vladaři zase nových objektů disposičních na- bývali. 3) Zároveň změnil se systém, jak se statky těmi nakládati. Kdežto dříve knížata prostě rozdávala to, co do rukou se jim dostalo; pečováno nyní o to, aby byla naděje na vrácení se toho kterého předmětu opět někdy do rukou knížecích. A tak užíváno nyní zá- pisů, zástav a lén. Hospodářství proto nebylo o nic lepší, a jako dříve, kde co rozdáváno, tak nyní, kde co zapisováno. 4) Vrcholu dosáhl systém ten za vlády Jana Lucemburského.5) Zásady, jichž při zapisování a zastavování užíváno, velice se měnily. Chceme se pokusiti vybrati aspoň ty nejdůležitější, a teprve potom soustavně přihlédnouti k otázce vlivu stavů na jmění korunní. Pravidelně užíváno formy zástavy s držbou. Statek odevzdán bezodkladně do rukou nabyvatele; a králi zůstalo buď právo vý- platy určitou summou, nebo právo ujmouti se ho po úmrtí té ) Příčinou toho bylo, že postavení knížete posuzováno analogicky dle postavení otce rodiny. 2) Lippert I. 221. pojednává obšírně o protivě mezi majetkem volným (Volksland) a majetkem knížecím, eventuelně z rukou knížete pocházejícím (Fürstenland). 3) Čelakovský, Právní dějiny 62. 4) Formuláře této doby vesměs obsahují formule zápisů a zástav krá- lovských. Palacký, Formelbücher I.; Tadra, Formuláře XIII. a XIV. století str. 14.; S. Cancelariae 120.; S. Gerhardi 29., 47. a 65. V Erben-Emlerových Regestech a v Codexu Moraviae hemží se listinami zápisnými z této doby. 5) Karel sám ve svém životopise (Fontes rer. boh. III. 348.) praví o tom: »Quod regnum invenimus ita desolatum, quod nec unum castrum invenimus liberum, quod non esset obligatum cum omnibus bonis regalibus ita quod non habebamus ubi manere, nisi in domibus civitatum sicut alter civis.«

Strana 86
86 které osoby. V prvém případě šlo pravidelně o dluh, v druhém o zápis v odměnu za služby prokázané, neb o věno. Velmi zřídka nalézáme zástavu umořovací. 6) O zápise zřízena listina se svědky, jež zapisována obyčejně v registra královská.7) Někdy zavazoval se i příjemce písemně vrátiti zápis po výplatě. Zápisy královské bývaly prostě převáděny listy na osoby jiné; vyžadovalo se však k tomu vždy svolení krále.9) Není lze pochybo- vati, že zejména v době nepořádků, ale i jindy převod nezřídka bez tohoto svolení se dál, což často ke sporům a nemilým ztrátám vedlo.10) Ze zvláštní milosti královské dáváno někdy svolení k pře- vodu napřed a neobmezeně komukoliv. 11) Později v otázce této — stavové jistého vlivu nabyli. Králová česká věna svého vůbec převáděti nemohla; 12) jednání proti zákazu tomu směřující bylo neplatné. Smrtí králové statek beze všeho ke koruně připadal. Jakékoliv zatížení statků zápisných bylo vyloučeno; později však práva vedení na zápisné dovoleno. Se svolením knížete věno 13) na zápisných statcích se pojistiti mohlo. Králi příslušela při zápisných statcích vždy výplata, právo zajisté nemalé, uvážíme-li, že za pravidelných okolností statek měl cenu mnohem větší než summa zápisná. Ježto však králové pravidelně se nacházeli v tísni peněžní, nebyly tyto výplaty časté. 14) Někdy výplata dála se pouze prostřednictvím krále; král totiž zápis vyplatil cizími penězi, a hned za ně týž statek zapsal. 15) Častěji však výplata jako zvláštní milost osobám třetím 6) CM. XIII. č. 142. z r. 1401. 7) Srov. na př. registra Vladislavova v A. XVIII. 5 Grünhagen II. 145. z r. 1429 zápis Sigmundův, jímž se Münsterberk Půtovi z Častolovic. Tamtéž listina z r. 1434, kde Půta zavazuje se zapisuje navrátiti Münsterberk proti výplatě ihned. 9) CM. XV. z r. 1389 »... ob der durchlaib Fürst unser herr, der ge- nadig der marchgraf zu Merhen das obgenant gut... und wir in der wiel ihn nicht behaben machten czu dem wechsel, des obgenanten marchgrafen gunst und willen, so geloben... Grünhagen I. 81. z r. 1412 ...« převod děje se »mit willen und wissen des allir durch leuchtigisten Fursten und herrn herrn Wenczlawen...«; zvláště hojně dokladů v registrech Vladislavových A. XVIII., na př. 261. a j. 10) Proto Vladislav zařizuje těm, kdož s jeho svolením statky zápisné vyplatí, tak dlouho je držeti, až by oni zase výplaty došli. Cod. Tallmbg. 227 a, z r. 1497. 11) Grünhagen I. 277. z r. 1493. 12) Nález v památných N. 24. z r. 1489, přejatý v zř. Vl. 452. 13) CM. XV. z r. 1407. 14) Příklady srov. Čelakovský II. 834.; Grünhagen I. 260.; nejvíce výplat stalo se za Karla. Vita Caroli VIII. 15) Jacobi č. 70. a 78.; Codex Pernstein 235. v arch. Františk. musea v Brně.

Strana 87
87 udělována.16) Městům dovoloval král někdy, aby se sama vy- platila. 17) Zřekl-li se král výplaty, měnil se statek zápisný ve zpupný a zapisován do desk zemských. 18) Častějším zjevem, než úplné vzdání se práva výplaty, jímž statek z rukou krále na vždy se do- stával, bylo pouhé stížení výplaty různými klausulemi: buď, že pouze králi příslušelo právo výplaty, a výplata osobou třetí byla nepřípustna, 19) nebo, že směl král pouze svých vlastních peněz k tomu použiti t. j. vyloučena byla výplata prostřednictvím krále, aneb, že slíbeno za života určité osoby nevyplatiti, t. j. spojen zápis v summě se zápisem životním. 20) Obyčejně však summa zá- pisná bývala zvětšována, aby pokud možno skutečné ceně statku se blížila, ne-li ji převýšila. Tím odpadl všeliký zájem krále na výplatě. 21) Jde nyní o to stanoviti, pokud vedle krále měli stavové vliv na hospodářství s těmito statky. Důsledkem zásady: jmění státní je jmění knížete, byl plný rozvratu tohoto majetku za krále Jana, který zastavil nejen kde jaký statek byl, nevyjímaje ani hradův a statkův ustanovených k výživě úředníků, ale i úřady samy. Tím zavládla úplná libovůle ve správě. Nástupce jeho Karel staral se jednak o to, aby statky vy- plácel, 22) jednak o to, aby do budoucna vůbec takové hospodářství nemohlo se opakovati. Ustanovení o tom pojato jest do Majestas Carolina, dle kterého některé méně důležité hrady a města ponechány sice volné disposici vladařově, 23) ale zastavování jich obmezeno bylo časově na deset let, při věně na čas života osoby. Naproti tomu jiné hrady a jiná 16) A. XVIII. 10., 42., 44., 104., 119. a j. Formality při tom užívané ustanovuje zř. Vl. 466.: Ten, jemuž přísluší výplata, obeslati má držitele listem od úřadu menšího na soud zemský. A tu před plným soudem má nejprve právo výplaty býti dokázáno, a pak teprve držitel právo své a summu zapsanou listy zápisnými dokazoval. Listy obesílací na pouhou žádost se vydávají, a dle stáří vydání vůči jiným posuzují; avšak kdo by nemaje práva výplaty obeslal, práv byl z náhrady škody, leda by se jednalo o krále, konvent aneb duchovní osoby. Výplata osobě některé udělená mohla se svolením krále na jiného býti přenesena. Tak převádí výplatu Vladislav r. 1514 (Grünhagen I. 537.), 17) Boczkova sbírka č. 8305 z r. 1492, privilej Jihlavě daná. 180 A. XVIII. 126.; DZ. III. A. 3., III. C. 24. a 25. 19) A. XVIII. 180. a 211. 20) Grünhagen I. 531. z r. 1465.; Archiv stavovský A. 24. (MC.) z doby Ferdinanda I. 21) Grünhagen I. 531.; Slavík, Panství Táborské str. 16.; A. XVIII. 46., 75. a j. 22) Vita Caroli VIII. »Tunc cum magnis sumptibus et laboribus recu- peravimus castra Purglinum, Tyrzow, Liuchtenburg, Lutycz, Grecz, Pyesek, Necztyni, Zbyroh, Tachow, Trutnow in Boemia; in Moravia vero Luccov, Telcz, Wewerzi, Olomucense, Brunense et Znoymense castra, et quam alia bona obligata et alienata a regno.« 23) Mai Car. VIII.

Strana 88
88 města byly z moci knížete v této příčině vyloučeny a pod ochranu stavů postaveny. 24) Král přísahou korunovační ustanovení toto splniti sliboval, a jednání proti němu prohlašováno bylo neplatným. Tímto ustanovením Karlovým položen základ k vytvoření se protivy mezi statky komorními a korunními.25) Kdežto při prvých král byl neobmezen, vystupovali při druhém již do popředí jako nový faktor stavové. Majestas Carolina nenabyla však platnosti, takže ani Karel ani jeho nástupcové nebyli jí vázáni. 26) Zůstalo vše při starém. Jediným obmezením panovníků bývaly jako dříve tak i nyní sliby dané některým městům, že je král ne- zapíše bud vůbec,27) nebo že zapíše jen úrok z nich. 28) Ovšem vázaly tyto sliby jen panovníka slibujícího, nikoli však jeho ná- stupce. Nástupce vůbec býval vázán závazky svého předchůdce jen potud, pokud je výslovně uznal. Ještě Sigmund v bouřích husitských rozplýtval poslední zbytky majetku královského; zastavil duchovenství, a co neučinil on, to prostě bez zápisu bylo okku- pováno. 28a) Než stavům, od kterých král, neměl-li příjmu, vyšší berně požadoval, záleželo na tom, aby statky se zbytečně neplýtvalo. Z té příčiny, když r. 1437 volen byl Albrecht, sjednotily se strany na podmínkách, v nichž na čtvrtém místě čteme požadavek, aby král dodržel závazky a zápisy Sigmundovy, a na osmém, aby vrátil odcizené zámky od koruny. 29) Ostře již vystupuje vliv stavů v mezičasí po Albrechtovi. V »listu smírném« z r. 1440, v němž sporné strany před volbou krále se sjednotily na jistých pevných zásadách, na třetím místě prohlašují 24) Maj. Car. VI. 25) Sice již před tím sem tam se mluví o statcích korunních, ale o ně- jakém dělení od komorních zmínky není. Lippert I, 425. 26) Karel sám zastavil mezi jiným Hrádek (S. Gerhardi č. 65.), Budišín (S. Gerhardi č. 47.), Kladsko (CM. IX. č. 55. z r. 1378), Trutnov a Králové Dvůr (CM. IX. č. 404. z r. 1365). — Václav zastavil Kladsko r. 1405 (CM. XIII. č. 390.) a j. 27) Kolín 1310 (Čelakovský II. 165.); Domažlice 1354 (Čelakovský H. 510.); Kadaň 1457 (Arch. civit. Cadan.; opis čes. mus.); Unčov 1469 (Sbírka Boczkova č. 9257). 28) Rakovník 1319 (Čelakovský II. 181.). 284) V úmluvách Jihlavských obsažen jest článek: »Zápisy od nás v tyto války vydané má souditi rada naše, volená, jakož nahoře psáno jest; kdoby jich jí nepředložil a k vyměření jejímu nestál, odsoudí se tím sám všeho práva svého.« (Palacký III. 557.) Rada, v níž se zde mluví, měla býti volena od stavů, z části jmenována knížetem. K revisi slibované došlo však teprve za správcovství Jiřího. Srov. p. 31. 29) Tento článek zní: »Ó jiné všecky země nebo zámky, ježto jsou ne- spravedlivě od země České odtrženy, aby o ně státi a jich dobyti ráčil.« (Palacký III. 599.) Článek ten nemůžeme vztahovati pouze na jednotlivé části mimo Čechy, nýbrž jest nám spatřovati v něm předchůdce pozdějších článků a požadavků stavů o »neodcizování od koruny« t. j. o nezmenšování jmění korunního; tím spíše, srovnáme-li ho dále se článkem III. listu z r. 1440.

Strana 89
89 se za neplatné zápisy Albrechtovy vydané ke škodě koruny; 30) a r. 1453 k návrhu Jiřího z Poděbrad usnesl se sněm, na radi- kálním odstranění dosavadních nejistých poměrů majetkových tím, že všechny zápisy královské i smlouvy soukromé předloženy dvěma kommissím, k tomu účelu zvoleným, aby pravý majetník resp. zá- pisník byl stanoven. Důležitá jest poslední věta čl. II.: »A kteréž by (zápisy císařské neb královské) w tom času zápisy ukázány ne- byly potom, aby žádné moci neměly ani práwa.« 31) V obou těchto případech stavové starají se o to, aby jistý pořádek zavládl, a v obou případech stavové prohlašují zápisy královské za neplatné. Od té doby stavové již považují jisté spolupůsobení při na- kládání zbožím koruny za své právo, a náhled ten jeví se za 32) i za Vladislava. Sporna byla míra tohoto spolupůsobení.33) Jiřího 30) ». .. jestliže Albrecht učinil které zápisy nebo dání, ježto by to bylo ke škodě království koruny České, anebo straně té, kteráž jest proti Jeho Milosti byla, anebo komu z nich, ježto by dědictví neboli zápisů dotýkalo se, tehdy my to společně ze svolení jednostejného zdviháme, aby moci ne- mělo«. (Palacký IV. 9.) 31) Palacký IV. 171.; A. I. 493. obsahuje text usnesení onoho a registra komise, která se zachovala. 32) Jiří slibuje r. 1461: »J. zámkuov nebo zboží od konruny odtrženo, o jich navrácenie a zase dobytie obyčeji slušnými s jich radu a pomocí řekli jsme a chcem ...« (Kalousek, St. pr. 568.)... Srovnáme-li článek ten se čl. 8. z reversu Albrechtova (p. 29.), nemůžeme neuznati pokrok ve slovích »s jich radú a pomocí«, v nichž spolupůsobení stavů již jasně je vyjádřeno. 33) Poprvé, kdy stavové chtějí uznati jen zápisy »ježto by s jich vě- domím a wuolí wyšly«, jest při uvedení Ladislava do království, který k tomu (1. květen 1453 Vídeň) přivoluje. (A. IV. 416.) — Jiří slibuje po svém na- stoupení (Kalousek, Státní pr. 568.) držeti dluhy a zápisy předků, »jenžto s jich (stavů) radú a wědomím vyšly«. Na sjezdu v Jindřichově Hradci r. 1467 tvrdila strana panská, že zámky nemají býti od koruny ani odcizovány ani zastavovány. (Palacký IV. 487.), a v souhlase s tím nalézáme v žádostech stavů z téhož roku, »což se dotýče zapisowánie králowstwie, JMti za to pro- siti máme, aby JMt neráčil odcizovati dědicky od králowstwie zámkuov nebo měst, též i manstwie aby neráčil svoboditi bez zemské rady; a ráčil se při tom tak zachovati podle práwa a privilegium na to vysazenými od staro- dáwna« (A V. 365.). Před volbou Vladislavovou stěžují si stavové mírně, že zastavováno a připisováno k zápisům království, »ježto by to býti nemělo bez wuole panuow zemských a země«, a Vladislav slibuje »že nemáme žádných zemí, kniežetstwie, měst a zámkuow, hraduow i jiných wšelikterakých zboží k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati ani odcizovati, žádným obyčejem, ani žádnými wěny ale což by od koruny odtrženo neb odcizeno bylo, to máme zase připojiti a ke koruně shromážditi«. (A. IV. 450. a 453.) Zvláštní zmínky zasluhuje v otázce naší Morava a Opavsko. Obě země častěji odděleny od Čech tím, že zastaveny aneb uděleny v léno. Jiří však vydal r. 1464 majestát, jimž jakkékoliv oddělení Moravy od Čech bylo pro- hlášeno za nepřípustné, a také zastavení zakázáno. Ale hned za nástupce Vladislava Morava i Slezsko zastaveny Matyášovi smlouvou Budínskou r. 1478 (Kalousek, Stát. pr. 82.; A. X. 274.). Smlouva ta zmiňuje se také o zastavených statcích na Moravě, stanovujíc, že kdyby Matyáš které vyplatil, o výplatu tu zvýší se summa smluvená za propuštění Moravy; naopak byl-li by nucen, které zapsati, o tolik nutno propouštěcí peníz zmenšiti.

Strana 90
90 Právo to precisováno úmluvou Prešburskou z r. 1499 tím způ- sobem, že sice dřívější zapsání, byť se byla stala i beze všeho spolupůsobení stavů v platnosti zůstati mají, ale od té doby jen »s radú a wuolí vší země« má král míti právo zapisovati jmění ko- runní a to pouze pro potřebu zemskou. Jednání proti tomu ustano- vení směřující za neplatná jsou prohlášena. 34) Všechna následující privilegia neznamenají již nic nového, nýbrž pouze potvrzují zásadu tuto ustanovenou.35) Slavného po- tvrzení docházel slib nezastavovati ničeho od koruny i v přísaze korunovační. 36) Také nacházíme dosti příkladů, že skutečně sněm o zastavování a připisování sum jednal. 37) Na Moravě s listem a ujednáním Prešburským spokojeni ne- byli, poněvadž bylo třeba dle něho k jednání o statcích zemských na Moravě svolení sněmu českého. Proto vymohli si stavové Moravští r. 1510 list potvrzující, že ujednání z r. 1499 nemá býti na újmu právům a svobodám moravským, nýbrž že král a markrabě i napotom volně, beze svolení sněmu může dáti i zapsati na Moravě libovolně. 38) Ovšem mělo privilegium to cenu pouze theoretickou, poněvadž na Moravě dávno již žádných statků komorních neza- stavených nebylo. 39) Obnovenými zřízeními nezměnilo se na dosavadních právích ničeho. 40) Jako dříve, tak i nyní zůstalo sněmům právo přivolovati k zástavám, a král v přísaze korunovační sliboval bdíti nad integritou 41) Doba následující podává dosti případů, kde sněm český koruny. 34) Důležitý tento doklad otištěn Palacký V. 242, AV. 500. Nejdůležitější je věta: »Než chtělili bychom pak buď my neb budúcí naši, králowé Čeští, které zámky, města, městečka aneb wesnice, zastawiti pro potřebu zemskou, to máme a moci budeme učiniti s radú wšie země a wuolí, a jináč nic.« — Přejato do zřízení zemského Vladislavova čl. 469. 35) Tak majestát Vladislavův z r. 1510 (Kalousek, Stát. pr. 574.); majestát Ludvíkův z r. 1522 (tamtéž str. 576.); majestát Ferdinandův z r. 1526 (tamtéž str. 580.); zřízení z r. 1549 B. 16.; 1564 A. 19.; majestát Maximilianův z r. 1567 (Kalousek, St. pr. 584.). 36) Přísaha korunovační od r. 1522 obsahovala větu: »a od království tohoto Ceského nic neodcizovati ani zastavovati, ale raději podle možnosti naší rozšířiti a je rozmnožiti«; formule ta obsažena i ve zřízení 1549 B. 8., 1564 А. 2. Z toho, co shora již praveno, vysvítá dostatečně, že není lze vztahovati větu tu pouze na celistvost zevní, nýbrž i na celistvost vnitřní. 37) Sněmy I. 329., 331., 393., 566.; II. 157.; IV. 226., 273.; spory a ne- dorozumění vznikaly často ohledně vyplácení statků od cizozemců. Další pří- pady viz Kalousek, St. pr. 158. a n. 38) A, X. 339.; Kalousek, St. pr. 155. 39) Kniha Tovačovská 26.; Drnovská 14. Teprve r. 1547 vrácen Špilberk zase králi nálezem soudím. 40) ČOZ. A. XXII.; MOZ. 21.; privilegium dd 29. května 1627 41) V přísaze korunovační stojí: »auch von dem Königreich nichts ver- alieniren, sondern vielmehr nach Unserm Vermögen dasselbe vermehren und erweitern« (ČOZ. A. III.); podobně i přísaha markrabí moravského. MOZ. 3.

Strana 91
91 svoloval k zastavení statků korunních nejen v Čechách, ale i v zemích 42) vedlejších. (Zápisy duchovenské.) Ke komoře královské počítáno též všechno zboží duchovní, a sdílelo tudíž osud, který stihal statky korunní. Pravidelně mlu- vívají prameny o »království a duchovenství«. Neprávem s některých stran se názor ten považuje za vý- sledek husitismu.43) Názor ten jest prostě následek vývoje ma- 44) V Čechách totiž jetkových poměrů církevních u nás vůbec. nenabyly platnosti ustanovení a názor církve římské o majetku církevním jako majetku příslušejícím církvi, nýbrž majetek ten patřil tu jednotlivým svatým, jímž kostel nebo kaple byly zasvě- ceny. Jasně to ukazuje výrok Václava II., že by nevěnoval Kristu, co věnoval Panně Marii. V žádné starší listině nemluví se o da- rování majetku církvi vůbec, nýbrž vždy o majetku darovaném světci některého kostela nebo kaple. Při tom zůstávalo i dárci a jeho rodině jisté právo — ať již se jmenovalo advokacií nebo patronátem — totiž právo, že přebytek výnosu jmění náležel ochránci kostela, pravidelně rodině, která kostel založila. Kostel byl tedy v oné době rovněž předmětem výnosu. Král mimo to měl účastenství na tohoto druhu majetku i tím, že zříci se mu bylo při každém založení darování kostelu práva odúmrtného. Králové byli si tohoto práva svého vždy vědomi, 45) a počítali duchovenství ke své komoře. Důsledkem toho jest ukládání 46) berní na duchovenství a zastavování jich. Církev ovšem usilovala o to, aby zásady tyto byly odstra- něny, a aby i u nás zavládl názor o jednotném majetku církevním; ale dlouho marně. Války husitské a doba po nich jsou toho do- kladem. Sigmund hned po první výpravě křižácké, zapsal celé množství duchovenství.47) Za dvě léta potom pod vlivem římským odvolal 42) Hned roku 1628 přivoluje sněm k zastavení Mělníka Vilémovi Sla- vatovi. Další případy z r. 1658 a 1710 viz Tomek, Sněmy 62. — Týž uvádí i případy přivolování k zástavám v zemích vedlejších z r. 1684 a 1689. Srov. i Kalousek, St. pr. 160 a n. 43) Frind III. 161. 44) Lippert II. 92. 45) Tímto názorem lépe se objasní stanovisko Přemysla II., Jindřicha Korutanského, Jana i Václava IV., než jak to činí Frind (III. 160.). jenž mluví ve všech těchto případech o libovůli. Ovšem pevných, sepsaných zásad ne- bylo; ale těch nebylo ani v jiných směrech. 46) Lippert II. 95.; Palacký II. 439. 47) Palacký III. 220.; Frind III. 158.

Strana 92
92 a zničil všechny tyto zápisy.48) Ale to trvalo jen tak dlouho, dokud byl pod jeho bezprostředním působením, později vrátil se 49) zase k názoru domácímu a zastavoval dále. Dle toho jeví se požadavek utraquistů, aby kněží neměli statků, jen hájením starého domácího práva, proti vnikajícímu ná- zoru římskému. Názor husitský sformulován v čl. 3. čtyř pražských artikulů: »že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu a na překazu svému úřadu kněžskému a k velké škodě pánóm stavu světského; aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo . . .« 50) Tento názor byl rozhodný pro celou dobu následující,51) ač církev stále proti němu vystupovala. Konečně nabyl platnosti zákonné v zřizeních zemských, dle kterých duchovenství náleží ke komoře královské, jsouc na roveň postaveno městům a j.52) Klášter a konvent nesměl dle nich jměním svým disponovati volně, nýbrž vázán byl souhlasem královým; jednání opačné bylo neplatné. 53) Zřízení nejen že potvrzují zápisy duchovenství již dříve uči- něné, ale dovolují a mluví i o zápisech budoucích 54) a výplatách 48) »....... I znajíce my takové dání a odcizení statkúw duchovních osobám světským pod jakouž pak koliv příčinau aneb wýminkou, že by jakž w právu swětském (!?) tak duchowním za nic býti a postačiti nemohly: protož ne z omylu aneb neopatrnosti, ale s rozváženou myslí, zdrawau wšech kurfirštůw říšských a mnohých jiných knížat, hrabat a obcí říšských a krá- lowstwí Českého radau, nadepsané daní a odcizení .... . . tímto listem od- volali jsme, zkazili, v nic obrátili, odwoláwáme, kazíme, v nic obracujeme.....« A IV. 38.; Pangert, Goldenkron. 410. 49) Srov. Palacký III. 566. a 568.; Frind III. 159. 50) Palacký III. 215. 51) Přijetí Sigmunda 1436 (Palacký III. 558.); Ctibor Tovačovský praví r. 1467: »...Neb biskupctví Olomucké jest krále Ceského pána mého...« (Palacký IV. 504.); rozsudek komorního soudu z r. 1471 mluví o »komoře královské«. (A IV. 263). V listině Vladislava z r. 1497. (Orig. Sbírka Boczkova č. 4863) čteme, že opat a convent kláštera Welehradského zastavili quosdem pagos . . a to hoc fecerunt cum consensu serenuosi regis Georgii, f. a. n., pro necessitate monasterii, prout instrumenta, quibus oppignorati sunt dicti pagi et bona, ea omnia fusius et clarius in se continent.« 52) Vl. zř. 555.; 1549. B. 11.; 1564. D. 49. 53) VI. zř. 457.; 1549. A. 19.; 1564. A. 11. Registra Vladislavova podávají dosti příkladů, že právo to skutečně tu bylo. A. XVIII. 10. (z r. 1498); 47. (z r. 1498) 54) Zř. Vl. 466. — »Než toto jest při tom znamenitě wymieněno, že wšichni duchowní stawowé každého mají zachowati podlé zápisuow a maje- státuow jednoho každého, ježto je mají buď od ciesařuow od králuow i od krále JMti pána našeho, aneb nápaduow od budúcích králuow mieti budú. Každý zuostaň při tom, pokudž jeho zápis od JMti ukazuje, aneb napotom ukazowati od budúcích králuow budú, buď na žiwoty neb na summy, každý podlé zněnie swého zápisu zuostati má.« Zř. 1549. S 29; 1564. Q. 6.

Strana 93
93 králem udělených.55) V téže době udělovány i privileje neza- psání. 56) Sám Ferdinand I. častěji použil těchto ustanovení. A ačkoli v codicillu z r. 1547 patrně pod vlivem církevním projevil nad tím lítost, a napomínal svých nástupců, aby činy ty napravili,57) přece za 17 let, co byl ještě od sepsání zmíněného codicillu živ, o změnu těchto zřízení se nepostaral. Toliko na žádost kapitoly pražské navrhl r. 1558 stavům, »aby statkové, kterýchž k témuž kostelu arcibiskupství Pražského nyní v držení jsou nebo ještě budou, při témž kostele (Hradu Pražského) zůstaveni byli; tak aby JMt královská aneb budoucí králové čeští moci míti neráčili týchž statkuov od téhož kostela (nyní i na časy potomní) odcizovati.« 58) Stavové skutečně přistoupili na tuto žádost; ale usnesením tímto na novo jen potvrzeno bylo staré pravidlo; neboť z celého textu je patrno, že jedná se o privilegium, a stavové výslovně zachovávají v platnosti staré právo. Všechny zápisy dosavadní na zboží tohoto kostela mají plné platnosti požívati a králi zůstaveno na těchto již zapsaných, připisovati dle své vůle; na konec pak dodáno: »Neb se toto JMti královské i stavuov povolení toliko na ty statky, kterýchž nyní táž kapitola a probošt v držení jsau aneb po tom budau, vztahuje, a tomu zřízení zemskému s strany jiných statkůw duchovních, jakž jest JMti královské i budaucím králuom českým v moci pozuostaveno, na škodu býti nemá.« 55) Výplata děje se jako u zápisu královstwí: Vl. 466.; 1549. S. 29.; 1564. Q. 6. 56) Vladislav slibuje klášteru tišnovskému....., per nos seu succes- sores nostros Bohemie reges aut marchiones Moraviae non debeant unquam cuiquam inscribi, pignorari seu quomodo libet ad longum seu breve tempus locari aut quovis modo a prefato monasterio alienari. Si quis vero in contrarius per inadvertenciam oblivionem importunitatemve petencium aut quowis alio modo contingeret ilud totum ex nunc prout ex tunc anulamus irritamus cassamus destruximus et omnino nullius roboris seu firmitatis esse decernimus«. (Sbírka Boczkowa. č. 4716. orig. z r. 1472.) 57) »Da Jedermann für ehrbar und recht erkennt, dass keiner seinem Nächsten das Seinige wider seinen Willen nehme und hingebe so schliessen wir mit wohlbedachtem Muthe und rechter Wissenheit, dass auch weder wir, unsere Nachkommen, noch die Stände und Vnterthanen Goth dem All- mächtigen, unserem Schöpfer und Erlöser, und seinen Kirchen oder den Ihm ergebenen geistlichen Personen das Ihrige nehmen, hingeben, noch ent- ziehen sollen. Und da entgegen mag uns und die Stände unserer Krone Böhmen nicht schirmen und fürtragen obberürte Unsere und ihre Freiheit, Brauch und Landesordnung... Darum und dieweil sich Niemand schämen soll, seinen Irrthum zu bekennen und zu bessern, so erkennen wir unseres Theils solche Freiheit, Gebrauch und Landesordnung in dem Artikel für unkräftig und unbündig und ist uns leid, dass wir darin bewilligt und darauf mit der That etliche geistliche Güter erblich hinzugeben fürgenommen haben." (Dle Gindely I. 65.) 58) Přejato do zř. 1564. Q. 11.

Strana 94
94 Nejen strana protestantská, nýbrž i katolická pevně držela se těchto zásad. To ukázalo se roku 1598, když Rudolf II. chtěje zastaviti v tísni peněžní některé statky duchovní na zemské úřed- níky se o dobré zdání obrátil. Tehdy kancléř Zdeněk z Lobkovic prohlásil, že král český nepotřebuje k tomu povolení teprve od papeže, a všichni ostatní úředníci s ním souhlasili.59) Ale o něco později změnilo se smýšlení katolických pánů, a důsledkem toho byl výklad slova »královské statky« v maje- státě z r. 1609 se strany katolické jiný než s protestantské. Pro- testanté opírali se tehdy o skutečně platné právo a o celý histo- rický vývoj. Nemůže býti naším úkolem sledovati příčiny, proč král Matyáš rozhodnutím dd. 25. srpna 1611 jinak ustanovil. 60) Nám stačí, že rozhodnutím tím nastává úplný převrat v dosa- vadním pojímání, a že platnosti tu nabývá názor římský. Obno- vené zřízení dává tomu výraz, vynechávajíc příslušná ustanovení zřízení starších, a jen jako nepatrný odlesk starého práva jeví se ustanovení: »Žadný prelat, ani konvent, ani žádná duchovní anebo nad statky duchovními vystavená osoba, nic od nemovitých statkův jich duchovních, nadání a důchodův, bez povolení Našeho a dě- dicův Našich králův Českých, jakožto nejvyššího ochránce a opa- trovníka, zastavovati, prodávati, darovati, aneb jiným spůsobem odcizovati nemohau a nemají.« 61) (Zástavy manské.) Vedle duchovenství a království i manství tvořila součást ko- mory královské. — Proto snahy stavů omeziti moc panovníků v nakládání s majetkem zemským, a zabezpečiti celistvost koruny i na manství se vztahovaly. Tomu tím méně diviti se budeme, uvážíme-li, že prostým osvobozením statků manských, mimo země korunní ležících, svazek úplně přestával a statky ty koruně defi- nitivně ztraceny byly. Proto na sněmu prešpurském (r. 1499) ustanoveno: »Což se manstwie a léna dotýče, kteréž jest wně a ne w zemi České, toho král JMt ani budúcí králowé swoboditi ani prodáwati nemají bez wuole wší země.« 62) Manství však v Ce- chách samých zůstala i na dále v moci vládcově: »Což se pak manstwie dotýče, kteréž jsme my aneb předkowé naši králowé Čeští preč dali dědicky v zemi České, to dánie w swé moci státi má; a což bychom napotom komu dáti chtěli manstwie v Čechách, to dobře učiniti muožem a moci budem.« 63) Ohledně t. zv. manství 59) 60) 61) 62) 63) Gindely I. 66 Tamtéž str. 63. COZ. A. XXV. a XXVI.; MOZ. 25. a 26. A. V. 496.; později v zř. Vl. 464.; 1549. B. 3.; 1564. A. 28. A. V. 501.; zř. Vl. 469.; 1549. B. 16., 1564. A. 19.

Strana 95
95 extra curtem platilo ustanovení zvláštní; stavové i tu rozhodného vlivu se domohli.64) V otázce, pokud manu bylo volno zadlužiti léno, jsou po- měry v Čechách a za Moravě rozdílné. V Čechách totiž v prvních desetiletích po zavedení zřízení lenního vůbec zmínky nenalezáme o nějakém omezení. Teprve za Karla IV. r. 1360 usnesením dvor- ského (lenního) soudu nezcizitelnost a nezadlužitelnost lén stano- vena. 65) Avšak r. 1405 dovoleno zapisovati léna do 10 kop; ustanovení to přejato i do zřízení, 66) a doplněno výslovným před- pisem, že nad to jen s povolením vládcovým zapsati sluší. 67) Na Moravě náležela většina 68) lén k biskupství Olomouckému, a tu již od zavedení svazku lenního nezcizitelnost a nezadluži- telnost byla stanovena. Pouze z důležitých příčin biskup svoloval k zatížení.69) Zatížení bez svolení pána lenního 70) bylo naříkatelné Mohl totiž pán výplatu manu naříditi, a to třikrát ve lhůtách 6 neděl a dne (dohromady 18 neděl a 3 dny); a po uplynutí této lhůty mohl právem proti němu nastoupiti. Jestli však během roku a šesti neděl právem proti manu nenastoupí, tehdy nebude moci více proti zatížení vystupovati a toto plné platnosti nabude, ano tímto 61) Zř. 1549 B. 13.; 1564. A. 17. Smlouvy Jiřího, o nichž zřízení se zmi- ňují jsou z r. 1459. a 1465. 65) Brüneck, str. 1. a n. 66) Zř. Vl. 456.; zř. 1549. OG. Ustanovení to znamená ještě seslabení příslušného místa librorum feud. II. tit. LV. ... ut nulli liceat feudum totum vel partem aliquam vendere vel pignorare, vel quocunqua modo distrahere seu alienare, vel pro anima indicare sine permissione illius domini ad quem feudum spectare dinoscitur .. 67) Zř. 1549 O. 7.; 1564 M. 42. 68) Že i na Moravě vedle biskupství Olomouckého, byla bezprostřední léna královská, srov. Kalousek St. pr. 157. p. 2. 69) . ... Quod propter necessitatem evidentem et evasionem debitorum quibus gravatur fidelis noster H .. de gratia speciali propter servicia sua que nobis et ecclesie nostre fecit... sibi concessimus et presentibus conce- dimus, quod ipse obligare poterit molendinum... CM. XII. č. 47. z r. 1391 ... 70 . . . Žádný nemuož swého manstwí zastawíti bez powolenij Pána swého aby ta zástawa mocnost mohla míti. Od toho dne w kterémž by pán zwěděl, že by manstwí jeho zastavené bylo, má pán manu rozkázati, aby jeho to manstwí wyplatil a w šesti ne- dělech a w jednom dni a má to učiniti po třikrát, kdež toho času nečiní osmnácte neděl a tři dni. A jestliže toho mana tu v zemi není aneb že jeho sice doma není, má býti čekán, až by se vrátil dotud, dokudž vědomost by byla, že jest žiw. Pán jeho čekati má s tím oznámením aneb ohlášením. Leč by pán chtěl posla poslati na místo, kdežtě man jest ... Má také lidi při takowém oznámení míti, aby jemu svědkowé byli jestli že by ten man toho příti chtěl, že by jemu o tom oznámeno bylo . . . Jestliže man zastaví manství, kteréž od pána má bez povolení páně, a to manstwí ten, komuž by zastaweno bylo, w pokojném užíwání měl by rok a šest nedělí tak, že by pan o to manství ani k manu, ani k tomu, komuž zastaweno jest prawem nepřikročil, tehdy ten práwo má na zástawě aniž pan mana swého z toho obwiniti muože... (Práwa manská cap. XXVI.)

Strana 96
96 promlčením zanikne i nárok proti manu samému. V pozdější době bylo zadlužování statků manských obyčejným zjevem, jak o tom svědčí usnesení sněmu manského Kroměřížského z r. 1590.71) Ať již zatížení stalo se se svolením či bez svolení pána, třeba bylo, aby zástava 72) neb zápis 73) do knih se zapsal, a to do desk dvorských, pokud nebylo desk zvláštních jako Trutnovských 74) a Kroměřížských. 75) Zápisy bývaly formou podobné jako v deskách zemských: »W ... protestatus est se teneri XXX. s. gr. ... ... solvendas quando eis carere nollent...;76) »Pan V. zastawil ves swú B. se vším panstwím a příslušenstwím bez všeho pozuosta- wenie kromě wýplaty ...«; 77) »Já W. přiznáwám se, že jsem dlužen prawého a sprawedlivého dluhu 300 K, a tu summu jemu ujišťuji na swém zboží v K ...«.78) Zápisy konány a prohlašovány před soudem manským (ev. dvorským); a tamtéž i odpor podáván.79) Vlivu práva zemského jest přičítati, že věno na manství jest pojišťováno. Ovšem i tu potřebí bylo v Čechách pro věno nad 80) 10 kop, na Moravě (Olomouc) vůbec svolení pána. Zvod na manství byl přípustný, nebylo-li zde zboží svobod- ného, na základě relace soudu a povolení královského, ovšem bez újmy povinnosti manské. Proto když došlo vedení práva až k ja- lovému panování, má vedoucí do dne a roku léno od krále přijati.81) Zřízení obnovené nemá sice články A. 19. a A. 28. zřízení z r. 1564; hledíce však k přísaze královské a potvrzení privilegií o neodcizování od koruny, můžeme tvrditi, že zůstalo staré právo 82) Ostatní ustanovení o manství obsahují nové usta- v platnosti. 71) Strany dluhův placení se statkuov manských, které by na J. kn. M. připadly, poněvadž předešlých časúw, když statky manské nařizowané byly, statkové manští za peníze kupowané nebyly, nýbrž darmo dawany a z těch příčin také slušně se na ně dlužiti nemohli, jež pak tomu proto, že statkowé manští za peníze se prodáwají a kupují, a mnozí na zaplacení jich se i dluží... (Sbírka Boczkowa č. 2887.) 72) Jako příklady zástavy s držbou buďtež uvedeny z desk trutnovských A. XV. 347. (1461); 353. (1482); 371. (1489); 418. (1506); 938. (1515). 73) Zástava bez držby. DD. II. 63. z r. 1411.; dle desk trutnovských nemáme zástavu s uvázáním, nýbrž s postúpením aneb uvednním dle práva manského. A. XV. 358. (1481); 432 (1512); 444. (1515); 483. (1528). 74) Desky trutnovské otištěny z části v A. XV. 75) Výpisy z desk kroměřížských nalézáme v CM. XII. a n. 76) DD. II. 63. 77) A. XV. 418. 78) A. XV. 432. 78) Práwa manská XXVI.; A. XV. 406. 86) DD. XXII. 89 (1455); CM. XI. č. 607 (1390); XII. č. 16. 17. a 94. (1401); XV. (z r. 1405.); A. XV. 350. (1477); 362. (1486); 374. XIII. č. (1489; 417. (1506). Práwa manská II. díl, práwa zemská, na kteráž se práwa manská vztahují cap. XXI. 81) Zř. 1549 O. 11.; 1564 M. 46.; A. XV. 404. (1502). 82) COZ. A. XII. a XXII.

Strana 97
97 novení jen potud, že odstraněno volné zadlužování do 10 kop, a jakéhokoliv zatížení manství pouze se svolením krále státi se 83) mohlo. § 11. Židé a právo zástavní.) Židé jsouce vedle klášterů bankéři středověku, měli stále co činiti s právem zástavním, ve kterém svým působením zanechali stopy patrné. Zdá se, že v nejstarší době židé i u nás po zásadě personality žili dle svého práva. Aspoň do privileje Přemysla II. z r. 1254 není žádné zmínky o právním upravení jejich postavení, ačkoliv nepo- chybně dávno před tím židé v Čechách trvale sídlili. Zmíněné privilegium tvoří na dlouhou dobu základ všeho práva židovského, jež pozdějšími králi pouze bývalo potvrzováno.2) Hledíc k právu zástavnímu jest nám obírati se půjčkami židů na nemovitosti a movitosti a potom otázkou koupě a zástavy kra- dených věcí. Židé neměli sice právo ve středověku nabývati nemovitostí (půdy), ale mohli, a jak o tom svědčí privilej Přemyslova,3) Ma- 83) COZ F. LX. 1) Židé ve středověku tvořili zvláštní třídu obyvatelstva; nebyliť ani tu- zemci ani cizozemci. Již v prvých počátcích středověku zabývali se obchodem, jenž v některých dobách téměř výhradně v jich rukách byl soustředěn. Postavení jejich bylo za doby pohanské jak u Germanů tak i u Slovanů velmi příznivé. Pohanství jsouc náboženstvím klidným, nefanatickým dobře snášelo vedle sebe i jiná náboženství. Když však národové tito křesťanství přijali, změnila se rázem situace. Výbojné náboženství jen těžce snášelo vedle sebe jiná, a theoreticky vůbec jich nepřipouštělo. Přece však ještě několik století židé v poměrně snesitelném postavení žili užívajíce mezi sebou práva židovského. Když však v XII. století křižáckými výpravami náboženský fana- tismus byl rozpoután, židé nejtíže to pocítili. A tak ocitli se znenáhla v po- stavení, z něhož teprve po mnoha století se vymanili. V té době stali se servi camerae regiae, stali se důležitým pramenem příjmů knížete, pod jehož zvláštní ochranou stáli, a jehož soudu přímo byli podrobeni. I bylo v interesu vládce, aby židé jeho byli v dobrém postavení. Na druhé straně však nebylo vždy v moci jeho fanatickou luzu poštvanou mnohdy měšťany, chtějícími na se strhnouti aspoň část obchodu židovského, na uzdě udržeti. A tak vysvětlujeme si ony známé bouře židovské, které ve středověku s každou neúrodou se vracely. O židech vůbec srov. Stobbe, Die Juden in Deutschland 1866; Höniger, Zur Geschichte der Juden Deutschlands, Z. f. G. d. Judenthums I.; Scherer, Die Rechtsverhältnisse der Juden in den deutsch-österr. Ländern 1901 a j. Pro české poměry: Lippert, Socialgeschichte; Čelakovský, Příspěvek k dě- jinám židů. 1) Privilej tato majíc sama základ ve dvou bullách papeže Innocence II., tvořila podklad mnohým privilejím židovským, zvláště v Polsku. *) Priv. § 25. CJB. I. 139.

Strana 98
98 jestas Carolina, 4) a privilej Václava IV., 5) často tak činili, půjčovati peníze na nemovitosti. Zástava dála se tu vždy listy, nejčastěji ve formě bez držby s klausulí prodeje nebo držby do vyplacení; nikdy však s klausulí propadnou, poněvadž žid nemohl se státi vlastníkem statku svo- bodného. Připadla-li by židovi držba statku, neměl práva na juris- dikci nad poddanými, 6) a měl platiti úrok (census) do komory královské. 7) K prodeji takového statku zapotřebí bylo svolení králova, neboť dědina židu propadlá vlastně připadla komoře královské. Prodal-li by kdo nemovitost židu zastavenou, neměl prodej ten platnosti, byť se stal dskami zemskými, dvorskými nebo soudem kterýmkoli, zemským, dvorskym, městským. 9) Od konce patnáctého století 10) byli židé v Čechách i na Moravě při půjčování na nemovitosti právně obmezováni a to hlavně proto, aby úvěr hypothekární byl zachován křesťanům. Také v právech městských zakazováno jim půjčovati na domy a pozemky pod šos náležející. 11) Jednotlivcům však i tu podařilo se vymoci si zvláštních privi- lejí. 12) Ovšem v městech, kde židé tvořili zvláštní své obce, ve kterých náležely jim vyjma místo stavební domy nebo jen jejich 13) části, zástavy nerušeně se konaly. Smlouvy bez základu konaly se před pražským purkrabím nebo před soudem městským a byly zapisovány do rejster židov- Čl. XCVI. a XCVII. 5) CJB. II. 3., 367. Zdali židé v starší době (před XIII. stol.) mohli po- zemků nabývati, stanoviti nemůžeme. V Německu aspoň tomu tak bylo (Schrö- der, Rechtsgeschichte 462.). Priv. Přemysla II. § 25. Maj. Car. XCVI. 8 Maj. Car. XCVII. 9) Priv. Václava IV. CJB. II. 3., 367. 10) Od r. 1490 (A. IX. 540.). 11) Saliger 37.; usnesení horníků z r. 1497 (Čelakovský str. 395.). 12) Tak r. 1592 Markus Majzl vymohl si na králi Rudolfovi prívilej, že dovoleno mu pojišťovati dluhy listy hlavními, ano že nepřímo, plnomocníkem i zápisy do desk si objednávati mohl. (Winter, Kult. obraz I. 150.) 13) V Praze vedeny zvláštní knihy židovské od XVI. století počínajíc: Zápisy byly zde podobné jako u křesťanů. Stůjž zde příkladem zápis věna: »Zalman Branný žid stoge osobnie w raddu oznamil a prziznal se zie Kaýli ženie swe pogistil gest a zápisem tijmto ugisstuge deset kop gr. czs. na čtwrti domu onoho, v němž bydlý mezy domy Sejtta žida a Knitle, Eppstensky obostrannie leziczym na ten zpusob, gestli by prwe geho Zalmana neźli Kaýli smrt zachwátila, aby ona tiech 10 kop grossuov na te cztwrti domu dosahnouti mohla, pakliby ji Kaýli dieti gegij wlastní tiech takowych deset kop gr. wyplnili a dali bude czastopsaná Kaýli te čtwrti domu tiem dietem postoupiti a odtud se wystěhowati. Byl při tom Lazar starší židowský a Czuzmann sskolník A. in. Com. die A. (MD) LXXVII.« (Nejstarší kniha pražská 73b.) Také Kolín má od r. 1519 knihy židovské.

Strana 99
99 ských, zvláště k tomu účelu zřízených nebo do knih městských po případě městsko-židovských. 14) Ale také smlouvy o základ často zapisovány byly, a to proto, aby vyvarováno bylo sporům jinak pravděpodobným. Jmenovitě na Moravě smlouvy o židovský základ knihami městskými jsou stvrzovány. 15) Půjčování na základ vůbec tvořilo hlavní část peněžního obchodu židovského. Základem mohlo tu býti vše, co nějakou cenu mělo, vyloučeny byly toliko věci zkrvavené a svěcené. 16) Že však i věci svěcené zastavovány u židů, již shora jsme dosti viděli. Žid byl povinen uschovati základ po dobu jednoho roku; po tom ukázav jej soudci mohl prodejem se ho zbaviti a byl povinen asi vydati hyperochu. 17) Výplatu přijati byl žid povinen vždy kromě svátků svých. 18) Často však při tom docházelo ke sporům bud o čas výplaty nebo o summu zastavenou. Při sporu o summu rozhodnou byla přísaha židovi uložená, jako i v otázce, byl-li vůbec základ dán či nikoli.19) Prohlásil-li žid, že základ mu byl ukraden, nebyl povinen ztrátu nahraditi, když to odpřisáhl, nebo když se zjistilo, že se základem tím i jiné jeho věci mu byly ukradeny. 2°) Někdy došlo ke sporu tím, že žid základ vyplacený vydati nechtěl, 21) jindy zase dlužník nezaplativ násilím se ve svůj základ uvázal, čímž stal se vinníkem komory královské (dissipator Camerae). 22) Největší však potíže nastala, zemřel-li žid dříve, než základ byl vyplacen, a vdova vymlouvala-li se, že o ničem neví a po- dobně; tu majitel základu obyčejně přišel o své. 23) Ze základů zastavených židům bylo mnoho věcí kradených. O věcech kradených zemské právo ustanovovalo, že se mají, byl-li držitel jejich bona fide, nevěděl-li o krádeži, prostě vraceti beze vší náhrady; a že přijímatel jako zloděj trestán býti má, věděl-li o krádeži. 24) Naproti tomu dle privileje Přemyslovy žid, dokázav bonam fidem přísahou, povinen byl kradenou věc vydati teprve, když mu byla vyplacena summa zástavní i s příslušnými úroky.25) 14) Podobné městsko-židovské knihy čili registra židovská zřízena byla v Olomouci a to dvoje, jedny pro dluhy do dvou marek, druhé pro dluhy nad dvě marky (Saliger str. 30.). — Srov. Tomaschek, Oberhof. č. 42. nové. 15) Zř. 1535 1. XCIV. a XCIVb. 16) Priv. Přemyslova § 5. 17) Priv. Přem. § 27. 18) Priv. Přem. § 28. 19) Priv. Přem. § 2. a 3. 20 Rössler II. 143.; Priv. Přem. § 7. 21) Prasek, Tovačovská 26. 22) Priv. Přemyslova § 29. 235 Případy toho uvádí Winter II. 184. 24) CJB. II. 2., 49. 25) Priv. Přem. § 6.

Strana 100
100 Přece však vznikaly spory, věděl-li či nevěděl-li žid o krádeži. Za tou příčinou nařídil král Karel, že po západu slunce žid základy jen v přítomnosti a za svědectví dvou přísežných obce od osob známých i neznámých, přijímati mohl. 26) Všechna tato ustanovení byla jen potvrzením vlastního práva židovského, a teprve během času byla prohlašována za privilej, proti které stavové vystu- povali. Ještě v nařízení Vladislavově o židech z r. 149727) po- necháno bylo toto »starodáwné uložení« v platnosti z důvodů pro- spěšnosti. Ale již r. 1501 usnesením sněmu, židům na kradené věci půjčovati bylo zakázáno. 28) Ustanovení to nalézáme také v zřízeních zemských z r. 153029) a 1549.30) Podobně bylo i na Moravě. 31) Důsledkem toho bývali zase židé šizeni; často se totiž stávalo, že křesťan od křesťana věc přijatou židovi zastavil a že žid bez vy- placení náležitého prvnímu ji jako ukradenou vydati musil. 32) Když pak se časem pocítil nedostatek úvěru, obnoven byl za Rudolfa starý obyčej. 33) Pátrání po věci ukradené dálo se nejčastěji škol- níky židovskými, při větší krádeži i rychtářem městským, jenž spolu se zlodějem dům od domu hledal, tak že nezřídka celou židovskou část města prolezl. Židé obyčejně zástav nezapírali, ale nezřídka udávali vyšší summy zástavné. 34) Obnoveným zřízením,35) odvolávajícím se v té příčině na stará práva ustanoveno, že židé na hypotheky a listy půjčovati nesmí, že věci kradené a jim zastavené bezplatně vraceti musí, 36) a že ve sporu takto vzniklém pod ztrátou statku a hrdla škody veškeré nahraditi povinni jsou. Teprve privilejem ze dne 8. dubna 1648 37) dovolovalo se zase židům vrácení věcí zastavených, kradených neb od detentorů zpro- nevěřených, a židy bona fide nabytých, jen proti zaplacení summy zástavní; a deklaratoriem ze dne 27. března 1756 a dekrety ze dne 9. února 1776 pro Čechy a 5. října toho roku pro Moravu dovoleno bylo židům půjčky uzavírati a statků zemských nabýti. Na Moravě byl v 1. 1766—1794 zvláštní (černý) kvatern židovský. 26) Priv. židů brněnských CMVII. § 54. 27) A. V. 478.; Zř. Vl. 550. však zakazuje židům na kradené půjčovati; a mají židé všechnu škodu tím způsobenou nahraditi. (Zdá se, že článek ten pochází z pozdějšího dodatku.) 28) Čelakovský I. 315. 295) Čl. 209. 30) Čl. X. 14. 31) Zř. 1516 čl. XI.; zř. 1535 l. XCVIb. 32 Winter H. 185. 33) Čelakovský I. 460. z r. 1585. 34 Ferdinand II. r. 1623 napomíná židy k udání pravé summy. Winter, II. 186. 35) COZ. Q. LXVIII. a LXIX. MOZ. 553. a 554. 36) Ustanovení to má i Koldín H. XI. a P. XV. a XVI. 37) Weingarten, Fasciculi str. 333.

Strana 101
101 Dodatkem zmiňujeme se ještě o specielně židovském předmětu zástavním, o stolicích v synagogách a ve školách. Budovy tyto bývaly vystavěny buď nákladem sebraným od jednotlivců, kteří tím pro sebe a pro své potomky zabezpečili si v nich stolice, nebo nákladem jednotlivce, který stolice v nich rozdával nebo prodával. Vůbec pak byly stolice tyto zapsány do zvláštních knih, považovaly se za nemovitosti a pomocí těch knih prodávány a zastavovány bývaly. 38) 38) Maasburg str. 74.; Instrukce židovského policejního řádu pro Moravu z r. 1754.

Strana 102
PŘÍLOHY. Z formuláře moravského z r. 1612. 1. Forma listu obyčejného na zástavu. (f. 13b.) Já N z N i swými erby, první jistec a dlužník dluhu dole psaného a my a b c d e f rukojmí a spravedliví spoluslibce, sním svrchu- psaným panem N a za něho i za jeho erby všickni vespolek wyznáwáme tímto listem obecně přede wšemi, kdežkoli čten neb čtauczy slyšán bude, že jsme dlužni dluhu prawého, sprawedlivého nám w dík půjčeného M kop za 1 kopu XX počítajíc na penězích N, urozenému panu N z N i jeho erbuom a k jich wěrným rukám urozeným pánům A i tomu každému, kdožby tento list z jich wěřitelův našich nadepsaných dobrau a swobodnau wůli miety, v kterýchžto M kopách svrchupsaných já svrchupsaný N zastawil jsem a mocí tohoto listu zastawuji, swé vlastní a dědičné zboží, totiž hrad H s wsí M neb městečko, (wsy k tomu příslušející wypíšíc, osedlě i pusté, kterýmiž se jmény jmenují), y s kostelním podáním, s dwory, s roli oranau i neoranau, s robo- tami, s lukami, s pastwami, s pastwištěmi, s rybníky, s rybništími, s řekami, s potoky, s wodami tekutými, s jezery, s hranicemi, s lesy, s háji, s chrasti- nami, s hony, s lowy i wšelikterakými . . . (wypíšíc wšecko a jmenujíc, což k tomu zboží sluší) . . . i s jiným se wším příslušenstwím, což k tomu swrchupsanému zboží a panstwí od starodáwna příslušelo neb přísluší, tak jakž to zboží a panstwí z dawna v swých mezech a platích a hranicých záleží, a jest wymezeno, s činžemi, platy, poplatky, y jinými wšemi důchody a po- žitky, kterýmižkoli jmény jmenovány mohau býti, se wším plným práwem, panstwím, tak jakž sem to sám držel nic sobě tu práwa a panstwí nepo- zůstavujíc [f. 14a] ani erbúm swým. A to pod takowau wyjimkau, že na tom wýplatu mám i já i Erbowé moji (a tu napsati jak se smluwí) a my jistec a rukojmí swrchupsaní, slibujem swau dobrau wěrnau rukau společnau a ne- rozdílnau, beze wší zlé lsti a zmatku, saudu, forteluov, y nesnází wšelijakých nadepsaných M kop wěřitelům našim nahoře dotčeným w čas wypowěděný dáti a hotowými tolary, jak se swrchu píše zaplatiti a w jich moc položiti, w místě N, a tu kdež nám od věřiteluov našich swrchupsaných ukázáno bude. A když jim swrchupsaným wěřitelům našim jich summa nahoře dotčená dána a w jich moc položena bude a oni ji příjmau, mají a povinni budau nám zboží swrchupsaného hned (neb jak se smluwí) bez zmatkuow a forteluow wšelijakých zase w naši moc a držení postaupiti (mluwí-li co o opravy zámku atd., to také položiti). A jestliže by to zboží swrchupsané, kdo kterým práwem nařekl, my jistec a rukojmí swrchupsaní máme a slibujeme zprawiti a za- staupiti, beze wšelijakých škod wěřiteluow našich nahoře dotčených. A to

Strana 103
103 my jistec a rukojmí swrchupsaní slibujem wšecko zdržeti a tomu dosti učiniti, což se w tomto listu píše, jakž na dobré lidi sluší. Pakli bychom toho neučinili, a na czas wypowěděný wěci swrchupsaných neoprawily a M kop nahoře dotčených zauplně a docela nedaly a nezaplatily, tehdy hned bez meškání (. . . ležení obyčejné [sic.]1. 2. List na zástawu jiným obyčejem s polauletní weypowědí. Já N z Ny s swými Erby prwni jistec a dlužník dluhu dole psaného a my a b cd e f Rukojmí a sprawedliwí spoluslibce, s ním swrchupsaným panem N a za něho a jeho erby, wyznawáme tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří aneb čtaucí slyšeti budau, že jsme dlužni dluhu prawého a sprawedliwého nám wdík půjčeného M kop, jednu kopu po 30 gr. a 1 gr. po 7 den. alb. počítajíc, na mincy atd. — Urozenému wladyce panu N a jeho Erbum a k jeho wěrné ruce Urozenému panu N i tomu každému, kdož by tento list měl s dobrau a swobodnau wnoli swrchupsaných wěřitelůw našich neb jejich wěrných ruk swrchupsaných. W kterýchžto M kopách swrchu- psaných zastawili jsme a moczy listu tohoto zastawujeme půl wsi N naší dědičné v M ležící, se wšemi lidmi platnými i neplatnými, i se wšemi platy, úroky, s odumrtij, s lesy, s chrastinami, s haji, s laukami, s rolími oranými i neoranými, s desátky jarnými i ozymnými, s rybníky [f. 14b], s rybništími, i se wšemi wodami tekutými, i netekutými, se wším příslušenstwím, a panstwím, tak jakž jsme toho sami užiwali a jakž w starých mezech a hranicích od starodáwna záleželo a záleží a měřeno jest, nic tu sobě ani kterého panstwí nepozuostawujíc kromě wýplaty. A jestliže by se nám těch M kop swrchupsaných při sobě míti a držeti nezdálo, tehda máme sobě oba polně půl léta dáti nápřed wěděti, a wey- powěď učiniti, my jim neb oni nám, a w tom polauletě pořád zběhlém, my jistec a rukojmí již dotčení, máme a slibujeme wěřitelům našim často psaným summu jich M k. nahoře psaných, w jich moc dáti a položiti, beze wšech zmatkuow a forteluow wšelijakých. A oni nám wěřitelé naši swrchupsaní mají a powinni budau, když my to učiníme a tu summu svrchupsanau i s platy (ač by kteří zadržáni byly), jim zaplatíme, swrchupsané půl wsy N s lidmi swrchupsanými i se wším příslušenstwím jakž jsme jim zastawili, úplně a docela zase postaupiti a tento list nám nawrátiti beze wšech a wšelijakých odporů a nesnází. A pakli bychom toho wšeho, buď na díle, což se w tomto listu píše, nezdržely, tehdy ihned (ležení obyčejné ... Na konci doložiti jestliže by kterého z nás rukojmí pan Buoh smrtí uchowati neráčil ... [sic]). Ex libro conscientiae vetustissimo civitatis Neo-Bidzowiensis (a. a. 1311.). I. Věno fol. 1. Lipmanus judex Bidzowiensis, Nicolaus Slatinca tunc magister civium ceterique iurati ibidem Henzil Rudlini, Henzil Gyczynensis, Reychheyncz, Vin- therus Pekelcze, Vsecho, Petrus Trutnau, Geczlinus, Venczil carnifex, Benes sartor, Otlinus, notum facimus universis, quod Benes sartor ante conspectum judicii veniens animo deliberato sano corpore, ubi omnia jura vigorem et efficaciam sortiuntur, in judicio sancito uxori suae Vichne tres sexagenas grossorum

Strana 104
104 supra domum suam, in civitate resignavit; si autem per ignem domus de- periret, tunc supra aream habere debet easdem tres sexagenas et omnium bonorum suorum mobilium in eadem domo terciam partem. Actum a. a. 1346 in vigilia S. Bartholomaei. 2. Věno fol. 1. Lipmanus judex Bydzoviensis, Henzlimus Rudlini, tunc magister civium, ceterique jurati ibidem presentes; Vintherus dictus Pekelcze, Henzlinus Gy- czynus, Wsecho, Nicolaus Slatinca, Reychheyncz, Petrus Trutnau, Wenczil, Otlil, Gozclinus, Benes sartor, notum facimus universis, quod Nedco carnifex ante . . . . . . uxori suae Sdence tres quartas hereditatis in parvo Metličano, in quindecim sexa- genis grossorum in dotalicio vel gratia cum media sua curia foris civitatem et maccellum carnis in civitate etiam in dotalicio in quinque sexagenis (resignavit) conditione tali, quod cum ipsius Nedconis pueri pecunias habere possent, tunc predictas tres quartas hereditatis cum media curia in quindecim sexagenis liberare possunt et debent, ante praedictum maccellum carnis in quinque sexagenis quod libet praeter aut totum imminuite liberare possunt, et ipsa domina Sdenca defendere non debet et si ipsa domina Sdenca, eundem Nedconem maritum suum supervixerit, tunc praedictas tres quartas cum media curia et cum eodem maccello in sua possessione debet tenere et regere sine omni impedimento aut exponere cui voluerit, ad tale jus sicut possidet sola in peccuniam praedictam. Actum a a. 1347 feria secunda post Invocavit dominicam. 3. Vèno fol. 40. Leopoldus hereditarius judex Bidzoviensis, Johanes institor, tunc tem- poris protoconsul, Nicolaus Arnoldi, Conradus de Mordov, Carulus Vitko pistor, Petrus de Grecz, Nicolaus sartor et alii jurati ibidem ad notitiam universorum tam praesentium quam futurorum cupimus pervenire, quod Nicolaus dictus Cubic gener Herclini maturo prohabito con- silio ac praemeditatione diligenti judicio insancito, ubi omnia vigorem et efficaciam pleniorem sortiuntur XX virgas agrorum, unum laneum situm in Metliczan sicut semitam penes Petrum scriptorem, VIII. virgas in Metliczano majori penes pontem cum curia retrohodeynum cum duabus areis ac rebus mobilibus et immobilibus conthorali suae Elizbet pro dotalicio sine omni disbrigatione libere resignavit, in cuius rei evidentiam praesentibus ne oblimo negocii malignancio infrigaret, jussimus communiri. Actum a. 1334 in Vigilia Sti Thomi. 4. Zástava s držbou fol. 95. Nos Lythmanus judex Bydzovyensis, Proch magister civium ceterique scabini: Henzlinus Rud, Mares frater Wochconis, Slatinca, Vasyle, Vanek, Tluczbor, Hanus Vytheri, Henl faber, Gyclczye, Henricus Henzlinus de Angulo. Notum facimus universis, quod Buzel veniens ante conspectum sanciti judicii, ubi omnia jura plenius sortiuntur, sano corpore animo deliberato Hynczyconi concivi nostro medium laneum una cum heredibus suis situm penes hereditatem Swachonis in antiqua civitate et fidejussoribus ipsius Hynczyconis Georgio et Czenkoni de Zavidovicz resignavit perpetue possi- dendum et tenendum tali condicione, quod Hynczyco decederet et heredes sui redimere nequeverunt, ex tunc ipsi fidejussores debent ratione pecuniae, pro qua fidejuberunt possidere et cum eodem medio laneo se liberare. Datum anno domini 1363 in vigilia Stae Katherinae.

Strana 105
105 5. Zástava s držbou f. 157. Nos Wenceslaus judex, Albertus institor magister civium, Paczoldus, Mlada, Blahut sartor, Henzl puner, Hassek rotifex, Pessek panicida, Maczek Tluczborii ceterique pro tempore iurati cives in Bydzovia notum facimus universis praesentibus et recognoscimus, quia Bonka Marquardi civis olim nostri veniens coram nobis ante scampna quatuor in signa contestati judicii ubi omnia jura plenum vigorem sortiuntur sano corpore deliberato animo fidejussoribus suis Nyczkoni Giczynensi, panifici Johani Ssymcze et Wenceslao Nigro, Lumakoni dicto, nostris fidedignis vicinis domum suam sitam in acie ex opposito domus Wassylinisse et cum omnibus rebus mobilibus et immobilibus in eadem existentibus resignavit et condescendit ín decem sexagenas gross., quas pro ea stant et sunt obligati pro dotalicio solvere nunc in carnispriuio tali conditicione, si ipsa non exoneraret et non solveret in carnispriuio nec proximo vel si ante illud tempus moreretur, quod tunc ipsi fidejussores cum ejus dictis bonis ob illam fidejussoriam se exo- nerarent prius ante omnes debitores. Haec sunt facta de consensu solius domini Czenkonis de Wessel et de speciali mandato domini Johannis Drsscze ejus supremi purgravii. Acta sunt haec anno et die quibus supra (1382 f. VI. a. f. St. Wenceslai). Ó. Zapsání o dluhu pro smrt f. 194. Nos Wenceslaus judex, Janus mag. civ., Pecoldus Jessl Wawrynek Mlada, Kansso sutor, Henlik faber, Volfram, Venceslaus Gincze ceterique . . . . . . quia Crux de Janovicz veniens . . . resignavit tres quartas agrorum civitati adjacentes, quas tenet jure eodem civili, quo solus tenuit citra (?) Janovicz, Czenkony Mrzakony in quibusdam debitis, in quibus pro ipso est obligatus tali conditione, si ipse Crux prius moriatur ante quam ipsum Mrza- konem exoneraret a debitis obligatis, quod ipse Mrzak Czenek faceret cum ipsis tribus quartis et dimitteret, prout vellet, se a debitis huiusmodi exo- nerando, in quibus debitis pro ipso Cruce existit obligatus. Act. fer. IV. proxima post fest. purificationis, cujus dies fuit fer. II. 1377. 7. Zástava bez držby všeho majetku f. 353. Leta od narozenie bozieho 1447 ten patek przied sv. trojici, stala se jest smluva mezi Trhossem Janem z Prahy z Stareho Miesta a mezi Wankem Toczinem, tu kdez wssecka prawa moc beru, takze jest Waniek Toczin dluzen byl y jest Janovi Trhossowi 13 kop bez wierdunka a ty penieze swrchu- psane Waniek Toczin ma Janowi Trhossowi platiti rozdielnie a na rozdielnie czasy na jarmark Hradecky nynie nayprw przissczi po tomto nynieyssiem zapsani piet kop gr. dobreych strzibrnych, razu prazskeho a od toho jarmarka wroce opiet piet kop gr. a na trzeti jarmark wostatek plnity ma giz psanych peniez a to s tuto wymienku, gestlize by drziewe psany Waniek Toczin drziewe psanemu Janowi Trhossowi na kterykoliwiek rok nedal a nesplnil drziewe psanych peniez obyczejem giz psanym, tehda Jan Trhos moczi tohoto zapisu ma byti moczen wsseho statku mowiteho i nemowiteho giz psaneho Wanka Toczina a s tiem bude moci ucziniti i nechati wedle swé wuole. A ten zapis stal sie-gest za Zdenka rychtarze diediczneho a purgmistra Martina sukennika a conssel dolě psanych, to jest Hawranka, Tomy, Antosse wod Brany, Petra rzeczeneho Krzeczek, Wawrzinka rzeczeneho Babky, Jakuba Mraza, Prokopa sladownika a Jana Sseplawskeho.

Strana 106
106 8. Zástava s výpovědi f. 353. Nos Nicolaus judex etc. . . . . . . quia Mauritius de Parna venit .. Katherinae filiastrae suae in V. quartis inter Adamy agrum et Wenceslay Kassalonis vera potestate hereditatis huic libro intitulavit 24 sex. gros. et illud tenetur sibi dare seu implere dum indigeret suo bono in proposito et cum per ipsam moneretur et si ipsius post monitionem sibi non solveret ex tunc Katherina suprascripta intromittat se illa in bona jure cum prae- notato. Actum a. 1416 fer. sexta ante dominicam Judica. 9. Vèno f. 380. Nos Nicolaus judex hereditarius, Gira Remiss mag. civ., Stefanus Dives, Beness carnifex, Simon telista, Niklas Sczepanek parvus, Myka institor, Jacobus panifex ceterique ... quia prefatus Nicolaus judex venit... dominae Margaretha conthorali suae legitime 60 sex. gros. veri dotalitii in advocatia sua Bydzoviensi et omnes proventus, nabitky, mobiles et immobiles, quas pro- tunc habuit et in futuro habebit, huic libro intitulavit, tali sub condicione, quia proventus alias nabitky wssecky przidawa, sed quamdiu vixerit prefatus Nicolaus potest his bonis facere, prout sue placuerit voluntati. A. a. 1418 fer. sexta ante assumptionem beatae virginis Mariae. 10. Zápis pro případ smrti f. 402. My Zdeniek rychtarz w Bydzowe, purgmistr Hawranek, konssele gakozto Jakub Vrzetenacz Leska, Beness Kwietek, Liborak Procza Mandelikow a gyni toho czassu wyznawame tiemito knihami ze przissedssy przied nas pani Anna nebozczie Mikowa przied cztyrzie lawicze sudu zahajeneho kdezto wsseczka prawa mocz beru, zdrawym zywotem a dobrym rozmyslem wklada Sczepanowi przieteli swemu z Hradcze 23 kop, Novakowi Maczakowi a Na- hrziwkowi 13 kop bez wierdunku, ale mocz sobie na tom pozastawuje, aby s tiem uczinila, jakz chcze, dokud gest ziwa. Actum a. 1448. Ex Bidzowiensi libro memorabilium primo. 1. Zástava umořovací p. 29. My purkmistr a rada oznamujem tímto zápisem všem tak nynějším jako i budúcím na potomní čas, že sú předstupili před nás Jan Štěpánek a Jan švakr jeho z Prasku a tu oznámili před námi, že Jan z Prasku puojčil Ště- pánkowi 10 kop miš na ty luky v radvaně v mezech wedle Sedlákowi zjedné a Trztěnowy strany druhé a to na takowý způsob, ze má srážeti za tráwu z té summy každý rok po 80 gr. a mezi tím, co by koli pozůstal(o) Štěpánek nevyražených a chtěl sebe vyplatiti že toho vůli má a míti bude dada Janowi w swé se zase uwázati, a Jan také bez odporu má jemu luk postúpiti a peníze swé přijíti. A. fer. II. post Stanislaw, sub m. civ. Wenceslao Bělejší (r. 1513.). 2. Zástava umořovací p. 156. Před námi purkmistrem a raddou vstoupivše před nás do raddy Jan Hodan a Kuba mlynář někdy z Osseka a tu stojíc oznámení učinili, že Jan Hodan půjčil Kubowi na roli svobodnú, která leží k rybníku wysockému a to

Strana 107
107 20 kop miš. na ten způsob, že má Jan Hodan té roli užívati do 8 let pořád zběhlých. Při tomtéž Jan Hodan půjčil peněz Kubowi 30 kop míš. na louku též svobodnú ležící podle luk oseckého mlynáře a to na takový způsob, že Kuba bude jmíti toho vůli, ty luky zase vyplatiti kdy bude chtíti dada mu zase jeho 30 kop míš. Sub mag. civ. Kafkone sutore, fer. II. ante Valentini (a. 1532.). 3. Zástava bez držby p. 207. Léta 1544 v pondělí po sv. Stanislavu předstoupil jest před právo pan Václav Krupý z Probluze a paní Markéta sestra jeho a panna Afra, dcera její a tu stojíc oznámili, že jest pan Václav Krupý dlužen jim 100 kop míš a místo rukojmí zastavil jest jim dvůr svůj s lukami s dědinami a tu summu on pan Václav nadepsané paní Markétě a panně Afrě na sv. Jiří leta 1545 příštího vyplniti má i s ourokem v tom času z té summy přišlým, a pakli by toho pan Václav neučinil, teda ona paní Marketa a panna Afra v tom vůli mají podle práva městského v ten dvůr se uvázati a jej držeti tak a dotud, dokudž by jim ta summa od něho zase i s ourokem navrácena nebyla. Stalo se za hospodáře Beneše Křepelky a purkmistra Jíry Kováře. Ten zápis od pana Václava vyplněn jest. 4. Zástava bez držby p. 305. Jakub žid z bašty učinil smlouvu s Jiříkem služebníkem pana Jiříka Kramara, měštěnína Starého Města Pražského, tak jakž mu dlužen zůstal týž Jakub žid za věci krámské 16 kop. míš., to takovou, že dotčenému panu Jiříku Krammarovi má takový dluh dáti a vyplniti na roky a terminy tyto: předně na den sv. Panny Barbory dáti má 6 kop, o středopostí a o sv. Duše 5 kop, vše nejprv příští. Místo rukojmí zastavuje baštu svou, ač by se tomu od něho zadosti buď při prvním, druhým i třetím terminu nestalo, on Jakub takových peněz nepoložil a jemu panu Jiříkovi nedal. Tedy on pan Jiřík, aby měl moc a právo v tu se baštu uvázati, ji užívati, držeti, prodati, změniti, jakž by se mu dobře vidělo a zdálo, bez překážky jeho Jakuba žida i všeli- jakého člověka. Za purgmistra p. Gregora Netolického. 1570. v pondělí po sv. Voršile. L. 1571. v pátek den sv. Petra a Pavla Jiřík Cikán, služebník pana Jiříka Kramara měštěnína Starého Města Pražského podle zápisu svrchu- psaného učinil zwod na dotčenou baštu pro nevyplnění dluhu, od Jakuba ] vložení původu, což žida přiznalého podle právního nálezu ... Dáno [ za právo jest. Relatores pan Jakub Wohnibuta, Kříž Rosa, za purgmistra pana Jana Štočka. Z Bydžovské knihy trhové-rudné (a. a. 1541). I. Zástava pro zbytek ceny kupní f. 26. L. 1547. v pondělí den sv. Petra v okovách stala se celá smlouva a trh dokonalý, mezi panem Frydrychem a panem Kdulincem, a to takový, že jest prodal pan Frydrych Radecký dvůr svůj na předměstí panu Kundrátovi a to za summu 600 kop. Zavdati má hned 100 kop a druhých 100 dáti má na sv Havla po datum cedulí řezaných aneb ve dvú nedělích pořád zběhlých. Pakliby pan Kdulinec toho neučinil a těch 100 kop při sv. Havle aneb ve dvú nedělích nedal, tehdy pan Frydrych má se v týž dvůr právem městským uvázati a jej dotud držeti, dokudž by pan Kdulinec summy svrchupsané

Strana 108
108 100 kop panu Frydrychovi nedal a nesplnil a ostatek té summy pan Kundrát platit má po 60 kopách počna na sv. Jiří najprv příštího až do zaplacení summy svrchupsané. Ex antiquo hereditatum Kuttenbergensi (a. a. 1424). I. Přípověd f. 1. Anna pany Martinowa przipowiediela sie a przipowieda na wesskerey statek mowiti y nemowi(ti) Hanussie Bikanskeho, ktery ma neb mieti bude na horach, w tom dluhu genz gest gi bikanski winowal a dluzen ostal Actum .. . 2. Zástava bez držby f. 2a. Mrazek Scobmarku zapsal na svem domě XLII kop dluhu sprawedli- weho Janovi Holczuchowi i ma gest splniti do swateho ducha nayprw przie- stieho. Pakli by gest nesplnyl, tehdi Jan Holczuch ma plne prawo ten geho duom w tom dluhu pronagieti, zastawiti, prodati s dobrým swědomím a on gest w tom nema odporen byti, a swuj dluh nadepsany naprzed wzieti. Act. . . . 3. Zástava bez držby f. 2a. Koczika zapsal dluhu sprawedliweho puoldruhe kopy Janowi rzeczeny Chlup a to ma a slubyl splniti gest rozdielnye na swateho Girzie nayprw przisscieho XXV gr. a potom na sv. Karla Velikého puol kopy a na sv. Waczlawa puol kopy gr.; pakli bi toho na který ten rok nesplnyl, aby dal obě pol. (tak sie přied plnu sudu swolil). Pakli by mezi tim swu zahradu prodal, kdíž penieze wezma, aby toho zaplatil. A f. VI. an. purificat. s. Marie . . . 4. Uvázání pro plat f. 10b. Stalo sie gest wirczenye a nalez slowutnym Janem rzeczeny Rocznye z libeznicz a Ambrozem tehdi minzmistrem na horách cutnych ubrmany od obczi Thaborských a consseli plnú radú na horach cutnych, aby Jan Holczuch Martinowi Wichowu synu za to westawenye, kteraz gest na geho miestišti diedicznem postavil a dielal, patnadste kop gr. dal dobrych stříb. a kdyzbi- koliwiek ty penieze dal Jan swrchupsany, aby jemu Martin beze wsseho od- mluwanye geho dědiczneho domu a czoz przisieznich tu ohledano konecznie bez odmluwanye postupyl. Take gest wirczeno od svrchupsanych ubrmannuow y plnu radu na horach Chutnych, aby Hrziz Strzielecz dal Johannes-owi ssest kop gr. dobrych rozdielnye na wanoczie nayprw przissczie trzie kopy gr. a na swateho Girzie potom yhned pržiscžiho trzi kopy gr. purgrechtním prawem. Gesste gest dale nalezeno a wirczeno, abi buchal dal Janowi svrchu- psanemu 3 kopy gr. rozdielnye na wanoczie polowiczi a na sv. Girzie kteriž nayprw přigde druhú polowici swrchupsanym prawem. Pakli bi Hrziz a buchal gest tiech peniez newidaly tehda ma na gich domi weden byti prawem a w nye sie uwazati jakožto purkrecht a miesto za prawo má. A. a. 1427 5. Zástava mladši pro splátky f. 1la. Stala se umluwa a koneczna smluwa mezi Gechowu wdowu s gedne a mezi Mlinkowu sstrany druhe takowato, ze Mlinkowa za tu zahradu niekdi

Strana 109
109 Giechowu, w ktereyz sedi, gma Giechowe dawati a splnyti paddesate kop a piet kop gr. dobriech strziebrnych peniez razu prazskeho a to rozdielnye nynie ihned dwe kopie gr. a ti giz dala a potom na sv. Girzie nayprw prziessczieho dwie kopie gr. a potom na wanoczie nayprw prziessczie ssest kop grossuv a tak dale wzdi na wanoczie deset kop gr. az do wiplnenye uplnye a doczela tiech piet a paddesati kop gr. a toho ge nezarucila nez toliko tiem statkem aneb tu zahradu zagistila. A take pany Giechowa z swe dobre wuole dala a odkazala 25 kop na spital a chudinye, tak kdiž ona naprzed wezme trzidczieti kop, aby ihned potom obecznich pany Conssele wzieli dwadczieti kop a ginam aby giech neobraczieli, nez chudynie na spital bud ona ziwa nebo mrtwa, a take Gechowa ma Mlinkowe a tiem sirotkom zprawowati aczbi kdo na to sahl. A. a. 1427. fer. IV. prox. ante M. — Ambrosus mg. c., Libak, Pecha, Oczko, Matheus de Krupa Orebier, Martin Monasterius, Thoma, Martin sutor jurati testaverunt. 6. Zástava pro zbytek kupní ceny f. 13b. Luka pod libezniczi nyekdi chudeho Nicolaa Pechowi rzeznykowi y geho potomnym gest wepsana w knyhi miestske s powolenym obecznym neb okazal, ze ten chudy Nicolay ostal mu dluzen dluhu sprawedliweho trziedcieti kop a gednu kopu gr. a w tom dluhu gest gemu swoleno, aby gest byla v knihi wlozena. A. a. ut supra Thoma de Bylegrow praesente. 7. Zvod f. 13b. Mathiey syn Gankuw uvazal sie w dom nebohi pessati za pachy a ten dluh za nieho podstupil k Jankowi z úhelnicze III kopi gr. a na to neboh pessata byl widal dwie kopie XV gr. a on ostatek má dodati a yhned na to dal XXV gr. a ostatek ma doplnyti na ti czassi a roky jakož neboh pessata v ten dluh byl sie zapsal. Et mag. civium consules jurati illam domum assignaverunt ad librum civile ipsi Mathie et successoribus hereditarie possi- dendum secundum jus et commodam dispositionem comiti — montanorum compententorum, et orphani pie memorie pessato illam pecuniam quam pessata dedit habebunt. Ac. 1428 f. II. prox. festi philippi Jacobi Ap. Oczko mag. civ. praesente. 8. Zátava s držbou f. 16b. Purgmistrzi a conssele z plne radi zahradu y s domem na cziestu, kteraz gest na kragi a na cziestu gduczie k kralowie huti (Ambrozowi Mincz- maystru... [přetrženo a místo toho]) Wankowi wodiczkowi y geho buduczym wepsali gsu w knihi miestske k gmieny, poziwany y k drzeny podle prawa a kazdeho rzadu obczi przislussneho neb gu ma w dluhu od maleho w gede- nadsti kopách gr. dobrych strziebrnych A potom Maly neb geho buduczy budu gmieti prawo daducze gemu Ambrozowi XI kop gr. zase we swu zahradu sie uwazati. A. f. s. die Zophie; Johannes, notarius, magister civium opus testaverunt. 9. Zástava huti f. 19. Crisstofor rzeczeny Sisel Martinowi Locziawniku dluhu sprawedliweho zapsal ssest kop gr. a XVI gr. dati a splniti hotowymy peniezi od ny- nyeyssieho czassu poczitagicz az do wanocz naprw przisstiech; pakli bi peniez hotowych nemiel, alle wuobile zyto, psseniczi, geczmen neb wowes ma od nyeho wzieti a przigeti w temz trhu jako ten tiden na trhu bude

Strana 110
110 platiti. Pakli bi toho (ne)uczinil, tehdi ma a slibuge gemu swe huti sstupiti w tiech peniezich a on ge ma poziwati gakozto swe wlastniye diediczne hofmistr Hawlík, Jan Zwirzedlnik, Philipp Jurati, Johannes Barbare testant. 10. Správa f. 32b. . . . (Prodej dědiny) .. . a mam y slibugi gim to swoboditi przied prawem swietskym y duchownym a zwlasste przied Thomasalderem swym bratrem y przed kazdym ginym czlowiekem, ktozbi na to gim sahl prawem kromie moczi; pakli bych swoboditi nemohl tehdy Wankowy swrchupsanemu y geho buduczím dawam plnu mocz a prawo, aby na moy statek, kteryz mam neb gmieti budu mohli sahnuti prawem a sobie za tiech XVI kop gr. dosti wzieti a ga nemam gim toho odporen byti, a take slibugi gim to swoboditi a wogistiti tak, jakož tato zemie o swobodne diedin prawo ma neb gmietie bude. A. 1430. Z městské knihy Litovelské (ok. r. 1370). I. Ustanovení pro smrt f. 5a. Anno domini MCCCLXX vur vns ist kumen hannus Gartner willichlich, unbetwungen und hat bekant, wy her gegeben hat syme sune Jacobo dry mark, simer tochter achte mark vnd eynen rok vur eyn mark, Alle seinander gut hat her vur das beschicket siner elichen vrauwen vnd syme sune Hannuse. 2. Zástava f. 6a. Anno sub eodem (i. e. 1380) Nickel Wenslav und sein elich vrouwe Katherina vur vns sein getreten in geheget dink und haben bekant, wy si schuldik sein vir mark groczer phennig [Clopfers kint (in marg.)]; dovor haben sy ym ghesacz ir hus und alle ir habe varnde adir unvarnde deme kinde das gelt czu richten, wen is mundik wirt ane allerleye argelist. 3. Věno f. ób. Sub eodem (i. e. 1380) Nickk von rechen hat siner vrouwen [DjOrothen czu rechter morgengab auf sein erbe beschicket XXX mark vnd iren swen brudren cz ge truwer hant. Auch auf dasselbe erbe hat her seiner eigen swester beschicket swinczik mark. 4. Věno f. 11b. Anno nonagessino primo (i. e. 1391) Jhohan badir hat seyner elychen vrouwen czechen mark groczer rechter morgengabe auf sine badstobe ab syane erben abeginge. Gewynnet sy abir erben, so ge eyn stadrecht vur sich. 5. Zástava f. 15b. Item anno domini MoCCCCoXVI°. Wir Jan Huswicz Foyt und Burger- meyster, Johannes Losso und Ander Gesworen Schepfen, Johanes Sparzkrugh vnd Johanes Folhalz und Martin Jableczka, Hannus Vanconis und Crispus

Strana 111
111 nikol etc, bekennen mit dyzem kegenwürtigen buch, das Adam Schuster schuldig ist czehen mark gr. dem erbern manne Schon Niclos unsern mit- burger und fur dy czehen mark gr. vorseczt vnd verschreibet der egenante Adam Schuster zein hauze gelegen am ringe on dem ekke, als man czeucht ken Olom[ucz] uf dy linke hant. In zulcher Weis, das der egenante Adam und zein nachkumlinge von den egenanten X mark gr., eine mark gr. zol alle jar jerlich czu einem czinze dem egenanten Schonniclos [sic] uf das newe jar richten und beczalen an alles vorczihen. Als lange bis das der egenante Adam adir zein nachkumling dy X mark gr. mit zampt dem czinze dem vor genanten schonniclos [sic!] gancz uud gar richte vnd beczale vnd Wem der egenante schon niclos [sic] dy X mark gr. schikket und bescheidet der zol haben alle recht czu dem gelde als voregschriben stet. Ex libro albo veteris urbis pragensis (n. 2141). I. Věno f. 68. Johannes cognomine Pipa civis Maioris civitatis Pragensis ante dominorum consilii presencia constitutus fassus est se teneri et debitorie obligari veri et iusti debiti triginta quinque sex gr. Regine, conthorali sue carissime, prescribendo eidem dictam summam in omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus in et extra civitatem Pragensem aut alias ubicunque habitis, vel habendis quocunque talia bona possint et valeant nomine nuncupari, tali sub condicione notabili, si dictus Johannes cum premissa Regina, conthorali sua, uno vel pluribus pueris progenitis morte pro tunc interveniente, vel huius vite incolatu exu- laret, extunc eadem coninunx de ipsius mariti sui substantia primum XXXV sexag. gr., premissis sublatis demum in resultante viri sui substantia cum re- licta prole equalem portionem sortietur. 2. Zástava bez držby f. 282a. Tobias Pabianek dictus, fassus est, se teneri et debitorie obligari in XX s. gr. veri et iusti debiti eidem pecunia imparata mutuati strenuo militi domino Procopio supremo cancellario regni Bohemie, quam pecunie summam promisit sibi dare et persolvere, in termino sancti Galli proxime venturi prascribendo sibi in predicta summa domum suam, quam inhabitat, que sita est in platea ad claustrum sancti Clementis transeundo, inter domos magistri Borotin et Manstutl hincinde notabili cum condicione, quod iam dictus Tobias huiusmodi XX s. gr. in termino memorato non persoluerit aut explere non curaverit extunc Procopius prelibatus de domo predicta poterit se intromit- tere, eandem tenere, vendere alienare, obligare, nec non cum eadem agere et facere tamquam cum propria et hereditaria juxta dictamen sue rationis contradiccione et renitentia Tobie prelibati, amicorum successorum ipsius et quovis aliorum hominum penitus procui motis — 3. Zástava bez držby f. 300a. Johannes Holy fassus est se teneri et debitorie obligari XII s. gr. veri debiti Johanni marssalco dominorum, quas promisit persoluere in uno integro anno a data presentim computando et hanc pecunie summam praescripsit et per presentes praescribit, in et super domo sua sita ex opposito curie regis penes domum Conradi mercatoris immediate. Taliter si prefatus Johannes Holy eandem pecuniam sic, ut promittitur, non persoluerit, extunc mox

Strana 112
112 post prefatum terminum pretactus Johannes marsalcus debet se ad eandem domum intromittere, eandem tenere, vendere alienare, et suam pecuniam habere et conquirere primum et ante omnes alios homines, conttadictione prefati Johannis Holy, Marthe conthoralis sue, ac hominum quoruncunque penitus postergata. 4. Obstavení f. 389b. Johannes Polaczek ab Izzide publicando LX flor. ung. veri debiti per Brzetislaum mercatorem eidem debitis obligati, indicit se in prefata summa ad bona ipsius Brzetislai in domo Johannis Pipe relicta necnon ad bona eius alia mobilia et immobilia ubicunque consita et reperta. Act. . . . Ex libro novae urbis pragensis (n. 164) 1. Zástava bez držby f. 1. Urban kozissnik seznal se w raddě, zie gest gemu puyczil Wawrzinecz Sladovník X kop gr., kterých gemu ma dati a wyplatiti na sv. Girzi nebo na sv. Hawla nayprwe przisstij konecznie a tiech . . . X kop gr. gemu ugisstuge na domu swem w niemz bydlij. Na takowy zpusob, gestlize by tomu tak, yak se przedpoklada na ten czas dosti neuczinil, aby on Wawrzinecz miel mocz w tayz geho duom se prawem uwazati przede wssemi ginymi wěrziteli gey prodati s nim ucziniti yako swym wlastnim a diedicznym. Act. . .. 2. Zvod f. 3a. . . . (Zástava bez držby) . . . Zweden gest z rozkazanij p. Saudczy Bernarthem Chocholem rychtarzem nassim Ssnobl z Blinkstayna na duom Ottylij platennicze lezieczy na konskem trhu podle zapisu a dluhu; a dal od zwodu X m. gr. a od zapsání IIII gr.

Strana 113
OBSAH. Strana Literatura. Uvod: Zástavní právo římské, německé a židovské . . . . . . . . 1 Část I. Zástava soudní. § 1. Vzdáni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Pojem a původ 6. Druhy: vzdání po půhonu 7., bez půhonu 8., v ohřeb 8, v šíjí 9. Platnost a zmatek 10. . . . . . 11 8 2. Zvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Právo zemské: Vázanost způsobená půhonem 11. Úmluva 14. Posudek 15. Zvod 16. Exekuce po zvodu: panování jalové 18., odhad 19., panování plné 20. Práva vedení na zástavu a plat životní 20. Změny v exekuci Obnoveným zřízením zavedené 21. II. Právo městské: Exekuce 22. § 3. Zvláštní druhy práva vedení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Uvázání 24. Brání 27. Práva vedení pro plat nezaplacený dle práva městského 30. Práva vedení pro náklady horní a mzdu horníků 31. 8 4. Obstávka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Část II. Tvary přechodné. . . . . . . . . . . . . . 37 § 5. Zástava svémocná a zástava ze zákona Zástava svémocná: Zájem lesní pro krádež dříví 37., a pro neopráv- něný lov 38., zájem dobytka 38. Zástava ze zákona 40. Část III. Zástavní právo smluvené. § 6. Zástava movitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Právo zemské 42. a městské 46. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 § 7. Zástava důchodů královských § 8. Žástava nemovitostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 I. Právo zemské: Zástava v Čechách s držbou bez desk 50, s držbou v deskách 51., tvary přechodné 57., s uvázáním 59. Zástava na Moravě s držbou 63., jiné tvary 65. Zástava na Opavsku 66. Zá- stavní právo dle Obnovených zřízení 67.

Strana 114
114 Strana II. Právo městské: Zástava s držbou 68., bez držby 71., dle Kol- dína 73. III. Právo horní: Zástava kuksu 74. . . . . . . . . 75 § 2. Zástava nemovitostí účelně specifikovaná . . . . Zástava dědická 75. Zástava věnná dle práva zemského 78., měst- ského 81. Zástava správní dle práva zemského 82., městského 84. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 § 10. Zápisy knížecí . . . . . . Zápisy království 85., duchovenství 91., manství 94. § 11. Židé a právo zástavní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Přílohy. Z formuláře moravského z r. 1612 . . . . . . . . . . . 102 Ex libro conscientiae vetustissimo civitatis Neo Bidzowiensis . . 103 Ex Bidzowiensi libro memorabilium primo . . . . . . . . . . . 106 Z Bydžovské knihy trhové rudné . . . . . . . . . . . . . . . 107 Ex antiquo hereditatum Kuttenbergensi . . . . . . . . . . . . 108 Z městské knihy Litovelské . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Ex libro albo veteris urbis pragensis . . . . . . . . . . . . . . 111 Ex libro novae urbis pragensis . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Strana 115