Václava Bezdružického, zakladatele jiné větve bezdružicko-košátecké; o Buštěhrad se r. 1548 roz- dělili Jan a Vladislav. Po svém otci Václavovi zdědili bratří několik listin týkajících se staveniště pro dům Bezdružických na pražském hradě (1511, 1515, 10. V.) i opatrování pražského hradu za nepří- tomnosti královy (1515, 8. V.). Od nejmladšího bratra Ludvíka, který z dědictví obdržel Kor- nouz, dostali asi později vidimus zápisu na klášter sv. Klimenta v Praze (1547) a několik listin, kterých Ludvík nabyl s Kornouzem: tím se dostaly do archivu také listiny kolovratské větve kornouzské a žehrovické, arci jen ojedinělé kusy. Na Kornouzi již kolem r. 1500 byly spory mezi Jindřichem a jeho otcem Zbyňkem proto, že otec nevydával synovi zápisů na statky: musil mu je vydati, ale zůstaly v pozdějších letech patrně na Kornouzi a nesly osud tohoto statku.3) Do buštěhradského archivu přišly jen tři kusy: Zbyňkův zápis na díl Černoce a Dobrovíze (1473, 26. III.), který pak jeho dobrou vůlí přešel k Mikuláši Žehrovskému (1506, 17. XI.), a s nimi list, jímž Mikuláš spolu s Jindřichem Hořešovcem z Libošína byl jmenován hejtmanem kraje slánského (1502). Tyto listiny měl potom asi Jiřík Bezdružický, bratr známých nám již Jetřicha a Václava, držící Kornouz v 1. 1510—1528, a sám k nim asi přidal dobrou vůli na ves Boněnovo (1506, 5. XI.) a mocný list králův na klášter skalický (1510). Kornouz připadl potom Ludvíkovi Bezdružickému, za něhož nebo jeho dědiců byly všecky tyto listiny vydány buštěhradským bratřím Janu a Vladislavovi. Sami nerozmnožili archivu, leč o jediný list krále Ferdinanda o honbě na košáteckém panství (1549, 19. XII.) Znamenitě však byl archiv obohacen za dcer Janových, Kateřiny a Anny. Starší Ka- teřina zdědila otcovskou polovici Buštěhradu; z dvojího manželství jejího zbyly v archivu stopy jak po Petrovi Bechyni z Lažan, totiž jeho moc odkazovati (1549, 7. XI.) a jeho závět s odkazem Kateřině (1556), tak i po druhém manželi Zdeňkovi z Vartenberka, a to dokonce již z doby po smrti Kateřiny, když Zdeněk prohrál dědický spor, musil popustit Buštěhrad mladší Bezdružické, Anně, a sám, již po druhé ženat s Mandalenou z Kunovic, pořizoval o Na- pajedlích (1580, 1582, 8. XII.). Největšího rozšíření došel archiv od Jáchyma Novohradského z Kolovrat, jenž při- ženiv se k Anně Bezdružické stal se tak pánem na Košátkách a té polovině Buštěhradu, kterou jeho manželka zdědila po Kateřině, a k níž syn Jan připojil i druhou polovinu r. 1602. Jáchym a jeho syn Jan byly pozoruhodné zjevy; jejich úřední kariéra, vliv u dvora královského, zname- nité rozšiřování statků, peněžní transakce — půjčka 300.000 kop gr. míš. králi nebyla jediná tohoto druhu v jejich činnosti — to vše je udělalo předními kavalíry v zemi. A archivu věno- vali péči: Jáchym přinesl s sebou pěkné dědictví novohradské linie, nejvíc ovšem z doby jejího zakladatele Albrechta 1447—1490: povolení královo ke stavbě Nového Hradu (1465, 2. V.), udělení popravy v kraji žateckém a plzeňském (1465, 26. VII.), zápis na vsi Selebice a Hůrky (1469), na dluh zaplacený za krále bratřím z Minsterberka (1473), zápisy na vsi Risuty, Laho- vice a Dřemčice s priory po rytířích ze Sulevic a z Polenska (1420, 1474, 5. VII., 13. VIII., 14. VIII. a 17. VIII., 1475, 12. IV.) a na Počedělice, Oboru, Veltěže a Vtelno, také s mnohými pri- ory po Jindřichovi Škopkovi z Dubé a rytířích z Polenska (1383, 1419, 7. VI., 1468, 1472, v před- 3) Sedláček, Hrady VIII., 158. 3