menné Hory na sumu peněz jejím dětem (1475, 3. V.) je tu asi proto, že jde o Elišku z Polenska. Ocítá-li se tu list o vysvěcení kněze Jana z Kutné Hory ve Veroně, lze souditi na služební styky (1515, 14. I.), a tím spíše i při listu dobrého původu, vydaném saským městem Adorfem (1590). Smrtí Zbyňkovou r. 1630 zanikla větev Kolovratů Novohradských na Buštěhradě. Košátky po dlouhých sporech připadly jiné větvi novohradské, Buštěhrad však zůstal Zbyň- kově vdově Anně Magdaleně, a s ní připadl jejímu druhému manželu Heinrichu Juliovi, vé- vodovi sasko-lauenburskému. Archiv kolovratský v Buštěhradě se takto uzavírá, aby sdílel na dále osudy písemností, které ve velmi hojném počtu začaly vznikati v administraci četných statků nového majitele. Než ještě před touto uzávěrkou dostalo se Kolovratům jiného podobného archivního celku, třeba že méně početného. Jsou to listiny berkovské, které souvisely s držením Zákup, a jichž nabyl známý nám již Jan Novohradský z Kolovrat koupí tohoto panství r. 1612. Nejstarší z nich5) jsou asi z téže doby jako nejstarší listiny kolovratské. Platí synu zakladatele rodu z Dubé, Hynkovi, nebo zároveň i jeho bratru Jindřichovi Berkovi z Dubé a upravují jejich nároky v městečku Radoušově čili Kravařích a několika vsích na tomto statku kláštera doksanského8) (1348, 1355). Uchovaly se patrně v lipské linii přes Hynkova vnuka, Hynka řečeného Hlaváče, jenž k nim přidal zápis krále Zikmunda za pomoc proti husitům (1421). Z téže doby je zápis o prodeji mlýna v Bělé, který sem přišel snad později z linie sedící na Housce. Brzy potom přibyly dvě další listiny o Radoušově (1436, 1457). Ale potom je značná mezera až do 16. stol. Dosud byly tyto listiny na Lipém, po případě na Jablonném, ale již kon- cem 15. století, když se čtyři bratří lipské linie rozdělili o dědictví lipské a jablonské a zalo- žili čtyři větve, i listiny se patrně dostaly na Zákupy, jichž se domohla jedna lipská větev. Nejznámější z majitelů do poloviny 16. stol. byl Zdislav, nejvyšší sudí a později nejv. hofmistr, za něhož přibylo přece do archivu několik nových listin: moc pořizovati, kterou dostal do krále (1527), a na sklonku života svolení, aby mohl činiti odkazy na zbožné a milosrdné účely (1552). Rozumí se, že šlechtici, jenž je v 16. století ve službách královských, nechybí ani zápis na ně- které zástavní vsi: jsou to v tomto případě mělnické vsi Vysoká, Strašnice, Mastějovice, Ou- jezdec a Podblatí (1549). O vesnicích doksanských konečně v této době se vyskytuje ještě jed- na, již poslední listina (1548). Když Zdislav zemřel bez dědiců, přešel jeho majetek na jinou větev lipské linie. Při dělení mezi syny Kryštofovými r. 1565 dostal Zákupy Zbyněk; tam již o něco dříve doksanské vsi byly sloučeny definitivně a daly základ statku Horní Polici, který od té doby patřil k zá- kupskému panství; tím se dostal do archivu také patrně zápis dědického podílu Petra z jiné 5) Pro rodopis pánů z Dubé stále nejvíce podává starší již práce W. Hieke, Die Berka von Dauba und ihre Besitzungen in Böhmen. Mitteilungen des Vereines f. d. Geschichte der Deutschen in Böhmen, roč. XXIV—XXVI., 1886—1888; toho použil i A. Sedláček v Ottové Slovníku naučném sv. III. Ostatní literaturu viz v Zíbrtově Biblio- grafii I., č. 6653. — F. Holfeld, Die Berka, die Herren des böhmischen Niederlandes, Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues XVIII—XIX., 1924—25 týká se linie hohnsteinské, která pro naše listiny nepřichází v úvahu. — Nejnověji J. V. Šimák, Kniha o Housce, díl I. Praha 1930. 6) O těchto listinách týkajících se Radoušova podrobněji pojednám ve zvláštním článku. 5