48 malínský, k němuž papežem Benediktem XII., jak jsme sdělili, byl dosazen vypuzený r. 1343 Beneš ze Ždánic, a v jehož držení nyní se uvázal kněz Jindřich Zajíc ve srozumění s klášterem Sedleckým a též arcibiskupem Arnoštem. Beneš ze Ždánic obrátil se r. 1353 se žalobou přímo k stolici papežské dovozuje, že na základě papežských listů obdržel druhdy provisi na kostel malínský, avšak že přes to opatem sedleckým Mikulášem a knězem Jindřichem Zajícem byl z fary malínské bezprávně vypuzen a o užitky a důchody farního obročí připraven. Papež Innocenc VI. delegoval k 10z- hodnutí této pře arciděkana mistra Bertranda de Cardalhaco, jakožto au- ditora causarum palacii apostolici, a když ani klášter Sedlecký ani kněz Zajíc přes několikerou citaci k soudu jeho se nedostavili, odsoudil je pro nestání a konečným rozsudkem uznal za právo, že Beneši ze Ždánic byla dle předpisů práva církevního řádná provise kostela malínského udělena, a že tudy má v držení kostela toho býti zase uveden, kdežto klášter Sedlecký a kněz Jindřich že mají z neho býti vypuzeni. Kromě toho odsouzeni jsou aby mu vrátili všechny užitky a důchody z toho kostela i z kaplí neb kostelů k němu příslušejících, jež od započetí pře byli přijali, a aby mu nahradili soudní útraty v obnosu 60 florenů. Papež potvrdil tento konečný rozsudek a jmenoval exekutory, kteří jej měli provésti. I dána jest 24. března 1357 o tom všem zpráva arcibiskupu pražskému Arnoštovi a všemu duchovenstvu českému, jakož i opatu a konventu kláštera Sedleckého a knězi Jindřichu Zajíci s nařízením, aby do tří měsícův a šesti dní rozsudek byl proveden, a aby proti každému, kdo by tomu na odpor se postavil, přísnými tresty církevními bylo nastupováno. Zejména napomenuti jsou rychtář, přísežní a všechna obec města Kutné Hory, jakož i všichni jiní osadníci farnosti malínské, kteří platí desátky a úroky s pozemků svých neb od kostela najatých, aby toliko Beneše ze Ždánic měli za pravého správce kostela malínského, toliko jemu odváděli užitky a důchody kostelu náležité a od něho jenom přijímali svátosti a nikoli od-kněze Jindřicha neb jeho ná- městků, k jichž odstranění naopak mají přispěti.18) Ačkoliv exekutorové rozsudku na prospěch Beneše ze Ždánic vydaného měli interdiktem a exkomunikací donutiti strany súčastněné, aby se mu podrobily, přece klášter i kněz Jindřich ostali i nadále v držení kostela malínského.19) Arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic obrátil se k papeži Innocenci VI. se žádostí, aby nebyl s duchovenstvem svým povinen za- chovávati interdikt, jejž soudcové stolice papežské často prý v malicherných rozepřích ukládají, a papež povolil listem daným v Avignoně 6. dubna 1358 svolení kapitoly. (E 2) K zabezpečení těchto práv biskupských vedly se také od r. 1354 libri confirmationum při stolici arcibiskupství pražského. 18) Orig. v archivu orlickém č. 56. Viz přílohu č. V. 19) V červnu 1357 jmenuje se „Henricus plebanus de Montibus Cutnis“, patrně farář Jindřich Zajíc, jenž účastní se jakožto exekutor dosazení kněze Jindřicha „ad altare in capella superiori per mortem Johannis plebani vacans“ a v lednu 1358 uvádí se „Henricus decanus Guthnensis“ (Tingl, Liber confirm. I. 1., str. 49 a 57).