v Praze. V Zlaté Koruně pokračoval v sepisování annálů kláštera tamějšího a sbíral listiny a paměti jeho; v Praze pak sepsal r. 1684 dějiny rodu rožm- berského.6) Když pak byl 13. září 1685 zvolen za opata kláštera Sedleckého, věnoval všechnu péči správě a obnově svěřeného mu kláštera, opravoval budovy a kostely klášterní 7) a hleděl klášteru nové zdroje důchodů zjed- nati, takže se právem nazývá druhým zakladatelem jeho. Okolnosti ty přiměly jej také k tomu, že věnoval záhy pozornost dějinám klášterním a uvedl zachované písemné památky do pořádku, prostudovav je důkladně. Jsou toho dokladem některé rukopisy v knížecím archivu švarcenberském na Orlíce nyní chované, a zejména paměti klášterů Sedleckého a Skalického latinsky sepsané, jež podávají důkaz o učenosti a střízlivém duchu spiso- vatele, jenž na rozdíl od mnohých současníkův snažil se rozeznávati mezi historickou pravdou na hodnověrných dokladech založenou a mezi pouhými báchorkami. Jestliže při tom sám bona fide opakoval některé výmysly svých předchůdcův a některá místa listin klášterních nesprávně četl neb vykládal, nelze mu z toho činiti vážné výtky, když se uváží stav tehdejší vědy historické. Podnětem pak k shledávání materiálu historického a k sepisování byly mu nejprve některé praktické otázky, jež se kláštera jeho týkaly. Jak známo, uzavřel císař Ferdinand II. s papežem Urbanem VIII. 22. března 1630 smlouvu o náhradě z důchodu solního v Čechách za to, že duchovenstvo vzdalo se nároku na navrácení statků církevních jemu druhdy přináležejících. Arcibiskup Harrach přikázal napotom z tohoto důchodu třem řádům benediktinskému, cistercienskému a premonstrátskému 2000 tolarů, což také r. 1646 papež Innocenc X. zvláštním brevem potvrdil. Řád cistercienský z podílu na něho připadajícího založil zmíněný seminář „Bernardeum“ v Praze,8) z kterého však toliko bohaté kláštery měly pro- spěch, kdežto chudé kláštery Sedlecký a Skalický, nemajíce důchodů na vyživování mnichů, nemohly se ovšem starati o dorost. Snopek spatřuje 6) Srov. Tadra v Studien u. Mitteilungen aus dem Benedictiner- und Cister- cienserorden XIII., str. 14, 237 a 368 a Klimesch, Geschichtschreiber des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron v Mitteil. des Ver. f. Gesch. der Deutschen in Böhmen XXXII. (1894), str. 256. 7) [Viz Laitl-Rulík, Památky starožitného a veleslavného kláštera Sedleckého, Na Horách Kutných 1807, Braniš, Denkwürdigkeiten des ehemaligen Cistercienser- stiftes Sedlec, Kuttenberg 1886, Wirth, Barokní gotika v Čechách v XVIII. stol. a 1. pol. XIX. stol. Pam. arch. XXIII. 1908, str. 128, Chytil, Pam. arch. XXIII., 187, O. Hejnic, Příčinky k dějinám stavby chrámu P. Marie v Sedlci v Pam. arch. XXIII., str. 420 a Zd. Wirth, K dějinám stavby klášterního chrámu v Sedlci, tamtéž XXVI., str. 57, Wirth, Umělecké poklady Čech II., str. 56.] 8) [O semináři sv. Bernarda viz čl. Ber. Scheinpflug, Das St. Bernards-Colle- gium. Prag 1875 (progr. něm. stát. reálky). P. Sigm. Bredla, Das Collegium Sct. Bernardi in Prag v Studien u. Mitteil. aus d. Benedictiner- u. Cisterc.-Orden XIII., 493 a XIV., 53. Zabíral vedle nynějšího domu čp. 584-I. ještě domy čp. 586, 988 a 969-I. Srov. Fr. Krásl, Arnošt hrabě Harrach (v Praze 1886) str. 166 a Ekert, Posvátná místa král. hlav. města Prahy II., str. 421.]