13 klášterů cistercienských obdařujíce je mnohými statky a právy a vymi- ňujíce sobě časem za to, že mají s potomstvem svým v kostelích jejich najíti poslední odpočinek, nebo že členové jich rodin mají v čas potřeby míti u nich útulek.4) Pokud se týče filiace klášterů cistercienských v našich a vůkolních zemích, vzaly všechny kláštery v nich založené původ svůj z burgundského kláštera Morimondu, jenž r. 1115 byl ze Citeaux osazen. Z tohoto kláštera dálo se zakládání klášterův v zemích německých a slovanských a souvi- sející s ním kolonisování německého obyvatelstva v našich zemích dvojím směrem, jednak přes země středoněmecké, jednak přes země jihoněmecké. V prvnější skupině klášterů založen z Morimondu r. 1122 v Porýnsku klášter Vetus Campus (Altencampen), odtud r. 1131 v Durinsku klášter Volkenrode; odtud r. 1133 Dětřichem z Vohburka v Chebsku na řece Vondřebu klášter Valdsasský a odtud deset let na to první cistercienský klášter v zemích českých Sedlec (Sedlecium).5) 4) Tak v cisterc. klášteře Heiligenkreuzském v Rakousích r. 1135 založeném byla hrobka rodu babenberského, v klášteře Dobriluckém (zal. r. 1165) markrabí lužických, v klášteře Lubušském (zal. r. 1175) hrobka slezských knížat a biskupů vratislavských, v klášteře Cellském (zal. r. 1175) markrabí míšeňských, [(Beyer, Das Cistercienser-Stift u. Kloster Alt-Zelle str. 131); klášteru Waldsasskému papež Alexander III. r. 1166 7. března dal milost, že se v něm mohly konati pohřby rodiny zakladatelů, markrabí Vohburských (Gradl, Monumenta Egrana I., 1884, str. 262)]; v klášteře Velehradském byla hrobka markrabí moravských [jak patrno z obdarování, jež učinil 1. srpna 1238 Přemysl „praesertim cum etiam ibidem sepulturam nostram, deo volente, cum patribus nostris habitaturi sumus (Erbenova Regesta I., str. 443, č. 951)]. V klášteře Zbraslavském (založ. r. 1292 ze Sedlce) byla hrobka některých králů českých [a členů jejich rodin; zvláště byla tam r. 1292 pochována Anežka, dcera Václava II. (FRB IV., 58), r. 1294 Jitka dcera Václava II. (tamtéž, str. 60) — r. 1297 manželka Václava II., Jitka pohřbena u sv. Víta, poněvadž nebylo na Zbraslavi „pro novost kostela“ místa, ale král Václav sliboval, že ji i otce Pře- mysla tam dá přenésti, a nadání na smuteční mše tam učinil (tamtéž 48 a 79) — r. 1305 byl tam uložen „secundum morem regium“, jak praví Pulkava (FRB IV., 185) Václav II., ač kanovníci kostela pražského za něho žádali (FRB IV., str. 92, 99). r. 1326 tam přenesen byl Václav III. z rozkazu sestry Elišky (tamtéž str. 109, 280, 465 a III., 478), i Eliška byla tam pochována a jiní; ve Vyšším Brodu byla hrobka pánů z Rožmberka, zakladatelů kláštera; srov. Sartorius, pag. 668 a 669.] 5) Srov. přílohu č. I. — O klášteře Sedleckém psali: kněz Symeon Eustach Kapihorský, Historia kláštera Sedleckého. V Starém městě pražském 1630; Jongelinus u. m. V., str. 4; Manrique u. m. I., str. 455; opat Sedlecký Jindřich Snopek, Memorabilia monasterii Sedlicensis 1698 (rukopis kníž. archivu na Orlíce č. 44 [a rukopis musea města Pardubic sign. č. 122]; Sartorius, u. m. str. 976; Beckovský, Poselkyně starých příběhů českých (1700), str. 682—697; J. Schaller, Topographie des K. Böhmen 14. sv. (1787), str. 59; Devoty, Popsání bývalé řehole Cistercienské v Sedlicích (V Praze 1824). [Jaromír Čela- kovský uveřejnil 1900 přednášku konanou 3. února t. r. ve výroční schůzi Král. čes. společnosti nauk „Ze starších dějin kláštera Sedleckého“, která je výtahem z první kapitoly práce nyní vydávané. Srov. ještě jeho čl. Sedlec v Ottově slovníku naučném díl XXII., str. 753, Sedláček, Místopisný slovník histor. král. Českého str. 789, V. Oliva, Bohatství kláštera Sedleckého ve Sbor. Histor. kroužku