Strana 45
45
Tímto však způsobem odcizeny jsou klášteru Sedleckému a jeho špitálu
zase důchody z kaplí kutnohorských, a teprve r. 1342 odhodlal se opat
sedlecký Mikuláš vydati se na cestu do Avignonu, aby vymohl při papeži
prope Pragam, vicarii generalis venerabilis fratris nostri Arnesti Pragensis, extra
Romanam curiam sponte factam et per eundem vicarium, habentem super hoc ab
eodem archiepiscopo specialem potestatem extra eandem curiam admissam, vacantem
vigore quarundam litterarum apostolicarum, prout ex ipsarum forma poterat infra
tempus legitimum acceptasse et de ea sibi provisum fuisse canonice, tamen Nicolaus
abbas et conventus monasterii in Sedlecz ordinis Cisterciensis dicte diocesis, ad
quorum collacionem dicta ecclesia pertinere dinoscitur, ac Henricus predictus, qui
predictam ecclesiam ad se spectare falso dicebat, acceptacioni et provisioni huius-
modi contra iusticiam se opponentes fecerunt, prout faciunt ... (mezera), quod
provisio huius suum debitum sorciri potuerunt effectum seque in dicta ecclesia in-
truserunt eamque occuparunt et detinuerunt, prout detinent indebite occupatam,
fructus, redditus et proventus percipiendo ex ea, propter que ex parte dicti Benedicti
fuit ad sedem apostolicam appellatum.“ Zmíněný v bulle této opat Mikuláš byl
opatem sedleckým v letech 1337—1343 neb 1344, a do té doby tedy musí se položiti
vypuzení Beneše ze Ždánic z fary malínské. S tím arci nalézá se v odporu místo,
že Jindřich Zajíc vzdal se práva ke kostelu malínskému do rukou Jana Padovánského,
děkana kostela vyšehradského a generálního vikáře arcibiskupa pražského Arnošta.
Tento, magister Johannes dictus Paduanus, decretorum doctor, jmenuje se od r. 1319
kanovníkem vyšehradským a stal se r. 1330 též olomúckým, boleslavským a žateckým
kanovníkem, zastávaje v 1. 1330—1333 úřad generálního vikáře biskupa olomúckého
Hynka Berky z Dubé (srov. index k Emlerovým Regestům III.). Roku 1338 byl
vrchním rozsudím v rozepři kapitoly pražské s klášterem Sedleckým o hranice vsi
Pněvic (Emler, Regesta IV., č. 610 a 636); napotom nalézáme jej 14. ledna 1343
mezi přítomnými při volbě Arnošta za biskupa pražského a už v lednu 1344 jmenuje
se též kanovníkem kostela pražského a zároveň officialis curiae Pragensis episcopi
a potom archiepiscopi, tedy generálním vikářem biskupa a pak arcibiskupa Arnošta.
(Emler, Regesta IV., č. 1215, 1369, 1385, 1409, 1522 a 1542.) V hodnosti té setrval
asi do r. 1348, kdy se stal děkanem kostela vyšehradského, a jakožto takový vypo-
máhal v 1. 1356 a též asi 1357 Vrativoji, proboštu týnskému, v úřadě generálního
vikáře (Tomek, Dějepis m. Prahy V., str. 106, 121 a 148.) V říjnu r. 1358 byl mrtev,
neb papež Innocenc VI. udělil 28. října 1358 vyšší beneficia některá, smrtí jeho
uprázdněná, zejména proboštství vyšehradské, kanovnictví olomúcké, žatecké a bole-
slavské jiným osobám (Registr. pap. Innocence VI., rok V., str. II. v archivu vati-
kánském. [Mon. Vatic. II., str. 337—339. Srov. o něm Tadra, Kulturní styky str. 267.]
Kdybychom tudy znění bully brali slovně, byl by se kněz Jindřich mohl vzdáti dobro-
volně fary malínské r. 1356 neb 1357, kdy M. Jan Padovánský byl zároveň děkanem
vyšehradským a generálním vikářem arcibiskupa pražského; avšak pak slovo „olim“
v listině nemělo by smyslu a také by bylo nevysvětlitelno, kterak opat sedlecký
Mikuláš, jenž asi r. 1344 zemřel, by byl mohl Beneše ze Ždánic r. 1356 z fary ma-
línské vypuditi. Odpor ten dá se odstraniti jedině tím, když se resignace kněze Jin-
dřicha Zajíce na faru malínskou i udělení její Beneši ze Ždánic před r. 1342 položí
a když v titulování M. Jana Padovánského děkanem vyšehradským a generálním
vikářem nehledáme důkazu, že v této hodnosti měl podíl na změně ve farním úřadě
malínském, nýbrž že r. 1357 v čas vydání bully papežské obě ty hodnosti zastával.
Snopek, Memorabilia (rkp. orlický No. 44, p. 65, [rukopis pardubický č. 122 str.
68]) praví „Et licet successor Ulrici in parochia Malinensi Benedictus de Zdanicz ab-
alienationem praedictarum capellarum in Montibus Cuttnis graviter ferens in curia
Romana beneficium illud, quod antea a clericis secularibus administrabatur, non
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142