Strana 51
51
2. července t. r. novou úpěnlivou prosbu, aby aspoň nyní na faru malínskou
byl dosazen, a aby mu práva, jež k ní měl Wernher, byla přiznána. Dovo-
lával se toho, že už na dvanáctý rok vede o ni marně spor a že tím do
veliké chudoby upadl jsa nucen žebrotou se živiti.26) Ačkoliv papež příznivě
žádost jeho vyřídil, vydal nicméně 27. srpna 1365 kanovníku pražskému
Kunšíkovi (Conrado alias dicto Cunsconi canonico Pragensi) na přímluvu
císaře Karla IV. novou provisi na faru malínskou a nařídil kardinálu
a biskupu albánskému Petru, kterému bylo uloženo rozhodnouti rozepři
mezi mistrem Wernherem a Benešem ze Ždánic, aby kanovníka Kunšíka
za nástupce Wernherova považoval.27) Zdali kanovník Kunšík skutečně
byl uveden v držení fary malínské, nevíme, avšak Benešovi se podařilo
na soudě papežském i proti němu vymoci si nový, a to třetí příznivý sobě
rozsudek, kterým právo jeho ke kostelu malínskému opětně je uznámo.
Když pak klášter i přes to odepřel vydati klíče kostelní a dáti mu nějakou
náhradu za způsobenou škodu, tu konečně na rozkaz papeže arcibiskup
Jan Očko sám během r. 1370 sekvestroval kostel malínský a pronajal
důchody jeho knězi Matoušovi z Velvar, který se zavázal odváděti z nich
první rok 60 kop, druhý 70 kop a třetí rok 50 kop do komory arci-
biskupské. Pokladník arcibiskupův Přibyslav z došlého pak pachtu vy-
plácel částky Beneši ze Ždánic, kdežto farní práva vykonával v Kutné
Hoře Matouš z Velvar jakožto místofarář.28)
Beneš arci neustal žádati, aby byl v držení kostela malínského opět
uveden, a papež Rehoř XI. také 12. cervence 1373 přísně nařizoval arci-
biskupu i kapitole pražské, aby rozsudky proti klášteru Sedleckému na
prospěch jeho vydané konečně provedli.29) Arcibiskup Jan Očko bera
ohled na klášter i ochrance jeho císaře Karla IV. sám církevními tresty
proti klášteru nepostupoval, ale také nebránil jiným, aby tak činili. Přestalť
na tom, že do soudních knih konsistorních dal 11. srpna 1373 zapsati, že
vyplnil mandát papežský, pokud mu bylo možno, peníze ze sekvestrace
fary malínské došlé že nařídil vydati faráři na Horách Kutných Benešovi
ze Ždánic a že by rád viděl, kdyby mniši sedlečtí tohoto Beneše připustili
26) Reg. supplik pap. Urbana V. a. III., fol. 138 v archivu vatikánském.
Praví se tu „(supplicat S. V.) vester orator Benedictus dictus Benessius de Zdanycz,
pauper litigans clericus Pragensis diocesis, qui intra XII annos iam super ecclesia
predicta (in Malina) litigavit, propter quod tantum depauperatus est, quod oportet
mendicando victum querere.“ Na žádosti té poznamenáno: „fiat, salvo jure mona-
sterii."
27) Registra pap. Urbana V a. III p. 3, f. 387, No. 99 v archivu vatikánském.
28) Reg. pap. Urbana V. vol. 20 fol. 529. (Littere diversarum formarum anni VII.
qu. VI.) Listina tato je důležitá pro obsažený v ní výčet kostelů kutnohorských
k farnímu kostelu v Malíně náležitých. Viz přílohu VI. Borový, Libri erectionum
I., str. 78 a Tadra, Acta judiciaria I., str. 17 a 53. Tamže na str. 111 uvádí se
ještě 17. ledna 1375 Mathias (de Welwar), viceplebanus in Montibus Cuthnis,
mezi svědky.
29) Registra pap. Rehoře XI., tomus XVII. na 1. 58b v archivu vatikánském
(opis v archivu zemském).
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142