84 se zpovídati a od něho svátost oltářní přijímati.“7) Následkem toho farář pněvický mohl při kostele sv. Barbory jakožto právce jeho všechna farní práva vykonávati, a také 20. října 1403 farář pněvický Konrád přestěhoval se k sv. Barboře přijav místo oltářníka při ní, kdežto na jeho místo se svolením patrona kostela pněvického kanovníka Václava z Radče dosazen jest mistr Mikuláš Náz.48) Tím se vysvětluje, že od této doby mluví se v pramenech o faráři hořejšího kostela Božího těla (plebanus superioris ecclesie Corporis Christi) a o novém kostele farním na Horách Kutných (nova ecclesia parrochialis in Montibus Chutnis).49) Nástupce Názův, kněz Leonard, který se svolením bratrstva byl 23. listopadu 1405 za faráře hlavního kostela pněvického a za správce filiálního kostela svatobarborského ustanoven a na jehož prospěch zakladatel kaple sv. tří králů Petr z Písku učinil velké nadání, aby mohl sobě při chrámu sv. Barbory a nejspíše též při kostele pněvickém kaplany držeti, zajisté sídlil už stále při novém kostele sv. Barbory před hradbami městskými.50) Tímto upravením právních poměrů nového kostela nebyly však ještě ukončeny pře, které o hranicích obapolných práv faráře malínsko- horského a faráře pněvicko-svatobarborského byly vedeny. Šlo při tom zároveň o rozhodnutí, kam sahají hranice farnosti jednak malínské, jednak pněvické, a které důchody z obvodů těch patří klášteru Sedleckému a které kapitole pražské. Jan opat, Jan převor, Jan podpřevor, Petr, farář na Horách Kutných (plebanus in Montibus Chutnis), Mikuláš fortnéř, Konrád správce sklepa (cellerarius) a Prokop hofmistr (magister curie), mniši klá- štera Sedleckého, jménem celého konventu zvolili 21. března 1400 kanovníky pražské Vítka z Černčic a Heřmana z Mírova za úmluvce a rozsudí ve sporu 47) [Mon. Vatic. V. 2, str. 1212, č. 2077.] Orig. v archivu m. Kutné Hory č. 1. — Kalousek, Zprávy české učené společnosti 1885, str. 144. [Čelakovský, Sbírka pramenů práva měst. II., str. 974, č. 755.] Český překlad dle pamětní knihy úřadu horního tom. I. uveřejnili Veselský, Kutná Hora str. 41 a Braniš, Chrám sv. Barbory str. 38. 48) Lib. confirm. VI., str. 104. — Srovn. pozn. 27 na str. 76. 43) Lib. confirm. VI., str. 102 a 110, VII., str. 70 a lib. erect. VI., str. 210. Srov. též pozn. 22 na str. 75. 50) Lib. confirm. VI., str. 164 a lib. erect. VIII. na 1. 163, IX. na 1. H. 4 a XIII. na 1. 204, kdež se čte k r. 1414: „d Leonardus, rector ecclesie parrochialis in Pnyewicz, alias plebanus nove ecclesie Corporis Christi et sancte Barbare prope Montes Kuthnenses.“ Srov. též pozn. 27 na str. 77. Po smrti faráře Leonarda ustanovil 4. března 1424 generál. vikář Jan z Dubé za nástupce jeho kutnohorského kněze Jana Jíka k praesentaci děkana a kapitoly kostela pražského, kteří se byli do Žitavy uchýlili „ad ecclesiam parrochialem s. Wenceslai in Pnyewicz et capellam ste. Barbare in Montibus Kuthnis eidem ecclesie adnexam, in quibus prenominati dd. decanus et capitulum jus patronatus et honesti viri fraternitatis czeche in Montibus Kuthnis duos presbytores nominare et prefati dd. decanus et capitulum unum ex eisdem nominatis presentare iuxta tenorem literarum apostolicarum ius obtinere dinoscuntur.“ Jík musil za toto ustanovení zaplatiti generál. vikáři dvě kopy a za- vázati se, že doplatí ještě 8 kop, jakmile se uváže v držení kostela sv. Barborského. (Lib. confirm. VIII.—X., str. 72.) Pozoruhodno jest, že se tu už prostě o kapli sv. Bar- bory mluví bez uvedení též „Těla božího“.