47 listem daným v Praze 29. srpna 1355 mezi jiným toto přivtělení užitkův a důchodů z kaplí kutnohorských, jakož i správu městského špitálu před branou čáslavskou v Kutné Hoře.16) Přes to neostal klášter dlouho v pokojném držení kostela malínského a kaplí k němu příslušejících. V těch časech obsazování vyšších i nižších beneficií církevních dálo se velmi nepravidelným a libovolným způsobem. Papežové obsazovali svými mandáty beneficia, jakmile se o jich uprázdnění dozvěděli aneb o jichž uprázdnění se byli přičinili na př. přeložením bene- ficiata na jiné beneficium neb jiným třeba nepřímým způsobem, nedbajíce toho, zdali biskupové nebyli je už prve jinak obsadili, aneb zdali nemá při tom práv patronátních býti šetřeno. Následkem toho často se stávalo, že beneficium bylo jinému kandidátu uděleno papežem a jinému biskupem ve srozumění s patronem, a že o platnosti takovýchto provisí vznikaly tuhé spory.17) Příklad takového sporu poskytoval v ten čas farní kostel v kníž. archivu orlickém č. 52. Na rubu bully té je poznamenáno: Tenor littere domini Clementis est consultatus cum regestro et concordat. Guido de Pestello. Zapsána je bulla v registru pap. Innocence VI. tom. 224 na 1. 437 b, č. 1201 v archivu vatikánském. Přepis v archivu zemském.) [Mon. Vatic. II., 54, č. 128, Čelakovský, Sbírka pramenů práva měst. II., str. 517.] — Rok před tím zapsáno do register desátku papežského: „1352. Mons Chutnis, dominus abbas de capellis filiabus solvit 8 sex. Recepimus cum protestatione; tenetur 10 sexagenas minus 18 gr. sup- plere juxta antiquam solutionem“ (Tomek, Reg. decim. papal. str. 54.). 16) „Uniones seu incorporaciones fructuum, redituum et proventuum capellarum in Montibus Chuthnis et aliarum ecclesiarum parrochialium quarumcunque predicto monasterio per quoscumque et qualitercumque factas, regimen quoque et disposici- onem hospitalis infirmorum ante portam Czaslaviensem in dicto Monte Chuthne" (orig. v arch orlickém č 53 a 55. Čelakovský, Sbírka pramenů práva měst. II., str. 515.) 17) Srov. na př. Rittner, Církevní právo katolické I., str. 335 násl. O tom, kterak udělování takovýchto provisí a expektancí papežských mělo často povahu simonie srov. Pelzel, K. Wenzeslaus II., str. 555 násl. [Srv. Krofta, Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské v Č. Č. H. roč. X., XII. a XIV. a No- votný, Církevní a náboženský vývoj v České politice I., str. 527 sl.] Arcibiskup Arnošt hleděl v provinciálních statutech z r. 1349 hájiti svá práva ustanoviv (ve vy- dání Pontanově 1. D 1), že žádný duchovní nesmí k úřadu a obročí býti připuštěn, pokud nesloží biskupu povinnou přísahu, a že obročí stane se nehodným ten, kdo toliko se svolením patrona a bez instituce biskupa neb toho, komu dle práva obsazo- vání beneficia náleží, správu obročí církevního převezme. Patron, který by se chtěl takovéhoto kněze ujímati, má navždy přijíti o své právo praesentační. Rovněž klášterům uloženo praesentovati biskupům duchovní, kteří ke kostelům jim pří- slušejícím mají býti dosazováni a kteří ve věcech správy duchovní biskupu, ve věcech hospodářských však mnichům ostávají zodpovědni. Koho pak biskup dosadí, a třeba to byl i mnich, toho mniši nesmí bez svolení biskupa sesaditi. Aby pak o tom nebyla pochybnost, kdo je biskupem instituován, má instituce děkanem neb nej- bližším farářem u přítomnosti lidu veřejně se prohlásiti, aby po případě patron mohl hájiti svá práva. (E 2.) Mniši nesmí ke kostelům jim náležejícím ze svého řádu do- sazovati správce, když kostely ty obvykle byly spravovány světskými duchovními, aniž biskup smí kostely farní neb jich důchody přikazovati k užívání mnichům bez