Strana 52
52
v držení fary malínské, neboť prý už exkomunikace a interdikt nad nimi
se vyhlašuje.30) Když však někteří zmocněnci exekutorů rozsudků pa-
pežských skutečně takto proti klášteru Sedleckému začali vystupovati,
tu ujal se kláštera opět sám císař Karel IV. a poslal papeži Řehoři XI.
list, v kterém stěžoval sobě na to, že pro nepatrné a časem i nepravdivé
věci, aniž by král neb jeho úředníci nesli na nich nějakou vinu, ukládá se
interdikt na města pražská neb jiná a zvláště na Kutnou Horu, z čehož
mnohé pohoršení a roztržky povstávají. Na to papež Řehoř XI. listem
daným v Avignoně 3. ledna 1374 vyhověl jeho stížnosti potud, že nařídil
soudcům a exekutorům od stolice papežské dosazeným, aby, pokud bude
císař na živu, bez zvláštního povolení stolice papežské neukládali interdiktu
na města jeho, leč jenom pro viny císařovy neb jeho úředníků neb obcí
měst řečených.31) Následkem toho přestala se vyhlašovati klatba na mnichy
sedlecké,32) avšak sekvestrace důchodů fary malínské trvala dále, a to
přimělo asi opata sedleckého Jana II., že se vzdal svého místa do rukou
opata waldsasského Konráda. Když pak ku konci r. 1374 Beneš ze Ždánic
zemřel, tu stolici papežské zdála se býti chvíle přihodnou, aby spornou
záležitost malínskou nějakým výhodným sobě způsobem urovnala. Papež
Rehoř XI. nejprve 16. prosince 1374 na žádost císaře Karla IV. dal plnou
moc legátu papežskému v Čechách biskupu nimesskému Tomáši de Amma-
natis, aby mohl osvoboditi od následků klatby všechny, na něž pro spor
30) Tadra, Acta iudic. str. 53.
31) Papež píšetu císaři Karlu IV.: „Tua peticio continebat, quod contingit
interdum, ut aliqui conservatores a sede apostolica diversis personis concessi, ut ab
injuriis et molestiis tueantur easdem, vel alii judices seu executores ab eadem sede
deputati nonnunquam in causis ac negociis, que coram ipsis ventilentur seu tractantur.
minus provide procedentes faciunt quandoque mandata vel prohibiciones incon-
svetas supponendo interdum civitatem Pragensem, que caput regni tui existit, vel
opida in diocesi Pragensi consistencia et presertim opidum Montis Cuthnensis (v ruko-
pise Cathonis) dicte diocesis ecclesiastico interdicto eciam pro levibus et quandoque
non veris causis et absque tua vel tuorum officialium culpa, propter que tibi ac sub-
ditis tuis nonnunquam diversa scandala et turbaciones hactenus provenerunt. Nos
igitur serenitati tue tenore presencium auctoritate apostolica indulgemus, ut nulli
executores aut conservatores vel iudices a predicta sede iam deputati vel in posterum
deputandi aut subexecutores vel succonservatores seu subdelegati abipsis quacunque
auctoritate muniti, quamdiu vitam duxeris in humanis, nisi propter tuam vel offi-
cialium tuorum aut communitatum civitatis seu opidi predictorum culpam civitatem
vel opida predicta ecclesiastico interdicto supponere vel inibi divinorum officiorum
cessacionem quovismodo indicere valeant absque speciali dicte sedis licencia faciente."
(Registrum pap. Rehoře XI., tom. XIX. na l. 358 b, No. 885.)
32) Tak místofarář v Gruntech u Kutné Hory Dětřich vypověděl 2. června 1384
před soudem duchovním pražským, „quod fuisset sibi in Praga consultum, quod non
denuncciaret abbatem et conventum Sedlicensem, nisi esset requisitus per literas,
ac tamen dixit, quod ipsi monachi in Praga denuncciantur excommunicati.“ Na to
generální vikář Jan osvědčil, „quod nulli inhibuit nec inhibet denuncciare excom-
municatum, dicens, quod nullus tenetur denuncciare aliquem excommunicatum, nisi
sit prius per literas requisitus (Tadra, Acta judiciaria I., str. 88.)
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142