27 Kojicům, Vinařicům a Záboří, při čemž došla uznání zásada, že klášter, když drží pokojně statek tři léta a šest neděl a jej má v deskách zapsán, není povinen odpovídati na žalobu o takový statek podanou na soudě zemském, nýbrž toliko na soudě kralovském.48) K zboží kojickému a tr- navskému patřily dříve neb později vsi Telčice, Chvaletice, Babice, na pravém břehu Labe Solnice, Chrčice a klášterské hospodářství s právem vybírati clo, při čemž během času městečko Týnec nad Labem povstalo. Téhož r. 1338 vedl klášter spor s kapitolou pražskou o hranice vsi Pněvic u města Kutné Hory ležící a o podíl, který mají klášter a kapitola míti na důchodu z hor, a tři úmluvcové vypověděli r. 1339, že meze pozemků vsi Pněvic a hory Rus (Rousy) jak směrem k městu Kutné Hoře, tak směrem k městu Čáslavi mají ostati na týchž místech, jak při prvním ohraničení pozemků před léty bylo ustanoveno.49) Bylo tím uznáno, že půda, na které stálo město Kutná Hora, původně klášteru Sedleckému náležela. skými ležícího, jejž mlynář Kunát Vobisak a následující držitelé měli platiti (Reg. IV., č. 2070). 48) Emler, Regesta IV., č. 529, 531 a 549. O zboží kojické soudili se totiž Dalibor a Vrš, synové Držislava z Kojic; avšak r. 1343 upustili od všech nároků k němu, když klášter slíbil jim ročně dávati dar z milosti 18 kop a Vršovi zimní šat, pokud bude na živě ([Regesta imp. VIII., č. 177.]. Emler Regesta IV., č. 1296.) 49) Emler, Regesta IV., č. 610 a 636. Úmluvcové, probošt pražský Drslav, Domanko řeč. z Pfaffenthalu právník (jurisperitus) a vrchní úmluvce olomucký a vyšehradský kanovník a doktor decretorum Jan Padovánský vypověděli: „Super omnibus autem limitibus atque confiniis ville Pnyewicz circa civitatem Kutnam posite tam ex parte civitatis ipsius, quam ex parte civitatis Czaslauie ac agrorum dicte ville et montis, qui dicitur Rus, super quibus questio vertebatur, taliter ordi- namus, quod limites, qui nunc sunt et de quibus constat ad presens, inviolati et illesi permaneant; et ne ullo tempore super ipsis limitibus aliquis dubietatis scrupulus possit oriri, mandamus utrique parti, ut, cum isto tempore propter nives et glacies ipsi limites atque confines commode distingui neque discerni possunt, sed post Pascha, cum tempus opportunum advenerit et per nos omnes aut per dominum Pragensem prepositum fuerint requisiti, tunc communiter utriusque partis expensis advocare debeant Bertholdum Pirchner et Wilmannum et Nicolaum Claricii, qui tunc predicte limitacioni interferunt et fuerunt scabini Montis tempore limitacionis ipsius, et Ja- cobum, notarium Montis, Henlinum Album, Henczlinum Bruner, Johannem Lewl, cives Montis, nunc scabinos ibidem, ut ipsi vel eorum maior pars, qui tunc haberi poterunt et quibus melius mete et limites sunt cogniti, advocatis al is, si quos ad hoc aptos esse sciverint, una nobiscum predictas mètas atque limites conspiciant, et si eas iuste atque rite positas esse reperierint, ipsas augmentent, roborent et approbent, sin autem ipsas in aliquo dirutas sive minus iustas invenerint, eas in melius et ad debitum et ordinatum modum possint et debeant de nostra licencia reformare; utraque pars eorum ordinacioni sive limitacioni inviolabiliter et in perpetuum parere firmiter teneantur.“ (Emler, Regesta IV., č. 636.) Pro vznik města Kutné Hory je velmi důležitá otázka, kdy se stalo první její ohraničení, o němž se v listině té děje zmínka, čili kdy byli Berchtold Pirchner, Wilmann a Mikuláš Klaric, o nichž se v listině praví, že byli přítomni tomuto vyměřování hranic, konšely nebo kmery kutnohorskými. Nejlépe zpraveni jsme o synu urburéře a minemistra Klarice Miku- láši Klaricovi, kterému král Václav II. r. 1296 dal rychtu budějovickou. Po zavražděni krále Václava III. r. 1306 odňali mu ji Jindřich z Rožmberka a Vítek z Landšteina