81 Klášter Sedlecký zřídil [za spolupůsobení arcibiskupa Jana z Jen- štejna, Václava, biskupa nikopolského, a jeho bratří 30. března 13891.2) též bratrstvo Těla božího a vymohl sobě na papeži Bonifáci IX., že bullami danými v Římě 16. dubna 1395 a 23. ledna 1401 udělil plnomocné odpustky těm, kdo kapli sv. Filipa a Jakuba apoštolův ve bráně kláštera Sedleckého v oktáv božího těla v procesí navštíví aneb k udržování jejímu peněžitými dary přispějí, [a staral se, aby i ostatní svatyně milostmi byly nadány]. Farář malínský zajisté ujal se svých skutečných i domnělých práv i při duchovním soudu pražském i při stolici papežské. Dokazoval, pokud víme, že vykonáváním duchovní správy při novém kostele v osadě pněvické i nad obyvately horskými, zejména pohřbíváním zemřelých obyvatelů horských na hřbitově tamějším, ruší se jeho farní práva. Při stavbě nového kostela odstraněn též hraniční kámen, jenž dělil panství sedlecké od panství pněv ckého, a následkem toho vznikala i pochybnost, zdali nově vystavěný chrám svatobarborský stojí v obvodu osady pněvické, jak bratrstvo Těla božího a kapitola pražská za to měla. Roku 1398 Michal pláteník zakládaje kapli a oltář sv. Kateřiny v novém kostele učinil opatření pro ten případ, kdyby nový kostel měl se dostati z rukou bratrstva, a r. 1399 farář horský Petr odporoval tomu, aby jiné nadání Odreinovo bylo přivtěleno oltáři sv. Kříže, háje sobě k němu právo.43) I o jiné podobné otázky, jak z pozdějšího jednání vysvítá, byl tehdy mezi farářem horským a bratrstvem Těla božího veden spor před soudem konsistoře pražské a i před stolicí papežskou, o jehož průběhu nejsme činí protestirovati. Horníci pak s pněvickým farářem k tribunálu arcibiskupství pražského se utekli, a že by to stavení ven z malínské osady leželo, hodnými svědky a podstatnými allegáty dokazovali. Že pak malínský farář znamenal, že k straně Horníků dictum padne, k stolici apoštolské appelloval a odvolání vzal. A i Horníci posly své s obojích práv doktorem do Říma k stolici apoštolské vypravili“ atd. Bohužel právě z let 1398—1401 nezachovala se soudní akta konsistoře pražské a i z předchá- zejících let toliko zlomky jich (Tadra, Acta judiciaria I., str. IX.), takže nelze říci, jak dalece líčení Kořínkovo na pramenech spočívá. (2) Orig. v archivu orlickém č. 89 a v registrech téhož papeže 1401 an. 12, na 1. 133 v archivu vatikánském [Mon. Vatic. V. 1., str. 492, č. 910 a V. 2, str. 962, č. 1712], Sartorius, Cistercium bistercium str. 989; Devoty, Popsání řehole cisterc. str. 62. [14. dubna 1394 udělena členům bratrstva milost, aby zpovědník jejich mohl jim dáti v hodinu smrti plné odpuštění hříchů (Mon. Vatic. V. 1, 427, č. 755.) V ten čas někdy nebo něco později pořízena byla známá nádherná monstrance gotická. Srv. Chytil, Monstrance sedlecká v Pam. arch. XVIII., str. 375 a Wirth, Monstrance farn. chrámu v Sedlci v Uměleckých pokladech Čech I., 1912, str. 50, kde uvedena i dosti hojná literatura. — Arcib. Jan 4. listopadu 1389 dal odpustky kapličce hrobu božího při bráně klášterní (Kapihorský, u. m. str. 4), 1399 10. května potvrdil Jan z Jenštejna bratrstvo hrobu božího (tamtéž, str. 5), 1395 17. března dal novou indulgenci na procesí v klášteře o Těle božím, 1398 1. října Václav, patriarcha antio- chenský, odpustky udělil, 1412, 28. června arcibiskup Albík dal odpustky kapli sv. Kosmy a Damiana, kterou sám založil a jistými platy obdařil (tamtéž str. 6—9.). Dle Kořínka a Snopka Beckovský, Poselkyně str. 685, Devoty, u. m. str. 60.] 43) Lib. erect. VI. na 1. 109 a 205.